Blogování jako prostředek výuky ...

Nedávno jsem na AntitrustProf Blogu narazil na zajímavý post popisující způsob výuky antitrust a některých jiných souvisejících oborů, včetně síťových odvětví, na Universitě v Chicagu. Bylo to, myslím, zajímavé počtení samo o sobě; navíc jsou tam odkazy na celkem pěkné zdroje pro zájemce o americké antitrustové právo, a to zejm. reading materials (set 1, (set 2) a powerpointové prezentace k jednotlivým seminářům, které konsolidovaně čítají cca 1000 stran. Ale hlavně mne tam zaujala myšlenka používat při výuce něco jako "seminární" blog, přičemž studenti mají v rámci studia příslušného předmětu povinnost tam dát za semestr nějaký počet postů. Přijde mi to jako fakt dobrý nápad, neboť student:

1. musí něco vyplodit, přičemž je motivován, aby to k něčemu vypadalo, když to bude přístupné široké veřejnosti; a

2. dostane ke svému produktu feedback, a to nejen od ostatních spolustudentů a učitele, ale případně i dalších osob.

Asi by bylo těžké to implementovat v českém prostředí. To je spíš dotaz na ty z Vás, kteří se podílejí na výuce. ... ;o)))

PS: Odhlížím od toho, že specializované předměty typu "regulace síťových odvětví" (telekomunikace, energetika ...) se na našich fakultách neučí a u toho antitrustu (soutěžního práva) to v zásadě zachraňuje jen JUDr. Munková na PFUK, když jinak se to, myslím (nijak detailně jsem to neověřoval), vezme jen letem světem v rámci obchodního práva a substantivního evropského práva, a to samozřejmě v rozsahu, který vůbec neodpovídá důležitosti oboru ;o)))) Celý příspěvek

Žebříček právnických fakult v Lidových novinách

Dnešní vydání Lidových novin publikovalo již druhé číslo jejich žebříčku právnických fakult. Vyhrála v něm brněnská práva následována Prahou, Plzní a Olomoucí. Jak to již bylo loni, vypovídací hodnota tohoto žebříčku je blízká nule. V celém žebříčku jsou totiž jen čtyři kritéria: počet zájemců, procento úspěšných zájemců (čím menší procento, tím větší selektivnost, a tedy lepší fakulta), počet zapsaných/počet přijatých (tady mne překvapilo, že Praha tu měla výrazně nižší procento než Brno), a počet na trhu práce uplatněných absolventů.

Jak vypadá sofistikovaný (ale také velmi kritizovaný) ranking v USA, se můžete podívat tady. Všimněme si, že těch kritérií je tam mnohem víc, např. hodnocení školy jejími studenty, hodnocení pověsti školy právníky a soudci, kvalit studentů měřená tamním systémem přijímacích zkoušek LSAT, kolik procent absolventů projde advokátními zkouškami, ale třeba i kvalita knihovny (počet svazků v knihovně, u nás by měl smysl i počet a kvalit internetových databází). Takže v USA ta výpověď má smysl. Napadá mne spousta dalších možných kritérií: citační index učitelů, počet jejich prací publikovaných v časopisech s IF, kolik studentů během studia vycestuje do zahraničí, atd. atd.

Srovnáním českých žebříčků nejen s USA, ale třeba i s Polskem snadno zjistíme, že koupě dnešních Lidovek jen kvůli žebříčku právnických fakult (což byl můj případ) byla vyhozením 12 korun. Aby tomu bylo jinak, musí se redaktoři LN ještě moc a moc snažit.

Ale skeptik asi namítne, že co vlastně v ČR srovnávat, máme-li tu všeho všudy čtyři právnické fakulty.

PS: Lidovky si stěžují, že jim rektoři a děkani nechtěli odpovídat na jejich dotazy. Nevím sice, co se jich přesně ptali, ale pokud to bylo srovnávání fakult (což je v textu naznačeno), neumím si představit, co by jim tak mohl univerzitní hodnostář asi říci. Takže trochu chápu jejich nevoli srovnávat a vykládat, že jejich fakulta je lepší než Olomouc, Brno nebo Praha (nebo že by někdo otevřeně řekl "Jsme horší!"?). Dotazy na extraney (právníky či studenty) jsou v tomto smyslu mnohem lepší, ale dají samozřejmě mnohem více práce. Celý příspěvek

Cesty k jinému právu

V éře velkého internetového bratra je všechno dohledatelné. Díky počítadlu, které je (graficky) zobrazeno na spodní části levého informativního sloupce, je i možné dohledat, kdo čte Jiné právo, odkud a jak dlouho. Lidé nás čtou, a to stále více. V posledních dnech se pohybujeme na 140 – 150 čtenářích denně, což nás velice těší. Honzovo provolání bylo zjevně vyslyšeno.

Zajímavým mimoděčným produktem špehounské sítě je i možnost dohledat, kdo se odkud na Jiné právo dostal. V novodobé hantýrce se jedná o otázku, jaký byl „referring link“, tedy ze které stránky se k nám kdo dostal. Drtivá většina vstupů je přímá, tedy kdy lidé zadávají přímo název blogu, normálně skrze své oblíbené položky. Nicméně vstupy, které byly učiněny přes jinou stránku, ji také vyobrazí. Zobrazí se též, pokud se někdo na blog dostal přes vyhledávač (Google, Seznam apod.). Fascinující je vidět, přes jaké heslo se daná osoba na Jiné právo dostala. Vždy když to s Honzou procházíme, nestačíme se divit. Pro odlehčení předchozího poněkud „těžkého“ postu jsem vybral několik nejzajímavějších zadaných hesel, aby bylo vidět, že v podstatě všechny cesty vedou k Jinému právu.

Začal bych těmi „nudnými“ vyhledávanými hesly, které se dají očekávat. Sem by patřily třeba „kontinentální právní systém“, „vývoj veřejné žaloby v českých zemích“, „poplatky za televize v hotelových pokojích“, „legislativní proces v EU“ apod. Nic moc.

Další kategorií by byly „osvěžující“ právní hesla, jako třeba „vracení dětí soudním rozhodnutím“ (výrok: tady ho máte a běžte ...), „Česká republika versus Evropská komise squeeze“ (v dotazu nebylo specifikováno, kdo koho vymačkává), „uznávání diplomů Bulharů“ (s ohledem na předchozí příspěvek na podobné téma mě udivuje, že vůbec někdo o jejich uznávání uvažuje), „nedůvěra v justici“ (že to odkáže zrovna na nás?) či „úřední jazyk v ČR“ (po přečtení našich předchozích příspěvků na téma jazyku práva po posledním přistoupení bych si odpovědí na tuto zdánlivě banální otázku taky nebyl moc jistý).

Následně se jedná o hesla, kde se člověk skutečně diví, jak je možné, že to odkázalo na náš blog (vysvětlení je prosté, jedná se o jednotlivá vytržená slova z jednotlivých příspěvků, která jsou vyhledána pokud zadavatel dotazu nespecifikuje vzdálenost či souvislost mezi jednotlivými vyhledávanými slovy). Sem by patřilo kupříkladu „lékaři – práce v Portugalsku“, „zubní náhrada diskuse“ (tak tu jsem vážně ještě nezaregistroval), ale i exotika typu „charakteristika Jana Wericha“ či „Dr. Faustus“ (jsme sečtělý blog).

Samostatnou skupinu tvoří „osobní špionáž“, tedy stále rozšířenější hledání osob na webu. Člověk přirozeně s jistou mírou ješitnosti a zadostiučinění zjišťuje, že ho někdo „googluje“ (Googlato, ergo sum?). Dobrá zpráva a motivace pro naše komentátory: vyhledávají se i jména komentátorů, takže komentujte, jste sledováni. Tady nebudu raději uvádět jména, snad jenom jeden úlet: zadané heslo „BLOG BOBEK MOTEJL“ (psáno velkými písmeny). Toto heslo se neodvážím glosovat.

Perly na závěr. Myslím, že hitparádu o nejvtipnější zadaná hesla při cestě na Jiné právo vyhrály: „Ivo Jahelka mp3“ (měli bychom asi rozšířit nabídku postů i o zvukové stopy?), slibné heslo „Trautenberk“ (za to, že se Jiné právo stalo autoritou již i na Krkonošské poudačky, vděčíme nejmenovanému literárně nadanému přispěvateli) a tramtadadá .... vítěz na závěr: na Jiné právo se dostanete i tehdy (nebo především tehdy), když do vyhledávače Seznamu zadáte „nejlepší právník světa“. Co dodat? Snad parafrázi Honzy: „Lidé, víte co čtete!“

Celý příspěvek

Holocaust v právní teorii i praxi

V sobotu (tedy i ve stylový den v týdnu) jsme si připomínali den památky obětí holocaustu. Při té příležitosti mě uprostřed sněhové vánice napadla otázka, nakolik se holocaust promítl nejen do evropských právních řádů, ale i do právního uvažování, a na mysli mi vytanul „zánovní“ rozsudek ESLP ve věci Öllinger proti Rakousku ze dne 29. 6. 2006, stížnost č. 76900/01 (hledej na http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/Case-Law/HUDOC/HUDOC+database/).
V něm šlo skutkově o střet dvou shromáždění na salzburském ústředním hřbitově na Svátek všech svatých: nejprve se salzburským úřadům (Bundespolizeidirektion) ohlásila skupinka bývalých členů rakouských SS, zaregistrovaných jako občanské sdružení Kameradschaft IV, která hodlala u památníku obětí války vzpomenout na památku svých padlých soukmenovců z řad SS, takto obětí války. Po nich oznámil jeden z poslanců rakouské Strany zelených, že by rádi uspořádali shromáždění ve stejném čase a na stejném místě, přičemž by nadohled starcům z Kameradschaft IV drželi pamětní cedule připomínající Židy umučené za světové války v Salzburku. Moudré úřady žádost zeleného poslance zvážily a…nepovolily, neboť zatímco shromáždění povoleného občanského sdružení za účelem pietní akce úřední schválení ani nepotřebovalo, proti-demonstrace připomínající, čí památku kamarádi z Kameradschaft IV vlastně oživují, by nevhodně narušovalo poklidný průběh shromáždění prvého a navíc by se daly očekávat vzájemné diskuse i potyčky, které by obtěžovaly ostatní návštěvníky hřbitova a porušovaly pietní průběh Svátku všech svatých (skoro by se chtělo zvolat: Rakousko jak vyšité - na minulost po anšlusu a begónie za oknem nám nesahejte!). Na rozsudku ESLP, který po stížnosti poslance tento postup rakouských úřadů označil za nedovolený zásah do svobody shromažďování stěžovatele podle čl. 11 Evropské úmluvy, je sice potěšitelný jak samotný výrok, tak i fakt, že zde ESLP potvrdil, že v podobné situaci potenciálního střetu dvou shromáždění nemají úřady jedno z nich zakázat, ale povolit pokud možno obě a pouze zaručit, že debaty mezi oběma shromážděními nepřerostou v násilí (policejními kordony…), neboť úřady nemají zbavovat společnost možnosti diskusí, byť i vášnivých. Soud zde výslovně přiznal, že evropská společnost je a může být společností diskuze a konfliktu (mírného a v mezích zákona), a nikoli společností pokrytecké harmonie, v níž konflikty povinně bublají jen pod povrchem. Jako osobnost politicky nekorektní nemohu než zatleskat.
Na straně druhé však ESLP přehlédl absurdnost postupu úřadů, jež je podle mne zjevná ve střední Evropě komukoliv kromě Rakušanů – absurdnost toho, že možnost souběžné pietní připomínky členů SS a jejich obětí je zvažována stejným způsobem, jako kdyby průvod městem ohlásili na stejnou dobu místní zahrádkáři a místní hasiči. Rukavici této absurdnosti nezvedl žádný z rakouských vnitrostátních orgánů, ani žádný ze sedmi soudců prvního senátu ESLP. Na jedné straně tak evropské země postižené druhou světovou válkou namnoze trestně stíhají (rozuměj: používají nejtěžší kalibr právní odpovědnosti za) to, čemu se říká „osvětimská lež“; na druhé straně má z pohledu soudu určujícího evropský lidskoprávní konsenzus stejnou váhu shromáždění připomínající strůjce a oběti holocaustu. Jako by takové trestněprávní ustanovení viselo ve vakuu, ničím nezdůvodněno, přestože ve skutečnosti by mělo v jeho základě spočívat naše společné přesvědčení o tom, že zlo nesoucí jméno holocaust, je zlem natolik absolutním, že i jeho popírání má být trestné. Pokud tomu tak však opravdu je, pokud tedy existuje konsenzus o tom, že genocida Židů (a podobně i obě totalitní ideologie dvacátého století jako celek) je absolutním zlem, tedy zlem které nelze poměřovat či vážit, neboť je tím, čím ležatá osmička v řadě reálných čísel, a naopak oběť Židů v této válce je obdobně absolutním utrpením; pak by se tento konsenzus měl projevovat ve všech právních případech, kde je ve hře, a nejen při svém popírání (respektive propagaci u nacismu a komunismu jako ideologií hlásajících rasovou, respektive třídní nenávist). V situaci podobné té na salzburském hřbitově by tak shromažďovací práva nacistů a jejich obětí patrně neměla být vyvažována (tak jak se obvykle vzájemně vyvažují lidská práva tam, kde jsou ve hře, například v častém sporu svobody projevu a práva na ochranu osobnosti), ale příslušníci SS by měli být upozorněni, že hrají s kartou, která – dostane-li se do sporu – vždy prohrává, naopak ti, kdo vzpomínají na umučené Židy, vytáhli kartu trumfovou. Existuje tedy taková celo- (nebo alespoň středo-)evropská shoda, naše společné tabu, a pokud ano, mělo by se promítat do právního uvažování i mimo hranice toho jednoho obvyklého ustanovení o osvětimské lži (u nás § 261a TZ)?
Možná je tahle úvaha příliš vyhrocená, a právě proto jsem rád, že ji aspoň uzavírám otázkou, a nikoli jejím konečným řešením, odpovědí, za níž by se „zvedly prapory a řady pevně uzavřely…“ Celý příspěvek

Trocha právní historie nikoho nezabije aneb NSS ke zrušení Náboženské matice

V záplavě rozhodnutí, které naše vrcholné soudy chrlí, bohužel zapadají rozhodnutí zajímavá. Jedním z nich je nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 A 35/2002-73 ze dne 2. listopadu 2006, kterým se NSS vyjádřil ke zrušení Náboženské matice ministerstvem kultury. NSS se musel ve svém rozhodnutí vyrovnat s nálezem Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2005, sp. zn. II. ÚS 189/02, což je mimochodem nádherná ukázka zcela nesrozumitelného soudního rozhodnutí. Jádro nálezu Ústavního soudu bylo ovšem jasné, a umožnilo tak NSS rozhodnout též o žalobě České biskupské konference et al. NSS dovodil, že ministerstvo kultury nemělo pravomoc ke zrušení Náboženské matice, a dovodil proto nulitu rozhodnutí ministerstva.

Na rozhodnutí NSS je zajímavé několik věcí. Za prvé je to velmi dobré odůvodnění, které muselo dohánět zcela děravé odůvodnění Ústavního soudu. Za druhé je to pak to, že se NSS musel vypořádat s akty rakouských panovníků z 18. století, což znamenalo pořádné zabrousení do právní historie.

Obdobná rozhodnutí podle mne prokazují, že výuka právní historie na právnických fakultách není špatná jako taková, ale nevhodná je spíše forma této výuky, jak k ní v současnosti dochází (která je z hlediska oboru právní historie sebelikvidační). Právní historie je prostě potřebná, protože právník musí vědět, co to je ABGB nebo ústavní listina z roku 1920 nebo třeba co to byl hospodářský zákoník (a to nejenom proto, že se může s těmito předpisy stále setkat i při praktické aplikaci práva).

PS: Hovořím-li o právnickém vzdělávání, rozhodnutí NSS je na webu bohužel tak (směšně) zanonymizované, že je prakticky nečitelné, a tedy (bohužel) pro účely právnické výuky nepoužitelné.

PS2: Když již hovořím o právní historii, nemůžu si odpustit příklad toho, co studenti o historii obecně vědí. Před nedávnem jsem viděl na I. státnici studenta s otázkou jazykové zákonodárství rakouské monarchie v 19. století. Student evidentně nevěděl nic, takže se rozhodl pomoci bludy a la nejprimitivnější národovecký stalinismus 50. let, tedy že čeština byla zakázaná až do roku 1918. Takže jsem se ho zeptal (byť daný obor nezkouším), zda by mohl v Praze v roce 1900 studovat práva v češtině. Student se zamyslel, a v duchu svých bludů odpověděl, že samozřejmě ne, protože čeština byla zakázaná (a my jsme prostě 300 let trpěli, jak zní populární folklór ...). Vím, že tato znalost není dnes již prakticky při aplikaci práva využitelná, ale přesto si myslím, že je to taková odpověď, která odůvodní vyhazov od zkoušky. I když - je skutečně smyslem právnické fakulty, aby takové věci musela studenty učit? Celý příspěvek

Krev bude ...

V jednom z minulých příspěvků jsem informoval o českém vítězství v soutěži „Kdo bude první odsouzen za neplnění Smlouvy?“. Na závěr jsem krátce zmínil, že nás v peletonu dotahují Slováci, kteří by měli být odsouzeni za nedostatečný výcvik některých řidičů silniční dopravy (Věc C-69/06, Komise v. Slovensko). Na toto konto jsem dne 26. 1. 2007 obdržel ze Soudního dvora následující tiskovou zprávu:

Dear Madam, Sir,

As you could see it, the delivery of the judgment in case C-69/06 Commission vs. Slovakia did not effectively take place yesterday. This is due to a new document just received from the Commission that can eventually lead to the removal of the case from the register.

However, in ANOTHER Slovak-related case, the Court of Justice has just fixed the date of delivery of judgment. The delivery of judgment will be held on 8 February 2007 at 9.30 am. The case in question is as follows:

C-114/06 Commission vs. Slovakia (industrial policy)

Arrival of the case: 28th February 2006

The Commission has brought an action against Slovakia stating that it has failed to fulfil its obligation to transpose Directive 96/48/EK on the interoperability of the trans-European high-speed rail system.If you have any question concerning this case, please feel free to contact me.

Best regards, X. Y.

V té tiskové zprávě mě vážně nadchla zvýrazněná věta. Trochu mi připomíná uklidňující poselství krvežíznivým davům, které se právě dostavily na veřejné lynčování či kamenování a zklamaně zjišťují, že nic nebude, neboť zlomyslný soudce na poslední chvíli osvobodil odsouzeného. Provozovatel cirkusové arény se snaží krvechtivý dav uklidnit příslibem, že poprava bude, dokonce stejné osoby a ve stejné kvalitě, jenom ať mají chviličku strpení, že musí rychle najít něco jiného, za co stejnou osobu odsoudí ...

Celý příspěvek

Tento post bude ryze informativní.

Konference o nezávislosti justice. A Follow-up:

Možná si vzpomenete na konferenci o nezávislosti justice, o níž již zde informoval Zdeněk K. Říkal jsem si, že pro ty z Vás, které zaujal příspěvek Prof. Přibáně, který byl zvláště vyzdvihnut, může být zajímavé, že daný příspěvek byl publikován v posledním čísle Bulletinu Advokacie, tj. č. 1/2007, s. 93-96, jehož text by se měl časem objevit i na stránkách České advokátní komory v sekci Bulletin Advokacie.

Munková/Kindl, Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. C.H. Beck, Praha 2007.

No ... a když už jsem u toho, co se zrovna publikovalo, tak bych si rád udělal menší reklamu (doufám, že mi to odpustíte ;o)), poněvadž mi s JUDr. Munkovou u C.H. Beck právě vyšel Komentář k zákonu o ochraně hospodářské soutěže. Doufám, že se bude zájemcům o soutěžní právo líbit. Zde jsou pro info stručné výňatky z předmluvy:

" ... Obsah komentáře k zákonu je zpravidla dán obsahem zákona, leč české soutěžní právo se tomuto jednoduchému pohledu vymyká. Českým soutěžním právem totiž je nejen zákon č. 143/2001 Sb. ve znění novel, ale svým způsobem i komunitární soutěžní právo, což je dáno jednak členstvím České republiky v Evropské unii a jemu předcházející aproximací českého práva komunitárnímu právu, jednak vůlí zákonodárce, který i vztahy bez komunitární dimense podřídil nařízením o blokových výjimkách (§ 4 zákona). Soutěžní právo hmotné nelze proto vykládat, aniž bychom přihlíželi k pramenům komunitárního soutěžního práva a zejména k judikatuře evropských soudů, jejichž rozhodnutí spoluvytvářejí pojmový aparát soutěžního práva. Stranou nelze ponechat ani principy a celkovou tendenci reformovaného komunitárního soutěžního práva, která staví na ekonomickém přístupu k posuzování soutěžních věcí a která tak ovlivňuje v některých ohledech pozměněný pohled na nezměněné hmotněprávní předpisy a jejich výklad.

Tomu odpovídá i vlastní obsah této knihy. Poznámky u některých komentovaných ustanovení jsou proto delší, než by tomu zřejmě bylo u zákonných ustanovení v jiných právních oblastech a než odpovídalo jejich strohému textu. Výklad neurčitých právních pojmů užitých v jednotlivých zákonných ustanoveních vyžaduje širší rozbor opírající se o účel předmětných ustanovení, komparativní srovnání s evropskou úpravou, jež byla vzorem českého zákona, a samozřejmě o rozhodnutí ať už z praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže či evropských institucí, které se s aplikací daných pojmů v praxi potýkaly. Bez zasazení do tohoto kontextu by totiž předkládaný komentář nebyl schopen vůbec poskytnout bližší návod, jak se v této právní oblasti pohybovat.

Samotný text se neopírá jen o standardní metody právní praxe založené na běžných interpretačních postupech a práci s dostupnou judikaturou, ale snaží se poskytnout i náhled na to, jaký je koncepční základ aplikovaných postupů, kdy se nelze obejít alespoň v základní míře bez znalosti příslušných ekonomických pouček. V oblasti právní ochrany hospodářské soutěže je pro dle našeho názoru nutno více než kde jinde využívat poznatků ekonomické analýzy práva a právně-ekonomického přístupu k aplikaci právních norem obecně.

...

Kniha obsahuje vedle komentáře k textu zákona o ochraně hospodářské soutěže také komentář k blokové výjimce pro vertikální dohody, která je jedním z evropských nařízení, jež se s ohledem na ustanovení § 4 zákona přímo aplikují i na ryze vnitrostátní dohody. Ostatní komunitární blokové výjimky jsou komentovány stručněji spolu s komentářem k § 4 zákona. Důvod pro toto určité vyčlenění blokové výjimky pro vertikální dohody spočívá v jejím velkém významu, jaký tato má pro obchodní praxi, když se obecně vztahuje na takřka všechny druhy distribučních dohod, u nichž dochází k obchodnímu kontaktu mezi dvěma úrovněmi trhu (např. výrobcem a jeho distributorem).

...

Náš komentář jsme zamýšleli primárně jako praktickou pomůcku, která by měla usnadnit vlastní práci s textem zákona a poskytnout dostatečné vodítko k jeho praktické aplikaci. Nemohli jsme se však vyhnout poukazu na některá slabší místa zákonného textu a na zejména intepretační problémy, které s tím souvisejí. V některých souvislostech proto náš text obsahuje i úvahy de lege ferenda.

Věříme, že se předkládaný komentář stane užitečnou pomůckou jak pro nejširší odbornou (právní či ekonomickou) veřejnost, tak i pro další osoby, které se budou chtít s pro nás fascinující problematikou veřejnoprávní větvě soutěžního práva blíže seznámit."

Celý příspěvek

Pohotovost v nemocnici na kraji Republiky

Dne 11. ledna 2007 rozhodl Soudní dvůr v první české předběžné otázce – Věc 437/05, Jan Vorel v. Nemocnice Český Krumlov. V dané věci se jednalo, jak již titulek tohoto příspěvku napovídá, o pohotovost lékaře a její platové ohodnocení. Předmětem sporu bylo jak odměňovat pracovní pohotovost lékaře, tedy údobí, kdy lékař musí být fyzicky přítomen na pracovišti, nicméně nevykonává práci (přeloženo: lékař má službu, ale zrovna není do čeho říznout, takže v kanceláři spí). Má být odsloužená pracovní pohotovost odměňována jako běžný výkon práce?

Soudní dvůr tuto věc nerozhodl rozsudkem, ale odůvodněným usnesením podle čl. 104 odst. 3 Jednacího řádu Soudního dvora. Jedná se o typ rozhodnutí, který Soudní dvůr vydává tehdy, pokud lze odpověď na předběžnou otázku jasně dovodit ze stávající judikatury, tj. vnitrostátní soud se ptá zbytečně na věc, o které již Soudní dvůr judikoval (koho zajímají tyto a podobné procesní finesy, nechť následuje tento drobný reklamní odkaz).

Usnesení Soudního dvora odkázalo na dosavadní judikaturu (především rozsudek ze dne 1. prosince 2005, Dellas a další, C-14/04, Sb. rozh. s. I- 10253, k věci existují nicméně další (starší) rozhodnutí v usnesení necitovaná, jako kupř. usnesení ze dne 3. července 2001, věc C-241/99, Confederación Intersindical Galega (CIG) v Servicio Galego de Saúde (Sergas) [2001] ECR I-5139). Soudní dvůr odpověděl, že
- pracovní pohotovost se má započítávat do celkové pracovní doby;
- odměňování lékaře za pracovní pohotovost je mimo komunitární právo (předmětné směrnice).

Poznámka na okraj: když už jsme u těch jazykových perliček, příležitostně nechť mi prosím někdo vysvětlí, jak se „zaručuje užitečný účinek práv“ (body 35 a 36 usnesení). Nemusíte pátrat v jiných jazykových verzích usnesení, ano, je to skutečně starý známý l´effet utile, který se nejnověji nezaručuje už jenom běžně, ale pouze celistvě [qu’un tel régime assure intégralement l’effet utile des droits conférés]. Nejedná se pochopitelně o problém překladu (ten myslím v daném případě nešel zvládnout lépe) ale spíš o překvapení, jak podivně a bezobsažně effet utile zní v češtině. V příštích vydání učebnic právní dogmatiky by se zřejmě mělo objevit nové dělení: již není jen právo subjektivní/objektivní, veřejné/soukromé apod., ale také užitečné a neužitečné.

Celý příspěvek

Konference ve Stockholmu: The General Principles of European Community Law in a Process of Development

Uskuteční se ve dnech 23. a 24. března a sejdou se na ní opravdu skvělá jména (vybírám z programu):

What is a General Principle?
Chair Professor Ulf Bernitz

“What is left of the general principles?” by Dr. Leif Sevón, Former Judge of the European Court of Justice and Former President of the Supreme Court of Justice in Finland
“Article 10 EC, the Most Important ‘General Principle’ in Community Law” by Prof. Dr. John Temple Lang, Cleary Gottlieb Steen & Hamilton LLP, Professor, Trinity College, Dublin
“Is Direct Effect a General Principle of European Law?” by Prof. Dr. Joxerramon Bengoetxea, University of the Basque Country, San Sebastian and International Institute for the Sociology of Law, Oñati

"General Principles and National Law - a continuing two-way process" by Prof. Dr. John Usher, University of Exeter


Discussions in Working Groups

Human Rights and Constitutional Law
This group will discuss democratic principles, the rule of law, standards of rights protection and external identity.
Administrative Law
Questions concerning access to justice and fair trial, the principle of transparency as well as the principle of good administration will be discussed.
Private Law
Group discussions will concern invalidity in competition law, the acceptance of legal persons and article 295 Treaty of the European Union.
New Perspectives on General Principles- Experiences Gained Since 1995
This group will focus its discussions on the recent developments within the Member States who have joined the EU in 1995 and 2004. It will also focus on the perspectives of future members of the EU.


Some Thoughts on General Principles
Chair Professor Joakim Nergelius

“The Codification of Human Rights – Some Critical Remarks” by Prof. Dr. AG Toth, University of Strathclyde
“The further development of General Principles of Law within Article 10 EC” by Prof. Dr. Laurence Gormley, University of Groningen
“General Principles and the Individual: Judicial dialogues and monologues” by Prof. Dr. Takis Tridimas, Queen Mary University of London


Has there been any developments…?
Chair Professor Matthias Herdegen

“General Principles of EU law: the Methological Challenge" by Prof. Dr. Matthias Herdegen, University of Bonn
“The Principles of Democracy and Accountability, Consistency and Convergence” by Prof. Dr. Walter van Gerven, University of Leuven
“Concluding Remarks” by Prof. Dr. Joakim Nergelius, Örebro University

Pokud byste měli zájem se konference zúčastnit, obraťte se e-mailem na koordinátorku konference slečnu Cecilii Cardnerovou: nef@juridicum.su.se .

Organizátoři nevybírají žádný poplatek.

Celý příspěvek

CILFIT v české praxi aneb YNOS rozumně vyložený

Na svých cestách českou judikaturou jsem před několika dny narazil na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2006, sp.zn. 29 Odo 242/2006, který podle všeho dělala Dr. Štenglová. Možná se mýlím, ale zdá se to být první výslovná a podle mne přesvědčivá aplikace doktríny CILFIT v judikatuře NS ČR pro právní vztahy, které nastaly ještě před 1. 5. 2004.

O YNOSu psal před nedávnem Michal Bobek, a jsem rád, že tuto kauzu, která podle mne správně vyložila intertemporalitu evropského práva v nových členských zemích (byť nechala řadu otázek velmi otevřených), pochopil NS ČR správně. Podle NS totiž [v] rozsudku ze dne 10. ledna 2006, ve věci C-302/04 Ynos dospěl Evropský soudní dvůr k závěru, že předcházejí-li skutkové okolnosti sporu přistoupení státu k Evropské unii, nemá Evropský soudní dvůr pravomoc k výkladu směrnice Evropského společenství. Protože v projednávané věci je uvedená podmínka splněna, Nejvyšší soud uzavřel, že mu ve věci nevznikla povinnost položit předběžnou otázku. Protože však posuzovaná právní úprava byla do českého právního řádu začleněna k naplnění účelu sledovaného směrnicí, Nejvyšší soud při výkladu posuzovaných ustanovení zákona o cenných papírech ze směrnice vycházel a aplikoval též interpretační pravidla, která Evropský soudní dvůr dovodil ve shora uvedeném rozhodnutí (soud má na mysli CILFIT).

Kauza se týká žalobce J. K., proti žalovanému G. f. o. s c. p., z čehož každý průměrně informovaný právník dovodí, že je to dovolání "Garančního fondu obchodníků s cennými papíry" (zase ta hloupá anonymizace). Meritum sporu je povinnost Fondu zaplatit náhradu plynoucí z neschopnosti obchodníka s cennými papíry splnit své závazky z důvodů přímo souvisejících s jeho finanční situací. Argumentace NS ČR se mi líbí, poměrně zdařile se tu pracuje s několika jazykovými verzemi směrnice, která byla do zákona o cenných papírech transponována. Jsem rád, že české soudy začínají chápat význam právního argumentu působícího nikoliv závazně, ale jen podpůrně. Celý příspěvek

Právníci na scestí aneb cesta mimo právo...

Česká televize nedávno ve svém archívu našla a odvysílala fragment čtyřicet let starého rozhovoru Jana Wericha s Václavem Voskou. Bavili se o divadlech, tulipánech, chorobách, ostatně o čem už by se dva stárnoucí herci měli bavit. Werich ale ve svém vyprávění o tom, jak se dostal k divadlu, zavzpomínal, jak zběhl z právnických studií, Voska si vzpomněl, že i on byl studentem práv a jejich rozhovor se náhle – způsobem pro mě velmi roztomilým – zvrhl ve vzájemné zkoušení z římského práva a debaty o Lex Rhodia de iactu... Tenhle rozhovor se mi vybavil, když se díky Tomáši Němečkovi (a jeho odkazu na Balíkův disent u nálezu o eurozatykači) na tomto blogu oživila debata kolem suchopárnosti právnického jazyka, neboť mi došlo, že na jednu stranu bývají právníci vnímáni jako lidé nudní a suchopární ve své vypočítavosti a na druhou stranu moderní básnickou češtinu nezaložil nikdo jiný než advokátní koncipient Mácha a tvůrci nejslavnějšího českého avantgardního divadla byli dva zběhlí právničtí studenti pod zkratkami V&W. A napadla mě otázka, kolik jich vlastně je? Lidí, které známe jako malíře, básníky, skladatele, a přitom nějakým kusem své osobnosti nebo minulosti patří i do té naší zvláštní „sekty“ vykladačů paragrafů a právních principů. Jen v uměleckém oboru mně nejbližším mi vytanul na mysli Benedetto Marcello, který byl autorem řady barokních koncertů (ten hobojový je obzvlášť sladký) a současníkem a kritikem Vivaldiho, zároveň však také advokátem v Benátkách počátku 18. století. Nebo Ernest Chausson, až do dvacetipěti let právník jednoho z pařížských odvolacích soudů, který ale pod vlivem Francka a d’Indyho utekl k hudbě, takže dnes není znám jako tvůrce apelačních rozsudků, ale symfonie B-dur a dalších 38 skladeb (kromě toho také jako průkopník cyklistiky a jedna z prvních obětí tohoto sportu, zabil se totiž při dopravní nehodě v roce 1899). I sám Händel studoval práva na universitě v Halle (popravdě, kdybych také v jedenadvaceti letech napsal něco, co by připomínalo jeho Dixit Dominus, stala by se i pro mě právničina jen vzpomínkou na mládí), a takových umělců (a nemám teď na mysli vítané „ochotníky“ typu Iva Jahelky) by se v různých oborech našla jistě spousta a možná i mezi těmi nejznámějšími, jen o nich vědět... Tož pokud vás tento (sám o sobě dosti scestný) příspěvek překvapil a víte také o někom, kdo, ač umělec, je také tak trochu „náš“, dejte vědět. Touto výzvou si sice připadám trochu jako hlavní postava ze Samotářů, která v rozhlasovém pořadu vyhlašuje sbírku nahrávek „smíchu matek“, ale budu doufat, že mě (narozdíl od této postavy) bude tento úlet odpuštěn a vyvážen překvapivostí novinek z vašich encyklopedických znalostí. A příště zase o právu, byť jiném....

Celý příspěvek

Léto? Co s ním? Aneb letní školy II.

V návaznosti na předchozí post Honzův a mé drobné Totální popíchnutí™ jsem se rozhodl přidat několik odkazů na vybrané letní školy pro všechny ty, co by měli zájem prosedět léto ve škamnách. Letních škol jsou desítky. Nejlepší je přirozeně Akademie evropského práva ve Florencii, ale to už jsme si vyjasnili dříve ;-) Níže učiněný výběr zobrazuje ty, na kterých jsem buď sám byl, či o kterých jsem slyšel, že by nemusely být špatné. Dva obecnější tipy úvodem:

1) Některé z letních škol jsou skutečně kapitalistické, tedy tučně zpoplatněné. Nenechte se tím ale odradit: mnoho z nich nabízí částečné nebo plné odpuštění poplatků, různé úlevy, stipendia apod. I když se třeba o těchto možnostech nic nepíše na webu či v brožuře letní školy se týkající, obraťte se přímo na pořádající organizaci/odpovědnou osobu a přeptejte se, jaké jsou možnosti.
2) Všechny akce mají formální uzávěrku na přihlášky. Ne všude je však tato uzávěrka brána smrtelně vážně, některé (i dobré) akce se napoprvé nepodaří naplnit. Pokud se o akci dozvíte včas, přirozeně respektujete deadline. Ale i pokud na něco narazíte později, tedy až po uzávěrce, a akce by vás zajímala, opět se optejte, jestli už je plno.

Summer Course in Legal Theory (European Academy of Legal Theory, Brusel, 3 týdny)
Tento kurz je koncipován jako úvod do magisterského kurzu právní teorie, která je na Evropské akademii právní teorie vyučována. Kurz představí základní směry v právní filosofii a právní teorii.

Summer School in English Legal Methods (University of Cambridge, Velká Británie, 4 týdny)
Výtečná akce, která poskytuje úvod do anglického práva. Dopoledne jsou obecné přednášky, odpoledne semináře. Účastníci se na 4 týdny „promění“ ve studenty Cambridžské univerzity; bydlí se v koleji (v roce 2007 zřejmě Selwyn College), tamtéž se stravuje. Nevýhoda akce: je nechutně drahá. Před 6 lety, kdy jsem tuto letní školu absolvoval, nicméně poskytovala stipendia Trinity College.

Summer Programme in International Human Rights Law (Univesity of Oxford, Velká Británie, 4 týdny)
Podobná akce Cambridžské letní škole (bydlí se v St. Catherine´s College), nicméně zaměřena, jak název napovídá, na problematiku lidských práv.

Munich University Summer Training in German and European Law (Mnichov, Německo, 4 týdny)
Kurz zprostředkovává základy evropského a německého práva, vhodné i pro pregraduální studenty.

Advanced Course on the International Protection of Human Rights (Abo Akademi University, Turku, Finsko, 14 dní)

Salzburg Summer School in European Private Law (Universität Salzburg, Rakousko 14 dní)

Jean Monnet Summer School on European Integration (University of Limerick, Irsko, 14 dní)

Jean Monnet International Summer Seminars “Integrating Europe In a Changing World” (Řím a Bolzáno, Itálie, 4 týdny)

Teaching Law, Human Rights and Ethics (Central European University, Budapest, Maďarsko, 1 týden)

L’ Union européenne élargie dans un monde en mutation ( l’Université Jean Moulin Lyon 3, Lyon, Francie, 11 dní)

Pokud by někdo prahnul po právu U.S., pak nabídka různých úvodů do práva Spojených států je velice bohatá. Indikativně lze odkázat na:

U.S. Legal Methods Summer School (Institute for US Law, Washington D.C., USA, 4 týdny)
Orientation in the U. S. Legal System (ILI, Washington D.C., USA, 5 týdnů)

Zajímavá alternativa a možnost studia práva U. S. v Evropě je v rámci kurzu, který pořádá Columbia University ve spolupráci s Univerzitou v Leidenu a Univerzitou v Amsterdamu, Leyden - Amsterdam - Columbia Summer Program In American Law.

Pokud jste absolvovali nějakou zajímavou letní školu či akci, kterou byste rádi doporučili, neváhejte tak učinit formou komentáře k tomuto příspěvku.

Celý příspěvek

Letní Akademie evropského práva ve Florencii zveřejnila svůj program

Jenom malé upozornění navazující na podrobnější informaci o celém kursu. Akademie zveřejnila svůj program. Sekce práva EU, jejíž program je zde [pdf], nabídne následující:

Letní školu by měl otevřít Francis G. Jacobs, kterého snad není třeba představovat (jedná se o jednoho z nejvlivnějších generálních advokátů v historii Soudního dvora - už se těším, až si přečtu tuhle knížku). Jeho "distinguished lecture" by se měla týkat vztahu Soudního dvora a Soudu pro lidská práva.

Všeobecný kurs povede florentský profesor Neil Walker (jeho "The Idea of Constitutional Pluralism" je zřejmě jedním ze současných "must cite" debat o Unijním ústavním právu, které jsem zde zmiňoval). Walkerův cyklus přednášek nese název "The Past and Future of the European Constitution".

Akademie (její sekce, která se věnuje právu EU) je letos zaměřena na regulaci ochrany životního prostředí v EU. V jejím rámci vystoupí skutečné osobnosti, které se touto problematikou zabývají: Joanne Scott, Gerd Winter a další.

K dispozici je rovněž program sekce Akademie, zaměřené na lidská práva [pdf].

Podle informací dostupných na stránkách Akademie se zanedlouho objeví elektronická přihláška. Jak jsem již psal, uzávěrku lze předpokládat ke konci dubna.

Celý příspěvek

Jiné právo v novém hávu

Naši milí čtenáři si jistě všimli, že Jiné právo je teď jaksi jiné: rozhodli jsme se oslavit 100. příspěvek (ano, je to ten, který právě čtete) vylepšením našeho blogu. Zároveň zítra oslavíme čtvrtrok naší existence. Do miliónu navštívěných stránek, jako nedávno oslavili kolegové na Concurring Opinions máme ještě daleko, ale nepochybujeme, že se k tomuto číslu taky jednou dopracujeme.

Tou nejpodstatnější změnou je vytvoření rubrik našich příspěvků, abychom potenciálním čtenářům usnadnili vyhledávání ve starších příspěvcích, které je třeba zajímají. Rubriky najdete na levém banneru. Každý příspěvek může přitom být zařazen do více rubrik.

Jiná šablona našeho blogu zárověň zvětšila prostor pro jednotlivé příspěvky, které jsou roztaženy do větší šířky a my doufáme, že se Vám budou lépe číst.

Další nové prvky jiného Jiného práva určitě najdete sami, vytváření blogu je nekonečná hra a my si rádi hrajeme...

Tak díky za to, že nás čtete a --- "lidé, čtěte!"

Celý příspěvek

Blawgy a média

Americké právní bloggery („blawggery“) přirozeně zajímá role, kterou jejich blogy hrají. Už jsem tady upozorňoval na zajímavou konferenci, která proběhla v loňském roce na Harvardské univerzitě. Zúčastnili se jí akademici, kteří jsou na špici ve čtenosti svých blogů a tak lze konferenci považovat za jakýsi mezník: blogy pronikly do povědomí odborné veřejnosti a staly se (alespoň pro významnou část z nich) prostředkem odborné komunikace (trochu to relativizuje tento post na Opinio Juris, který upozorňuje na zvyšující se počet opuštěných blogů; na druhou stranu je zde velmi zajímavý příspěvek Larryho Soluma, který se zabývá důsledky existence nejen blogů, ale i volně přístupných akademických článků a celkové větší otevřenosti americké právní akademie).

Stejně tak ale profesor Jack Balkin z Yale Law School upozornil, že právnické blogy přesahují svým významem americkou akademickou právní komunitu. Jsou také velmi zajímavým zdrojem informací o novináře, kteří se „otírají“ o právo. Uvádí k tomu velmi zajímavý příklad na The Yale Law Journal Pocket Part:

Ve Spojených státech probíhají vášnivé diskuse na opatřeními Bushovy administrativy, která omezují občanská práva ve jménu boje proti terorizmu. Jedním ze symbolů těchto opatření je National Surveillance Act. Po ostré kritice z mnoha stran byla v americkém Senátu připravována jeho změna, která byla veřejnosti „prodávána“ jako odstranění těch nejhrubších zásahů do svobod amerických občanů. Ovšem jen do chvíle, než si legislativního návrhu všimli profesoři blogující na Balkinization. Ti spustili vlnu kritiky, která se rozlila do ostatních blogů a nezůstala bez povšimnutí ani u novinářů, kteří před tím návrh na změnu NSA vítali. Mediální sféra a právnické blogy se propojily.

Myšlenka na tenhle post mě napadla, když jsem četl poslední právnické okénko Tomáše Němečka v Hospodářských novinách. Vtipně a originálně se vrací k Balíkově dissentu v případu Eurozatykače, tedy k tématu, o kterém tady psal Michal. Stejně tak další Němečkovy okénka napovídají, že je naším čtenářem. Snad tedy můžeme doufat, že se začíná s obecnými médii propojovat i „blawgosphere“ v Čechách a jednoho dne nás začnou číst i ostatní čtenáři Hospodářských novin.

Odkazy novinářů na právnické blogy mají i své problémy: novináři rádi zkracují odborná vyjádření na minimum, a tak mezi americkými blawggery proběhla diskuse o tom, zda má novinář kontaktovat autora blogu dříve, než jej cituje. Dobrá, nám zatím bude stačit ta citace – ale třeba se nám z Jiného práva povede vybudovat takovou autoritu, jako třeba mají "Prof. JUDr. X.Y., Dr.Sc., profesor na ..., expert na ústavní právo"... Uvidíme.

Celý příspěvek

Ronald Dworkin - "transcentní právník", ale jinak společenský typ ...

Když už jsme tu nedávno měli odkaz na časopisecký profil soudce Posnera, ze kterého Posner zrovna jako příliš společenský tvor nevyšel, tak bych ještě přidal poměrně nedávný (podzim 2005) profil Ronalda Dworkina, který mimo jiné vede se soudcem Posnerem intezivní a celkem ostré polemiky, a tak mi to přijde v hezké tematické návaznosti na předchozí post. Ten profil vyšel v magazínu NYU - The Law School Magazine a jeho autorem je Adam Liptak - korespondent New York Times.

V tomto profilu vyznívá Dworkin - narozdíl od Posnera - jako velmi společenský člověk. Viz např. jeho následující charakteristiky citované z daného článku:

Jedna je od Stephena Perryho (mj. Dworkinův žák a také velmi zajímavý právní filosof - viz např. jeho příspěvek v knížce na Hart's Postscript), který uvádí: “He was flamboyant, always extremely well dressed, very witty and very extroverted. He’s a public figure. He has a reputation beyond the academy. He’s a brilliant conversationalist.”

Druhá je od Dworkinova spolupřednášejícího, politického filosofa Thomase Nagela:
“He has a huge appetite for the real and material world and its aesthetic aspects. He dresses much more elegantly than anyone academic I know. He always was the person who had the
latest computer, and people like me would turn to him for advice. He loves to travel.”

Skoro mi to srovnání mezi Posnerem a Dworkinem přijde v tomto směru tak trochu jako black & white a teď nemám na mysli jejich právně-filosofické teorie, byť i tam by to srovnání dopadadlo asi hodně podobně.

No a pointa by asi mohla být ... můžete být společenský člověk, který nepovažuje společenské tlachání s přáteli za ztrátu času, chodit do hospy a tak a přesto být úspěšný právník, právní teoretik či filosof .... :o)))

PS: V tom článku je naprosto úžasná fotka, jak Dworkin hraje cosi jako fotbal se svým synem ... ta fajfka v ústech a strnulý postoj jsou úžasné ;o)

PPS: Za zmínku také stojí některé pasáže reprodukované diskuse mezi Dworkinem a Learned Handem o případu Brown:

"... If Brown was wrongly decided under Hand’s approach, Dworkin suggested, there must be something wrong with the approach. Hand had wanted to avoid discussing the case, though it was the elephant in the room. Later viewed by history as a triumph, at the time, Brown was subject to much criticism for what was said to be judicial activismungrounded in the Constitution.
“You simply cannot duck that one,” Dworkin told Hand. “We argued and argued,” Dworkin told me, “and finally I said, ‘Judge, you aren’t saying anything about the Brown decision. In your eyes it must have been wrong.’
“‘Fuck you,’ he said,” Dworkin continued. “Steam came out of his eyebrows and he grabbed his yellow pad, and he started to scribble, and he started throwing away and throwing away and throwing away.” Hand could not produce a draft which could justify the result in the Brown case using methods of constitutional interpretation which met his standards—that were what he considered principled. ..."

Celý příspěvek

Severní pól .... je ...

Jak anoncováno již v prosincovém postu, dnes ČR, podle mých informací coby první z nových členských států (tedy 2004 "nových", už máme i novější), poprvé zavěsila. Níže přetiskuji pouze hlavičky obou rozsudků a výroky, plné znění je k dispozici na stránkách Soudního dvora.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
18. ledna 2007
„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 93/16/EHS – Lékaři – Vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci – Neprovedení ve stanovené lhůtě“

Ve věci C‑203/06,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 4. května 2006,
Komise Evropských společenství, zastoupená K. Walkerovou a H. Støvlbækem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
České republice, zastoupené T. Bočkem, jako zmocněncem,
žalované,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení P. Kūris (zpravodaj), předseda senátu, K. Schiemann a J. Makarczyk, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
(...)

1) Česká republika tím, že nepřijala všechny právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 93/16/EHS ze dne 5. dubna 1993 o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 44 této směrnice.
2) České republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

_______________________

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
18. ledna 2007
„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 78/686/EHS – Vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci – Zubní lékaři – Opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb – Neprovedení ve stanovené lhůtě“
Ve věci C‑204/06,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 4. května 2006,
Komise Evropských společenství, zastoupená K. Walkerovou a H. Støvlbækem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
České republice, zastoupené T. Bočkem, jako zmocněncem,
žalované,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení P. Kūris, předseda senátu, J. Makarczyk a J.‑C. Bonichot (zpravodaj), soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento
Rozsudek
(...)

1) Česká republika tím, že nepřijala všechny právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 78/686/EHS ze dne 25. července 1978 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zubních lékařů obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 24 této směrnice.
2) České republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

______________________________________________

Nesmíme ale usnout na vavřínech. Zdá se, že bratia Slováci nás budou brzy následovat: dne 25. ledna 2007 vynese Soudní dvůr rozsudek ve věci C-69/06, Komise v. Slovensko, kde to vypadá, že Slovensko bude vytaháno za ouška pro nedostatečný výcvik některých řidičů silniční dopravy (sic!). Za to bychom si ale myslím zasloužili nějaké to řízení pro porušení Smlouvy taky ...

Celý příspěvek

Richard A. Posner v časopise New Yorker aneb Kdy soudci vymění výlohy svých obchodů??

Jen náhodou jsem narazil na velmi zajímavý článek o Richardu A. Posnerovi, otci hnutí Law & Economics a současném propagátoru pragmatismu v soudcovském rozhodování (viz např. jeho diskuse s Brianem Leiterem, která proběhla loni na University of Chicago Law School).

Vyšel v časopisu New Yorker v prosinci 2001 a přibližuje osobnost tohoto neuvěřitelně plodného autora (nevím, jestli jsem na to někde narazil v článku R. Dworkina, nebo jsem to jen od někoho slyšel, Dworkin ale jeho produktivitu poněkud zpochybňuje; spočítal, kolik času by Posner musel jen od narození strávit čtením všech publikací, které pak ve svých článcích cituje, a vyšlo mu dost nerealistické číslo. Nicméně Dworkin patří k největším odpůrcům Posnerova pragmatismu a vůbec přístupu k právu).

Posnerovu produktivitu nicméně osvětluje tato pasáž článku, kde je líčen jeho vztah ke společnosti a různým sociálním aktivitám:
Posner prefers to avoid social life. “People don’t say interesting things,” he says. “A lot of socializing is just dull — I’d rather read a book. I have a friend, an economist who’s Swedish, and he told me that Sweden has terrible television, so people there spend their time visiting each other. But that’s worse, because when you watch television you get some information, you even get some moral instruction, you learn to be nice to single mothers or what have you, but socializing, particularly family — well, that is deadly. When you’re just talking with your friends about trivia, what’s the point?”
No, něco mi říká, že produktivní jako Posner asi nikdy nebudu...

Článek je ale zajímavý i tím, že poměrně jednoduše vysvětluje kořeny hnutí Law & Economics a také Posnerův vlastní názor na to, jak by měli soudci přistupovat k odůvodňování svých rozhodnutí. Posner to na jednom ze svých veřejných vystoupení charakterizoval takto:
There was an old Jewish joke, [...], that summed up his views of judicial writing—and of law in general, for that matter—quite well. A man walks through a ghetto in Eastern Europe and spies a mohel’s shop window (a mohel, Posner explained, is a person who performs circumcisions [tedy obřízku]). He notices to his surprise that the window is full of watches. The man asks the mohel, “Why the watches?” and the mohel says, “Well, what would you like me to put there?” Watches, Posner explained, wrinkling his nose ever so slightly, is what most of legal talk consists of—jargon, boilerplate, and patriotic flourishes. If only judges were bold enough to be candid — if only they would stop spouting pious rubbish about ethics and start talking about how the world really works—then they would take down the watches and fill their shop windows with something else.

Zajímavě o Posnerových názorech diskutuje Brian Tamanaha na blogu Balkinization, na jehož post jsem zde již upozorňoval, článek v New Yorkeru Vám ale poodhalí i Posnerovu osobnost... Musím přiznat, je to dobré čtení do tramvaje nebo ráno ke kafi (tak jsem ho dnes přečetl já), setkat se s tím chlapíkem bych ale asi ani nechtěl – zřejmě by mi brzo dal najevo, že se mnou ztrácí čas a šel si číst nějakou knihu...

Celý příspěvek

Proč máme tento Ústavní soud?

Minulý týden jsme vedli v semináři „Ústavní soudnictví a ústavní soudy v současném světě“ debatu s W. Sadurskim, J. Zillerem a A. Stone-Sweetem na téma historické podmíněnosti volby

1) mít ústavní soudnictví;
2) jaký typ zvolit, tedy především zda mít

(i) koncentrované či difuzní (zda může pro neústavnost rušit běžné právo pouze jeden specializovaný orgán či je to pravomoc všech soudů);
(ii) abstraktní či konkrétní či obé (abstraktní – posuzuji soulad podústavních předpisů bez vztahu k určité kauze; konkrétní – mohu posuzovat soulad pouze na základě a ve vztahu k určité kauze).

Debata to byla zajímavá a rozvíjela se mnoha směry. Můj zásadní nesouhlas se týkal Sadurského teze, kterou nedávno rozvinul ve své práci Sadurski, W. Rights Before Courts. A Study of Constitutional Courts in Postcommunist States of Central and Eastern Europe. Springer Verlag : Dordrecht, 2005. Jedná se o teze z kapitoly 2 „Constitutional Courts in Search of Legitimacy“. Zde se snaží vystopovat, proč byl v postkomunistické Evropě zvolen koncentrovaný model a nikoliv, po vzoru Spojených států, model difuzní. Jeho vysvětlení je následující: nejprve odmítne tvrzení, že by vysvětlením mohlo být:

1) že by se tyto státy domnívaly, že tento model jim zaručí snazší přijetí do EU;
2) že by koncentrované ústavní soudnictví bylo zvoleno z důvodu nedůvěry vůči obecné justici, v počátcích ještě plné komunistických soudců.

Pak následujíc důvody, které dle jeho názoru relevantní byly:

3) koncentrované ústavní soudnictví je lépe slučitelné s parlamentní demokracií;
4) formální absence doktríny stare decisis v kontinentálních právních řádech, tudíž je vhodnější ústavní přezkum koncentrovat, aby nedocházelo k chaosu;
5) tradice „centralizace“ státu, státních orgánů a veřejného rozhodování, která je zřetelná v Evropě v porovnáním se Spojenými státy, kde je běžné spoléhat se více na soukromou, decentralizovanou iniciativu (to však, jak Sadurski dodává, je spíše vysvětlením pro (ne)existenci abstraktního přezkumu ústavnosti);
6) různý důraz na různé hodnoty (právní jistota, míra paternalismu apod.) v jednotlivých systémech.

Argumenty 3 – 6 jsou zajímavé. S čím jsem měl ale problém bylo plošné odmítnutí argumentu 2 – tedy že koncentrované ústavní soudnictví je nástrojem přerodu, pomocným prvkem a protipólem, který má hájit a prosazovat prvky a hodnoty, jak je nyní ten módní výraz „nové ústavnosti“, proti hodnotově jaksi jinak orientované porevoluční obecné justici a státní správě. J. Ziller obhajoval tuto koncepci ústavního soudnictví v post-diktaturních a post-autoritářských státech jižní a západní Evropy: Německo, Itálie, Španělsko, Portugalsko. Kupříkladu v případě Německa či Španělska je zřetelné, že mocné ústavní soudy byly budovány jako nástroje ochrany nové ústavnosti.

Vysvětlení bylo asi v tom, že jsme oba vycházeli z jiného pozadí: prof. Sadurski z polského prostředí, já z česko(slovenského). Mezi oběma je rozdíl v porevolučním vývoji nejvyššího (nejvyšších) soudů; Poláci dle Sadurského svůj nejvyšší soud po revoluci „vyčistili“. Porevoluční obsazování polského Ústavního tribunálu se tak výrazně nelišilo od obsazování obou dvou nejvyšších soudů (obecného a Nejvyššího správního soudu): jednalo se o stejný tip lidí, kteří často pouze migrují mezi NS a UT nebo NSS a UT. Tito soudci bez ohledu na to, zda sedí zrovna v rámci NS, NSS nebo UT prosazují stejný soubor hodnot. Problém je ale v tom, že tento druh historické zkušenosti nelze dle mého názoru zobecnit na všechny státy střední a východní Evropy, rozhodně tedy ne na ČR.

Vysvětlení zřízení ústavních soudů jako nástroje ústavní proměny je na druhou stranu asi lepší nezveličovat. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se v podstatě o dočasné instituce, které je v rámci cca dvou generací, tedy v okamžiku, kdy si obecná justice internalizuje hodnotový základ nové ústavy, vhodné zavřít. Anebo nikdy neotvírat? Zajímavý byl v tomto ohledu postřeh jednoho estonského kolegy: my ústavní soud nemáme, protože ho nepotřebujeme. My jsme jen zreformovali nejvyšší soud...

Celý příspěvek

Görgölü po česku

Tenhle případ již sleduji na serveru "Aktuálně" delší dobu, co jsem se však dočetl dnes, mi zcela vyrazilo dech: přestože Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že v případě Wallových stát porušil jejich právo na rodinný život tím, že jim odebral děti (okolnosti případu jsou vykresleny v rozsudku [odkaz na stránky Ministerstva sprevdlnosti, kde je k dispozici české znění rozsudku], popř. je lze nalézt v článcích zveřejněných na serveru Aktuálně), soudkyně, která dnes rozhodovala o vrácení dětí do péče jejich rodičů, to odmítla. Podle Aktuálně přitom poznamenala, že "pro ni není rozhodnutí štrasburského soudu závazné".

Celá věc trochu připomíná německý případ Görgölü (proto ten titulek), kdy Spolkový ústavní soud rovněž odmítl striktní závaznost rozhodnutí štrasburského soudu. Jednalo se o případ, kdy otec-stěžovatel neměl po dlouhou dobu kontakt se svým dítětem (což štrasburský soud shledal jako porušení jeho práva na rodinný život) a německé soudy potom odmítly, s ohledem na zájmy dítěte, otci kontakt s dítětem povolit. Přesto však nakonec Spolkový ústavní soud shledal nemožnost kontaktu mezi dítětem a jeho biologickým otcem protiústavní.

Případ Wallových je však jiný. Wallovi požadují vrácení svých dětí, které jim stát brutálně a za nepřiměřených okolností odebral, namísto aby se jim snažil účinně pomoci. Soudkyně zřejmě může skutečně legitimně zvažovat, zda ještě po sedmi letech mohou děti nalézt ke svým vlastním rodičům vztah (vyrůstaly totiž od nejútlejšího mládí v pěstounské rodině) a zda pro ně nebude návrat k nim více traumatizující, než vyrůstat u pěstounů. Že by ale protiprávnost odebrání dětí rodičům, kteří požadují jejich vrácení, byla pro rozhodování soudu nerelevantní, protože ji konstatoval "jenom" štrasburský soud?

Celý příspěvek

Jmenuji se ... a jsem právní pozitivista (a možná i formalista)

Používání nálepek ma mnoho výhod, na druhou stranu ale jednu velikou nevýhodu: pokud není jasné, co se danou nálepkou myslí, výhoda rychlého zařazení jejího nositele do určené škatulky, která je danou nálepkou označena, se rychle vytratí. Hezky na to upozorňuje třeba Maris Köpcke Tinturé (doktorandka tady v Oxfordu).

Znovu jsem si to uvědomil při listování novou knihou profesora Holländera "Filozofie práva" (Aleš Čeněk 2006). Na s. 229 tam Holländer charakterizuje některé názory na přístup k interpretaci práva, objevující se v českém právním diskursu, jako přiklánějící se k "objektivnímu aktuálnímu výkladu", jiné k "subjektivnímu historizujícímu", popř. "originalistickému". Že nevíte, co ty nálepky znamenají? Já příliš také ne, především mi nesedí zařazení Zdeňka Kühna do toho druhého tábora...

Nedosti na tom, znovu jsem si připomněl svoji myšlenku vytvořit jakousi převodní tabulku termínů (=nálepek) užívaných různými právními filozofy. Tak co třeba "decisionismus" a "kognitivismus" (viz P. Holländer: Kognitivismus versus decisionismus v judiciální aplikaci Listiny základních práv a svobod, in tentýž, Ústavněprávní argumentace, Linde 2003). Můj oblíbený Američan B. Leiter by asi řekl: "No, pokud se decisionismem myslí skepse k rozeznání objektivně správné odpovědi na otázku "co je právo", přičemž je tato odpověď vždy určená tím, kdo o ní rozhoduje, řekli bychom "realismus""? Kognitivismus, který tvrdí opak ("je možné najít jedinou objektivně správnou odpověď"), no, to je formalismus... (Mimochodem, Leiter označuje za formalistu třeba Dworkina - viz zde). Ani tak abstraktní obor, jakým je (právní) filozofie, zkrátka nepoužívá jednotný jazyk. Znemožňuje také vytváření funkčních nálepek.

Problém je, že s určitými nálepkami je v určitých právních kulturách spojováno téměř sociální stigma. Vzpomínám si, že jsem si připadal téměř jako při "coming-outu", když jsem si řekl (a otevřeně se přihlásil k tomu), že "jsem právní pozitivista". Ve světle toho, že je (nejen!!!) v Čechách pozitivistou myšlen téměř vždy někdo hloupý, kdo vlastně neví, jak právo dooopravdy funguje (popř. fungovat má), to nebylo jednoduché přiznání...

Ve Spojených státech je podobně dekapitující označení "formalista". Jenže zase: všechno záleží na tom, co "formalismem" myslíte. Jak dokazuje tento post Briana Tamanahy, ani formalismus není v Americe mrtvý. Vše záleží na tom, co formalismem chápete. Nakonec třeba ani Zdeňka nálepka "originalisty", kterou mu profesor Holländer přisoudil, nemusí mrzet. Jak říká Tamanaha:

Although I am a liberal, those are not my reasons for doing so. I genuinely believe that the rule of law is essential to our society. Liberals and conservatives disagree about much, but on recognizing the signal importance of the rule of law we should be united. At the core of the rule of law is legal formalism, especially legal formalism by judges. For this reason:

“My name is Brian Tamanaha and I am a legal formalist.”

(Yuck, that was not an easy statement to make—try it and see.)

Trochu to připomíná anonymní alkoholiky. Že by podobné problémy měli i právní filozofové?

Celý příspěvek

Vytlačování malých akcionářů, ochrana ústavnosti a evropské právo

Nerad komentuji právní otázku jen na základě novinové zprávy. Nicméně někdy nemám na vybranou. Podle Hospodářských novin ze dne 11. ledna (Ústavní soud vyvlastňování nezarazil) "Ústavní soud [... r]ozhodnutí, zda je vyvlastňování v souladu s Ústavou České republiky, odložil na neurčito." Stalo se to prý proto, že v současné době probíhá o téže otázce správní řízení, které proti ČR vede Evropská komise.

Nevím, v jakém stavu je český squeeze-out v evropském řízení, nicméně postup českého Ústavního soudu ve mně vyvolává otázky. Podotýkám, že čerpám jen z novinové informace, protože na stránkách aktualit Ústavního soudu o tom jako obvykle nic není. Nevím ani, které konkrétní věci před Ústavním soudem se to má týkat, protože ve věci squeeze-outu má Ústavní soud několik návrhů (srov. tuto stránku ve znění k 12. 1. 2007). Nicméně lze řízení o ústavnosti českého zákona odložit jen proto, že o něm probíhá řízení podle evropského práva před některým z orgánů EU pro porušení evropského práva?

Domnívám se, že nikoliv. Jde přece o dvě odlišné věci, a odpovědi na tyto dvě odlišné otázky mohou být odlišné. Je tedy možné, že 1) dovodím protiústavnost zákona, který neporušuje evropské právo, stejně jako 2) nedovodím protiústavnost zákona, který porušuje evropské právo (ledaže bych ztotožnil ústavní pořádek s evropským právem, což by ovšem bylo dosti podivné, a zatím to žádný ústavní soud v Evropě neudělal), a je možné, že 3) nedovodím protiústavnost zákona, který ani neporušuje evropské právo. Porušování evropského práva by měla v zásadě dovodit obecná justice (samozřejmě s eventuální pomocí interpretace evropského práva provedenou ESD), porušení ústavního práva český Ústavní soud (soulad s domácí ústavou může naopak také dovodit každý obecný soud, což patřičně odůvodní v odůvodnění rozsudku, a to zejm. v situaci, kdy protiústavností argumentovala některá ze stran řízení).

Pokud podá žádost o přezkum ústavnosti českého zákona obecný soud, který se zároveň domnívá, že zákon je též v rozporu s evropským právem, měl by Ústavní soud takový návrh odmítnout s tím, že soud má možnost neaplikovat zákon pro jeho rozpor s evropským právem. Přednost evropského práva je také lex specialis vůči postupu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Pouze dovozuje-li obecný soud primárně protiústavnost, měl by Ústavní soud o věci jednat (teze zde vyslovená je složitější pro argumentaci, nicméně pro zde rozebíraný problém není podstatná).

Pokud ovšem návrh na zrušení zákona pro protiústavnost podají poslanci či senátoři v řízení o abstraktní kontrole ústavnosti norem, měl by Ústavní soud o věci rozhodnout, protože otázka protiústavnosti je zcela jinou otázkou, než otázka rozporu s evropským právem. To je též případ věci Pl. ÚS 56/05, kdy jde o návrh skupiny senátorů. Pokud tedy Ústavní soud čeká na vyřízení věci podle evropského práva, odpírá tím podle mne rozhodnutí věci v úplně jiném režimu a podle jiných přezkumných kritérií. Proto se mi postup, o němž informovaly HN (pokud je informace HN přesná), vůbec ale vůbec nepozdává.

Co si o této otázce myslíte Vy?

PS: Ústavní problémy se squeeze-outem nejsou zdaleka české specifikum. Srov. např. nedávný polský nález Ústavního soudu sp.zn. P 25/02 ze dne 21. června 2005. Celý příspěvek

Postesknutí nad jedním překladem ...

Tenhle post by asi mohl navázat na několik předchozích, které se zabývaly diskusí o dostupnosti evropského práva v češtine (viz třeba tady, tu, zde nebo onde), ale jeho ambice jsou mnohem nižší. Nedávno jsem totiž narazil na překlad jednoho rozhodnutí ESD do českého jazyka (jednací jazyk byl italština). Jedná se o rozhodnutí ESD ve věci č. C-174/04, Komise ES v. Itálie [2005] ECR I-4933 (odkaz je na anglickou verzi). Českou verzi můžete nalézt tuna.

To postesknutí míří k překladu odstavce 30, který je pro rozhodnutí klíčový. Překladatel do češtiny si s tím pohrál moc pěkně až tak, že se mu povedlo dosti zkreslit význam příslušného právního pravidla (eufemisticky řečeno). V českém znění zní takto:

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že pozastavení hlasovacích práv upravené výše uvedeným vládním nařízením vylučuje pro stanovenou kategorii veřejných podniků efektivní účast na správě a kontrole italských podniků působících na trhu s plynem a elektrickou energií. Jelikož cílem sledovaným vládním nařízením č. 192/2001 je vyhnout se „protisoutěžním útokům ze strany veřejných podniků působících v tomtéž odvětví v jiných členských státech“, jeho účelem je především odradit veřejné podniky se sídlem v jiných členských státech od koupě akcií v italských společnostech působících v odvětví energetiky.

Porovnání s jinými jazykovými verzemi (a ostatně maje na paměti i předchozí judikaturu, která se zabývala obdobnými situacemi ... bylo jí mnoho a nemá smysl na ni odkazovat) vyznívá pro českého překladatele tragicky. Uvádím několik jiných verzí níže, byť některé z vybraných jazyků - na rozdíl od jiných přispěvatelů - sám neovládám ...

Zde je verze anglická:

In that connection, it must be pointed out that the suspension of voting rights, as provided for in Decree-Law No 192/2001, means that the category of public undertakings concerned is precluded from participating effectively in the management and control of Italian undertakings operating in the electricity and gas markets. Since the objective pursued by Decree-Law No 192/2001 is to avoid anti-competitive attacks by public entities operating in the same sector in other Member States', it has the effect of dissuading public undertakings established in other Member States, in particular, from acquiring shares in Italian undertakings operating in the energy sector.

Zde německá:

In diesem Zusammenhang ist festzustellen, dass die durch dieses Gesetzesdekret vorgesehene Aussetzung der Stimmrechte für die betroffene Kategorie öffentlicher Unternehmen eine tatsächliche Beteiligung an der Verwaltung und der Kontrolle der italienischen Unternehmen ausschließt, die auf den Märkten für Elektrizität und Gas tätig sind. Da das mit dem Gesetzesdekret 192/2001 verfolgte Ziel darin besteht, „wettbewerbswidrige Angriffe durch im gleichen Sektor in anderen Mitgliedstaaten tätige öffentliche Unternehmen“ zu verhindern, bewirkt es, dass insbesondere die in anderen Mitgliedstaaten niedergelassenen öffentlichen Unternehmen davon abgeschreckt werden, Aktien der italienischen Unternehmen zu erwerben, die sich im Energiesektor betätigen.

Zde francouzská:

À cet égard, il convient de constater que la suspension des droits de vote, prévue par ledit décret, exclut pour la catégorie d’entreprises publiques visée une participation effective à la gestion et au contrôle des entreprises italiennes opérant sur les marchés de l’électricité et du gaz. Dès lors que l’objectif poursuivi par le décret-loi n° 192/2001 est d’éviter «des attaques anticoncurrentielles de la part d’entités publiques opérant dans le même secteur dans d’autres États membres», celui-ci a pour effet de dissuader en particulier les entreprises publiques établies dans d’autres États membres d’acquérir des actions dans les entreprises italiennes opérant dans le secteur de l’énergie.

Zde slovenská:

V tejto súvislosti je vhodné konštatovať, že vylúčenie hlasovacích práv, ktoré predvída tento dekrét, znemožňuje dotknutej kategórii verejných podnikov efektívnu účasť na riadení a kontrole talianskych podnikov pôsobiacich na trhoch elektrickej energie a zemného plynu. Keďže cieľom, ktorý sleduje zákonný dekrét č. 192/2001, je zabránenie „útokov narušujúcich súťaž zo strany verejných subjektov pôsobiacich v tom istom odvetví v iných členských štátoch“, má to za následok, že najmä verejné podniky usadené v iných členských štátoch sú odrádzané od nadobudnutia akcií v talianskych podnikoch pôsobiacich v odvetví energetiky.

A zde italská:

A tale riguardo occorre constatare che la sospensione dei diritti di voto, prevista nel suddetto decreto, esclude per la categoria di imprese pubbliche cui si riferisce tale misura un’effettiva partecipazione alla gestione e al controllo delle imprese italiane operanti nei mercati dell’elettricità e del gas. Dal momento che la finalità perseguita dal decreto legge n. 192/2001 è di evitare «attacchi (…) anticoncorrenziali da parte di soggetti pubblici operanti nel medesimo settore in altri Stati membri», quest’ultimo ha per effetto di dissuadere in particolare le imprese pubbliche aventi sede in altri Stati membri dall’acquisire azioni nelle imprese italiane operanti nel settore dell’energia.

Prostě nechápu, jak se mohl dotčený překladatel dostat k pojmu ÚČEL namísto ÚČINEK či NÁSLEDEK. To, že to je něco zcela jiného, je tak křišťálově jasné, že už to křišťálově jasnější být nemůže ....

No třeba si překladatel/-ka řekl/-a : "MOHLI JSME TAM DÁT ÚČINEK A SPRÁVNĚ, ... ALE MY JSME ŘEKLI NE, ... V TOMTO PŘEKLADU NEDOSTANOU ANI STÁVAJÍCÍ ANI BUDOUCÍ ČTENÁŘI, SOUDCI, ADVOKÁTI NIC ZADARMO, ... KDYŽ ÚČEL, TAK PRO VŠECHNY ..."

Už jsem narazil na pěknou řádku překladatelských kostrbatostí. Převážně však byly v soft-law dokumentech Komise, popřípadě sice zněly divně, ale neměnily věcný smysl ... No nic, vždycky musí být něco poprvé.

Co takhle vyhlásit soutěž o překladatelské zmetky? Nominuji výše uvedené a myslím (no možná spíše doufám), že sázím na favorita ... :o) Celý příspěvek

Letní školy "Total Law" v Budapešti a Akademie evropského práva ve Florencii - kterou z nich, co se od nich dá čekat a jak se tam dostat?

Název letní školy "Total Law" lze také přeložit jako "Úplné právo" a v tomto smyslu také vyučující na této letní škole k právu přistupují. Blíží se uzávěrka přihlášek na kurs (jeho úplný název je Total Law™ Central European University Diploma in Advanced European Union Legal Practice "The European Union and the WTO: Disciplining Regional and Global Markets"), a tak jsem si řekl, že doplním zajímavý post Michala, který se přece jenom zbýval více tím, že si na zvláštní název kursu registrovali jeho tvůrci obchodní známku. (Upozorňuji také na komentář k Michalovu postu od kolegy z blogu „StayTheHand“ L. Moravčíka, který se kursu Total Law zúčastnil.) Vedle toho je myslím dobré upozornit na další letní školu, kterou jsem měl to štěstí absolvovat: Akademii evropského práva, pořádanou Evropským univerzitním institutem ve Florencii. Nejprve tedy:

Kterou ze škol si vybrat?

Výběr je skutečně třeba, neboť vedle časového hlediska (Total Law běží od 2. do 21. července, kompletní florentská Akademie pak od 18. června do 13. července) zde hrají role také finance. Z tohoto pohledu dosahuje školné kursu Total Law pro studenty možná astronomických výšin: 650 EUR. Ještě loni to ale bylo mnohem více: 1600 EUR, přičemž však téměř každý účastník obdržel alespoň částečné stipendium a většina z nich nakonec platila pouze 400 EUR. Je tedy možné, že spolu se snížením ceny bude i méně stipendií a nelze na ně tedy tolik spoléhat.

Akademie ve Florencii stojí buď 490 EUR - pokud se účastník rozhodne absolvovat obě sekce, tedy jak sekci lidských práv, tak sekci práva EU, nebo 330 EUR za každou sekci zvlášť. V roce 2004, kdy jsem Akademii absolvoval, jen minimum účastníků navštěvovalo sekce obě, natož aby pak dělali zkoušku na konci obou z nich. Ke zkoušce se ještě dostaneme.

Zůstaneme-li ale u financí, z pohledu nákladů na pobyt může jen zdánlivě vyjít Total Law lépe: pořádá ho Středoevropská univerzita v Budapešti (Central European University, CEU), Budapešť by tedy na první pohled mohla být levnější než turistická metropole. CEU nabízí ubytování na své koleji. Tam stojí pobyt na dvoulůžkovém pokoji se snídaní 357 EUR (jednolůžák 588). Čeští studenti odkojení našimi kolejemi si patrně vystačí s dvoulůžkovou variantou, ačkoliv můj kolega bydlel loni se studentem z Londýna, jemuž kurs platil zaměstnavatel a jehož největší starostí bylo nahánět „birds“, tedy děvčata. Vracel se naštěstí v době, kdy můj kolega většinou vstával, na pokoji byl ale neustále typicky alkoholový odér.

Ve Florencii se Institut snaží zprostředkovat levné bydlení a já jsem například měl pronajatý pokoj od florentského doktoranda, na dva týdny za pouhých 200 EUR. Levněji tedy může vyjít Budapešť pouze pokud se týká jídla. Při skromném stravování to je však spíše zanedbatelná položka. Na Akademii mají účastníci navíc oběd v ceně kursovného.

Co od kurzů očekávat?

Co každý z kursů nabízí? Total Law se zdá projít inovací a zaměří se nejen na EU, ale i na WTO. Lákadlem jsou hlavně přednášející. J. Weiler a M. Maduro jsou naprostými špičkami nejen v evropském, ale i mezinárodním ekonomickém právu. Oba jsou nejen výjimečnými akademiky, ale i praktiky ve svých oborech: Weiler je členem panelů WTO a NAFTA, Maduro generálním advokátem na Soudním dvoře. Vyzdvihl bych ještě Damiana Chalmerse a Kierana Bradleyho. Prvý učí na London School of Economics a publikoval řadu zajímavých článků (pro chuť nabízím jeden, který se věnuje mému oblíbenému tématu – soudnictví v EU), druhý je vedoucím oddělení (Head of Unit) v právní službě Evropského parlamentu. Psal několik vyjádření v případech, kde se Parlament institucionálně vymezoval proti Radě a Komisi. Střetnout se s ním ve sporu o nějakou otázku práva Unie je zážitek. Ten člověk miluje argumentaci a názorový střet a nic Vám nedá zadarmo: takových lidí mnoho nepotkáte. Zkrátka: kombinace uvedených přednášejících je světově ojedinělá a neexistuje patrně možnost, jak se dostat tak blízko k takovým velkým jménům, jako nabízí Total Law.

Akademie svůj letošní program ještě nezveřejnila. Jak jsem již ale napsal, skládá se ze dvou sekcí: lidských práv a práva EU, přičemž je možné absolvovat pouze jednu z nich. Tak to také dělá zřejmě většina účastníků.

Náplní každé sekce je jeden cyklus „General Course“, který se line celými dvěma týdny, po které každá ze sekcí trvá, a věnuje se jednomu tématu, přičemž je veden jedním přednášejícím. Doplněn je pak dalším cyklem přednášek na jiné téma, kde se přednášející střídají. Celá Akademie je navíc otevřena „Distinguished Lecture“, kde prezentuje svůj článek některý z renomovaných (a zasloužilých) akademiků. Programy Akademie v uplynulých letech jsou dostupné zde. Akademie je velice prestižní záležitostí a můžete si být jisti, že se setkáte se špičkami oborů, kterým se daný kurs zabývá. V tomto směru je tedy obsazení obou letních škol přinejmenším rovnocenné.

Jak mnozí víme, kvalitní kurs nedělají jen přednášející, ale i jeho studenti. Zde je nesporně lepší Akademie. Setkal jsem se tam nejen s aktivními akademiky, ale i právníky z velkých advokátních kanceláří, s právníky z unijních institucí (třeba i z právní služby Komise) a samozřejmě ze státní správy. Přínosem jsou takoví účastníci nejen pro kvalitu diskuse na seminářích, ale i proto, že máte možnost získat cenné kontakty. V Budapešti byli přítomni spíše čerství absolventi než ostřílení praktici. Na druhou stranu bylo ovzduší na budapešťských seminářích přátelštější a otevřenější, než ve Florencii, kde již bylo znát, že si málokdo chtěl „zadat“ hloupou otázkou.

Ohledně sociálního zázemí obou škol je však rozhodně lepší Budapešť. Kromě J. Weilera se všichni přednášející snažili dostat s účastníky do blízkého kontaktu. Nezapomenutelné bylo sledovat spolu s Miguelem Madurem souboj Portugalska a Německa o bronzovou medaili na fotbalovém mistrovství světa. Doplněno o ochutnávku portugalského vína. Za účelem propojení účastníků a přednášejících také CEU pořádala spoustu zajímavých akcí – přišel jsem například na to, že maďarské pivo není tak špatné a ještě se přitom krásně „pohádal“ s Kieranem Bradleym o jeden rozsudek Soudního dvora, díky večeru ve studentské hospodě v centru Budapešti. Zapomenout také nemohu na úžasné budapešťské lázně, jejichž půvab mi ukázal jeden z českých kolegů v kurzu.

Nakonec k diplomům, které můžete na obou školách získat. Diplom Akademie má určitě mnohem větší prestiž, což je však úměrné obtížnosti jeho získání. Ze sta účastníků si ho nakonec odnesou dva nebo tři, v roce 1994 nebyl dokonce udělen žádný. Diplom Total Law získali až na jednoho všichni, kdo nakonec psali zkoušku, program ale diferencuje tím, že přidává různé „distinctions“. Obě zkoušky si jsou podobné: tři nebo čtyři otázky – eseje, doba na zpracování okolo čtyř hodin. Akademie staré zkoušky i zveřejnila, takže se o jejich obtížnosti můžete přesvědčit sami.

Jak se tam dostat?

Oba kurzy mají elektronické přihlášky, které je však třeba doplnit papírovými dokumenty, jako např. kopiemi vašich diplomů a hlavně doporučeními. Především výběr do Akademie může být velmi kompetitivní a i když není jednoznačným požadavkem absolvování práv, bude zřejmě výhodou. Totéž požaduje i Total Law. V kursu byl však i kolega, který byl na základě doporučení přijat, přestože byl teprve studentem 4. ročníku na pražské PF.

Důležitá věc: uzávěrky přihlášek. Pro Total Law to je již 14. února, Akademie uzavírá přihlášky až koncem dubna (v roce 2006 to bylo 1. května).

V případě jakýchkoliv dotazů se můžete obrátit na mou adresu jan.komarek@law.ox.ac.uk . Pokud to bude v mých silách, rád odpovím. Takže, hodně štěstí!!!

Celý příspěvek