Vojtěch Bartoš: Právo být zapomenut? Spíš právo na rozmazané vzpomínky…

Ve svém nedávném rozsudku C-131/12 Google Spain řešil ESD otázku, jestli mají Evropané v dnešní internetové době právo na to, aby byly některé staré, nerelevantní či poškozující osobní údaje smazány nebo znepřístupněny. Španělský občan pan Costeja González měl totiž v minulosti problém s placením příspěvků na sociální zabezpečení a nelíbilo se mu, že i po 18 letech si to internet pamatuje. Rozhodnutí bylo učiněno v kontextu směrnice 95/46 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů („Směrnice“). Je tedy zajímavé se také podívat, jak se Soud vyspořádal s některými aspekty její působnosti.

Celý příspěvek

Jan Broulík: Česko hledá generálního advokáta

Už je to tady! Ministerstvo spravedlnosti vypsalo výběrové řízení na pozici českého generálního advokáta u SDEU. Nový AG prý bude tentokrát vybrán skutečně v souladu s pravidly přijatými vládou. Zdá se tedy, že by se nemusela opakovat trapná situace z loňského roku, kdy vláda obdobnou proceduru pro kandidáta na soudce Tribunálu ignorovala a sama navrhla vlastního kandidáta, který však následně neprošel přes Výbor 255.

Celý příspěvek

Jan Exner: Pyramidová struktura světového fotbalu ve světle práva EU. Díl III: Čím více fotbalu, tím více peněz.

Leden – fotbal, únor – fotbal, březen – fotbal, duben – však vy víte... Fotbal již dávno není pouze letním sportem, alespoň při pohledu do Kalendáře mezinárodních utkání FIFA. Fanoušci mohou sledovat nejpopulárnější kolektivní sport světa po celý rok, zimní měsíce nevyjímaje. Fotbalové kluby musejí zároveň po celý rok uvolňovat své hráče pro reprezentační účely. Ze zisku, který FIFA díky svému kalendáři získá, však kluby nic nemají. FIFA tím podle mého názoru zneužívá své dominantní postavení.

Celý příspěvek

Jana Malíčková: Cesta do hlubin (od)dlužníkovy duše

V ČR již více než 6 let mohou dlužníci požádat soud o povolení oddlužení neboli vyhlásit osobní bankrot. Tento postup je upraven v insolvenčním zákonu (zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení). O co při oddlužení zjednodušeně jde? Pokud má dlužník závazky více jak 30 dnů po splatnosti u více dlužníků, které již není schopný dále splácet, může požádat insolvenční soud o povolení oddlužení. Soud zkoumá, zda jde o poctivý návrh a zda má dlužník dostatek financí, aby mohl v následujících 5 letech splatit alespoň 30 % svých nezajištěných dluhů. Soud může návrh odmítnout, není-li návrh ani přes výzvu řádně doplněn (například kvůli nedoložení pracovní smlouvy), případně zamítnout kvůli předpokládanému nedostatku financí na splacení alespoň 30 % přihlášených závazků, nepoctivosti návrhu nebo například pro předchozí odsouzení pro trestní čin majetkové nebo hospodářské povahy. Pokud soud návrh neodmítne ani nezamítne, oddlužení je povoleno. V následující fázi se přihlašují věřitelé se svými pohledávkami. Tato fáze vrcholí schůzí věřitelů, na které se rozhoduje, zda bude oddlužení věřiteli povoleno a případně jakou formou. V České republice většina zúčastněných volí formu plnění splátkového kalendáře. (Druhou méně obvyklou formou je zpeněžením majetkové podstaty). Při ní dlužníkovi z jeho příjmů každý měsíc zůstává pouze nezabavitelné minimum, které se odvíjí od počtu vyživovaných osob. Zbývající část jeho příjmů je určena věřitelům a jako odměna pro insolvenčního správce (což je cca 1000 Kč měsíčně). Pokud po 5 letech splatil dlužník alespoň 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek, soud ho zprostí zbytku přihlášených závazků. Pokud by si však dlužník vytvořil další dluhy, ty osvobozeny nejsou.

Agentura Czech Credit Bureau udává, že povoleny jsou zhruba dvě třetina návrhů (viz http://www.novinky.cz/finance/320316-o-osobni-bankrot-pozadalo-uz-90-tisic-nestastniku.html). Co se tedy děje se zbývající třetinou návrhů a osudy jejich navrhovatelů? Podle mé vlastní studie na náhodně vybraném vzorku 175 žadatelů o oddlužení je podle insolvenčního rejstříku patrné, že naprostá většina odmítnutých/zamítnutých jedinců se nevzdává a návrh podává znovu. A to často tak dlouho, dokud jim soud nevyhoví a oddlužení nepovolí. (Pouze 5 z 54 dlužníků, kterým oddlužení po prvním návrhu nebylo povoleno, další návrh doposud znovu nepodali). Odmítnutí se často děje na základě formálních hledisek, kdy soud nemůže případ posoudit z důvodu nedoložení například pracovní smlouvy navzdory výzvě soudu, a tak není problém podat návrh znovu. Na obrázku níže je vidět, kolikrát sledovaní žadatelé návrh na oddlužení k dubnu letošního roku podali. Je tedy možné, že někteří neúspěšní žadatelé podají návrh znovu. V tom jim žádný paragraf nebrání a soudy jsou, zdá se, v tomto ohledu velmi shovívavé. Celkově je oddlužení povoleno více jak 90 % žadatelů.

Zajímavé je zkoumat, co má skutečně vliv na povolení oddlužení? Je to snad pohlaví dlužníka, jeho věk, oblast, z kterého pochází, nebo vzdělání? Či snad výše dlužníkových příjmů a dluhů? Z mé studie vyšlo najevo, že věk, pohlaví, kraj ani výše dluhů většinou velký vliv na výsledek řízení nemají. Naopak určitou nápovědou pro to, zda oddlužení bude nakonec soudem povoleno, je způsob, jakým návrh na oddlužení vyplnili. Dlužníkům, kteří vyplnili návrh na počítači nebo na psacím stroji, bylo oddlužení povoleno v mnohem více případech než u dlužníků, kteří raději vyplnili návrh ručně. Nemyslím si, že by soudy striktně posuzovaly návrhy podle způsobu vyplnění. Spíše je způsob vyplnění ukazatelem pro další proměnné, jako je třeba vzdělání (to je v návrhu uvedeno pouze v případě vysokoškolského, protože dlužník může v návrhu uvést svůj akademický titul) nebo příjmy dlužníka. Lidé bez počítače mají zároveň méně dostupné informace o oddlužení a správném vyplnění. V ČR naštěstí existují poradny, které dlužníkům pomáhají tyto situace bezplatně řešit (například http://www.financnitisen.cz/). Bohužel existuje i spousta podvodných poraden, které si na poradny pouze hrají a snaží se z dlužníků vytáhnout další peníze.

K dlužníkovým příjmům se započítávají také dary, které dlužník (měsíčně) přijímá. Tyto dary jsou většinou „využívány“ u dlužníků, kteří po dobu 5 let nejsou schopni nashromáždit tolik příjmů, aby mohli uspokojit své věřitele alespoň z oněch 30 %. Darovací smlouvu má uzavřena necelá čtvrtina žadatelů z mého vzorku. A skoro polovina darovacích smluv je uzavřena mezi příbuznými. Zbytek je uzavřen často mezi dlužníkem a „cizí“ osobou (tj. osoba s jiným příjmením nebo nebyl udán příbuzenský vztah).  Zde však může nastat situace, že darovací smlouva je spíše smlouvou o (zá)půjčce a dlužníkovi skrytě vzniká nový dluh, který bude muset patrně po oddlužení plnit, nebo již plní (v některých návrzích uvedeno například za práci na zahradě, atp.).

U některých dlužníků s velmi nízkým příjmem (např. důchodci, kteří nemohou již být zaměstnáni) vzniká až absurdní situace, kdy většina pohledávek věřitelů je pokryto z darovací smlouvy. Jako například u důchodkyně z Ostravska, která vinou uzavření pobočky přišla o přivýdělek k důchodu, a tak nezvládala splácet půjčky. Celkem měla 15 půjček v celkové výši kolem 550 tisíc. Jejími věřiteli jsou bankovní i nebankovní poskytovatelé půjček a mobilní operátor. K tomu, aby mohla dluh splácet, uzavřela darovací smlouvu ve výši 2 000 Kč, což ji značně zvýší její 9tisícový důchod. Nezabavitelná částka se po dobu oddlužení pohybuje mezi 6 až 7 tisíci korun. Na věřitele tedy připadá něco kolem 3 až 4 tisíci korun (nezapomeňme na 1085 Kč, co je určeno insolvenčnímu správci). Grafické zobrazení jejich měsíčních výdajů je vidět na obrázku níže. V každém z 60 sloupců je vidět rozložení jejího příjmu mezi ni, insolvenčního správce a věřitele. Vysoké procento splátek věřitelům je pokryto z darovací smlouvy a oproti stavu před oddlužením nenastává pro důchodkyni příliš razantní snížení vlastních příjmů. (Samozřejmě je jasné, že pro důchodce je důležitá každá koruna.) Zhruba po 3 letech oddlužování příjmy dlužnice o 2 tisíce klesají, jelikož již není plněno z darovací smlouvy, protože dárkyně údajně přišla o práci. Můžeme se jen dohadovat, zda tomu opravdu tak bylo, nebo byla darovací smlouva vypovězena z jiného důvodu. Dlužnice totiž (shodou okolností) své dluhy po 5 letech splácí z 31 %. Nad 30 % „přeplatila“ pouze 5 tisíc korun. (Celkově dárkyně poskytla dlužnici 66 000 Kč.) Insolvenčním soudem je tedy oddlužena. Darovací smlouvy se často šijí na míru metodou ATV (Aby To Vyšlo), jak jsem si povšimla i u jiného dlužníka, který výši darovací smlouvy v různých svých návrzích na oddlužení „měnil“ podle toho, jaké zrovna byly jeho aktuální příjmy.

Je tedy otázkou, kdo na oddlužení „vydělává“. Je to snad dlužník, který nemusí splatit až 70 % svých nezajištěných dluhů. Anebo věřitel, který také může dostat všechny své pohledávky do poslední koruny zpět bez přílišné aktivity? Jakou ztrátu by fakticky pro prodávajícího tvořilo nezaplacení hrnců v udávané hodnotě 36 tisíc nebo pro poskytovatele půjčky s vysokým úročením a poplatky, kde jistina tvoří jen nevelkou část dluhu, nezaplacení celého dluhu? Své názory můžete vyjádřit v diskuzi.

PS: Příspěvek byl prezentován na workshopu Právo a ekonomie: první studentský workshop. Celý příspěvek

Tomáš Pavelka: Ecce Curia. Digital Rights potřetí, aneb co s komentářem mimo mísu.

Díky Zuzce Vikarské za analytickou vsuvku do diskuze k aspektu kauzy Digital Rights, který jsem jemně řečeno zanedbal :) Paradoxně ale její post podtrhuje pointu původního příspěvku. Vysvětlím.

Celý příspěvek

Nominujte na cenu pro nejlepší judikát za uplynulý rok

Setkali jste se v uplynulém roce s rozsudkem některého českého soudu, případně Soudního dvora, jehož význam a kvalita odůvodnění podle Vašeho názoru převyšuje běžnou justiční produkci? Chtěli byste jeho autora (autory) ocenit? Máte příležitost.

Jednou z cen udělovaných v rámci konference Karlovarské právnické dny je totiž i cena Pocta judikátu. Tato cena se uděluje: "Za nejlepší pravomocné rozhodnutí vydané soudem v České, nebo soudy Evropského společenství v oblasti správního, trestního, občanského nebo obchodního práva. Jako jediné kritérium pro udělení ceny se stanoví, že rozhodnutí bude svým právním hodnocením, syntetizovaným v právní větě, tvůrčím přínosem pro výklad právní normy a její aplikaci na konkrétní právní otázku, opírá se, resp. je v souladu s fundamentálními právními principy morálky a spravedlnost a přispívá k řešení nebo překlenování nejasností a kolizí v právních předpisech. Představuje co nejlépe zdůvodněné nalezení právního pravidla, které je skutkové podstatě problému bližší než existující právní předpis. Předpokládá se, že takové rozhodnutí je bez formálně-právních vad."

Návrhy na zdařilé soudní počiny posílejte na kjt@kjt.cz, a to do 23. 5. (včetně). Vítězný judikát bude vyhlášen na slavnostním večeru v rámci XXII. ročníku Karlovarských právnických dnů. Další podrobnosti k této ceně naleznete zde.  Celý příspěvek

Martin Kopa: Protokol č. 16 k Úmluvě – které české soudy by měly mít pravomoc požádat o poradní posudek ze Štrasburku?

Protokol č. 16 k Evropské úmluvě o lidských právech byl loni na podzim otevřen k podpisům členských států Rady Evropy a ačkoliv ratifikován prozatím nebyl nikde, podpisů získal již 10. Tento protokol má do kontrolního mechanismu Úmluvy zakotvit institut poradního posudku (advisory opinion). Znalci ví, že Úmluva už ESLP pravomoc vydávat poradní posudky dává (viz čl. 47 Úmluvy). Tohle ovšem má být trochu jiná písnička. Na základě 16. protokolu by se totiž nově mohly na ESLP obracet vnitrostátní „nejvyšší soudy“, aby jim v souvislosti s konkrétní projednávanou věcí poradil, jak v kontextu této věci naložit se závažnými otázkami interpretace a aplikace Úmluvy. Vydaný posudek přitom nebude závazný. Na rozdíl od předběžné otázky k SDEU navíc nebude existovat povinnost žádného z vnitrostátních soudů poradní posudek ve Štrasburku žádat. Smysluplnost a odhadovanou efektivitu tohoto nového institutu prozatím nechme stranou. Rád bych se v tomto postu totiž věnoval jiné otázce. Smluvní státy budou moci samy určit, které jejich soudy budou těmi nejvyššími pro účely tohoto nového řízení, a které se tak budou moci do Štrasburku obrátit. Pokud to tedy tomuto protokolu „klapne“, je pomalu na čase ptát se: které české soudy by to mohly být?

Celý příspěvek

Vladimír Lajsek: Kmenové buňky, patenty a ESD – ‘One size fits all’?

Výzkum embryotických kmenových buněk má velký potenciál. Může pomoci v léčení řady nemocí, jako např. rakoviny, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, popř. řešit problémy s nedostatkem dárců orgánů či potíže s negativními reakcemi organismu po transplantacích. Na druhou stranu ale existuje velký problém s jejich získáváním. Jejich zdrojem jsou totiž mimo jiné oplodněná lidská vajíčka, tedy embrya, která by mohla mít potenciál vyvinout se v lidskou bytost. V průběhu získávání kmenových buněk je však nezbytné tato embrya ničit, což představuje velký etický problém. Některé evropské země proto jakoukoli možnost patentování vynálezů, jež by z takového výzkumu mohly vzejít, striktně omezují či zakazují (Německo, Irsko); na druhou stranu ale existují i státy, které pojem „embryo“ definují poněkud volněji (Španělsko). Embryo totiž prochází několika vývojovými stádii, je proto poměrně složité dokázat určit, kdy už se jedná o „lidskou bytost“, a kdy jde jen pouhý „shluk buněk“, a o člověka se zde jedná až teprve tehdy, když se vyvinou jisté orgánové soustavy. A jestliže by tomu tak mělo být, o jaké soustavy by se mělo jednat?

Celý příspěvek

Zuzana Vikarská: Domino-efekt zrušenej smernice?

Začiatkom apríla Európsky súdny dvor zrušil retenčnú smernicu 2006/24/EC rozsudkom v spojených veciach Digital Rights Ireland & Seitlinger, a to pre rozpor s Chartou základných práv EÚ. Long story short, retenčná smernica vyžadovala, aby telekomunikační operátori zbierali a ukladali meta-dáta o všetkých (!)  svojich klientoch pre prípad, že by sa niekto z týchto klientov neskôr stal podozrivým zo spáchania trestného činu a polícia by chcela spätne zistiť, kedy a s kým tento podozrivý človek komunikoval. Súdny dvor však rozhodol, že takéto plošné sledovanie európskych občanov je v rozpore s právom na súkromie (čl. 7 Ch.) a s právom na ochranu osobných údajov (čl. 8 Ch.), a preto smernicu ex tunc zrušil.

Rozsudok už komentoval Tomáš, nebudem sa preto venovať detailom, zameriam sa však na zaujímavú otázku, ktorá sa vynorila v diskusii pod príspevkom: aký je vlastne osud národnej legislatívy, ktorá implementovala zrušenú smernicu?

Celý příspěvek

Jan Vučka: Domovní prohlídky u advokátů a dotaz Adama Borguly

Jak dnes prošlo zpravodajstvím, archiv advokátní kanceláře je před orgány činnými v trestním řízení chráněn advokátním tajemstvím, i když se nachází u advokáta v bytě. Je s podivem, že se tak samozřejmá věc musela řešit až u vrchního soudu!
§ 85b odst. 1 trestního řádu hovoří jasně: "Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii ..." 
V daném ustanovení není ani slovo o sídlu advokátní kanceláře. "Prostory, v nichž advokát vykonává advokacii" je pojem daleko širší a nic v trestním řádu neříká, že by tam nesměl patřit i advokátův byt.
Ostatně jasný je i smysl tohoto ustanovení. Smyslem § 85b trestního řádu jistě není chránit určité zdi nebo mosaznou tabulku na dveřích. Cílem je chránit materiály podléhající advokátnímu tajemství.
Jak gramatický, tak teleologický výklad příslušného ustanovení tedy jasně říkají, že postup dle § 85b trestního řádu se nesmí omezovat jen na sídlo advokáta. Na místě je dokonce extenzivní výklad a nutnost chránit advokátní archiv i třeba během přepravy stěhováckým vozem. Jinak je veškeré advokátní tajemství jen prázdnou frází.
Na okraj dodávám, že samy stavovské předpisy Komory výslovně předvídají, že advokát vykonává činnost i mimo své sídlo nebo pobočku (čl. 29 odst. 2 etického kodexu).
Lze si jen povzdechnout nad tím, v jaké atmosféře se dnes výkon trestní spravedlnosti odehrává, že i ta nejsamozřejmější privilegia advokátního stavu musejí být bráněna soudně!
Bohužel, není to jediný incident. Stejně protiprávní a neméně vážný zásah do výkonu advokacie ze strany státního zastupitelství se nedávno odehrál v kauze pražského dopravního podniku.
Podle novinových zpráv se mělo odehrát následující. Advokát zastupující DPP oznámil trestním orgánům, že DPP se nebude domáhat náhrady údajné škody v trestním řízení. Na to měl dozorující státní zástupce Adam Borgula napsat Dopravnímu podniku: "Je to skutečný projev vůle poškozeného Dopravního podniku, nebo exces ze strany zmocněnce?"
Pokud to noviny popsaly správně, pak státní zástupce Adam Borgula vážně porušil etická pravidla platná pro právní profese. Vztah klient-advokát je založen na vzájemné důvěře a nesmí podléhat přáním třetích stran, natož pak trestních orgánů.
Je nepřípustné, aby kdokoli narušoval vztah klienta a advokáta. Kdyby například advokát jedné strany kontaktoval přímo protistranu a obešel jejího advokáta, měl by jistě na krku disciplinární řízení.
Pokud se státní orgán pokoušel rozeštvat proti sobě klienta a advokáta, tak došlo k jednoznačnému pochybení. I kdyby se třeba advokát někdy mýlil (všichni jsme omylní), nesmí policie ani státní zastupitelství advokáta před klientem očerňovat a narušovat jejich důvěrný vztah. Bude-li advokát závislý na přáních trestních orgánů, pak rovnou zrušme právo na právní zastoupení.
Podle novinových zpráv byla na Adama Borgulu podána stížnost. Vyčkejme, jak bude vyřízena. Existuje už jeden precedens, o němž nedávno referoval Tomáš Pecina. Když jistá soudkyně narušovala vztah advokát-klient nevhodnými poznámkami, že prý je jí líto obžalovaných za to, jak je advokát hájí, byla z případu vyloučena pro podjatost.
Posuzovat jednání Adama Borguly jako kárné provinění by snad bylo příliš přísné, ale jistá pravidla porušil a nějaká reakce, i kdyby jen uznání chyby, by měla následovat. Přitom Adama znám již několik let a vždy jsem jej pokládal za schopného a chytrého státního zástupce. Nevěřím tomu, že by podobné pochybné praktiky mohly pocházet z jeho hlavy. Jen si nejsem jistý, pokud by někdy došlo na lámání chleba, zda se skuteční tvůrci těchto trendů ke svému autorství přihlásí, nebo zda v tom Adama nechají samotného.
Ať už tento exces vymyslel kdokoli, rozhodně se domnívám, že jde o vážný zásah do svobod advokátů a že by se Komora měla ozvat stejně hlasitě, jako se bránila v případě domovních prohlídek u advokátů.

autor je advokát v Praze Celý příspěvek

Marek Litzman: Legislativní inflace a její vliv na ekonomiku

Klasická poučka praví, že stabilita institucionálního prostředí je jedním ze základů dlouhodobého růstu země. Současná legislativa však tomuto pravidlu příliš nesvědčí. Mezi roky 1998 a 2013 doputovalo do Poslanecké sněmovny celkem 2955 tisků, jejichž obsahem byl nový zákon či novela zákona. Z toho více než polovina, přesněji 1725 tisků, prošla celým legislativním kolečkem a vyšla v rámci Sbírky jako zákony.
Celý příspěvek

Jan Vučka: Lze způsobit škodu 0,5 Kč?

Určitě existuje nějaký latinský výraz pro otázku, která se vám soustavně dere na mysl. V mém případě to je zásadní právní problém: lze v trestním řízení odsoudit pro způsobení škody nevyjádřené v celých násobcích korun?
Celý příspěvek

Čtení o krizi v Evropě

V rámci vědeckého semináře, který pořádá Katedra politologie a sociologie PF UK, budu mluvit o několika knížkách, které v poslední době vyšly k Eurokrizi. Níže uvedené můžete chápat jako pozvánku - buď přímo k účasti (čtvrtek 15. května, místnost č. 215), anebo aspoň k prohlédnutí uvedných knížek.

Vybral jsem knížky, které se na krizi Evropy dívají různýma očima:

Celý příspěvek

Volné pozice v KVOP

Kancelář veřejného ochránce práv hledá vhodné kandidáty a kandidátky na pracovní pozici právník/právnička odboru právního se zařazením do některého z následujících oddělení: 

Oddělení rovného zacházení

Oddělení metodiky a analýz

Oddělení justice, migrace a financí

Bližší informace k činnosti jednotlivých oddělení naleznete na stránkách www.ochrance.cz

Celý příspěvek

Zuzana Vikarská: Jak ostré zuby má Charta základných práv EU?

Charta základných práv EÚ už pomaly prestáva byť v euro-svete exotickou novinkou. Od začiatku milénia poznáme jej obsah, od decembra 2009 ju radíme k primárnemu právu, od februára 2013 (Fransson) si už nemôžeme dovoliť legitímne pochybovať o tom, aké je jej pole pôsobnosti, resp.čo presne znamená implementácia zmienená v čl. 51(1) Charty. Členské štáty totiž implementujú európske právo nielen vtedy, keď ho naozaj implementujú (t.j. aktívne aplikujú), ale tiež vtedy, keď z neho derogujú (t.j. keď ho z nejakého dovoleného dôvodu neaplikujú). To je predsa po prvom prečítaní čl. 51(1) Ch. všetkým zrejmé, však? ;-)

Minulú stredu Súdny dvor využil prvú príležitosť aplikovať ustanovenia Charty spoločne s ustanoveniami o voľnom pohybe (služieb), a to vo veci C-390/12 Pfleger týkajúcej sa gamblingu. Rakúsko vyžadovalo od prevádzkovateľov hracích automatov štátne licencie, čím (podľa sťažovateľov) obmedzilo nielen voľný pohyb služieb, ale tiež ustanovenia Charty: slobodu usadzovania / poskytovania služieb (čl. 15 Ch.), právo na podnikanie (čl. 16 Ch.) či vlastnícke právo (čl. 17 Ch.). Otázky, s ktorými sa rakúsky súd obrátil na ESD, v podstate smerovali k vyriešeniu jediného pálčivého problému: prináša Charta niečo nové?

Celý příspěvek

Jan Vučka: Trénink výslechových technik na příkladu Václava Klause

Na Justiční akademii proběhl celodenní seminář výslechových technik. Došlo i na rozbor textu vysvětlení, jež měl podat Václav Klaus ve věci chrastavského atentátu. Pro zájemce o výslechové techniky přinášíme komentář k textu jako malou ochutnávku semináře.

Základní problém záznamu o podaném vysvětlení, který byl publikován již dříve, je jasný: prakticky žádná z hlavních otázek nebyla zodpovězena. Přitom vyslýchající nijak nereagoval doplňujícími dotazy. Položit otázky podle seznamu, pasivně zapsat odpovědi a odejít je smrtelný hřích!

Účelem výslechu je získat relevantní informace. Proto otázky musejí být cílené a také se musejí cíleně vyžadovat odpovědi na ně. Pouze mechanicky zapsat odpovědi by dokázal každý se základním vzděláním za minimální mzdu. Profesionál otázky přizpůsobuje a s vyslýchanou osobou pracuje, aby získal potřebné informace. Některé účinné techniky k získávání odpovědí jsme trénovali na semináři.

Následuje text záznamu s mými komentáři:

Celý příspěvek

Jan Exner: Pyramidová struktura světového fotbalu ve světle práva EU. Díl II: FIFA bere, ale nedává.

Fotbalové kluby jsou dle pravidel FIFA povinny uvolňovat své hráče pro mezistátní utkání bez nároku na jakékoliv protiplnění. Hráči se následně do svých klubů vracejí zranění či unavení, nemohou pravidelně hrát, výsledky se zhoršují a kluby přicházejí o zisky, kterých by dosáhly, kdyby byli všichni jejich hráči fit. Zmíněné pravidlo nutí kluby zásobovat národní týmy hráči bez nároku na kompenzaci či podíl na zisku z mezinárodního reprezentačního fotbalu a jako takové podle mého názoru neodpovídá požadavkům soutěžního práva EU.

Celý příspěvek

O povaze práva, právním pozitivismu a ne-pozitivismu / Finnis odpovídá Alexymu ...

Pro zájemce o právní filosofii upozorňuji na zajímavý nový článek od J. Finnise, ve kterém odpovídá na Alexyho pojetí "duální" povahy práva. Daný článek lze nalézt na SSRN zde. Celý příspěvek