Šifrování mobilů a debata „going dark“

Teroristé z kalifornského San Bernardina používali mobil iPhone 5C, který po jejich zastřelení našla FBI. V tomto typu telefonů je bezpečnostní slabina a policie požádala výrobce, aby telefon vykuchali a předali obsah. Apple odmítl a strhla se další kapitola boje mezi Silicon Valley a americkou federální vládou, který navazuje na “crypto wars” z 90. let, a který pomalu přesidluje i do Evropy.

Bezpečnostní slabinu v iPhone 5C už nemusí mít novější modely, takže debata samozřejmě není jen o tom, jestli lze někoho nutit předložit obsah mobilu. Zásadní také je, zda lze nějaké společnosti zakázat, aby vyráběla produkty s tak silným šifrováním, že ani samotný výrobce nebude schopen šifrování prolomit. Případně, je možné někoho nutit, aby vytvořil novou technologii, která na žádost policie prolomí bezpečnost jeho vlastních produktů?

Celý příspěvek

Vojtěch Bartoš: Právo být zapomenut? Spíš právo na rozmazané vzpomínky…

Ve svém nedávném rozsudku C-131/12 Google Spain řešil ESD otázku, jestli mají Evropané v dnešní internetové době právo na to, aby byly některé staré, nerelevantní či poškozující osobní údaje smazány nebo znepřístupněny. Španělský občan pan Costeja González měl totiž v minulosti problém s placením příspěvků na sociální zabezpečení a nelíbilo se mu, že i po 18 letech si to internet pamatuje. Rozhodnutí bylo učiněno v kontextu směrnice 95/46 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů („Směrnice“). Je tedy zajímavé se také podívat, jak se Soud vyspořádal s některými aspekty její působnosti.

Celý příspěvek

Google Intuition vs. Google Zero?

Porušuje Google súťažné právo?

To sa v posledných rokoch snažili protisúťažné úrady zistiť na oboch stranách Atlantiku. Americká Federal Trade Commission prípad uzaverla v januári 2013. Pred Európskou komisiou prípad stále prebieha, je však už jasné, že internetový gigant z toho vyviazne rýchlo a bezbolestne. Komisia sa totiž rozhodla riešiť prípad neformálne, v rámci tzv. konania o prijatí záväzkov podľa čl. 9 Nariadenia 1/2003. V praxi to znamená: žiadna pokuta, žiadne konštatovanie protisúťažného jednania, namiesto toho Google sám navrhol riešenie situácie, ktoré je práve otvorené komentárom (do 27. 6. 2013) a v prípade, že ho Komisia schváli, bude pre Google záväzné po dobu 5 rokov.

(& off-topic: tieto alternatívne formy vymáhania súťažného práva sa v poslednej dobe objavujú stále častejšie. Znamená to, že sú lepšie? Určite sú rýchlejšie, ale čo znamenajú pre trh? A čo pre  predvídateľnosť v súťažnom práve? Nezabúdajme, že v prípade prijatia záväzkov Komisia vlastne nikdy jasne nerozhodne, či došlo alebo nedošlo k narušeniu hospodárskej súťaže... A vôbec, čo private enforcement? Google vo svojich záväzkoch totiž "expressly denies any wrongdoing or that it has any liabilityrelating to the Commission’s investigation under Article 102 TFEU.")

Ale poďme rovno k veci: čím sa teda Google (ne?)previnil proti súťažnému právu?

Celý příspěvek

Rychlejší a snažší prohledávání judikatury NS: ju.wz.cz

Nejvyšší soud nabízí na svých webových stránkách kvalitní internetový vyhledávač judikatury. Jak jej co nejlépe využít, to bude téma některého z příštích postů. Nyní představím webovou aplikaci ju.wz.cz, která Vám práci s judikaturou podstatně zpříjemní a zrychlí. Znáte to: zadáte dotaz, zobrazí se seznam 200 potenciálně relevantních judikátů a Vy teď máte jeden po druhém pročíst. A přitom by často stačil pouhý pohled na okolí hledaného výrazu (vícepráce, § 3 odst. 2, ...), abyste poznali, zda je judikát skutečně relevantní a přečtete jej celý, anebo zda rychle přeskočíte na další. Z toho ju.wz.cz vychází: Z vyhledaných judikátů zobrazí jen relevantní pasáže, a to na jediné stránce. Tu můžete rychle projít odshora dolů a přitom kliknout jen na ta rozhodnutí, která Vás zajímají blíže. Výstup z ju.wz.cz znázorňuje tato ukázka, která přehledně shrnuje všechna rozhodnutí NS k § 575 obč. zák. (tedy k nemožnosti plnění). Vyzkoušel jsem si, že ju.wz.cz zrychlí rešerši judikatury přibližně trojnásobně.

Ju.wz.cz nabízí řadu možností; nyní se budeme zabývat tou uživatelsky nejpřívětivější. Představte si, že máte vyhledat veškerou judikaturu k § 575 obč. zák. K tomu byste na stránkách Nejvyššího soudu zadali přibližně následující dotaz:

"§ 575" AND ("obč. zák." OR "o.z." OR "OZ" "40/1964" OR "občansk* zákon*")

Tento dotaz říká: v dokumentu se musí vyskytovat výraz § 575 a dále aspoň jeden z výrazů: obč. zák., o.z., OZ, 40/1964 (číslo obč. zák. ve sbírce) nebo občanský zákoník ve všech možných pádech (občanského zákoníku, občanským zákoníkem apod.). (Je vidět, nakolik užitečná je standardizace, tedy např. skutečnost, že v SRN se občanský zákoník vždy cituje jako BGB.) Už to, zadávat takovýto dotaz, je otrava. A to navíc ještě musíte -- poté, kdy vyhledávač Nejvyššího soudu zobrazí seznam nalezených rozhodnutí -- jedno rozhodnutí po druhém rozkliknout a přečíst.

Jde to i lépe: Stačí přejít na stránku ju.wz.cz a tam v části A. zadat do první kolonky číslo 575, v druhé kolonce vybrat obč. zák. a poté kliknout na tlačítko Zvýrazni. Ju.wz.cz "za Vás" zadá výše uvedený dotaz na stránky Nejvyššího soudu, stáhne texty všech nalezených rozhodnutí, vyseká z nich relevantní části (tj. ty okolo výrazu § 575) a zobrazí je na jedné stránce.

Mimochodem: Tuto vlastnost jsem si vysnil někdy před třemi lety, když jsme začali připravovat nové stránky Nejvyššího soudu (protože tato vlastnost je užitečná, avšak nikoli klíčová a zároveň je výpočetně i programátorsky náročná, přiřadili jsme jí nižší prioritu). Přitom jsem si nevšiml, že už je dobře implementována, a to v systému EUR-LEX. Stačí si tuto databázi otevřít a v levém menu zvolit položku Pokročilé vyhledávání. Poté můžete: (i) přejít na záložku Display models (je naspodu okna); (ii) v objevivším se seznamu polí vybrat i pole Text; dále (iii) zatrhnout check-box Long-zoom; a konečně (iv) si ze seznamu vedle něj vybrat, jak rozsáhlý (v počtu slov) bude výtah, který EUR-LEX zobrazí okolo hledaného výrazu.

Poznámky:

(1) Prosím o pochopení, že stránka ju.wz.cz se (zatím?) nachází na free-hostingu webzdarma. To může způsobit omezení rychlosti, případně i dostupnosti, a to mimo moji kontrolu. Nedokážu předvídat, nakolik masovější využívání ju.wz.cz přinese jeho zpomalení.

(2) Prohledávání desítek či stovek nalezených rozhodnutí ju.wz.cz je výpočetně celkem náročné. S tím souvisí, že se stránka zobrazující výňatky z rozhodnutí dopočítává (dotahuje) i desítky vteřin. Pokoušel jsem se naprogramovat indexaci, avšak rychle jsem zjistil, že na freehostingu je něco takového nereálné: velikost indexu (sestaveného slovníku) překračuje maximální kapacitu, která je webové stránce vyhrazena.

Indexace znamená: Počítač by např. přes noc postupně a na pozadí pročetl všechny judikáty a sestavil rychle prohledatelný slovník s údaji, v kterém rozhodnutí a na kterém místě se vyskytují která slova. Potom by se například při vyhledávání judikatury k § 575 obč. zák. mohl systém rychle podívat do předpřipraveného slovníku a okamžitě z něj vyčíst, kde všude se výraz § 575 vyskytuje. To by představovalo podstatné zrychlení oproti nynější situaci, kdy systém musí pomalu "pročítat" jednotlivá rozhodnutí a výraz § 575 v nich hledat.

(3) Ju.wz.cz je závislá na ochotě stránek Nejvyššího soudu připustit, aby z nich program "tahal" texty jednotlivých rozhodnutí. Věřím, že ju.wz.cz server NS příliš nezatěžuje a navíc šíří znalost judikatury NS v komfortu, který stránky NS (v současné době) neposkytují (stránky ÚS a NSS ovšem možnost, kterou ju.wz.cz přináší, rovněž nenabízí). Nevylučuji ovšem, že NS může v budoucnu ju.wz.cz "odstřihnout" od rozsáhlejšího přístupu; toto omezení by patrně bylo možné překonat indexací (srov. bod 2 výše).

(4) Internetový vyhledávač rozhodnutí NS je založený na standardizovaném a přátelském prostředí LotusNotes, s nímž ju.wz.cz může dobře spolupracovat. Nevylučuji, že v budoucnu bude ju.wz.cz sloužit i k zobrazování výňatků z judikátů NSS a ÚS, avšak vyžadovalo by to jisté programátorské úsilí.

(5) Výše popsaná možnost prohledávání judikatury k určitému paragrafu byla vytvořena tak, aby byla uživatelsky co nejjednodušší. Ve skutečnosti je ju.wz.cz (srov. část D. Expertní vyhledávání) dosti pružný nástroj obecně založený na principu: nejprve si něco vyhledáte vyhledávačem NS; potom si v ju.wz.cz vyberete, co se má zvýraznit, tj. kolem jakých výrazů se zobrazí pasáže vyhledaných rozhodnutí. Toto nejpružnější využití ju.wz.cz popíšu (a nápovědu k němu doplním) v budoucnu. Celý příspěvek

Jan Petrov: Nová databáze judikatury na nových stránkách NS (zkušební provoz)

Nejvyšší soud spustil testovací verzi svých nových webových stránek, včetně nového webového rozhraní k nové databázi judikatury. Viz stránku www.nsoud.cz a tam uvedený odkaz nové webové stránky Nejvyššího soudu ČR (těsně pod nadpisem vítejte na stránkách Nejvyššího soudu). Nápověda zde.

Nový web nabízí vyhledávací formulář jednoduchý (ten je přímo na úvodní stránce nového webu) i složitý (v okénku jednoduchého vyhledávacího formuláře klikněte na odkaz Rozšířené vyhledávání). Do složitého vyhledávacího formuláře lze zadat např. logické operátory ("and", "or", ale i "paragraph" a "sentence", aj.), dotčené právní oblasti (např. "směnky", "akcie", "byt"), dotčená ustanovení (např. § 49a zákona č. 40/1964 Sb.) a/nebo význam hledaného judikátu (odstupňováno od A až po E, kde A značí rozhodnutí sbírková, B velmi významná, C obvyklá hmotněprávní, D obvyklá procesní a E nevýznamná).

Vyhledávač zobrazuje oficiální právní věty (tj. ty uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), a to nejen po otevření jednotlivého rozhodnutí, ale i v seznamu vyhledaných judikátů (vedle spisové značky každého nalezeného judikátu, pro který existuje oficiální právní věta, bude tato uvedena v plném rozsahu). Vyhledávat pak lze v právních větách všech, tj. i těch interních, známých jen Nejvyššímu soudu. Interní právní věty se Vám nezobrazí, avšak rozhodnutí podle nich nalezená ano.

Provoz je prozatím zkušební: Vyhledávač nefunguje bezchybně (zejména v případě logických operátorů); některé předpokládané funkce nejsou dosud implementovány; v nové databázi stále nejsou veškerá rozhodnutí. Naleznete v ní však -- narozdíl od www.nsoud.cz/rozhod.php -- též rozhodnutí vydaná v r. 2010. Celý příspěvek

Mechanizace justice (m-justice)

Děkuji Otcům zakladatelům Jiného práva za pozvánku k hostování. Protože je prosinec nejhektičtějším měsícem v roce a ne každý musí mít během něj prostor a chuť na do hloubky jdoucí existenciálně-právně-teoretické úvahy z oblasti mezinárodního práva soukromého, dovolím si své hostování zahájit informativním příspěvkem o zvažované novince v české justici.

Zatímco elektronizace justice, tj. e-justice, je v plném proudu a aplikace jako ePodatelna, InfoSoud nebo InfoJednání prokázaly svou užitečnost, o mechanizaci justice, tj. m-justici, se toho mezi odbornou a potažmo ani laickou veřejností mnoho neví. Jde přitom o zásadní změnu pro průběh soudních jednání, která do nich vnáší často postrádanou dynamiku a hravost.

Při pohledu na mou fotografii v tomto postu by se mohlo zdát, že jsem podlehl typickému justičnímu klišé a nechal se zvěčnit s váhami jako tradičním ornamentem Spravedlnosti. Taková úvaha je však pravdě velmi vzdálena. Fotografie jen bohužel neodhaluje to, co lze spatřit při místním ohledání zobrazených vah. Jde totiž o váhy mechanické, spojené přes dálkové ovládání s tlačítky na jednacím stole, které plynulým pohybem svých misek nahoru a dolu reagují na vývoj procesní situace v projednávané věci.

Jde o velmi názorný prostředek, který společně s důsledným plněním poučovací povinnosti ze strany soudu oběma sporným stranám jednoznačně ukazuje, jak si ve věci stojí a tím přispívá k předvídatelnosti soudního rozhodování. Řečeno jednoduše, na čí stranu se misky vah nachýlí, ten se může těšit na procesní úspěch ve věci.

Praxe ukázala, že se díky mechanismu vah mohou strany seznámit s tím, jak si ve věci stojí, již při příchodu do jednací síně, kdy na nich soud může demonstrovat svůj předběžný názor na věc. S postupujícím jednáním, stranami snášenými argumenty a prováděním důkazů se pak misky vah mohou vychylovat na tu či onu stranu a účastníci, případně jejich zástupci díky tomu vědí, kdy v jednání přidat a kdy se zase naopak mohou uvolnit.

Konečně m-justice přispívá i k informovanosti laických účastníků řízení o kvalitách jejich zastoupení. Někdy jsme totiž v jednací síni svědky toho, že zástupce strany mluví dlouze a květnatě, aniž by přitom svému mandantovi jakkoli prospěl. Zastoupený laik není s to poznat kvalitu svého zastoupení a v tom mohou mechanické váhy výrazně pomoci. Jestliže se totiž během projevu jeho zástupce misky vah vychylují stále více ve prospěch protistrany, je zřejmé, že je s jeho zastoupením cosi v nepořádku.

Jako osobní postřeh si pak dovoluji dodat, že pohled do radostí rozzářených očí účastníků, v jejichž prospěch se misky vah vychylují, je i pro soudce velmi potěšující a celé to přispívá k pohodové atmosféře v jednací síni.

Je jen škoda, že současná situace se stále dýchavičnějším státním rozpočtem neumožňuje, aby m-justice v podobě mechanických vah vtrhla do všech našich jednací síní již dnes. Není ale všem dnům konec a já věřím, že se stejně jako i jiné skvělé nápady před ní, v justiční praxi nakonec prosadí.

Celý příspěvek

Datověschránkový třesk ...

... tak příslušným slovním spojením označuje nadcházející "plnou" aktivaci systému datových schránek Jaromír Jirsa na svém blogu v příspěvku Elektronická justice - podvod na občana. A opravdu z pozice (nejen) advokáta jsem zvědav, jak bude systém doručování v režimu datových schránek od 1.11. 2009 fungovat.

Zatím to moc nadějně (i když tady závisí na úhlu pohledu - odpůrci zavedení režimu datových schránek by asi měli radost) nevypadá. Viz například hlavní strana dnešních HN s článkem Datové schránky kolabovaly, což opravdu pár dní před spuštěním plného provozu mnoho dobrého nevěstí. Ostatně v tomto případě je "zajímavé" i konstatování výše zmíněného Jaromíra Jirsy, a sice že: "Doslova pár dnů před aktivací [post J. Jirsy je z 18.10.] je například v pražské justici situace taková, že se elektronické doručování soudních písemností (například rozsudků) do datových schránek teprve zkouší ve zkušebním provozu u jediného soudu, což je situace, kterou když popisuji IT odborníkovi, zapůsobí na něj jako fantasmagorie nebo přinejmenším špatný vtip."

No - nechme se překvapit ... Jinak ale musím obecně říci, že některé aspekty elektronizace justice se mi líbí (např. aplikace InfoDeska, InfoSoud, el. verze sbírky Listina atp.) a jsou jednoznačně z hlediska advokátní praxe přínosem.

Výše uvedené jsou přitom jen takové obecné stesky ke spuštění systému jako takovému, k nimž toho nemohu říct prakticky o nic více, než je veřejně dostupné (a uvítám info od lidí, kteří mají přístup k více informacím). A to se přitom ani člověk nezačne zabývat určitými detaily. Co se týče těch detailů, je možno se zamyslet např. nad tím, jak je to od 1.11. 2009 s doručováním advokátům vykonávajícím advokacii prostřednictvím obchodních společností (individuální advokáti mají přechodné období do roku 2012). ČAK k tomu vydala stanovisko, které zřejmě reaguje na očekávané problémy se systémem datových schránek a snaží se i u tohoto způsobu výkonu advokacie omezit množství doručovaných zpráv na minimum (tj. jen korespondence týkající se dané AK z titulu jejího postavení jako právnické osoby, ne v případech, kdy společníci zastupují klienty). Nicméně toto stanovisko je poněkud v rozporu s původními prohlášeními ČAK (viz např. úvodník místopředsedy ČAK v Bulletinu Advokacie č. 6/2009) i oficiálním Typovým postupem postupem implementace zákona č. 300/2008 Sb. - ADVOKÁT / verze 1.00 (srov. str. 2, pozn. č. 1). Takže si bude třeba vyčkat, jak se k tomu soudy a jiné doručující orgány postaví ... Případné postřehy od věci znalých osob k tomuto tématu budou rovněž vítány.
Celý příspěvek

Forza HUDOC!

„Štrasburský NALUS“ se – jak se zdá – chystá učinit další krok na cestě k vlastní dokonalosti. V textu jednoho ze včerejší várky šestnácti čerstvých voňavých rozsudků se totiž objevily odkazy na jiné judikáty ESLP vybavené hypertextem.

Pokud se nepletu, stalo se tak vůbec poprvé; pokud se pletu, tak jsem si toho alespoň poprvé všiml. Dosud ESLP používal hypertextové odkazy myslím pouze u vysvětlivek, které ale v textu rozhodnutí nebyl takový problém najít (ačkoli v případě několika připojených odchylných stanovisek nemusí být vždy hned zřejmé, která z těch sedmi vysvětlivek označených číslem 1 je ta pravá). Sem tam hypertextem ESLP odkazuje i na nějaké internetové stránky, například na wikipedii (sic!).

Pravda, zatím se privilegia hypertextového odkazu z mně neznámého důvodu dostalo pouze čtyřem rozhodnutím z těch, na něž je v onom průkopnickém rozsudku odkazováno, ale začátky – jak známo – nebývají lehké.

Věřím však, že nejde o práci šotka či důsledek dlouhé chvíle nějakého informatika, ale o jakýsi pokusný balonek a že alespoň všechna nová rozhodnutí v HUDOCu publikovaná budou napříště vybavena touto vymožeností (netuším, nakolik neskromné by bylo přání vybavit hypertextovými odkazy také všechny již publikované judikáty). Tajně jsem po něčem takovém toužil zejména ve chvílích, kdy jsem se snažil dopátrat se „konce vlákna“ určitého principu tradovaného judikaturou ESLP, což je poněkud zdlouhavé, musí-li člověk otvírat stále další a další okna a znovu a znovu vyhledávat namísto pouhého kliknutí na hypertextový odkaz.

Bylo by nicméně dobré, pokud by se odkaz otevřel v nové záložce či v novém okně. Nyní se to otevírá jako jakési podokno nebo co ... no raději se na to podívejte sami: oním pionýrem je rozsudek Janusz Białas proti Polsku (§ 43).

Celý příspěvek

O dědovi Ministerstvu, babičce Justici a pračce ElectroJustici

Děda Jan byl kulak. Nebyl to žádný Křižík, ale jakmile se objevilo cokoli, co mohlo usnadnit nebo zpříjemnit život na statku, koupil to. Jako první ve vesnici měla tak naše babička Aurélie třeba automatickou pračku. Ženské si ji tehdy dobíraly, že je to vyhazování peněz a že asi sama neumí pořádně vyprat v ruce. Babičce sice nebyly ty posměšky úplně putna, ale při šesti dětech nebylo příliš co řešit. V tomto postu se pokusím přiblížit svůj pohled na to, jak by mohl děda Ministerstvo pořídit babičce Justici novou automatickou pračku, aby jí trochu odlehčil každodenní dřinu, jak to udělat, aby pračka nezabila ji ani žádné její dítě a jak se případně postarat o to, aby se tomu ostatní ženské ze sousedství nesmály.

Právo je možné chápat nejen jako „intelektuální výzvu, kontext, zábavu, umění, poslání, život…“ ale též mnohem banálněji i jako informační strukturu. Právník pak není ničím jiným než zpracovatelem informací (skutkových, právních) a ke své práci tedy kromě informací a vlastních schopností nic dalšího nepotřebuje. Nejen filozofové ale i právníci si tedy mohou říkat „omnia mea mecum porto“ či po česku „zavřu hubu a mám sbaleno.“ Jestliže jsou k dispozici kvalitní a vyzkoušené technologie, které nám usnadní práci s informacemi, byla by hloupost jich v naší profesi nevyužít.

S hloupostí se však při zavádění informačních technologií do práva setkáváme ve dvou rozdílných směrech. První je už naznačená hloupost odmítačů, kteří kvůli vlastní neschopnosti nebo nechuti učit se čemukoli novému razí heslo, že každá změna je k horšímu. Druhý typ hlouposti je pak nekritická hloupost technofilská, která vede k tomu, že se na grunt kromě pračky pořídí ještě atomové hodiny, whirpool pro prasata, solárium pro krávu a tuna dynamitu na krtky. Nechci se tady však rozepisovat o teoretických důvodech nebo snad výhodách a nevýhodách elektronizace justice. Spíš bych se rád, mimo jiné i na výzvu z diskuse pod mým předchozím postem, stručně zaměřil na některé konkrétní otázky, které v souvislosti s elektronizací justice u nás vidím jako klíčové. Je toho moc, tak si dovolím jen nahodit některé myšlenky do krátkých odstavců. Pokusím se přitom být tak kritický, jak mi loajalita k dědovi a babičce dovolí.

Jako majstrštyk e-justice se u nás prezentuje elektronické podání – těžko ale přesvědčíme o výhodách elektronické podatelny předsedu soudu, který kvůli tomuto institutu musí vyčlenit, instruovat (a kontrolovat) extra pracovní sílu, která přijme podání v elektronické formě, vytiskne jej a založí jej do spisu. To je něco podobného, jako kdyby děda koupil pračku, postavil ji na dvůr a s velkou pompou oznámil členům rodiny, aby do ní házeli špinavé prádlo. Co by na to asi pak řekla babička, která by musela vždycky uhánět na dvůr, vybrat prádlo z pračky, to pak odnést do necek a v rukách ho vyprat (o sousedkách řvoucích za plotem smíchy nemluvě).

Problém v tomto případě tkví v tom, že ústředním a nejdůležitějším momentem elektronizace jsou její koncepce a základní strategie. Z hlediska oblíbenosti dědy ostatními členy rodiny je ale samozřejmě jednodušší koupit novou pračku než za polovinu rodinných úspor jen na půl roku rozkopat zahradu a barák kvůli přivedení elektřiny. Stejně tak není ani sám strategický plán e-justice nijak atraktivní pro veřejnost – prostě proto, že to dlouho trvá, je to drahé a není to vidět. V této situaci jistě pomůže, když děda vysvětlí babičce, že to do budoucna přinese užitek celé rodině – tohle babička jistě pochopí. Zásadní rozdíl mezi pračkou a e-justicí je však v tom, že rodina jednak nemá deset milionu členů a také v tom, že děda je děda a rodina si ho každé čtyři roky nevolí.

Netvrdím, že je třeba pompézně budovat obrovskou strategii a pak naráz zavádět totální elektronickou justici, jakou mají v Singapuru. Je samozřejmě možné budovat celý systém po částech a ty i náležitě prodávat veřejnosti. Všechny dílčí aktivity ale musí mít jednotný základ, tj. společnou strategii a koncepci. Jestliže pak někde není momentální návaznost na další prvky systému, lze s tím spojené těžkosti nebo náklady veřejně i dovnitř jednoduše vysvětlit poukazem na to, že systém je teprve budován. Pokud ale chybí koncepce a strategie, není na co poukazovat.

Ve výše uvedeném smyslu je třeba zdůraznit, že centrálním institutem justice z informační perspektivy není podání, rozhodnutí nebo lhůta, ale spis. Jakákoli koncepce elektronické justice tedy musí být nutně postavena na jednotícím základě elektronického spisu a jeho zabezpečení. Jednotlivé aplikace, ať už budou zajišťovat příjem podání, digitalizaci důkazů, hlídání lhůt, komunikaci se stranami, pohyb spisu uvnitř justice nebo třeba archivaci, jsou tedy ke spisu vždy subsidiární. Tuto otázku může samozřejmě jinak chápat informatik a jinak právník – opět si ale troufnu celou věc poněkud zjednodušit konstatováním, že elektronizace se musí odehrávat v režii právníků, nikoli informatiků (informatik je totiž dobrý sluha ale špatný pán). Technická řešení musejí být z pohledu práva nekompromisní a jakékoli diskuse o posunu procesních institutů kvůli technickým limitům tedy považuji za nepřípustné.

S tím souvisí i otázka existence technologií, které dokážou se značnou rezervou pokrýt většinu justičních procesů. Ze zkušenosti mohu prohlásit, že jsem v justiční agendě u nás ani v zahraničí doposud neobjevil prvek (institut, operaci apod.), který by nebylo možné v minimálně stejné kvalitě realizovat prostřednictvím informačních technologií. Jestliže to místy vypadá, že technologie mohou omezit justiční procesy, je tedy dle mého názoru na vině neschopnost jednotlivců a/nebo nedostatek financí. Ať už se vyskytne jedno nebo druhé, je pak lépe raději počkat, až se situace zlepší.

Dalším podstatným momentem je oddělení dodavatelů technologií od výsledných produktů. Jednotlivé justiční aplikace prostě musejí být podle mého názoru po stránce technické i právní (především autorskoprávní) pod výlučnou kontrolou státu. Zjednodušeně řečeno tedy nelze dopustit, aby stát či justice technologicky záviseli na dodavateli příslušného systému (ať už se jedná o samotnou technologii nebo třeba datové formáty). Toho lze docílit buďto úplným otevřením proprietální technologie ve prospěch státu nebo lépe použitím technologicky neutrálních řešení.

Přinejmenším stejně ožehavou otázkou e-justice je rozdělení technických kompetencí mezi orgány výkonné a soudní moci. Při absenci centrálního samosprávného justičního orgánu je tedy třeba řešit otázku technických kompetencí k systému včetně jeho ochrany. Ani zde však nemusíme sahat ke kompromisům, neboť systém přístupových práv může být nastaven stejně, jako je gesce nad jednotlivými agendami a transakcemi upravena tradičně.

Tento post zakončím poněkud provokativním konstatováním, že v současné době provozované partikulární systémy elektronické justice u nás (a je jich požehnaně – od rejstříků přes administrativní systémy po aplikace zajišťující komunikaci se stranami a veřejností) trpí podstatnou měrou neduhy uvedenými výše, tj. nekoncepčností, izolovaností, kompromisností, technologickou závislostí a problematickou gescí. Náprava této situace podle mého názoru vede jedině přes vytvoření strategické koncepce a následnou adaptaci již používaných systémů na jednotící osu elektronického spisu. Budeme-li nyní, ať už z čirého nadšení nebo v honbě za slávou (další důvody idealisticky považuji za nemožné), jen živelně produkovat další a další justiční aplikace, dostaneme ve výsledku grunt, kde bude automatická pračka na dvoře, kráva v soláriu, prase ve whirpoolu a pod zemí tuna dynamitu (to všechno bez elektrické přípojky).

Celý příspěvek