K nálezu (menšiny) Ústavního soudu o mužích a ženách

„Na území České republiky se lidé dělí na ženy a muže,“ konstatoval Ústavní soud („ÚS“) ve svém plenárním nálezu (Pl. ÚS 2/20) ze dne 31. března 2022. „Existenci mužů a žen bere na vědomí i ústavní pořádek. […] Je-li tedy ústavně akceptováno, a dokonce ústavním pořádkem předvídáno, že se lidé dělí na muže a ženy a že toto dělení má a má mít určité právní či praktické dopady […], pak se jeví logické, že stát zároveň informaci o pohlaví, tedy o tom, zda je člověk mužem, nebo ženou, v určité formě zaznamenává.“ Těmito výroky ÚS zamítl argumentaci nebinární osoby, která ve své ústavní stížnosti proti rozsudku NSS současně iniciovala ústavní přezkum tří zákonných ustanovení.

Celý příspěvek

Slavomíra Henčeková: Ještě jednou k anexi Krymu a ke svobodě projevu hoteliéra (tentokrát z Německa)

V ne příliš dávné době vzbudil rozruch nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3212/18 – Právo na svobodu projevu v rámci podnikání (anexe Krymu), o kterém psal následně Robert Zbíral i zde na Jiném právu a ještě dříve Štěpán Paulík, Kamila Abbasi a Svatava Veverková zde na Právo21 a mnozí další na sociálních sítích nebo někde jinde (jako např. Jan Wintr zde, nebo např. zde na České justici). Reakce byly zejména kritické.

V mé ne příliš dávné práci na analytickém oddělení Ústavního soudu jsem v uplynulém měsíci narazila na jedno, resp. dvě rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu, které se domnívám, že by v debatě k tomuto rozhodnutí měla ještě zaznít. A tak jsem se rozhodla vám, věrným čtenářům Jiného práva, poskytnout rozbor tohoto rozhodnutí, který byl i součástí únorového bulletinu, který pravidelně vydává analytické oddělení Ústavního soudu, a nadto připojit několik vlastních poznámek, které se do bulletinu nevešly a ani vlastně úplně nehodily. Bude to dlouhé, ale snad i zajímavé, tak odpusťte.

Celý příspěvek

Štěpán Paulík a Karolina Michková: Náboženský smír o krok dál v nedohlednu

"Ok, kašlu na Protievropanský soud proti lidským právům Evropanů."

Tyto a další podobné komentáře se v posledních dnech objevují na sociálních médiích v reakci na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případu E.S. proti Rakousku. ESLP v něm výrok, že Mohamed je pedofil, odmítl chránit právem na svobodu projevu zaručeného Úmluvou pro lidská práva (dále Úmluva). Stěžovatelka E.S. podala stížnost poté, co ji domácí soudy v Rakousku uložily pokutu 480 EUR (cca 12 000 Kč) za výroky o prorokovi Mohamedovi. Stěžovatelka před publikem na semináři pořádaným Svobodnou stranou Rakouska vyprávěla historku, kde se ptala své vlastní sestry, jak by jinak vysvětlila vztah mezi 56letým Mohamedem a 6letou Aishou než jako pedofilní (§13). Celý případ tím, že se dostal až k ESLP, získal evropský rozměr.
Celý příspěvek

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mutu a Pechstein proti Švýcarsku: vítězství pro Arbitrážní soud pro sport. Nebo ne?

Evropský soud pro lidská práva vynesl v úterý 2. října 2018 dlouho očekávaný rozsudek ve věci Mutu a Pechstein proti Švýcarsku. Dle závěrů ESLP je rozhodčí řízení před Arbitrážním soudem pro sport v Lausanne nucené a musí tak splňovat všechny podmínky spravedlivého procesu dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. ESLP zároveň rozhodl, že CAS je nezávislým a nestranným soudem zřízený zákonem. Švýcarsko však přesto porušilo Úmluvu tím, že CAS odepřel Claudii Pechstein právo na veřejné projednání jejího případu. 

Celý příspěvek

O daňových podvodníkoch a ústavnej identite (Taricco II)

Súdny dvor v utorok rozhodol v dlho očakávanej veci Taricco II, ktorá sa obsahovo týka zaujímavého konfliktu medzi efektívnym vymáhaním DPH a právami obvinených v trestnom procese. Rozsiahlejšiu analýzu sme spoločne s Barborou Budinskou publikovali na blogu EU Law Analysis, česko-slovenskému publiku v tomto príspevku prinášame len stručné zhrnutie ako ochutnávku.
Celý příspěvek

Web „češtíadvokáti.cz“ a ochrana osobních údajů

Nový web „češtíadvokáti.cz“ zveřejňuje statistiky o vystupování advokátů před třemi nejdůležitějšími soudy v ČR, a to díky kombinaci údajů ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou a z judikátů. Komora se s webem rychle a rázně vypořádala, prý je nelegální a advokáty “všeobecně velmi negativně hodnocen”. Představenstvo ČAK proto podalo několik podnětů k prošetření „protiprávního jednání spolku DATOS“, který za webem stojí, a to z pohledu ochrany osobních údajů, použití pojmu „čeští advokáti“ a případného poškození dobrého jména advokátů. Rád bych se krátce podíval na otázku ochrany osobních údajů.

Celý příspěvek

Hidžáby na střední zdravotnické škole: o náboženské svobodě bez náboženské svobody

České republice se dlouhou dobu vyhýbaly soudní spory o náboženské symboly nově příchozích ve veřejném prostoru. Toto téma sice bylo předmětem vášnivých diskusí všelikého charakteru, ale před soud se dostalo až v roce 2016 v případu nošení hidžábu muslimskou studentkou Ahmednuur Ayan Jamaal na Střední zdravotnické škole v Ruské ulici v Praze. Obě strany přistoupily k řízení s vědomím, že výsledek může mít charakter precedentu. Nepřekvapí proto, že se na podporu své pozice snaží dovolávat jak lidskoprávní judikatury a evropského práva, tak formalistní interpretace českých norem a populistických hesel. Zatím jsme se dočkali pouze nepravomocného prvoinstančního rozhodnutí, ve kterém se soud otázkám náboženské svobody a diskriminace vyhnul. Jak se mu to podařilo?

Celý příspěvek

Ústavní soud nesouhlasí s NS ve věci souběhu funkcí

Ústavní soud nedávno vydal pro obchodní korporátní praxi potenciálně značně významný nález ve věci sp.zn. I. ÚS 190/15. V tomto rozhodnutí nesouhlasil s dřívější judikatorní praxí vycházející z některých rozhodnutí Nejvyššího soudu a zakazující tzv. souběh funkcí člena statutárního orgánu a zaměstnance společnosti (např. předsedy představenstva a generálního ředitele). Je třeba říci, že praxe si s limity danými judikaturou NS zvládala poradit a při náležité přípravě interních dokumentů dotčené společnosti a souvisejících smluv s příslušným členem orgánu / zaměstnancem, byl takový souběh s relativně přijatelným rizikem možný. Přesto je vhodné si daný nález ÚS přečíst.

Celý příspěvek

Weltimmo: osmadvacet zastávek na cestě k jediné

Když ve čtvrtek 1. října 2015 vydal Soudní dvůr EU rozsudek Weltimmo (C-230/14), málokdo si před víkendem připouštěl, jak málo času může v následujícím týdnu zbýt na rozpravy nad tímto rozhodnutím třetího senátu. Avšak příští úterý přineslo rozhodnutí ve věci Schrems proti Data Protection Commissioner o zrušení rozhodnutí Komise 2000/520/ES o odpovídající ochraně poskytované podle zásad „bezpečného přístavu“ (C-362/14), doprovázené pozdvižením ve světě ochrany osobních údajů, a rozsudek Weltimmo nezaslouženě zapadl. Formuluje však konkrétní pravidla, jež mohou být záhy aplikována v dalších obdobných případech, a sluší se mu proto věnovat více pozornosti.

Celý příspěvek

Rok 2014 ve Štrasburku - díl II.

V minulém díle štrasburského žebříčku jsem představil mé osobní judikatorní vítěze za měsíce leden - červen 2014. Pokud již očekáváte, co z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále taky "Soud") stálo za to ve zbytku roku 2014, pak je mi ctí Vám na následujících řádcích představit vítěze za měsíce červenec - prosinec! Mnohé z nich jsou poměrně kontroverzní. Tenkou červenou nití mnohých vybraných judikátů je význam "výjimečných okolností věci", díky kterým Soud rozhodl ve prospěch stěžovatelů. To vždycky vyvolává plno dalších otazníků co do předvídatelnosti a použitelnosti daných judikátů do budoucna. Uvidíme, co na ně řeknete.

Celý příspěvek

Rok 2014 ve Štrasburku - díl I.

Zuzka Vikarská nám ve svém napínavém seriálu poodhalila, co zajímavého přinesl rok 2014 v Lucemburku. Já bych se rád posunul o nějakých těch 230 km na jihovýchod. Alespoň se stručným komentářem představím štrasburskou hitparádu s jednotlivými měsíčními vítězi a možná i dalšími šlágry, které jim šlapaly na paty. Můj výběr je čistě subjektivní, protože Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Soud") toho každé úterý a čtvrtek v 10:00 chrlí a chrlí… Takže je možné, že by se čtenářům na pozici měsíčních vítězů líbily jiné judikatorní melodie. Budu rád, když o jejich místo v záři jinoprávních reflektorů zabojujete v diskuzi. Třeba Vás také navnadím, abyste na blogu Strasbourg Observers hlasovali v anketě o nejhorší a nejlepší štrasburský judikát roku.

Ačkoliv se budu snažit jednotlivé rozsudky zjednodušit „až na dřeň“ (za což prosím o pochopení), bude to dlouhé, proto celý rok 2014 podobně jako Zuzka rozdělím na dva díly.

Celý příspěvek

Martin Husovec: Ústavná ochrana súkromia: koľko autonómie ešte majú naše Ústavné súdy?

Tento příspěvek je písemným shrnutím ústního referátu prezentovaného na kolokviu "Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem?" organizovaném Českou společností pro evropské a srovnávací právo a studentským spolkem Common Law Society.

Sillicon Valley mala na jar 2014 pre európskeho právnika osobitnú príchuť. V apríli Vás nosia na rukách, no už v máji Vás chcú zakopať pod zem. Vinník? Jeden a ten istý - Luxemburg!
Celý příspěvek

Rok 2014 v Luxemburgu (časť druhá)

V prvom dieli tohto mini-seriálu som priblížila januárový rozsudok AMS o (chýbajúcom) horizontálnom účinku smerníc a Charty, februárový rozsudok Hervis Sport o limitoch regulatórnej slobody členských štátov a marcové rozsudky O+B a S+G o autentickom rodinnom živote euro-občanov a ich partnerov z nečlenských štátov. Zároveň som odkázala na existujúce analýzy aprílového rozsudku Digital Rights Ireland, ktorým Súdny dvor zrušil tzv. retenčnú smernicu, a májového rozsudku Google Spain o práve na výmaz z internetových vyhľadávačov.

V druhej časti sa pozrieme na ďalšie štyri rozsudky. Júnový rozsudok Kone je ďalším kúskom v mozaike o súkromnom vymáhaní súťažného práva, júlový rozsudok Torresi sa týka voľného pohybu advokátov a septembrový rozsudok Essent Belgium (analyzovaný spoločne s júlovým rozsudkom Vindkraft) sa venuje otázkam energetickej politiky a voľného pohybu elektrickej energie.

Celý příspěvek

Rok 2014 v Luxemburgu (časť prvá)

Prelom roka vždy prináša obdobie bilancovania a nových predsavzatí. S odchodom na vianočné prázdniny / dovolenky uzatvárame to, čo bolo, a s rachotom novoročných ohňostrojov sľubujeme sami sebe, že tento rok bude všetko lepšie. (A blahoslavení všetci, ktorým predsavzatia vydržia dlhšie než do novoročnej kocoviny…)

Súdny dvor EÚ síce funguje skôr v režime akademického roku, než roku kalendárneho, ale to nám nebráni obhliadnuť sa za uplynulým rokom a pripomenúť si najdôležitejšie (najzaujímavejšie, najkontroverznejšie…) judikáty roku 2014. Tento (trojdielny) výber vychádza z môjho osobného hodnotenia prečítaných rozsudkov, ale budem len rada, ak so mnou budete nesúhlasiť a pridáte do diskusie i ďalšie rozhodnutia, ktoré by vo výbere roku 2014 nemali chýbať.

Celý příspěvek

Zuzana Candigliota: Porody jsou věcí státu, ale ne tak úplně, řekl ESLP

V minulém týdnu Evropský soud pro lidská práva zveřejnil dvě rozhodnutí proti České republice na téma porodnictví a práva žen na volbu a ochranu soukromého života. První případ se týkal odebrání zdravého novorozence rodině po té, co s ním matka opustila v den porodu nemocnici. Zde stěžovatelé uspěli. S domácími porody ovšem stěžovatelky neuspěly. Z mého pohledu je to sice krok zpět v právech a autonomii rodiček, ovšem judikatura ESLP se ještě bude nutně rozvíjet, i když zatím nevíme, kterým směrem.

Celý příspěvek

Dušan Sulitka: C-468/10 ASNEF (O práve na informácie o platoch štátnych zamestnancov a jednom zabudnutom rozsudku)

V nasledujúcom príspevku by som sa chcel v krátkosti venovať nedávnemu rozsudku rozšíreného senátu Najvyššieho správneho súdu vzťahujúcemu sa k povinnosti poskytovania informácii o platoch štátnych zamestnancov; presnejšie povedané prijímateľov verejných prostriedkov. Rozhodnutie nadväzuje na rozsudok piateho senátu z roku 2011, ktorý sa zaslúžil o víťazný vavrín, zhmotnený v tabuli „Otevřeno“, zdobiaci vestibul tohto súdu. 

Celý příspěvek

Doktrína precedenční závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu po sedmi letech

Než skončí mé měsíční hostování na Jiném právu, rád bych dostál svému slibu a uveřejnil také post z oblasti ústavního práva. Uplynulo již více než sedm let od rozhodnutí Slovenské důchody VI, v němž Ústavní soud ČR (prostřednictvím svého čtvrtého senátu) formuloval doktrínu precedenční závaznosti svých rozhodnutí. Za tuto dobu je patrné, že obecné soudy, zejména NSS, si doktrínu precedenční závaznosti osvojily a ve své judikatuře ji dále rozvíjejí. Největší problémy při aplikaci této doktríny tak dnes nepůsobí odpor obecných soudů, nýbrž absence jasné a jednotné rozhodovací praxe Ústavního soudu.

Celý příspěvek

Za sociální turistikou po Evropské unii? Jen s vlastním kapesným.

Členské státy EU jsou dle Soudního dvora oprávněny vyloučit z pobírání některých sociálních dávek hospodářsky neaktivní občany jiných členských států EU, kteří nemají dostatečné vlastní prostředky a do hostitelského členského státu míří pouze za účelem zisku sociální podpory. Důvod ke smutku pro příznivce „sociální turistiky“ a k radosti pro Davida Camerona. Nebo ne?

Celý příspěvek

Zajímavý rozsudek NS v oblasti práva veřejné podpory

Nestává se příliš často, kdy mají české soudy možnost řešit přímo problematiku unijního práva veřejné podpory. Jedním z případů, kdy se tak stalo je kauza NH Hospital proti Středočeskému kraji, v níž bylo nedávno vydáno usnesení Nejvyššího soudu, které poměrně zdařilým způsobem shrnulo povinnosti českých soudů při aplikaci práva veřejné podpory EU. Usnesení je dostupné zde. Níže je uvedeno stručné shrnutí.

25. června 2014 zrušil Nejvyšší soud rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (č.j. 3 Cmo 289/2011-142 z 29.12.2011) a Městského soudu v Praze (č.j. 32 Cm 128/2010-131 z 13.6.2011) a vrátil věc k dalšímu řízení před Městským soudem. Základem případu jsou tvrzení NH Hospital a.s. (soukromého poskytovatele služeb v oblasti zdravotní péče provozujícího nemocnici v Hořovicích) spočívající v tom, že Středočeský kraj jakožto současně mj. jediný akcionář vícero nemocnic ve svém obvodu poskytuje "svým" nemocnicím zakázanou veřejnou podporu, která zkresluje hospodářskou soutěž v dané oblasti. Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze žalobu NH Hospital odmítly v podstatě s tím, že nemají pravomoc se danými tvrzeními zabývat a že by se NH Hospital měla obrátit na Komisi. Nejvyšší soud s tímto jejich postojem nesouhlasil. 

Shrnutí průběhu řízení

V roce 2010 podala NH Hospital žalobu u Městského soudu v Praze proti Středočeskému kraji, v níž požadovala, aby soud zakázal danému kraji poskytovat celkem 5 krajským nemocnicím podporu, kterou jim pravidelně ke krytí ztrát poskytuje (přibližně šlo o 930 mil. Kč za období od 1.1.2008 do července 2010). NH Hospital tvrdila, že taková podpora představuje zakázanou veřejnou podporu narušující soutěž mezi soukromými a veřejnými nemocnicemi. Městský soud nicméně v červnu 2011 řízení zastavil. V kostce uvedl, že příslušná veřejná podpora byla vyňata z notifikační povinnosti ve smyslu čl. 88(3) SES (nyní 108(3) SFEU) na základě rozhodnutí Komise č. 2005/842/ES z 28.11.2005, které se týká poskytování kompenzací za služby obecného hospodářského zájmu (tzv. SGEI). Následně argumentoval, že nemá proto pravomoc o dané žalobě rozhodnout, jelikož k tomu by potřeboval posoudit si slučitelnost dotčené podpory s vnitřním (společným) trhem, což může udělat jenom Komise, na niž NH Hospital odkázal. NH Hospital se odvolala k Vrchnímu soudu v Praze, který však rozhodnutí MS potvrdil, a to v podstatě se shodnou argumentací. Následovalo dovolání k NS, v němž bylo tvrzeno, že nižší soudy nesprávně předpokládaly (bez náležitého odůvodnění a dokazování), že je splněna výjimka z notifikační povinnosti pro SGEI. Vzhledem k tomu pak byl i chybný závěr soudů, že nemají pravomoc věc posuzovat. Je totiž třeba odlišovat "nezákonnost" podpory (tj. nedodržení notifikační a "čekací" povinnosti; standstill-obligation) od "neslučitelnosti" podpory (tj. její případné vyhodnocení ze strany Komise jakožto podpory, která není žádoucí z hlediska vnitřního trhu). Prve uvedenou zákonnost podpory si musí vyhodnotit i národní soudy a, zjistí-li, že se zakázaná podpora poskytuje, měly by její další poskytování zakázat.

Rozhodnutí NS

V červnu tohoto roku NS dovolání vyhověl a zmíněná rozhodnutí nižších soudů zrušil. NS v zásadě v relevantních ohledech souhlasil s NH Hospital. NS konkrétně s četnými odkazy na soft-law a judikaturu unijních soudů vysvětlil duální roli Komise a národních soudů při vymáhání práva veřejné podpory, jak je např. shrnuta v příslušném Sdělení Komise. Národní soudy jsou tak dle NS (a konzistentní judikatury unijních soudů, kterou v tomto ohledu NS následuje) povinny zabývat se otázkou "zákonnosti" podpory ve výše uvedeném smyslu a posoudit si samy, zda (i) se jedná o veřejnou podporu, (ii) zda byla dána notifikační povinnost (tj. např. zda se aplikovala či neaplikovala nějaká výjimka; např. v oblasti SGEI či obecná bloková výjimka nebo pravidlo de minimis atp.) a (iii) zda byla notifikační povinnost dodržena a bylo vyčkáno na povolující rozhodnutí Komise. Pokud nikoliv (podpora je zakázaná), pak by měly národní soudy ve smyslu cit. sdělení Komise proti podpoře zasáhnout. Nic z právě uvedeného nezahrnuje posuzování "slučitelnosti" podpory, což je opravdu jen doménou Komise. NS dále poznamenal, že s ohledem na prospektivní charakter žaloby (zákaz dalšího poskytování podpory) bude muset soud vyjít z nové úpravy vztahující se na příslušná opatření, tj. zejm. příslušnými předpisy v oblasti SGEI.

Celý příspěvek

Nominujte na cenu pro nejlepší judikát za uplynulý rok

Setkali jste se v uplynulém roce s rozsudkem některého českého soudu, případně Soudního dvora, jehož význam a kvalita odůvodnění podle Vašeho názoru převyšuje běžnou justiční produkci? Chtěli byste jeho autora (autory) ocenit? Máte příležitost.

Jednou z cen udělovaných v rámci konference Karlovarské právnické dny je totiž i cena Pocta judikátu. Tato cena se uděluje: "Za nejlepší pravomocné rozhodnutí vydané soudem v České, nebo soudy Evropského společenství v oblasti správního, trestního, občanského nebo obchodního práva. Jako jediné kritérium pro udělení ceny se stanoví, že rozhodnutí bude svým právním hodnocením, syntetizovaným v právní větě, tvůrčím přínosem pro výklad právní normy a její aplikaci na konkrétní právní otázku, opírá se, resp. je v souladu s fundamentálními právními principy morálky a spravedlnost a přispívá k řešení nebo překlenování nejasností a kolizí v právních předpisech. Představuje co nejlépe zdůvodněné nalezení právního pravidla, které je skutkové podstatě problému bližší než existující právní předpis. Předpokládá se, že takové rozhodnutí je bez formálně-právních vad."

Návrhy na zdařilé soudní počiny posílejte na kjt@kjt.cz, a to do 23. 5. (včetně). Vítězný judikát bude vyhlášen na slavnostním večeru v rámci XXII. ročníku Karlovarských právnických dnů. Další podrobnosti k této ceně naleznete zde.  Celý příspěvek