V minulém týdnu Evropský soud pro lidská práva zveřejnil dvě rozhodnutí proti České republice na téma porodnictví a práva žen na volbu a ochranu soukromého života. První případ se týkal odebrání zdravého novorozence rodině po té, co s ním matka opustila v den porodu nemocnici. Zde stěžovatelé uspěli. S domácími porody ovšem stěžovatelky neuspěly. Z mého pohledu je to sice krok zpět v právech a autonomii rodiček, ovšem judikatura ESLP se ještě bude nutně rozvíjet, i když zatím nevíme, kterým směrem.
Hanzelkovi proti České republice – porušení čl. 8 a 13
Paní Hanzelková (nyní Nolčová) porodila
v roce 2007 v nemocnici v Hořovicích zdravého chlapce a ještě
v den porodu s ním chtěla odejít domů. Lékaři s tím ovšem
nesouhlasili a odmítli jí dát k podpisu negativní reverz snad
v domnění, že bez něj nemůže odejít. Žena s dítětem přesto nemocnici
opustila. Lékaři kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany dětí s tím, že
„matka s dítětem svévolně opustila oddělení, dítě se narodilo dnes
v 8.30 ráno. Vzhledem ke krátké době po narození je dítě, pakliže bude
mimo nemocniční péči, ohroženo na zdraví, eventuálně i na životě.“
Ještě tentýž den sociální pracovnice podaly
návrh na vydání předběžného opatření, Okresní soud v Berouně rozhodl o
předání dítěte do péče nemocnice a do místa bydliště rodiny se dostavili soudní vykonavatel, sociální pracovnice, příslušníci Policie
ČR a zdravotnický personál záchranné služby k odebrání dítěte. Dítě bylo
na místě vyšetřeno lékařem a ještě jednou v nemocnici a bylo shledáno jako
zdravý novorozenec. Přesto s ním matka v nemocnici musela
nedobrovolně setrvat další dva dny.
Rodiče před odebráním dítěte nedostali žádnou
možnost se k věci vyjádřit. A i následně se nemohli domoci věcného přezkumu
rozhodnutí soudu. Jejich odvolání bylo odmítnuto pro bezpředmětnost (zásah již
netrval) a bez zrušení nezákonného rozhodnutí se nemohli domáhat ani žádného
zadostiučinění.
ESLP shledal, že stát překročil svůj prostor
pro uvážení nepřiměřeným zásahem vůči rodině. Podle ESLP se český soud uchýlil
k drastickému opatření, aniž by zvážil, zda nebylo možné použít opatření
méně zasahujících do života rodiny v tak citlivé době. Porušeno tedy bylo
nejen právo stěžovatelů na ochranu soukromého a rodinného života, ale i jejich
právo na účinné prostředky nápravy.
Ještě přichází v úvahu obnova řízení na
domácí úrovni před Ústavním soudem, kde by mohl být prostor vyřešit otázku
procesních práv rodičů a účinných opravných prostředků při odebírání dětí na
základě předběžného opatření.
Případ ilustruje autoritářský a
paternalistický přístup českého zdravotnictví spolčeného se soudnictvím. Stojí
za to uvést, že Světová zdravotnická organizace zastává názor, že zdravé dítě
nemusí být po porodu 3 – 4 dny v nemocnici, jak je u nás zvykově
vynucováno, a že v některých případech je naopak domácí péče o novorozence
výhodnější. Prokazují to i lepší porodnické výsledky severských zemí, které
přitom mají poloviční dobu poporodní hospitalizace.
Paternalistickým a nerespektujícím přístupem
porodnic se ESLP zabýval také v nedávném případě Konolova proti Rusku (1.
sekce). Během porodu v nemocnici v Petrohradu byla rodička
informována, že u porodu budou studenti medicíny. I když to odmítla, její přání
nebylo respektováno a studenti byli stejně k porodu připuštěni. Ruské
soudy jí neposkytli ochranu a až ESLP shledal zásah do jejího práva na ochranu
soukromí a přiznal jí odškodnění ve výši 3000 Eur.
Dubská a Krejzová proti České republice – čl. 8 nebyl porušen
Dvě stěžovatelky neuspěly se stížností na
český stát, který brání poskytování péče porodní asistentky u porodu doma. Soud
(5. sekce) se odchýlil od obdobného případu Ternovszky proti Maďarsku (2.
sekce) a uznal široké uvážení státu. Na druhou stranu soud naznačil, že systém porodnictví
v České republice není zcela v pořádku.
Z rozhodnutí v případu Ternovszky, který
shledal porušení čl. 8 v bránění porodům doma s porodní asistentkou a
v nejasné právní úpravě porodů doma, vyplývají tyto závěry:
- Pod pojem „soukromý život“ zahrnuje
i volbu okolností porodu.
- Svobodná volba porodu doma
zahrnuje možnost využít péče zdravotníků i právní jistotu, že jde o volbu
zákonnou, za kterou nehrozí postih.
- Matka má právo na právní a
institucionální podmínky, které její volbu umožní, ledaže by omezení této volby
nezbytně vyžadovala jiná práva.
- Právní úprava odrazující
zdravotníky od poskytování péče u porodu doma zasahuje do práva rodiček na
respektování soukromého života.
V případě Dubská a Krejzová ESLP dospěl
k závěru, že i když situace měla vážný dopad na svobodu volby
stěžovatelek, které byly nuceny buď rodit doma bez porodní asistentky a zvýšit
tím rizika pro sebe a své děti, nebo porodit v nemocnici, stěžovatelky
nebyly vystaveny nepřiměřené nebo nadměrné zátěži a k porušení jejich práv
chráněných Úmluvou tedy nedošlo. Soud shledal, že v případě zdravotní
politiky porodů doma neexistuje shoda členských států a státy musí zohledňovat
různé společenské a ekonomické zájmy, a proto prostor pro volnost uvážení na
straně státu musí být široký.
Na druhou stranu obsahově se odůvodnění rozsudku
v mnoha ohledech jeví ve prospěch stěžovatelek a vybízí ke změně praxe
v České republice, jak vyplývá z těchto závěrů:
- Podmínky ve většině českých
nemocnic nerespektují přání a rozhodnutí matek týkající se porodu.
- Většina vědeckých studií
neshledává, že by s domácími porody bylo spojeno vyšší riziko než
s porody v nemocnici za splnění určitých podmínek.
- Rizika pro zdraví matky a dítěte
jsou v ČR spíše zvýšena tím, že je znemožněna péče zdravotníka u porodu
doma a že systém není nastaven na rychlou specializovanou návaznou péči.
- Stát by měl průběžně ve své
zdravotní politice reflektovat medicínský, vědecký a právní vývoj, vzít
v potaz protichůdné zájmy, pečlivě zvážit možné alternativy a zhodnotit
přiměřenost své politiky, ale v případě domácích porodů se neukazuje, že
by stát takové hodnocení provedl.
Odchýlení se od případu Ternovszky nebylo
dostatečně vysvětleno. Soud naznačil, že zatímco byla v Maďarsku právní
situace nejistá, v České republice je postaveno na jisto, jaké vybavení
musí být k porodu zajištěno a domovy jej naplnit nemohou. Stěžovatelky tak
prý mohly předvídat, že asistence zdravotníka u porodu nebyla povolena zákonem.
Ovšem je nutno podotknout, že nebyla ani zakázána zákonem.
Ovšem v případě Ternovszky pro závěr, že byl
porušen čl. 8, hrála roli i hrozba postihu, jak si povšiml i Krajský soud v Brně
(rozhodnutí ze dne 2. 5. 2012 č. j. 35 Nc 53/2012-27) „je zjevné, že ESLP považoval hrozbu postihu za provedení domácího
porodu pro maďarské zdravotníky za rozhodující skutkovou okolnost pro
konstatování zásahu do práva stěžovatelky na ochranu soukromí dle čl. 8 Úmluvy.
… Po provedené komparaci pak zdejší soud dovodil, že obdobným problémem trpí de
lege lata i právní řád České republiky, …. V maďarském případě hrozila podle
platných maďarských předpisů zdravotníkům za provedení domácího porodu pokuta
až 100.000 forintů a de lege lata rovněž v České republice hrozí dle § 114
odst. 1 písm. a) ve spojení s § 114 odst. 2 písm. a), stejně jako dle § 115
odst. 1 písm. a) ve spojení s § 115 odst. 3 písm. a), zákona č. 372/2011 Sb., o
zdravotních službách, za poskytnutí zdravotní služby bez oprávnění pokuta až do
výše 1.000.000 Kč, resp. za poskytování zdravotní služby neuvedené v oprávnění
k poskytování zdravotních služeb.“
Podle mého názoru otázku práva na domácí porod
s porodní asistentkou posoudily dva senáty ESLP odlišně. Z maďarského
případu vyplývá právo rodiček a závazek státu upravit podmínky pro domácí porod
tak, aby šlo o právem předvídanou variantu bez hrozby sankcí. Z českého
případu nevyplývá vymahatelné právo rodiček na nic. Navíc u soudu čekají na
rozhodnutí další obdobné případy – komunikovaný Kosaitė-Čypienė a další proti
Litvě a zatím nekomunikovaný Pojatina proti Chorvatsku. Proto by měl věc
posoudit velký senát ESLP.
Zásadní otázkou, která by měla být řešena, je,
zda zákaz či znemožňování poskytování zdravotní péče u porodu doma vede
k deklarovanému cíli, kterým je ochrana zdraví a života matky a dítěte
během porodu. Právě tuto otázku vyzdvihl ve svém nesouhlasném stanovisku
belgický soudce Lemmens: „Je tedy
teoreticky možné, aby si matky zvolily porodit doma. Ale pokud se tak
rozhodnou, je jim bráněno v tom, aby jim u porodu pomáhaly porodní asistentky.
Nemohu pochopit, jak je možné konstatovat, že takovýto systém jako celek je v
souladu s uvedeným zájmem na ochraně zdraví matky a dítěte.“
Soudce Lemmens si také povšiml, že otázka
porodů doma není pojímána jako odborná, ale jde o boj o moc, při kterém čeští
lékaři neváhají používat nátlakové metody.
I když se české stěžovatelky ochrany svých
práv na úrovni Rady Evropy zatím nedomohly, není vyloučeno, aby
v probíhajících domácích sporech daly vysoké soudy před nedostatečně
odůvodněnou restriktivní a paternalistickou politikou státu přednost právu žen
a dětí na zdraví a zdravotní péči, které je zaručeno Listinou základních práv a
svobod nebo Úmluvou o právech dítěte, a také právu porodních asistentek na
samostatný výkon činnosti vyplývající z práva EU. Na rozdíl od domácích
porodů, jejichž ne/rizikovost je vědecky dobře zdokumentována, si ovšem nejsem
jista, na kolik je ne/rizikové domácí soudnictví… :-)
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských
práv
(Liga se podílí na zastupování stěžovatelek Hanzelkové a Dubské)