Zuzana Candigliota: Porody jsou věcí státu, ale ne tak úplně, řekl ESLP

V minulém týdnu Evropský soud pro lidská práva zveřejnil dvě rozhodnutí proti České republice na téma porodnictví a práva žen na volbu a ochranu soukromého života. První případ se týkal odebrání zdravého novorozence rodině po té, co s ním matka opustila v den porodu nemocnici. Zde stěžovatelé uspěli. S domácími porody ovšem stěžovatelky neuspěly. Z mého pohledu je to sice krok zpět v právech a autonomii rodiček, ovšem judikatura ESLP se ještě bude nutně rozvíjet, i když zatím nevíme, kterým směrem.

Hanzelkovi proti České republice – porušení čl. 8 a 13

Paní Hanzelková (nyní Nolčová) porodila v roce 2007 v nemocnici v Hořovicích zdravého chlapce a ještě v den porodu s ním chtěla odejít domů. Lékaři s tím ovšem nesouhlasili a odmítli jí dát k podpisu negativní reverz snad v domnění, že bez něj nemůže odejít. Žena s dítětem přesto nemocnici opustila. Lékaři kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany dětí s tím, že „matka s dítětem svévolně opustila oddělení, dítě se narodilo dnes v 8.30 ráno. Vzhledem ke krátké době po narození je dítě, pakliže bude mimo nemocniční péči, ohroženo na zdraví, eventuálně i na životě.“

Ještě tentýž den sociální pracovnice podaly návrh na vydání předběžného opatření, Okresní soud v Berouně rozhodl o předání dítěte do péče nemocnice a do místa bydliště rodiny se dostavili soudní vykonavatel, sociální pracovnice, příslušníci Policie ČR a zdravotnický personál záchranné služby k odebrání dítěte. Dítě bylo na místě vyšetřeno lékařem a ještě jednou v nemocnici a bylo shledáno jako zdravý novorozenec. Přesto s ním matka v nemocnici musela nedobrovolně setrvat další dva dny.

Rodiče před odebráním dítěte nedostali žádnou možnost se k věci vyjádřit. A i následně se nemohli domoci věcného přezkumu rozhodnutí soudu. Jejich odvolání bylo odmítnuto pro bezpředmětnost (zásah již netrval) a bez zrušení nezákonného rozhodnutí se nemohli domáhat ani žádného zadostiučinění.

ESLP shledal, že stát překročil svůj prostor pro uvážení nepřiměřeným zásahem vůči rodině. Podle ESLP se český soud uchýlil k drastickému opatření, aniž by zvážil, zda nebylo možné použít opatření méně zasahujících do života rodiny v tak citlivé době. Porušeno tedy bylo nejen právo stěžovatelů na ochranu soukromého a rodinného života, ale i jejich právo na účinné prostředky nápravy.

Ještě přichází v úvahu obnova řízení na domácí úrovni před Ústavním soudem, kde by mohl být prostor vyřešit otázku procesních práv rodičů a účinných opravných prostředků při odebírání dětí na základě předběžného opatření.

Případ ilustruje autoritářský a paternalistický přístup českého zdravotnictví spolčeného se soudnictvím. Stojí za to uvést, že Světová zdravotnická organizace zastává názor, že zdravé dítě nemusí být po porodu 3 – 4 dny v nemocnici, jak je u nás zvykově vynucováno, a že v některých případech je naopak domácí péče o novorozence výhodnější. Prokazují to i lepší porodnické výsledky severských zemí, které přitom mají poloviční dobu poporodní hospitalizace.

Paternalistickým a nerespektujícím přístupem porodnic se ESLP zabýval také v nedávném případě Konolova proti Rusku (1. sekce). Během porodu v nemocnici v Petrohradu byla rodička informována, že u porodu budou studenti medicíny. I když to odmítla, její přání nebylo respektováno a studenti byli stejně k porodu připuštěni. Ruské soudy jí neposkytli ochranu a až ESLP shledal zásah do jejího práva na ochranu soukromí a přiznal jí odškodnění ve výši 3000 Eur.

Dubská a Krejzová proti České republice – čl. 8 nebyl porušen

Dvě stěžovatelky neuspěly se stížností na český stát, který brání poskytování péče porodní asistentky u porodu doma. Soud (5. sekce) se odchýlil od obdobného případu Ternovszky proti Maďarsku (2. sekce) a uznal široké uvážení státu. Na druhou stranu soud naznačil, že systém porodnictví v České republice není zcela v pořádku.

Z rozhodnutí v případu Ternovszky, který shledal porušení čl. 8 v bránění porodům doma s porodní asistentkou a v nejasné právní úpravě porodů doma, vyplývají tyto závěry:

• Pod pojem „soukromý život“ zahrnuje i volbu okolností porodu.
• Svobodná volba porodu doma zahrnuje možnost využít péče zdravotníků i právní jistotu, že jde o volbu zákonnou, za kterou nehrozí postih.
• Matka má právo na právní a institucionální podmínky, které její volbu umožní, ledaže by omezení této volby nezbytně vyžadovala jiná práva.
• Právní úprava odrazující zdravotníky od poskytování péče u porodu doma zasahuje do práva rodiček na respektování soukromého života.

V případě Dubská a Krejzová ESLP dospěl k závěru, že i když situace měla vážný dopad na svobodu volby stěžovatelek, které byly nuceny buď rodit doma bez porodní asistentky a zvýšit tím rizika pro sebe a své děti, nebo porodit v nemocnici, stěžovatelky nebyly vystaveny nepřiměřené nebo nadměrné zátěži a k porušení jejich práv chráněných Úmluvou tedy nedošlo. Soud shledal, že v případě zdravotní politiky porodů doma neexistuje shoda členských států a státy musí zohledňovat různé společenské a ekonomické zájmy, a proto prostor pro volnost uvážení na straně státu musí být široký.

Na druhou stranu obsahově se odůvodnění rozsudku v mnoha ohledech jeví ve prospěch stěžovatelek a vybízí ke změně praxe v České republice, jak vyplývá z těchto závěrů:

• Podmínky ve většině českých nemocnic nerespektují přání a rozhodnutí matek týkající se porodu.
• Většina vědeckých studií neshledává, že by s domácími porody bylo spojeno vyšší riziko než s porody v nemocnici za splnění určitých podmínek.
• Rizika pro zdraví matky a dítěte jsou v ČR spíše zvýšena tím, že je znemožněna péče zdravotníka u porodu doma a že systém není nastaven na rychlou specializovanou návaznou péči.
• Stát by měl průběžně ve své zdravotní politice reflektovat medicínský, vědecký a právní vývoj, vzít v potaz protichůdné zájmy, pečlivě zvážit možné alternativy a zhodnotit přiměřenost své politiky, ale v případě domácích porodů se neukazuje, že by stát takové hodnocení provedl.

Odchýlení se od případu Ternovszky nebylo dostatečně vysvětleno. Soud naznačil, že zatímco byla v Maďarsku právní situace nejistá, v České republice je postaveno na jisto, jaké vybavení musí být k porodu zajištěno a domovy jej naplnit nemohou. Stěžovatelky tak prý mohly předvídat, že asistence zdravotníka u porodu nebyla povolena zákonem. Ovšem je nutno podotknout, že nebyla ani zakázána zákonem.

Ovšem v případě Ternovszky pro závěr, že byl porušen čl. 8, hrála roli i hrozba postihu, jak si povšiml i Krajský soud v Brně (rozhodnutí ze dne 2. 5. 2012 č. j. 35 Nc 53/2012-27) „je zjevné, že ESLP považoval hrozbu postihu za provedení domácího porodu pro maďarské zdravotníky za rozhodující skutkovou okolnost pro konstatování zásahu do práva stěžovatelky na ochranu soukromí dle čl. 8 Úmluvy. … Po provedené komparaci pak zdejší soud dovodil, že obdobným problémem trpí de lege lata i právní řád České republiky, …. V maďarském případě hrozila podle platných maďarských předpisů zdravotníkům za provedení domácího porodu pokuta až 100.000 forintů a de lege lata rovněž v České republice hrozí dle § 114 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 114 odst. 2 písm. a), stejně jako dle § 115 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 115 odst. 3 písm. a), zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, za poskytnutí zdravotní služby bez oprávnění pokuta až do výše 1.000.000 Kč, resp. za poskytování zdravotní služby neuvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb.“

Podle mého názoru otázku práva na domácí porod s porodní asistentkou posoudily dva senáty ESLP odlišně. Z maďarského případu vyplývá právo rodiček a závazek státu upravit podmínky pro domácí porod tak, aby šlo o právem předvídanou variantu bez hrozby sankcí. Z českého případu nevyplývá vymahatelné právo rodiček na nic. Navíc u soudu čekají na rozhodnutí další obdobné případy – komunikovaný Kosaitė-Čypienė a další proti Litvě a zatím nekomunikovaný Pojatina proti Chorvatsku. Proto by měl věc posoudit velký senát ESLP.

Zásadní otázkou, která by měla být řešena, je, zda zákaz či znemožňování poskytování zdravotní péče u porodu doma vede k deklarovanému cíli, kterým je ochrana zdraví a života matky a dítěte během porodu. Právě tuto otázku vyzdvihl ve svém nesouhlasném stanovisku belgický soudce Lemmens: „Je tedy teoreticky možné, aby si matky zvolily porodit doma. Ale pokud se tak rozhodnou, je jim bráněno v tom, aby jim u porodu pomáhaly porodní asistentky. Nemohu pochopit, jak je možné konstatovat, že takovýto systém jako celek je v souladu s uvedeným zájmem na ochraně zdraví matky a dítěte.“

Soudce Lemmens si také povšiml, že otázka porodů doma není pojímána jako odborná, ale jde o boj o moc, při kterém čeští lékaři neváhají používat nátlakové metody.

I když se české stěžovatelky ochrany svých práv na úrovni Rady Evropy zatím nedomohly, není vyloučeno, aby v probíhajících domácích sporech daly vysoké soudy před nedostatečně odůvodněnou restriktivní a paternalistickou politikou státu přednost právu žen a dětí na zdraví a zdravotní péči, které je zaručeno Listinou základních práv a svobod nebo Úmluvou o právech dítěte, a také právu porodních asistentek na samostatný výkon činnosti vyplývající z práva EU. Na rozdíl od domácích porodů, jejichž ne/rizikovost je vědecky dobře zdokumentována, si ovšem nejsem jista, na kolik je ne/rizikové domácí soudnictví… :-)

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv

(Liga se podílí na zastupování stěžovatelek Hanzelkové a Dubské)