Rád bych upozornil na recentní tiskovou zprávu Nejvyššího soudu, v níž uvádí, že soud se v usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014 postavil k výkladu § 441 odst. 2 NOZ (otázka formy plné moci v případě, kdy se k právnímu jednání vyžaduje zvláštní forma, např. notářský zápis), a to tak, že se rozhodl jaksi přijmout "praktické řešení", když jeho právní názor znamená (slovy tiskové zprávy): "V praxi to znamená, že i tehdy, je-li plná moc udělována k právnímu jednání, které musí mít formu notářského zápisu, postačí, je-li udělena písemně a je-li současně podpis zmocnitele úředně ověřen."
Čtenáři JP si možná vzpomenou, že této problematice se na blogu věnoval např. Petr Bříza v jeho zajímavém postu Plné moci zahraničních společníků, aneb § 441 odst. 2 NOZ a § 44 NZMPS. S ohledem na pragmatický přístup NS se zdá, že určité sofistikovanější postupy pro řešení praktické nevhodnosti příslušného ustanovení NOZ by snad nemusely být potřeba. Nicméně text usnesení ještě není v databázi rozhodnutí NS k dispozici. Z InfoSoudu plyne, že NS v daném případě rozhodl opravu za něco málo déle než 2 měsíce. Zveřejnění textu rozhodnutí však bohužel trvá další měsíc ...
Na odůvodnění jsem zvědav. Zejména by mne zajímalo, jak se soud vypořádává se zněním § 582 odst. 1 NOZ.
Pro úplnost níže uvádím příslušnou tiskovou zprávu v celém znění:
Nejvyšší soud podal výklad § 441 odst. 2 nového občanského zákoníku
Autor: Ing. Petr Knötig | 17.12.2014
"Nejvyšší soud v rámci sjednocování rozhodovací praxe soudů podal výklad § 441 odst. 2 nového občanského zákoníku, na který netrpělivě čekala odborná veřejnost, a to v rekordní době necelých tří měsíců od předložení věci k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud, vědom si obtíží a nejasností, jež uvedené ustanovení vyvolává, sjednotil doposud rozkolísanou praxi v otázce formy plné moci k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu. Podle § 441 odst. 2 nového občanského zákoníku musí být plná moc k právnímu jednání, pro něž zákon vyžaduje zvláštní formu, udělena v téže formě. Má-li být tudíž právní jednání učiněno ve formě notářského zápisu, měla by tuto formu mít i plná moc, což v praxi vyvolává značné problémy zejména v oblasti práva obchodních korporací. Doposud přitom nebylo zřejmé, jaké důsledky má nedodržení zákonem požadované formy plné moci.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, vyložil, že plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu o právním jednání, není neplatná pro nedostatek formy vyžadované zákonem, není-li pochyb o tom, kdo (která osoba) plnou moc udělil. V praxi to znamená, že i tehdy, je-li plná moc udělována k právnímu jednání, které musí mít formu notářského zápisu, postačí, je-li udělena písemně a je-li současně podpis zmocnitele úředně ověřen."
Jako ekonom si samozřejmě mnu ruce. Hezká ukázka, kdy soud "přepíše" zákon prostě proto, že je zjevně neefektivní. Dokonce i v textu od samotného soudu zaznívá náznak ekonomické argumentace! ("... v praxi vyvolává značné problémy zejména v oblasti práva obchodních korporací." ... ) Samotné zdůvodnění jistě bude obsahovat spoustu právního slovíčkaření, aby se tvářilo, že se zde nepřepisuje zákon, ale prvotní hybatel asi zjevně byla snaha rozumně řešit ryze praktický problém.
OdpovědětVymazatAhoj Libore, jako ekonom by ses neměl ptát jenom na to, zda je efektivní, aby soud v tomto případě ignoroval slova zákona, ale i na to, zda bude z hlediska celkového fungování právního systému efektivní, aby soudy ignorovaly vcelku jasnou formulaci zákona, kdykoli jim to přijde správné (= lokálně efektivní).
OdpovědětVymazatMyslím, že je to jednoduché, sloužitou argumentaci a slovíčkaření bych tam nehledal. Prostě řeknou - ano, je to porušení, ale jelikož úřední ověření podpisu zmocnitele splní stejnou funkci, tak smysl a účel zákona nevyžaduje, aby toto porušení bylo sankcionováno neplatností. Vsadím se, že tam víc nebude.
OdpovědětVymazatRozhodnutí se v podstatě vůbec netýká občanského zákoníku, ale běžného použití režimu podle § 6 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, který má zvláštní, volnější úpravu, s jen ověřeným podpisem. Nic nového proto nepřináší. V podstatě se ale jedná o důkaz spíše toho, že někdy mediálně napadané ustanovení o. z. není snad zapotřebí vůbec novelizovat, protože případy, o které se nejvíce mediálně jednalo, totiž obchodní korporace, beztak řeší zvláštní zákon jinak. Tisková zpráva Nejvyššího soudu je ovšem naprosto zavádějící.
OdpovědětVymazat"Plakat nad špatným zákonem." se neuchytí jako idiom, už kvůli své dvojznačnosti.
OdpovědětVymazatNa celé věci je potěšující, že nejvyšší soud pokračuje v tradici od poloviny 90.let a nerespektuje znění zákona. Smutné je, že lze předpokládat, že příští rozhodnutí NS nebude respektovat ani svou předchozí judikaturu. Mimochodem v Praze byl(y) minimálně 3 notáři ( z toho dvě ženy) , kteří na to znění kašlaly od začátku a měly tolik odvahy to na sebe vzít. OR to následně neřeil (tajemnice zaujaly svůj klasický alibistický postoj a pokud možno ani několik měsíců nebraly na Městském soudě ani jeden z telefonů:-)
OdpovědětVymazatMimochodem celý způsob ověřování je byrokratický nesmysl. V USA stačí dva svědci, u nás za velký peníze notář zkontroluje "doklad totožnosti" a podle fotky osobu "ztotožní" a v horším případě pak ještě napíše podle vzoru nějaký blábolický zápis. Přitom osobu skutečně nezná a za zfalšovanou občanku neodpovídá. K čemu to v podstatě je, když ne kvůli bezpracnému výdělku ?
OdpovědětVymazatJá pořád jen slýchám, jak je požadavek plné moci ve formě notářského zákoníku šikanózní a v praxi nepoužitelný, přitom ale obdobný požadavek platí třeba také v Belgii, Bulharsku, Chorvatsku, Estonsku, Francii, Itálii, Litvě, Německu (i když jen ve věcech, které se zapisují do veřejných rejstříků), Polsku, Portugalsku, Rumunsku i Španělsku. V praxi spíše myslím fatálně selhalo ministerstvo spravedlnosti, které nebylo připraveno zprostředkovávat informace o příslušných ustanoveních právních řádů cizích zemí a také české konzuláty, které nebyly připraveny sepisovat konzulární notářské zápisy, ač by je podle mezinárodního práva sepisovat mohly.
OdpovědětVymazatOsobně považuji za podstatně větší problém, pokud Ministerstvo vydá tiskovou zprávu s titulkem "NS rozhodl v rozporu se zákonem". Myslel jsem si, že něco takového se může stát leda v nějaké banánové republice...
OdpovědětVymazatUž je to publikované. Za zásadní považuji tyto dvě pasáže:
OdpovědětVymazat"Právní jednání odporující zákonu je neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel
zákona (§ 580 odst. 1 OZ). Uvedené omezení platí i pro posouzení důsledků
nedodržení formy právního jednání vyžadované zákonem (§ 582 odst. 1 OZ). Jinými
slovy, není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je (z tohoto
důvodu) neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona."
"Obecně tudíž platí, že není-li pochyb o totožnosti zmocnitele, tj. je-li zcela zjevné,
kdo udělil plnou moc, není plná moc neplatná jen proto, že nebyla udělena ve
formě notářského zápisu, a to přesto, že byla udělena k právnímu jednání, které
musí být podle zákona učiněno ve formě notářského zápisu (důsledky případné
neurčitosti či nesrozumitelnosti obsahu plné moci řeší ustanovení § 553 OZ)."
Strany jsou hloupé, musí si najmout úředníka, aby to napsal za ně a zaplatit za to nehoráznou nesmluvní částku :-) opravdu to myslíte vážně ?
OdpovědětVymazatRozhodnutí, kdo je nezná, je zde: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/$$WebSearch1?SearchView&Query=[spzn1] %3D 29 AND [spzn2]%3Dcdo AND [spzn3]%3D3919 AND [spzn4]%3D2014&SearchM
OdpovědětVymazatŘekl bych, že reakce 1. náměstka ministryně spravedlnosti Pelikána na toto rozhodnutí je, mírně řečeno, poněkud nadnesená.
Viz zde:
http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=339889
O "prolomení občanského zákoníku", jak vadně říká ministerstvo, není ani řeči. (Netvrdím ovšem, že by s rozhodnutím NS nebylo možno polemizovat. Nakonec se jedná o ojedinělé rozhodnutí, které není judikaturou NS, protože tou je pouze to, co bylo po připomíjkovém řízení vybrána do úřední Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tzv. zelená sbírka). Pouze to je judikaturou NS (ovšem i jiných soudů, menšinově.)
Na druhou stranu: za revizi by stálo, zda a kdy (hlavně k čemu?) skutečně potřebujeme veřejné listiny ve věcech osobního stavu právnických osob. Zajímavě o tom psala doc. Ronovská v předposledním Bulletinu advokacie, zásadně s ní souhlasím. To by ale bylo na analýzu provádění nových předpisů, jak říká programové prohlášení vlády z února letošního roku, což ale ministerstvo, podle všeho, sabotuje, protože programové prohlášení vlády, zásadně rozumné a normální v tomto směru, odmítlo splnit. Nahrazení analýzy pouhým dotazem resortům, není možné, snad ani ve veřejné správě veřejných věcí. Chápu důvody, které je k tomu vedly: nedostatek kvalifikovaného personálu po personálním zemětřesení na ministerstvu po příchodu býv. první nám. Marvanové. Ovšem, to je chyba ministerstva. Ne snad vlády a vládní koalice. Náměstek ministryně není nad vládou a nad vládním programovým prohlášením.
P.S. Pokud jde o formu právních jednání, doporučuji komentář v Leges, díl III, Melzer, Tégl a spol., partii psal Melzer.
Není problém v tom, že tiskovou zprávu NS psal "inženýr"? Proti inženýrům jinak nic nemám. Docela často je potřebuji, když nefunguje topení. Je v silách vedení NS, aby tiskové zprávy odpovídaly obsahu rozhodnutí? Anebo mají spíše sledovat právní bulvár?
OdpovědětVymazatJsem pro právní bulvár, ale s obrázky!
OdpovědětVymazatVětšinu rozhodnutí a podání vytvoří specificky česká "kreatura" sama se označujicí na západ od Aše komickým JUDr. Mgr. PhD LLM. Nevím, že by to ta rozhodnutí nebo podání vyzdvihovalo do nějaké vyšší kategorie.
OdpovědětVymazatK čemu vlastně potřebujeme veřejné listiny? Inu, vzpomeňte na všechny podvody, které zažíváme v oblasti věcných práv k nemovitým věcem. Chcete tuto oblast právní nejistoty rozšiřovat i na obchodní korporace? Právní jistota v těchto vztazích přece není jen otázkou zájmu zúčastněných osob (mnohdy tomu přece bývá právě naopak), ale v prvé řadě otázkou veřejného pořádku a veřejného zájmu. Na jednu stranu je hezké, když člověk může v Anglii založit LTD během pěti minut - má to jistě mnohé výhody, na druhou stranu to sebou přináší i mnohé nevýhody. I pokud se v jejich systému vzhlížíte, jste si jistý, že je česká společnost na něco takového připravená?
OdpovědětVymazatNe nevzhlížím se v ničem. Jen kladu otázky. Vaše důvody ve veřejném pořádku a veřejném zájmu jsou silné. Neznamená to ale, že si nemůžeme klást otázky, zda a kdy (zda vždy) potřebujeme zpřísněnou formu listiny. Např. v dřívějším obchodním zákoníku se to or roku 1991 hodně "točilo", jednou tak, pak zase jinak. Právní hysterie kolem notářských zápisů o plných mocech ale nebyla vedena žádným veřejným zájmem (tím není podle všeho vedeno ani ministerstvo), nýbrž "nenechat se (nebo klienty) obtěžovat". Pochopitelně, že to naráží na veřejný pořádek ve věcech osobního stavu právnických osob. Některé veřejné listiny budily jen povrchní zdání veřejné listiny, když plné moci k nim byly soukromou listinou. Právě zde a v tom byl (a možná ještě stále je) problém. Řešit jej al emůžeme jen chladnou a rozumnou úvahou. Těžko výkřiky na webu ministerstva spravedlnosti nebo "ode zdi ke zdi" populistických návrhem na upuštění od veřejných listin u plných mocí. Ale to už je trochu nad rámec JP.
OdpovědětVymazatA co když je smyslem a účelem zákona veřejný pořádek ve věcech osobního stavu právnických osob, transparentnost a co nejvyšší míra spolehlivosti obsahu sbírky listin veřejného rejstříku? Pak by se veřejné listiny spíše hodily, nežli ne?
OdpovědětVymazatAle my jsme - měřeno výkony brněnské tzv. vrcholové justice - banánová republika.
OdpovědětVymazatKlasické římské právo bylo založeno na tom, že se soudce odchyloval od špatných zákonů. Zcela utilitaristicky: mám-li tupého zákonodárce, pak proč nedat možnost moudrému soudci? Jádro pudla, zdá se, tkví v otázce, zda si - s ohledem na stav naší justice - můžeme takovou benevolenci dovolit?
OdpovědětVymazatByly doby, kdy si lidé stěžovali na nedostatek banánů, dnes si stěžují, že jsme banánová republika.
OdpovědětVymazatOpravdu nevím, zda by se extrémy měly řešit obecnou úpravou (tj. zda kvůli několika extrémům stojí za to zpomalit celý proces zakládání společností). Pokud někdo založí společnost podvodně, měl by za to nést odpovědnost (náklady) sám, nikoli celá společnost. Nota bene, pokud je bezpečnostní role notářského zápisu (oproti ověřenému podpisu) zcela iluzorní.
OdpovědětVymazatMáme-li špatného zákonodárce, existuje věcička, které se říká demokracie. Máme-li naopak špatného soudce, zbavit se ho je obtížnější.
OdpovědětVymazatZvláštní, že se to nepromítá do způsobu výběru soudců
OdpovědětVymazatDemokracii nedefinuje výběr, ale možnost nenásilně odstranit špatné držitele moci.
OdpovědětVymazatMám za to, že úvahy NS úplně správné nejsou, a mám pro to následující argumenty.
OdpovědětVymazatNejvyšší soud výslovně v odůvodnění uvádí /cit./: „Jinými slovy, jak správně
vystihuje dovolatelka, je nutné posoudit vztah § 441 odst. 2 in fine OZ a § 6
odst. 1 ZOK. Ustanovení § 441 odst. 2 věta druhá a třetí OZ upravuje formu plné
moci obecně, bez ohledu na to, pro jaká právní jednání je udělena. Současně
platí, že plná moc k založení obchodní korporace je právním jednáním týkajícím
se založení obchodní korporace. Pro tato právní jednání je přitom upravena
forma v § 6 odst. 1 ZOK, a to včetně sankce stíhající její nedodržení
(neplatnost, k níž soud phlédne i bez návrhu). Ustanovení § 6 odst. 1 ZOK je
tedy – jde-li o požadavek formy plné moci k založení společnosti s ručením
omezeným – ustanovením zvláštním, které se uplatní přednostně před § 441 odst.
2 in fine OZ. Postačí tudíž, aby plná moc k přijetí zakladatelské listiny o
založení společnosti s ručením omezeným byla udělena v písemné formě s úředně
ověřeným podpisem zmocnitele (zakladatele), a to bez ohledu na to, že
zakladatelská listina musí být sepsána ve formě notářského zápisu o právním
jednání.“ Zkusme se na toto odůvodnění podívat maximálně jednoduše a
srozumitelně. Patrně není pochybností o specialitě ZOK vůči OZ. Patrně nikdo
nebude brojit ani proti tezi, že specialita (nejen ZOK) má vždy své meze a svůj
důvod (v § 6 odst. 1 ZOK jde nejen o založení, ale ovšechna právní jednání
mající dopady na status i vnitřní poměry korporace, odtud ex lege neplatnost).
Současně také platí, že specialita jen těžko může prolomit obecné pravidlo pro obecně
všechna právní jednání (zde § 441 odst. 2 OZ). § 6 ZOK říká, a to pro právní
jednání týkající se vyjmenovaným způsobem korporací, že minimálním požadavkem je
písemná forma s úředně ověřenými podpisy. Čili jde o jakýsi minimální
standard formy pro danou oblast (i tam, kde se právně jedná ve vztahu k vyjmenovaným
oblastem, musí mít takové právní jednání předepsanou minimální úroveň formy dle
§ 6 odst. 1 ZOK) – nic víc a nic méně toto pravidlo neříká. § 6 odst. 1 ZOK
nemůže negovat obecné pravidlo OZ, které říká něco odlišného – tj. jakou formu
musí mít zmocnění k realizaci téže formy jednání v zastoupení. To je
zásadní si uvědomit: zvláštní pravidlo § 6 odst. 1 ZOK nenormuje jiný standard
právního jednání pro zastoupení, jak jej vyžaduje § 441 odst. 2 OZ. Přednostně
se tedy neuplatní absolutní specialita § 6 odst. 1 ZOK, kterou implicitně
dovozuje NS, ale jen specialita k určitému minimálnímu požadavku na formu
právního jednání. Proto se hlásím k závěru, že rozhodnutí NS nerespektuje
meze speciality § 6 odst. 1 ZOK a nad rámec výkladu zjevného smyslu slov tuto
specialitu prolamuje. Nekritickým přijetím tohoto výkladu můžeme dospět k tomu,
že jakékoli pravidlo stanovící speciální meze určité minimální formy právního
jednání obdobné tomu v § 6 odst. 1 ZOK bude prohlášeno za lex specialis a budou
ignorovány účinky obecného pravidla pro formu zmocnění obsažená v OZ. Inkriminované
pravidlo ZOK pro formu právního jednání v korporačním právu směřuje jinam
než obecné pravidlo OZ – nenormuje formu právního jednání pro zastoupení, ale
minimánlí standard formy obecně pro všechna jednání, přičemž je třeba dodržet
vždy i pravidlo obecné. Či je to všechno jinak?
Profesor občanského práva zde vykládá, že judikaturou jsou jen a pouze rozhodnutí otištěná ve Sbírce. Co je horší?
OdpovědětVymazatAno, judikaturou s velkým "J" jsou jen rozhodnutí vybraná v připomíkovém řízení do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Pokud jde o judikaturu NS, tak jí jsou skutečně jen tato vybraná rozhodnutí. Samozřejmě s malým "j" je judikaturou cokoli. Ale o to nejde. Vykládám to nejen jako "prof. obč. práva", ale i jako bývalý státní notář, kdy jsem měli výslovně "zakázáno" vytvářet judikaturu (rozuměno s velkým "J"), protože to je věcí NS a úřední sbírky. Stejný názor zastává i býv. mpř. NS. Tedy nic nového. Ale možná Vás ve škole učili něco jiného. To se stává ...
OdpovědětVymazatTo je hodně nebezpečná myšlenka :D
OdpovědětVymazat