Bezpečný přístav vyschl, vyšlete data na rozbouřené moře

Stanovisko generálního advokáta Yvese Bota ze dne 23. září 2015 předznamenalo velký třesk, který 6. října 2015 rozsudkem v řízení Maximillian Schrems v Data Protection Commissioner (věc C-362/14) způsobil Soudní dvůr EU. Rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí Komise 2000/520/ES ze dne 26. července 2000 podle směrnice 95/46 o odpovídající ochraně poskytované podle zásad „bezpečného přístavu“ a s tím souvisejících „často kladených otázek“ vydaných Ministerstvem obchodu Spojených států, které sloužilo jako základ pro přesuny osobních údajů mezi starým kontinentem a Spojenými státy americkými. Vývoz dat do USA mohl na základě rozhodnutí probíhat bez dalších administrativních překážek, protože certifikace Safe Harbor měla zajistit osobním údajům vyváženým z členských států EU odpovídající ochranu – a to i přesto, že Spojené státy obecně nejsou z pohledu evropské ochrany osobních údajů za zemi poskytující odpovídající ochranu považovány. Rozhodnutí se mimořádně intenzivně dotklo tisíců společností, které používají datová úložiště ve Spojených státech, a jejich zákazníků. I na americké straně šlo o oblíbený nástroj: seznam amerických společností – příjemců osobních údajů z EU, které se v rámci programu Safe Harbor certifikovaly, čítá přes 5 tisíc záznamů.

Celý příspěvek

Weltimmo: osmadvacet zastávek na cestě k jediné

Když ve čtvrtek 1. října 2015 vydal Soudní dvůr EU rozsudek Weltimmo (C-230/14), málokdo si před víkendem připouštěl, jak málo času může v následujícím týdnu zbýt na rozpravy nad tímto rozhodnutím třetího senátu. Avšak příští úterý přineslo rozhodnutí ve věci Schrems proti Data Protection Commissioner o zrušení rozhodnutí Komise 2000/520/ES o odpovídající ochraně poskytované podle zásad „bezpečného přístavu“ (C-362/14), doprovázené pozdvižením ve světě ochrany osobních údajů, a rozsudek Weltimmo nezaslouženě zapadl. Formuluje však konkrétní pravidla, jež mohou být záhy aplikována v dalších obdobných případech, a sluší se mu proto věnovat více pozornosti.

Celý příspěvek

Když protistranu není vidět

Od Sydney přes Dháku, Moskvu, Rijád nebo Paříž po Los Angeles. Po telefonu a e-mailu, za denního světla stejně jako v pozdních nočních nebo brzkých ranních hodinách. Podivné tempo, vyznačující se hektickými konci měsíců a nezvykle klidnými intervaly v jiných částech týchž měsíců. Mimo to se ale vyjednávání softwarových smluv vyznačuje zejména každodenními střety s jinými právními a obchodními kulturami, a také dynamikou práce. Neexistuje prostor pro údiv nad odvoláváním slíbeného a slibováním odvolaného: nedávno právníci jedné singapurské banky na začátku telefonátu slíbili, že zajistí interní souhlas s předáváním osobních údajů zaměstnanců třetí straně. Zůstane navždy záhadou, co vedlo k tomu, že se o hodinu později rozhodli k tématu vrátit s tím, že je předávání čehokoli nepřijatelné a jsou v šoku z toho, že si jejich banka kupuje službu hostovanou na serverech třetí strany. Neexistuje prostor pro váhání, zbytečné řeči a redundance jako takové vůbec. A v průběhu samotného jednání neexistuje ani prostor pro sladění strategie s klientem: pokud je v telefonu slyšet frenetické cvakání klávesnice, nezbývá než doufat, že klient poslouchal právní vysvětlení a že až bude za vteřinu osloven, aby doplnil technickou stránku věci, nezničí jednou větou snahu posledních deseti minut.

Celý příspěvek

Leden v oblacích a v přístavech - přivítání Adély Pinkavové

Když Soudní dvůr EU na podzim prohlásil v rozsudku Schrems (C-362/14) za neplatné rozhodnutí Komise 2000/520/ES, vyhodil tím do povětří bezpečný přístav, v rámci kterého byly předávány osobní údaje mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými. Mezi společnostmi, pro které jsou datové transfery denním chlebem, zavládl chaos a přinejmenším nejistota. Všichni teď netrpělivě očekávají, jak bude vypadat nový bezpečný přístav, který Evropská komise slíbila postavit do konce ledna.
Celý příspěvek