O energetickém právu

Jsem ráda, že můj předchozí příspěvek vyvolal tak živou debatu. Také bych ráda poděkovala iniciátorům iniciativy GO-CZECHIA za korekci: jejich iniciativa existuje již od roku 1997 a jejich úsilí přesvědčit českou vládu aby přidala ‚Czechia‘ do databáze trvalo 23 let (23 LET !!). Je neuvěřitelné, kolik energie se muselo investovat, aby se tento proces zahájil.

Teď, když jsem Vás zaujala, Vás nenechám jen tak snadno utéct! Tento týden se chci s Vámi podělit o kratší příspěvek na téma mého hlavního výzkumného zájmu: energetické právo. Chci Vás přesvědčit, že je to téma, o kterém byste měli vědět, a to bez ohledu na Vaši profesní specializaci.

Celý příspěvek

Květnová energie s Annou Marhold

Když jsem před třemi lety letěla do Florencie na přijímací pohovor, měla jsem pocit, že EUI je institucí, kde se už delší dobu nikdo česky mluvící nevyskytuje. Při čekání na přijímací komisi moje dojmy potvrzovalo okolní anglicko-italské ševelení. Ale pak se otevřely dveře a já jsem byla ČESKY vyzvána, abych šla dovnitř. Byla jsem v takovém šoku (navíc umocněném profesorem Mavroidisem, který na úvod zvolal: „Dobrý den!“), že si z prvních deseti minut pohovoru nic nepamatuju. Všechno se vyjasnilo, když jsem se po hodině dostala z jámy lvové a osoba, která mě do ní předtím vpustila, si za mnou zašla popovídat. Tehdy jsem poprvé mluvila s naší květnovou hostkou Annou Marhold.

Celý příspěvek

Rok 2014 v Luxemburgu (časť druhá)

V prvom dieli tohto mini-seriálu som priblížila januárový rozsudok AMS o (chýbajúcom) horizontálnom účinku smerníc a Charty, februárový rozsudok Hervis Sport o limitoch regulatórnej slobody členských štátov a marcové rozsudky O+B a S+G o autentickom rodinnom živote euro-občanov a ich partnerov z nečlenských štátov. Zároveň som odkázala na existujúce analýzy aprílového rozsudku Digital Rights Ireland, ktorým Súdny dvor zrušil tzv. retenčnú smernicu, a májového rozsudku Google Spain o práve na výmaz z internetových vyhľadávačov.

V druhej časti sa pozrieme na ďalšie štyri rozsudky. Júnový rozsudok Kone je ďalším kúskom v mozaike o súkromnom vymáhaní súťažného práva, júlový rozsudok Torresi sa týka voľného pohybu advokátov a septembrový rozsudok Essent Belgium (analyzovaný spoločne s júlovým rozsudkom Vindkraft) sa venuje otázkam energetickej politiky a voľného pohybu elektrickej energie.

Celý příspěvek

Zajímavá unijní judikatura k problematice podpory obnovitelných zdrojů na obzoru

V tomto roce lze očekávat, že Soudní dvůr EU vydá několik rozhodnutí k problematice podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů ve světle právní regulace veřejné podpory, resp. volného pohybu zboží. Na některé tyto případy poukazuji se stručným komentářem níže.

V první řadě se jedná o kauzu C-573/12,Alands Vindkraft, v níž vydal Generální advokát Yves Bot stanovisko 28. ledna 2014, které může být pro dosavadní systémy podpory obnovitelných zdrojů, které v podstatě vycházejí z podpory na "národní" bázi (což příslušná unijní směrnice umožňovala). Yves Bot totiž sice konstatuje, že směrnice 2009/28/ES umožňuje, aby příslušné členské státy podporovaly jen zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů nacházející se na jejich území (např. jen takovým zařízením vydávaly tzv. zelené certifikáty, jako tomu bylo v předmětném případě), ale současně uvádí, že ustanovení směrnice toto umožňující (konkrétně čl. 3 odst. 3) je v rozporu s čl. 34 SFEU, a je tak neplatný "v rozsahu, v němž dává členským státům pravomoc zakázat či omezit přístup k jejich režimům podpory v případě výrobců, jejichž zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie se nachází na území jiného členského státu". Yves Bot současně navrhuje, aby s ohledem na potenciální dramatické dopady takového prohlášení neplatnosti, byla jeho účinnost odložena o 2 roky, čímž by měl být dán prostor členským státům svoji národní legislativu přizpůsobit. Příslušné stanovisko lze nalézt v češtině zde. K rozboru možných dopadů daného rozhodnutí viz např. tento článek z energy post. Rozsudek SDEU v dané věci dosud nebyl vydán a jsem na něj zvědav.

Sluší se podotknout, že velmi obdobná otázka je řešena i v kauze C-204/12 až C-208/12, Essent Belgium, kde je opět Generálním advokátem Yves Bot a kde již v minulém roce (konkrétně 8. května 2013) vydal stanovisko obsahující obdobnou argumentaci, jakou nyní uplatňuje ve výše zmíněné kauze. Tato kauza se však týká starší směrnice 2001/77/ES, která však již neplatí (byla nahrazena právě výše uvedenou směrnicí 2009/28/ES), a tak by její praktické účinky byly spíše nižší. I zde nicméně SDEU stále s rozhodnutím vyčkává. Lze se domnívat, že bude chtít svá rozhodnutí v obou zmíněných kauzách sladit. Příslušné stanovisko Yvese Bota lze nalézt tady.

No a do třetice bych poukázal na běžící kauzu T-251/11, Rakousko proti Komisi, v níž je přezkoumáváno dřívější rozhodnutí Komise týkající se podpory velkých odběratelů elektřiny v Rakousku. V této kauze proběhlo 27. února 2014 ústní jednání. Rozhodnutí však dosud není vydáno. Od tohoto rozhodnutí si lze slibovat, že snad SDEU vyjasní blíže vztah jurisprudence vycházející z kauzy C-379/98, PreussenElektra (konstatující, v jakém případě není naplněn znak "podpory ze státních prostředků") a kauzy C-206/06, Essent Netwerk Noord BV, které řeší výklad daného pojmu v kontextu výběru poplatku a jeho spravování určitou entitou (rozšiřujíce tak rozsah znaku "podpory ze státních prostředků"). Konkrétně by v daném rozhodnutí mohl SDEU vyřešit, zda poměrně expanzivní výklad Komise v její praxi z pozdější doby (zejm. právě od r. 2011) opřený právě o kauzu Essent je správný či nikoliv.

Celý příspěvek

Tomáš Pavelka: ještě vám svítí vánoční stromek? Aneb trh-netrh s elektřinou, obnovitelné zdroje, Temelínská otázka a historická šance pro ČR.

Na počátku bylo slovo

Když někomu ujede vlak, není to příjemné. Když ujede vlak Evropské komisi, je to dost na pováženou. A přestane-li vám kvůli tomu vrnět počítač, svítit stromek nebo v horším případě fungovat kávovar, je situace kritická.

Tak by se zřejmě dal popsat stav, ve kterém se nachází vnitřní trhu s elektřinou, nebo lépe řečeno něco, co mělo být kompletním vnitřním trhem s elektřinou dle představ Evropské komise již v roce 2014. Na počátku liberalizace národních trhů s elektřinou v devadesátých letech bylo slovo do pranice, že elektřina, zboží jako každé jiné, má patřit volnému trhu. Co na tom, že elektřinu není zrovna snadné uskladnit a její dostupnost se tak řídí nejen zákony nabídky a poptávky, ale také zákony přírody. Ostatně, třeba rychle se kazící potraviny čelí stejné výzvě. Některé členské státy dobrovolně, jiné donuceny unijní legislativou, rozcupovaly své tradiční energetické giganty na jednotlivé aktivity (výrobu, dodávky, přenos a distribuci) a poslaly je s kůží na trh. To by bylo zcela v pořádku, kdyby si členské státy i samotná EU vzápětí volný trh s elektřinou samy nezdevastovaly.

Celý příspěvek