František Korbel: Zveřejňování judikatury okresních, krajských a vrchních soudů

Ministerstvo spravedlnosti dnes spustilo zkušební provoz vyhledavače judikatury okresních, krajských a vrchních soudů pro veřejnost. Aplikace je přístupná z internetových stránek http://www.justice.cz/ z nabídky produktů eJustice pod nově doplněnou ikonou Judikatura. Co vše nám přináší?

V rámci procesů elektronizace justice uvažovalo Ministerstvo spravedlnosti již v předchozím funkčním období o možnosti zveřejňování judikatury okresních, krajských a vrchních soudů prostřednictvím internetu. Inspirací nám k tomu byl jednak slovenský Jednotný automatizovaný systém právnych informácií (JASPI) provozovaný tamním Ministerstvem spravedlnosti, jednak přesvědčení, že soudní rozhodnutí mají být z mnoha důvodů co nejvíce přístupná veřejnosti. Bohužel, během Topolánkovy vlády se záměr nepodařilo realizovat a po jejím pádu a změnách na Ministerstvu spravedlnosti se od něj upustilo. Práce na něm byly obnoveny po volbách do Poslanecké sněmovny v minulém roce a návratu předchozího týmu na ministerstvo. Po základním naplnění a testování jej od dnešního dne může začít využívat veřejnost ve zkušebním provozu.

1. Rozsah zveřejňované judikatury

První otázkou, před níž ministerstvo stálo, byl rozsah zveřejňované judikatury. K jejímu řešení se nabízí v zásadě dvě možnosti, a to buď zveřejňování všech rozhodnutí, příp. všech rozsudků, podobně jako to činí oba nejvyšší soudy a Ústavní soud, nebo zveřejňování pouze vybraných rozhodnutí. Přestože nám není proti mysli ani první možnost, z více praktických důvodů jsme se přiklonili, alespoň prozatím, pouze k publikaci vybraných rozhodnutí.

Pro smysluplnou orientaci uživatele v rozhodovací činnosti nižších soudů je téměř nutnou podmínkou, aby rozhodnutí, která jsou v systému, byla pro tento účel zpracována. Zpracování judikatury probíhá, resp. mělo by probíhat již od 1. ledna 2003 na základě instrukce č. 20/2002-SM ze dne 20. 6. 2002 (dále jen „Instrukce“) vydané tehdejším ministrem spravedlnosti JUDr. Jaroslavem Burešem, kterou se upravuje postup při evidenci a zařazování rozhodnutí krajských a vrchních soudů do systému elektronické evidence soudní judikatury. Podle této Instrukce se rozhodnutí kategorizují do určitých skupin podle významu. U významných rozhodnutí se pak propojují s odkazy na ustanovení dotčených právních předpisů, opatřují se klíčovými slovy dle rejstříku hesel a doplňuje se právní věta, příp. jiné poznámky (např. informace o pozdějším překonání či zrušení v důsledku dovolání či ústavní stížnosti apod.).

Tato vybraná rozhodnutí se následně umísťují do neveřejné centrální evidence pro potřeby samotných soudů. Vydání této Instrukce bylo zajisté osvíceným činem, nicméně pečlivost, s jakou soudy tuto Instrukci plní, je dosti proměnlivá. Rozdíly v množství zpracované judikatury mezi jednotlivými soudy se významně liší a celkově jde o počty poměrně malé, obvykle pouze v řádu stovek významných zpracovaných rozhodnutí na každý soud od počátku evidence judikatury. Regionální rozdíly způsobené neplněním Instrukce orgány státní správy soudů již začalo ministerstvo řešit domluvami předsedům příslušných soudů a v tomto ohledu lze očekávat zlepšení do budoucna. Pokud jde o celkový rozsah judikatury zpracované pro účely zveřejnění čítající pouze zlomek všech rozhodnutí krajských a vrchních soudů, jde o přirozený stav, uvážíme-li množství soudních rozhodnutí, která nemají žádný judikatorní přesah. Stav zpracování vnitřní evidence judikatury a počet rozhodnutí zařazených ke zveřejnění k 1. 4. 2011 ukazuje následující tabulka.

2. Způsob výběru judikatury

Výběr judikatury se provádí z rozhodnutí všech okresních, krajských a vrchních soudů v civilních a trestních věcech. Rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví je řešeno samostatně prostřednictvím aplikace Nejvyššího správního soudu.

Základní výběr je svěřen každému předsedovi senátu, který příslušné rozhodnutí vydal. Předseda senátu má povinnost po pravomocném skončení věci vyplnit závěrečný referát, v němž uvede návrh, do které ze skupin má být rozhodnutí zařazeno, a ustanovení právních předpisů, jichž se rozhodnutí týká. Rozhodnutí se evidují z hlediska významu pro rozhodovací činnost soudů v následujících skupinách:

A – Nejzásadnější rozhodnutí navržená k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

B - Významná rozhodnutí hmotněprávní povahy

C - Významná rozhodnutí procesní povahy

D – Další významná rozhodnutí vybraná evidenčním senátem pro účely vnitřní potřeby soudů, pokud nebyla vybrána předsedou příslušného senátu do kategorie A až C

E - Veškerá pravomocná rozhodnutí soudů všech stupňů, v nichž je aplikováno přímo použitelné evropské právo

F - Ostatní rozhodnutí.

Rozhodnutí navržená předsedou příslušného senátu do skupin A, B a C se předkládají k posouzení evidenčnímu senátu. Evidenční senát je složen nejméně ze tří soudců a působí na každém úseku krajských a vrchních soudů. Určuje jej předseda soudu rozvrhem práce. Evidenční senát rozhodne o zařazení navrženého rozhodnutí do skupiny, o znění právní věty nebo hesla a o tom, kterých ustanovení právních předpisů se rozhodnutí týká.

Evidenční senáty krajských a vrchních soudů mohou do evidence zařadit též pravomocná rozhodnutí okresních soudů v oblasti své působnosti, která byla soudu zaslána nebo která si sám vyžádal. Evidenční senáty vrchních soudů mají toto oprávnění i vůči rozhodnutím krajských soudů.

V centrální evidenci soudních rozhodnutí se uveřejňují rozhodnutí kategorie A, B, C a E. Tato stávající (neveřejná) centrální evidence soudních rozhodnutí je zdrojem dat pro novou (veřejnou) aplikaci zveřejňování judikatury.

3. Anonymizace

Pro účely zveřejnění jsou soudní rozhodnutí anonymizována. Pro anonymizaci se použije § 115 kancelářského řádu Nejvyššího soudu. Anonymizace rozhodnutí se obvykle dosahuje nahrazením jména a příjmení účastníků řízení, fyzických osob počátečními písmeny (iniciálami) a vypuštěním údaje o jejich bydlišti, datu narození, případně rodném čísle a dalších osobních údajů, které vedou k jednoznačné identifikaci totožnosti fyzické osoby. Při praktickém provádění anonymizace je nutno dbát i na obsahovou stránku rozhodnutí z hlediska jeho srozumitelnosti.

Neanonymizují se jména a příjmení soudců, státních zástupců, advokátů, notářů, soudních exekutorů, znalců a tlumočníků, insolvenčních správců a dalších osob, které jsou na základě zvláštního předpisu zapsány ve veřejně přístupných seznamech, pokud jsou uvedeny v souvislosti s jejich působností, pro kterou byly do veřejně přístupných seznamů zapsány.

4. Vyhledávání

Přístup do aplikace je bezplatný a zveřejněná rozhodnutí může využít každý libovolným způsobem s uvedením citace a odkazem na zdroj.

Přístup do aplikace zveřejňování judikatury je umožněn z oficiálních internetových stránek Ministerstva spravedlnosti http://www.justice.cz/ (ikona Judikatura v horní části stránek v liště s produkty eJustice) a ze stránek Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz/.

Samotné vyhledávání soudních rozhodnutí je možné podle množství kritérií, která lze volně kombinovat. Aplikace umožňuje vyhledávat podle jednotlivých krajských a vrchních soudů, což bude zvlášť praktické pro zjištění „domácí“ judikatury odvolacího soudu. Rozlišit a samostatně vyhledat lze rozhodnutí podle kategorií významnosti A, B, C a E, rozhodnutí vydaná v civilních a v trestních věcech a rozhodnutí ve formě rozsudku a usnesení. Samozřejmostí je vyhledávání podle spisových značek a data vydání rozhodnutí, včetně vyhledání podle časového rozmezí.

Lustrace podle hesel nabízí aktuálně 2010 právních institutů a oblastí práva. Rejstřík hesel byl převzat z rejstříku Nejvyššího soudu. Rejstřík hesel je uzavřený a aplikace jej nabízí sama, výběr je možný jak kurzorem tak i podle počátečních písmen. V případě potřeby doplnění nového hesla je oprávněn doplnit rejstřík pouze Nejvyšší soud. Vyhledávat lze i podle vztahu k právním předpisům, podobně jako známe odkazy na judikaturu k jednotlivým ustanovením právních předpisů v komerčních právních informačních systémech.

Fulltextem lze vyhledávat ve dvou samostatných, ale v případě potřeby i kombinovatelných polích, a to v právní větě a v celém textu rozhodnutí. Fulltextové vyhledávání má integrovány pokročilé funkce, které jsou založeny na logických operátorech AND, OR, NOT.

Vyhledávač vyhledává pouze přesné skupiny znaků, nerozlišuje skloňování a kmeny slov. Například při zadání pojmu "škoda" vyhledá pouze rozhodnutí, ve kterých se vyskytuje slovo "škoda" v zadaném tvaru. Pro vyhledání různých tvarů slov lze využít zástupné znaky, a to buď hvězdičku ("*"), která nahrazuje libovolný počet libovolných znaků, nebo otazník ("?"), který nahrazuje jeden libovolný znak. Například při zadání "škod*" systém vyhledá tvary škoda, škody, škodě, škodám, škodit, škodná apod. Vyhledávač ignoruje rozdíl mezi velkými a malými písmeny. Například při zadání "škoda" vyhledá i výrazy Škoda nebo ŠKODA."

5. Závěr

Autoři systému věří, že zveřejňování judikatury soudů se stane dalším z praktických nástrojů eJustice, který odbornou veřejnost zaujme a ta jej bude využívat. Zájemcům to umožní poznat judikaturu soudů, která doposud nebyla veřejně přístupná. Podmínkou smysluplnosti tohoto projektu je rozumný výběr z ohromného množství soudních rozhodnutí a jejich zpracování pro účely publikace a praktické vyhledatelnosti. Aplikace za tímto účelem nabízí obdobné možnosti vyhledávání, jaké známe z obou nejvyšších soudů a Ústavního soudu, včetně opatření publikovaných rozhodnutí právními větami, hesly rejstříku a kategorizací. Soudní rozhodnutí jsou publikována ve formě textu s možností uložení a práce s textem a inteligentního fulltextového vyhledávání. Pro nižší soudy zakládá systém možnost, jak efektivně komunikovat své výstupy navenek a jak stimulovat tvorbu kvalitních soudních rozhodnutí. Systém zveřejňování judikatury je nastaven tak, aby co nejméně zatěžoval soudní aparát, a proto vychází ze stávajících administrativních postupů a ze stávajících informačních systémů soudů, jejichž obsah se automatizovanými postupy přesouvá na internet.

Vzhledem k tomu, že jde o zkušební provoz, uvítáme Vaše postřehy!

František Korbel

Celý příspěvek

Pavel Uhl: Adresné a soukromé financování justice

Českými médii občas proběhne zpráva o tom, jak nová vláda usiluje o platové restrikce soudců a státních zástupců. Otázka financování justice je nepochybně palčivým problémem. Mnohým, a to i těm nejvíce zodpovědným, ovšem uniká, že existují zatím neozkoušené, leč slibné metody, jak financování resortu justice vylepšit. Jednu z nových metod nedávno, zatím poněkud nesměle, vyzkoušel dokonce Nejvyšší soud, známý to inovátor české justice.

Nedávno jsem jako advokát zastupující jednu stranu sporu v civilním řízení došplhal až na vrcholek soustavy obecných soudů a po neúspěchu v dovolacím řízení probral s klienty možnost ústavní stížnosti, kterou jsem poté jejich jménem podal. Napadený rozsudek Nejvyššího soudu byl, co se týče odůvodnění, spíše skromnější. Stížnost tak musela předvídat všechny možné varianty argumentace proti jádru své myšlenky a byla tedy obsáhlejší. Normální advokátská rutina.

Krátce poté jsem byl nahlížet jménem svých klientů do spisu na Ústavním soudě. Nejvyšší soud se k ústavní stížnosti vyjádřil opět více než stručně na necelé straně textu. V závěru svého vyjádření se ovšem předseda senátu odkázal na svůj odborný článek v časopisu Jurisprudence, ve kterém napadený rozsudek komentuje a rozvádí. Inu, koupil jsem si tedy příslušné číslo Jurisprudence (stálo mě to 350,-Kč) a příslušný poměrně obsáhlý článek pana předsedy senátu jsem si přečetl (číslo 5/2010, str. 39-43).

Na úvod začíná autor svůj text osobní poznámkou, ve které mimo jiné uvádí, že „obvyklá časová tíseň při rozhodování nezřídka neumožní popsat všechny relevantní důvody rozhodnutí“. Zbývá pak jen dodat, že v onom článku těch důvodů napadeného rozhodnutí bylo o poznání více než v onom napadeném rozhodnutí. Ústavní stížnost jsem tedy mohl doplnit, aby byla úplná. Konečně jsem tedy věděl na čem jsem a stálo mě to jen 350,-Kč. Tato zkušennost mě pak otevřela poznání, že kapitálová použitelnost důvodů rozhodnutí je cesta jak dofinancovat justici. Chceme-li mít společnost založenou na vědění, musíme umět vědění prodat.

Existuje sice taková teorie, že by už samotné rozhodnutí mělo být srozumitelné a plně odůvodněné. Tato teorie ovšem vychází z poněkud staromódních představ o přístupu k právu. V dnešní době rozpočtové odpovědnosti si budeme muset zvyknout na to, že za pořádné odůvodnění si budeme muset připlatit. Ústavní soud nedávno rozhodl, že zdravotnické poplatky nejsou v rozporu s požadavkem na bezplatnou zdravotní péči, takže je zde určitá šance, že i nějaký ten příplatek za odůvodnění rozhodnutí projde testem ústavnosti. Celý systém se samozřejmě musí promyslet a pokud možno zliberalizovat. Příspěvky do odborných časopisů jsou honorované, čímž se vyřeší otázka adresnosti takto stranami sporu použitých prostředků, stejně jako vzájemné konkurence mezi soudci, protože o lepší odborné články bude samozřejmě větší zájem.

Výhodou této adresné metody financování justice je i to, že není nezbytné příliš měnit zákonné podmínky omezení výdělečné činnosti soudců, protože publikační činnost je v souladu se současným právem. Otvírá se samozřejmě několik otázek, jestli například nepřenechat volbu odborného časopisu stranám sporu. Honoráře a požadavky na odbornost a kvalitu článků se samozřejmě liší a strany si tak mohou škálovat kvalitu dodatečného odůvodnění. Třeba takové jedno číslo Bulletinu advokacie lze pořídit za pouhých 90,-Kč. S tím souvisí i otázka jestli na pole vzájemně konkurujících si časopisů pouštět veškerý registrovaný periodický tisk nebo jestli by byla zapotřebí nějaká licence (samozřejmě placená) poskytnutá Ministerstvem spravedlnosti. Může se totiž zdát problematické nutit soudce publikovat v časopisech nevalné pověsti, ale na druhou stranu třeba spory, které se týkají třeba staveb, by mohly být klidně dodatečně odůvodňovány v nějakém odborném časopise, který se věnuje stavebnictví.

V dnešní době, která se digitalizuje jak může, je zapotřebí hledat i jiné cesty zpoplatnění odůvodnění rozsudku. Jako možnost se jeví například doplnění internetové aplikace, ve které se zveřejňují rozhodnutí soudů, o nějaké tlačítko, na které si žadatel klikne a pak přes službu Premium SMS zaplatí určitou částku a systém mu zpřístupní další odůvodnění. Přechodnou překážkou této možnosti je současné omezení ceny jedné zpoplatněné SMS na 99,-Kč, což je cena české justice nedůstojná. Naštěstí se uvažuje o významném zvýšení cenového limitu.

Osobně bych se přimlouval i za možnost zpoplatněné žádosti podané přímo soudu, kdy podle množství vylepených kolkových známek, doplní soudce odůvodnění a nechá zaslat stranám. Tento systém by ovšem mohl narazit na to, že nákup kolků je finanční tok, který kontroluje Ministerstvo financí, jež by se mohlo pokusit na tomto toku nějak participovat ve prospěch jiných rozpočtových kapitol a bohužel na úkor adresnosti ve prospěch soudce. Tomuto nebezpečí lze nejspíš čelit pouze tím, že soudy (nejspíše jako celek) budou emitovat vlastní justiční kolky. Vedle ceny by na nich mohl být rovnou rozsah doplněného odůvodnění, jak je tomu nyní i na poštovních známkách, kde se uvádí typ služby.

Problém u všech způsobů přímé úhrady by ovšem nastal v případech, kdy by úhrada požadovala takovou délku odůvodnění, která by přesahovala možnosti dané kauzy. Některé velmi banální kauzy, jejichž podstata se vyčerpá na třech stranách, je obtížné odůvodnit třeba na stranách dvaceti. Byť musím přiznat, že některé soudy se obšírnou citací stokrát citovaných a spíše nesouvisejících textů, popisováním jednoduchých věcí složitě a středoškolským výkladem obecného práva na tento model velmi svědomitě připravují.

Zatím jedinou otázkou, jejíž řešení neznám, je otázka přezkumu rozhodnutí, jež si strany nenechají dostatečně doodůvodnit, popřípadě jak zpřístupnit orgánu přezkumu obsah jinde publikovaného odůvodnění rozhodnutí. Nemůžeme totiž připustit, aby strany používaly například ústavní stížnost, k tomu aby se dozvěděly, kde je rozhodnutí doodůvodněno, pokud si to samy nezaplatí. Za úplné popření základního principu nového financování justice by pak byla kacířská myšlenka, že by se doplněné odůvodnění muselo do spisu dokládat s předkládaným spisem. To by vedlo k tomu, že by institut ústavního soudnictví byl zneužíván k tak mrzkému účelu jako seznámení se s důvody rozhodnutí zdarma.

Zcela klíčový je pak nejspíš zcela neřešitelný problém, co dělat když se třeba takový Ústavní soud bude chtít bez ohledu na požadavek stran seznámit se skutečnými důvody napadeného rozhodnutí. Představa, jak soudci shánějí v okolních knihkupectvích různé časopisy, na které odkážou obecné soudy, je nepochybně v pořádku (ostatně, ne nadarmo se říká, jak je soud aktivistický). Zásadní problém nastane, když by někoho napadlo tyto časopisy pořizovat z rozpočtu Ústavního soudu. V takovém případě by selhal koncept zákaznického konceptu financování české justice, protože rozpočet Ústavního soudu je konec konců také součástí státního rozpočtu.

Doufám, že v diskusi zazní náměty a názory, jak tento problém řešit. Prozatím navrhuji po přechodnou dobu řešit problém tak, že se vyčká, dokud tento koncept neobstojí v testu ústavnosti jako celek. Do té doby se bude, byť nesystematicky, kopie odborných článků (samozřejmě se sebezapřením) prostě ke spisu přikládat. Až tento koncept v testu ústavnosti obstojí, tak se novelou zákona o Ústavním soudě zavede pravidlo, že soudci Ústavního soudu si tyto články obstarávají na vlastní náklady (to je ten zákon, na který Ústavní soud nemůže). Na, o a bude vymalováno. Jako velký fanda tohoto systému jen dodávám, že jsem pro jistotu shora citovaný odborný článek namísto Nejvyššího soudu do příslušného spisu Ústavního soudu pro jistotu v kopii založil, poté co jsem se k němu vyjádřil. Celý příspěvek

Jan Petrov: Nová databáze judikatury na nových stránkách NS (zkušební provoz)

Nejvyšší soud spustil testovací verzi svých nových webových stránek, včetně nového webového rozhraní k nové databázi judikatury. Viz stránku www.nsoud.cz a tam uvedený odkaz nové webové stránky Nejvyššího soudu ČR (těsně pod nadpisem vítejte na stránkách Nejvyššího soudu). Nápověda zde.

Nový web nabízí vyhledávací formulář jednoduchý (ten je přímo na úvodní stránce nového webu) i složitý (v okénku jednoduchého vyhledávacího formuláře klikněte na odkaz Rozšířené vyhledávání). Do složitého vyhledávacího formuláře lze zadat např. logické operátory ("and", "or", ale i "paragraph" a "sentence", aj.), dotčené právní oblasti (např. "směnky", "akcie", "byt"), dotčená ustanovení (např. § 49a zákona č. 40/1964 Sb.) a/nebo význam hledaného judikátu (odstupňováno od A až po E, kde A značí rozhodnutí sbírková, B velmi významná, C obvyklá hmotněprávní, D obvyklá procesní a E nevýznamná).

Vyhledávač zobrazuje oficiální právní věty (tj. ty uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), a to nejen po otevření jednotlivého rozhodnutí, ale i v seznamu vyhledaných judikátů (vedle spisové značky každého nalezeného judikátu, pro který existuje oficiální právní věta, bude tato uvedena v plném rozsahu). Vyhledávat pak lze v právních větách všech, tj. i těch interních, známých jen Nejvyššímu soudu. Interní právní věty se Vám nezobrazí, avšak rozhodnutí podle nich nalezená ano.

Provoz je prozatím zkušební: Vyhledávač nefunguje bezchybně (zejména v případě logických operátorů); některé předpokládané funkce nejsou dosud implementovány; v nové databázi stále nejsou veškerá rozhodnutí. Naleznete v ní však -- narozdíl od www.nsoud.cz/rozhod.php -- též rozhodnutí vydaná v r. 2010. Celý příspěvek

Internetová proměna právnické akademie a praxe

Na počátku svého univerzitního studia jsem v letech 1992 a 1993 psal své první seminární práce na psacím stroji. Diplomovou práci v roce 1996 a 1997 jsem psal na svém prvním stolním PC (notebooky byly tehdy mimo cenové možnosti normálního smrtelníka). Doma jsem ale tehdy samozřejmě on-line nebyl, a i kdybych byl, moc by mi to při psaní diplomové práce nepomohlo, protože tehdy se diplomky psaly ještě v knihovnách.

V knihovnách jsem studoval články a knížky, které jsem vyhledával v klasických papírových kartotékách. Když jsem v roce 1997 nastupoval do svého prvního zaměstnání, moje advokátní kancelář patřila tehdy ještě k menšině českých kanceláří, které byly plně on-line, měla pravidelně aktualizované ASPI. Internet byl na sklonku 90. let nicméně nesrovnatelně obsahově chudší než o deset let později. Především v něm chyběla česká soudní rozhodnutí (naopak poměrně brzy se na web dostal třebas obchodní resjtřík), ale i publikace rozhodnutí v Německu nebo Rakousku se tehdy ještě na Internetu teprve rodila. Když jsme před pěti lety dokončovali knížku Judikatura a právní argumentace, kritizovali jsme, že jediný český soud, který publikuje on-line všechna svá rozhodnutí, je český Nejvyšší soud.

Na sklonku první dekády 21. století je vše jinak. Do knihoven se už moc nechodí, protože dnes lze vše snadno sehnat on-line. Studenti, vyjma úzké skupiny těch nejlepších, se na zkoušky připravují z krátkých on-line „výcuců“ z přednášek a knížek. Ale i seriózní právník zpravidla nelistuje právnickými časopisy a nehledá v nich odpovědi na složité otázky. Články, které se nedostanou do elektronické databáze typu ASPI nebo BeckOnline, jsou odsouzeny k tomu, že v knihovnách zapadají prachem. Americké systémy WestLaw nebo HeinOnline proto pro jistotu dávají do elektronické podoby raději všechny články, což dále snižuje potřebu do knihovny zabloudit. Důležité je, aby existovala možnost, jak nějaký článek on-line vyhledat (pokud již náhodou není v právním informačním systému, kterým disponuji). Akademici, kteří chtějí, aby jejich články byly čteny, a ne aby na ně padal prach, publikují „papery“ na on-line databázích typu SSRN. Existují dokonce velké pirátské databáze, kde lze získat poměrně snadno v podstatě jakoukoliv odbornou knihu v angličtině, němčině či francouzštině krátce po jejich publikaci.

Svá rozhodnutí dnes publikují nejen soudy, ale i mnohé významné správní úřady (ÚOHS, Úřad průmyslového vlastnictví atd.). Zatímco v roce 2004 a 2005 jsme obdivovali Nejvyšší soud za to, že začal publikovat veškeré své judikatorní výstupy, po pěti letech jeho vyhledávací systém připomíná dinosaura z doby počátku Internetu. Dnes obdivujeme pro jeho vyhledávací možnosti NALUS, zatímco na předchozí vyhledávací systém judikatury ÚS už dnes asi nikdo ani nevzpomene.

Ještě před pár lety vyvolávala otázka toho, co bude publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí vzrušené polemiky, dnes je to již relativně méně významné, protože vše, co všechny tři vrcholné soudy vyprodukují, se brzy dostane na web (zatímco i ta rozhodnutí, která budou publikována, se dostanou do tisku s úctyhodným odstupem od jejich internetové publikace).

Co nás čeká za dalších pět nebo deset let? Zmizí tištěné právnické časopisy? Zůstanou jen ty, které přežijí díky finančním injekcím institucí typu Ústavu státu a práva nebo právnických fakult? Objeví se konečně autentická a závazná publikace právních předpisů on-line a zmizí tištěná edice Sbírky zákonů, na kterou prach padá už dávno? Bude možno v takovéto sbírce zdarma využívat funkce různého znění předpisů podle jejich intertemporální aplikace? Objeví se konečně on-line publikace všech soudních rozhodnutí, nejen rozhodnutí vrcholných soudů?

Připouštím, že u poslední otázky může někdo pozdvihnout obočí, protože drtivá část z rozhodnutí nižších soudů je z hlediska širšího dopadu nezajímavá. Na druhou stranu najdou se tam i perly, které jsou mnohem zajímavější než většina toho, co produkuje kterýkoliv ze tří vrcholných českých soudů. Vše je otázkou nastavení vyhledávače a schopnosti orientovat se v mase informací. Kámen úrazu určitě není v tom, že by tyto informace neměly být on-line.

Celý příspěvek

Forza HUDOC!

„Štrasburský NALUS“ se – jak se zdá – chystá učinit další krok na cestě k vlastní dokonalosti. V textu jednoho ze včerejší várky šestnácti čerstvých voňavých rozsudků se totiž objevily odkazy na jiné judikáty ESLP vybavené hypertextem.

Pokud se nepletu, stalo se tak vůbec poprvé; pokud se pletu, tak jsem si toho alespoň poprvé všiml. Dosud ESLP používal hypertextové odkazy myslím pouze u vysvětlivek, které ale v textu rozhodnutí nebyl takový problém najít (ačkoli v případě několika připojených odchylných stanovisek nemusí být vždy hned zřejmé, která z těch sedmi vysvětlivek označených číslem 1 je ta pravá). Sem tam hypertextem ESLP odkazuje i na nějaké internetové stránky, například na wikipedii (sic!).

Pravda, zatím se privilegia hypertextového odkazu z mně neznámého důvodu dostalo pouze čtyřem rozhodnutím z těch, na něž je v onom průkopnickém rozsudku odkazováno, ale začátky – jak známo – nebývají lehké.

Věřím však, že nejde o práci šotka či důsledek dlouhé chvíle nějakého informatika, ale o jakýsi pokusný balonek a že alespoň všechna nová rozhodnutí v HUDOCu publikovaná budou napříště vybavena touto vymožeností (netuším, nakolik neskromné by bylo přání vybavit hypertextovými odkazy také všechny již publikované judikáty). Tajně jsem po něčem takovém toužil zejména ve chvílích, kdy jsem se snažil dopátrat se „konce vlákna“ určitého principu tradovaného judikaturou ESLP, což je poněkud zdlouhavé, musí-li člověk otvírat stále další a další okna a znovu a znovu vyhledávat namísto pouhého kliknutí na hypertextový odkaz.

Bylo by nicméně dobré, pokud by se odkaz otevřel v nové záložce či v novém okně. Nyní se to otevírá jako jakési podokno nebo co ... no raději se na to podívejte sami: oním pionýrem je rozsudek Janusz Białas proti Polsku (§ 43).

Celý příspěvek

Jak zlepšit české právní informační systémy?

Několikrát jsme tu již hovořili o tom, že česká publikace zákonů na internetu je zcela nedostačující (srov. např. příspěvek Pavla Molka). Souhlasím s radikálním názorem zde již několikráte vysloveným Hynkem Baňouchem, že na webu je nutno zdarma publikovat též předpisy v různých časových zněních – tedy alespoň chceme-li brát vážně princip neznalost zákona neomlouvá, kdy jsme často nuceni zpětně si ověřovat legálnost nabytí vlastnictví podle třebas před deseti lety zrušené úpravy nebo vznik daňové povinnosti před třemi lety. Logická otázka pak bude, co by se v takovém případě stalo s právními informačními systémy (PIS), které na všeobecném hladu po textech právních předpisů včetně různých časových verzí profitují? Tvrdím, že v takovém případě by to tvůrce PIS donutilo odvádět skutečně kvalitní služby právním profesionálům, jak se pokusím v tomto postu naznačit.

Vzpomínám si na své nadšení, když jsem na počátku 90. let viděl poprvé ASPI. Od té doby proměnily právní inf. systémy pojetí práva v praxi více, než všechny teoretické koncepce dohromady. Je ale bohužel škoda, že na podobě ASPI i jiných PIS se za posledních dvacet let změnilo málo. Přitom tady vidím přinejmenším dvě mezery, které by šly dokonale vyplnit.

Tou první je databáze všech časopiseckých článků tak, abych v situaci, kdy řeším právní problém, snadno našel i články, které se tomuto problému věnují (to, co je obsaženo v ASPI, bohužel takovou databází zdaleka není). Ještě lepší by samozřejmě byl fulltextový přístup k těmto článkům, ovšem i s prokládanými čísly stran, aby bylo možno takovéto články přímo citovat a event. i správný přepis textu ověřit v papírové verzi (to je velká mezera jinak v tomto směru velmi slibného systému LEXDATA). Autorské právo ostatně původně slibný vývoj zvrátilo - možná si vzpomenete, že ještě v polovině 90. let ASPI články obsahovalo, a muselo tuto praxi zrušit teprve po několika prohraných autorskoprávních sporech, neboť elektronická publikace článků z nejrůznějších časopisů vydávaných třetími stranami nebyla po právní stránce vůbec ošetřena. Dnes tedy mají ohromnou výhodu LEXDATA, která disponují velkou zásobárnou článků z časopisů vydávaných nakladatelstvím C.H. Beck.

Druhým námětem pro zlepšení by byla promyšlená publikace judikatury. Dnes se judikatura publikuje ve většině PIS jako suma dat, které se jen velmi nespolehlivě váží na jednotlivé paragrafy právních předpisů. Je pak otázkou, jaký smysl má taková publikace judikatury za situace, kdy dnes již všechny soudy judikaturu v kompletní podobě publikují (Ústavní soud sice čekal nejdéle, jeho výsledek je však zdaleka nejlepší).

Co by bylo možné na publikaci judikatury zlepšit?

(1) Judikatura žije, přetváří se, vyvíjí se. Jakkoliv nevystačíme s jednoduchou koncepcí platnosti / neplatnosti jako u právních předpisů, je jasné, že i judikatura musí být jasně označována tak, abychom viděli, zda je či není aplikovatelná. Jak to, že mi dnes všechny PIS bez uzardění nabídnou judikát, jehož právní názor byl jako nesprávný zavržen velkým senátem NS, rozšířeným senátem NSS, nebo jako protiústavní Ústavním soudem (eventuální v rámci judikatury ÚS změněn plénem)? Takovýto judikát musí být jasně označen jako překonaný (například barevně – v systému Westlaw nebo LexisNexis na to mají různobarevné vlaječky s popisky, které se v situaci překonaného judikátu vskutku rudě uzardí).
(2) Jeden právní názor může nabýt mnohem většího významu, než na jaký bychom mohli hádat, přesáhne třebas i hranice svého odvětví (např. definice zneužití práva vytvořená judikátem NS ČR sp.zn. 21 Cdo 992/99 z 28. 6. 2000 byla do sklonku roku 2007 citováno v bezmála čtyřech desítkách případů před NS ČR, a to nejen v pracovněprávních věcech, ale třebas i ve věcech občanského a obchodního práva). Pro použitelnost judikátu je proto dobré i zjistit, jak často je citován, resp. kdy a jak byl odlišen. Jen tak můžeme zjistit, že původně ambiciózní právní závěr byl následnou judikaturou velmi zúžen (např. z právních závěrů z přílepkového nálezu Ústavního soudu zbylo po lednovém nálezu Pl. ÚS 24/2007 ve věci zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů pramálo, jakkoliv byla jeho trvající validita ze strany většiny soudu potvrzena – k tomu však můj další post doufejme již příští týden) nebo naopak původně velmi oborově úzce koncipovaný právní závěr nabyl další judikaturou na významu (viz shora uvedený příklad judikatury o zneužití práva). Význam judikátu a precedentu vůbec tedy nelze pochopit bez jeho následné aplikace nebo neaplikace soudní praxí. Již shora citované Westlaw nebo LexisNexis k tomu mají ikonky, které nám okamžitě vyhledají následující soudní rozhodnutí, která citovala daný judikát souhlasně, případně nesouhlasně, která jej odlišila, atp.
(3) Judikatura neumírá jen formálními způsoby právem předvídanými. Často bohužel zemře proto, že bude následnou judikaturou zcela popřena (a rozhodnutí velkého nebo rozšířeného senátu – přijde-li vůbec - bude již jen posledním hřebíčkem do dávno vytesané rakve mrtvého judikátu). Kvalitní PIS by nám měl být schopen najít i rozpory uvnitř judikatury, třebas i takové, kterých si nejsou soudci sami vědomi.

Vím, že takovéto PIS budou dražší, než ty současné, protože budou vyžadovat mnoho lidské práce. Současné PIS jsou však přežilé a nemohou dlouhodobě existovat (a to v ani tak málo konkurenčním trhu, jako je ten český). Soudci sami mohou k vytvoření takovýchto lepších PIS přispět, např. poctivou citací jimi používané judikatury – z judikátu (a nikoliv jen z evidenčních listů judikatury k takovémuto judikátu připojovaných) prostě musí být kvalitní citací vidět, co je na daných právních závěrech originální, a co je převzato z předchozí judikatury. Celkový systém publikace judikatury pak k rozumné práci s judikaturou přispěje též tím, že konečně zrušíme ve většině případů nesmyslnou (až na několik výjimek, jako jsou například azylové věci, věci, kde je zájem ochrany soukromí natolik významný, že přesahuje veřejnost procesu – např. sexuální trestné činy proti nezletilým atd.) praxi anonymizace - ale o tom byl ostatně jeden z prvních postů na Jiném právu. Celý příspěvek

Může absence publikace úplného znění zákona odůvodnit jeho protiústavnost?

V nálezu Pl.ÚS 53/04 Ústavní soud zaujal dosti podivný názor o neexistenci diskriminace mužů, pokud zákon stanoví důchodový věk odlišně v závislosti na počtu vychovávaných dětí pouze pro ženy. Na tento nález si již několik bloggerů včetně mne brousí zuby, nicméně jako poznámku před dotknutím se merita věci bych chtěl stručně zmínit mimořádně zajímavou otázku, kterou nález jen jaksi mimochodem zmiňuje (on tedy "jen tak mimochodem" zmiňuje i samotné meritum věci).

V odstavci 24. ÚS zmínil, že se
předně zabýval otázkou, zda napadené ustanovení § 32 zákona o důchodovém pojištění, v platném znění, není v rozporu s ustanovením čl. 52 Ústavy. Vycházel z úvahy, že Sbírce zákonů je v odborné literatuře přiznávána funkce informační, spočívající v tom, že Sbírka zákonů slouží jako oficiální zdroj poznání právních předpisů (srov. K.Klíma a kol., Komentáře k Ústavě a Listině, Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str. 281). Přestože byl zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém, pojištění - jak bylo řečeno výše - za dobu své účinnosti patnáctkrát novelizován a od r. 1995 nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů po žádné novele v úplném znění, shledal Ústavní soud ustanovení § 32 zákona o důchodovém pojištění novelizované toliko zákonem č. 425/2003 Sb. za dosud natolik snadno přístupně seznatelné pro obecnou povědomost o právu, jako pravidlu, které usměřňuje chování těch, kterým je určeno.

Znamená to tedy, že by ÚS zrušil právní předpis pro jeho nesrozumitelnost jen proto, že tento předpis nebyl republikován ve Sbírce zákonů, jakkoliv byl mnohokráte novelizován? Domnívám se, že by to nebylo rozumné (mimochodem, není mi vůbec jasné, jak by ÚS určil, kdy se již zákon stane s ohledem na početné novelizace a současně s ohledem na absenci republikace nesrozumitelný).

Republikace, tedy vyhlášení úplného znění zákona ve znění pozdějších novel, není závazným vyhlášením autentického znění zákona, ale má jen informativní funkci - není totiž právním předpisem ve smyslu § 1 zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ale jen "dalším aktem" vyhlašovaným ve Sbírce zákonů ve smyslu § 2 téhož zákona. Mimochodem, jde o nešťastnou českou tradici - domnívám se, že by mnohem lepší praxí byla praxe vyhlašování konsolidovaného znění zákona ve znění všech novel: to by nemělo funkci informativní, ale skutečně závaznou (poslanci by pak hlasovali o konsolidované verzi zákona, nikoliv pouze o novelách, jak je tomu dnes). Za současného právního stavu však absence republikace nemůže být protiústavní a založit právní nejistotu může jen v ideálním světě zcela odtrženém od skutečné praxe toho, jak lidé poznávají právo. Jak známo, nahlížet do Sbírky zákonů umístěné na obecním úřadě se přestalo s nástupem internetu na sklonku 90. let (když ani předtím to asi nebylo nijak slavné - pamatuji se, že když jsem byl v roce 1992 na městském úřadě v malém městečku nahlédnout do Sbírky v rámci své přípravy na přijímací zkoušky na brněnské právnické fakultě, sešity Sbírky byly panensky netknuté).

PS: Mimochodem, nebylo na místě konečně zrušit nesmyslnou papírovou Sbírku, a nahradit jí autentickou internetovou? Celý příspěvek