Kriminálka Oxford: talent, drogy, násilí

Jedním z důvodů, proč na Jiném právu zveřejňuji pouze prachbídný počet postů, je ten startovní příběh, přirovnání anebo jiný literární trik, kterým autor donutí čtenáře dočíst si text až do konce. A taky vlastně drobný detail, že neumím psát o žádných seriozních tématech. Dnes ale prvého nemám zapotřebí, a to druhé snad blog jednou za čas přežije.
Celý příspěvek

Jak neškodit Čechům souzeným represivními režimy

Děkuji správcům za pozvání k jinopsaní a Jakubovi Drápalovi za rozverné představení. Vzal jsem si jeho výzvu k malému kázání k srdci a budu dnešní příspěvek směřovat k apelu na zamyšlení se nad naším jednáním (což je ostatně pro postní dobu charakteristické).

Ačkoliv jsem si kdysi myslel, že se jako právník můžu věnovat úzké oblasti lidských práv nebo náboženské svobody, praxe mne přivedla k poznání, že pro účinné hájení náboženské (či jiné) svobody klientů je třeba dobrá znalost řady právních i neprávních disciplín. Proto i můj úvodní příspěvek věnuji aktuálnímu případu, jehož středem se náboženská svoboda sice vine, ale podél její cesty musí právník zápasit s řadou náboženských i nenáboženských monster. Jde o případ Petra Jaška, který byl v prosinci 2015 jako křesťanský humanitární pracovník zadržen v Súdánu a 26. února 2017 se po 14 měsících v súdánských vězeních vrátil do vlasti.

Celý příspěvek

O měření kvality věznic, jejich legitimitě či budoucnosti s Alison Liebling

Alison Liebling je profesorkou kriminologie na Institutu kriminologie na Universitě v Cambridge. V současné době je nejvýznamnější vědkyní zabývající se vězeňstvím, vede Vězeňské centrum při Institutu a učí geniální kurz o vězeňství. V létě jsme vedli rozhovor o vězeňství, trestní politice, měření kvality věznic či jak nevyhořit v akademické práci s věznicemi, který zčásti vyšel v Českém vězeňství. Jeho plná verze je nyní dostupná na Jiném právu. Je delší, ale každá část stojí za přečtení.

Alison Liebling

Celý příspěvek

Trest zákazu účasti na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních

Před několika dny Vrchní soud v Praze udělil velmi zajímavý trest – třiletý zákaz účasti na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních anarchistických hnutí. Ponechme stranou možný zbytek zákazu (tedy sportovní a kulturní akce), další konotace případu a zaměřme se jen na tento specifický trest. Je možné takový trest udělit podle trestního zákoníku? A pokud ano, za jakých podmínek a co na to ústavní právo?

Celý příspěvek

Bludný Holanďan správního trestání v soutěžních věcech

Na páteční konferenci věnované Listině základních práv EU se řešila mnohá zajímavá témata. Jedním z nich bylo i správní trestání v soutěžních věcech a uplatňování zásady ne bis in idem nebo zákazu sebeobviňování v této oblasti. Je pravda, že je v tom pěknej guláš. Listina EU a Úmluva se liší v "teritoriálním dosahu" zásady ne bis in idem. A co se zákazu sebeobviňování týče, Štrasburk i Lucemburk taky říkají něco jiného. Jádrem všech diskuzí se poté ovšem ukázal být pan Engel a pár jeho nizozemských kámošů. Je totiž kriticky důležité, zda se podle nich má ve správním trestání v soutěžních věcech vůbec použít čl. 6 Úmluvy. V diskuzi na konferenci většinově zaznívalo, že spíš ne. Podle mě by se ale čl. 6 Úmluvy i v těchto věcech aplikovat měl. Zkusím na následujících řádcích rozebrat proč.

Celý příspěvek

Justiční dialog jak se sluší a patří

Člověka, kterého v minulosti některé justiční dialogy zklamaly, vždycky potěší, když může uznale obdivovat úroveň justičních dialogů, které se naopak povedly. Jeden takový se uzavřel minulý týden díky rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Horncastle a ostatní proti Spojenému království. Pojďme se proto blíže kouknout, jak si Londýn "pokecal" se Štrasburkem o právu na výslech svědků proti sobě a možnosti použít tzv. hearsay evidence v trestních věcech. Konkrétně šlo o použití dřívější výpovědi později nepřítomného svědka, kterého obviněný nemohl vyslechnout.

Celý příspěvek

Jan Vučka: Domovní prohlídky u advokátů a dotaz Adama Borguly

Jak dnes prošlo zpravodajstvím, archiv advokátní kanceláře je před orgány činnými v trestním řízení chráněn advokátním tajemstvím, i když se nachází u advokáta v bytě. Je s podivem, že se tak samozřejmá věc musela řešit až u vrchního soudu!
§ 85b odst. 1 trestního řádu hovoří jasně: "Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii ..." 
V daném ustanovení není ani slovo o sídlu advokátní kanceláře. "Prostory, v nichž advokát vykonává advokacii" je pojem daleko širší a nic v trestním řádu neříká, že by tam nesměl patřit i advokátův byt.
Ostatně jasný je i smysl tohoto ustanovení. Smyslem § 85b trestního řádu jistě není chránit určité zdi nebo mosaznou tabulku na dveřích. Cílem je chránit materiály podléhající advokátnímu tajemství.
Jak gramatický, tak teleologický výklad příslušného ustanovení tedy jasně říkají, že postup dle § 85b trestního řádu se nesmí omezovat jen na sídlo advokáta. Na místě je dokonce extenzivní výklad a nutnost chránit advokátní archiv i třeba během přepravy stěhováckým vozem. Jinak je veškeré advokátní tajemství jen prázdnou frází.
Na okraj dodávám, že samy stavovské předpisy Komory výslovně předvídají, že advokát vykonává činnost i mimo své sídlo nebo pobočku (čl. 29 odst. 2 etického kodexu).
Lze si jen povzdechnout nad tím, v jaké atmosféře se dnes výkon trestní spravedlnosti odehrává, že i ta nejsamozřejmější privilegia advokátního stavu musejí být bráněna soudně!
Bohužel, není to jediný incident. Stejně protiprávní a neméně vážný zásah do výkonu advokacie ze strany státního zastupitelství se nedávno odehrál v kauze pražského dopravního podniku.
Podle novinových zpráv se mělo odehrát následující. Advokát zastupující DPP oznámil trestním orgánům, že DPP se nebude domáhat náhrady údajné škody v trestním řízení. Na to měl dozorující státní zástupce Adam Borgula napsat Dopravnímu podniku: "Je to skutečný projev vůle poškozeného Dopravního podniku, nebo exces ze strany zmocněnce?"
Pokud to noviny popsaly správně, pak státní zástupce Adam Borgula vážně porušil etická pravidla platná pro právní profese. Vztah klient-advokát je založen na vzájemné důvěře a nesmí podléhat přáním třetích stran, natož pak trestních orgánů.
Je nepřípustné, aby kdokoli narušoval vztah klienta a advokáta. Kdyby například advokát jedné strany kontaktoval přímo protistranu a obešel jejího advokáta, měl by jistě na krku disciplinární řízení.
Pokud se státní orgán pokoušel rozeštvat proti sobě klienta a advokáta, tak došlo k jednoznačnému pochybení. I kdyby se třeba advokát někdy mýlil (všichni jsme omylní), nesmí policie ani státní zastupitelství advokáta před klientem očerňovat a narušovat jejich důvěrný vztah. Bude-li advokát závislý na přáních trestních orgánů, pak rovnou zrušme právo na právní zastoupení.
Podle novinových zpráv byla na Adama Borgulu podána stížnost. Vyčkejme, jak bude vyřízena. Existuje už jeden precedens, o němž nedávno referoval Tomáš Pecina. Když jistá soudkyně narušovala vztah advokát-klient nevhodnými poznámkami, že prý je jí líto obžalovaných za to, jak je advokát hájí, byla z případu vyloučena pro podjatost.
Posuzovat jednání Adama Borguly jako kárné provinění by snad bylo příliš přísné, ale jistá pravidla porušil a nějaká reakce, i kdyby jen uznání chyby, by měla následovat. Přitom Adama znám již několik let a vždy jsem jej pokládal za schopného a chytrého státního zástupce. Nevěřím tomu, že by podobné pochybné praktiky mohly pocházet z jeho hlavy. Jen si nejsem jistý, pokud by někdy došlo na lámání chleba, zda se skuteční tvůrci těchto trendů ke svému autorství přihlásí, nebo zda v tom Adama nechají samotného.
Ať už tento exces vymyslel kdokoli, rozhodně se domnívám, že jde o vážný zásah do svobod advokátů a že by se Komora měla ozvat stejně hlasitě, jako se bránila v případě domovních prohlídek u advokátů.

autor je advokát v Praze Celý příspěvek

Jan Vučka: Trénink výslechových technik na příkladu Václava Klause

Na Justiční akademii proběhl celodenní seminář výslechových technik. Došlo i na rozbor textu vysvětlení, jež měl podat Václav Klaus ve věci chrastavského atentátu. Pro zájemce o výslechové techniky přinášíme komentář k textu jako malou ochutnávku semináře.

Základní problém záznamu o podaném vysvětlení, který byl publikován již dříve, je jasný: prakticky žádná z hlavních otázek nebyla zodpovězena. Přitom vyslýchající nijak nereagoval doplňujícími dotazy. Položit otázky podle seznamu, pasivně zapsat odpovědi a odejít je smrtelný hřích!

Účelem výslechu je získat relevantní informace. Proto otázky musejí být cílené a také se musejí cíleně vyžadovat odpovědi na ně. Pouze mechanicky zapsat odpovědi by dokázal každý se základním vzděláním za minimální mzdu. Profesionál otázky přizpůsobuje a s vyslýchanou osobou pracuje, aby získal potřebné informace. Některé účinné techniky k získávání odpovědí jsme trénovali na semináři.

Následuje text záznamu s mými komentáři:

Celý příspěvek

Jakub Drápal: Nechceš být odsouzen? Zaplať!

Na otázku, zda platí jedno právo pro chudé a jiné pro bohaté, je odpověď jasná: Právo je přece (či má být) stejné pro všechny! Rovnost je přece základním právním principem. Ale jaká rovnost – materiální či formální? Ústavní soud se k tomuto tématu vyjádřil v několika svých nálezech, zejména v nálezu Pl. ÚS 38/02, ve kterém se vyjádřil, že v případě posuzování pokut je nutné brát v potaz majetkové poměry pachatele – jinak nelze mluvit o rovnosti. V oblasti trestního práva spolu se zavedením denních sazeb v roce 2009 hraje materiální prvek rovnosti ve vztahu k majetku (a osobním poměrům) pachatele vysokou roli. Přesto si dnes chudší pachatelé v některých případech nemohou koupit neodsouzení na rozdíl od těch bohatších.
Celý příspěvek

Jan Vučka: Nadávání vyslýchané osobě soudcem není důvod k domněnce podjatosti

Škoda, že již nežije Jaroslav Hašek! Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2013 ve věci sp. zn. 8 Tdo 1298/2012 by poskytlo známému satirikovi snad ještě lepší materiál k povídce než jeho návštěva Panského domu v Chotěboři.
Vynechme dlouhé úvody a přejděme rovnou k suché řeči úřední. Obviněný v dovolání uvedl, že:

„[...] již před odvolacím soudem vznesl námitku podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně spočívající v tom, že ještě před provedením některých důkazů vyjádřila svůj osobní názor na validitu důkazu, zejména poukázal na její slovní komentář na adresu znalce prof. PhDr. Jiřího Strause, DrSc., který byl vyslechnut při hlavním líčení ze dne 5. 12. 2011, k němuž uvedla, že ‚většího blbce nezná‘. Dovolatel dále (aniž by již uvedl konkrétní skutečnosti) poukázal na zvukový záznam z hlavního líčení, kde podle něj bylo takových nevhodných sdělení více. Jelikož v tomto případě šlo o apriorní názor na validitu navrhovaných důkazů ještě před tím, než byly provedeny, má za to, že uvedená soudkyně nebyla způsobilá v jeho trestní věci nestranně rozhodovat, což se projevilo i tím, že veškeré důkazy navrhované obhajobou zamítla.“

Tvrzení obviněného se zřejmě zakládalo na pravdě, neboť:

„Odvolací soud, který si zvukový záznam z průběhu hlavního líčení poslechl, na tyto výtky obviněného reagoval na straně 17 až 19 odůvodnění napadeného usnesení, kde v zásadě k jednotlivým konkrétně vzneseným výhradám uvedl, že v případě nevhodného vyjádření, které předsedkyně senátu vznesla před zahájením trestního stíhání na adresu prof. PhDr. Jiřího Strause, DrSc., nešlo o výrok, který by byl určen stranám a ani se netýkal obsahu posudku či jeho věrohodnosti. Svědčil jen o nezdvořilosti předsedkyně senátu, nikoliv o její podjatosti ve vztahu k projednávané věci či stranám tohoto řízení.“

Zdvořilost k dámě nám brání komentovat profesionalitu dané soudkyně, natož pak řešit vztah nadávání znalci k § 87 zákona o soudech a soudcích. Přečtěme si raději, jak se Nejvyšší soud vypořádal s tvrzenou podjatostí:

„Z uvedené námitky, jakož i z obsahu spisu je zřejmé, že v projednávané věci nejde o skutečnosti, které by mohly opodstatňovat vyloučení předsedkyně senátu podle § 30 odst. 2 tr. ř., ale mohlo by se jednat jen o vyloučení z důvodů vymezených v § 30 odst. 1 tr. ř., a to pro poměr k projednávané věci nebo k osobám. O takový případ by však šlo jen, pokud by byl prokázán osobní vztah konkrétního soudce k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné, anebo by byl výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stádiích trestního řízení. Pouhé poznámky a výroky učiněné v průběhu hlavního líčení či jiných stádií trestního řízení a obviněnými subjektivně vnímané jako nevhodné, nemohou vést k obecné pochybnosti o možnosti tohoto soudce nestranně a objektivně rozhodnout. Nejde zde o poměr nyní jmenovaného soudce k věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, který předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k osobám na řízení zúčastněným nebo k věci samé (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr.).

Za okolnost zakládající pochybnost o podjatosti soudce pro poměr k věci ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. tedy nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen z předpokladů a domněnek dovolatele, ale o takovou skutečnost může jít jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že takový soudce právě pro tuto okolnost není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat.

O takovou okolnost se však v projednávané věci rozhodně nejedná. Obviněný nezmínil žádnou konkrétní skutečnost, pro kterou by bylo možné se domnívat, že předsedkyně senátu rozhodující jeho trestní věc v prvním stupni má k věci nebo k osobám na ní zúčastněným jakýkoliv osobní vztah. Jestliže obviněný soudkyni vytýkal nevhodné výroky, podle jejich obsahu se jednalo o nepřípadná ironická konstatování, která byla nemístná a nepatřičná, nikoliv však nasvědčující důvodu pro její vyloučení. Z úkonů a postupů předsedkyně senátu prováděných v průběhu dokazování po celou dobu řízení vedeného před soudem prvního stupně žádné faktické negativní subjektivní tendence nebyly zaznamenány.“

Jsem uklidněn tím, že nadávky soudkyně nepředstavují doklad o jejím vztahu k osobám zúčastněným na trestním řízení. Jen si dovoluji Nejvyšší soud zdvořile požádat, zdali by nemohl být více konzistentní.

Když v případu Romana Smetany objektivní test nasvědčoval možné podjatosti, tehdy Nejvyšší soud zdůrazňoval nedostatek konkrétních zaujatých projevů a nápadně upozadil objektivní vztah k osobám, aby nám vysvětlil, proč se soudkyně žádného pochybení nedopustila. Nyní soud přesně naopak zdůrazňoval nedostatek zjevného vztahu k osobám a nápadně upozadil existenci zaujatého projevu, aby vysvětlil, proč bylo vše v naprostém pořádku.

Rád bych si škrtl příslušnou pasáž v učebnici, ale potřebuji jasné sdělení, která je ta správná. Respektive „nesprávná“.

Však mi rozumíte a já myslím, že dobře rozumím i Nejvyššímu soudu. Celý příspěvek

Jan Vučka: Předaprílové žertování na magistrátu

Tak nám zavřou primátora! Nebo možná nezavřou. Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání totiž obsahuje jeden naprosto katastrofální blundr. AKTUALIZOVÁNO

Na Apríla jsem chtěl zveřejnit příspěvek s žertovnými citáty z trestněprávních rozhodnutí, ovšem poslední aféra na pražském magistrátu předčila cokoli, s čím jsem hodlal přijít.

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu zahájil trestní stíhání primátora a dalších pracovníků magistrátu tímto usnesením. Celá kauza se točí kolem loňského vyhlášení výběrového řízení bez uveřejnění. Magistrát tvrdí, že nemohl postupovat jinak, a odvolává se na nevýhodně nastavenou ochranu práv z duševního vlastnictví, jak vyplývá ze smluv uzavřených bývalým vedením města.
Celý příspěvek

Proč mu nikdo nepůjčí na kauci?

Aktuální nesnáze bývalého hejtmana Ratha se zaplacením 14-ti milionové kauce vyvolávají otázku: proč vlastně u nás nefunguje trh s půjčkami na kauci? Business model je jasný: soud uloží kauci, vy tolik hotovosti nemáte. Jste ochotni si půjčit (a zaplatit nějaký úrok) a budete schopni i splácet, protože k vrácení jistiny stačí pouze dojít k soudu, což ostatně máte v poctivém úmyslu. Pokud vás zatknou v USA, stačí dát do googlu „bail bonds“ a vyběhne široká nabídka firem ochotných vám kauci poskytnout. Zadejte v češtině „půjčky na kauci“ (nebo cokoli podobného) – a nic.
Menší upřesnění – půjčky na kauci jsou u nás běžně nabízeny pojišťovnami v balíčcích pojištění právní ochrany. Jenže to je podstatně odlišný produkt, který a) většina obviněných zřejmě nemá a b) neřeší situaci, kdy jste obvinění z trestného činu a až v té chvíli sháníte hotovost na kauci. Také je možné, že část spotřebitelských „půjček na cokoli“ od solidních i méně solidních finančních zprostředkovatelů je nakonec použita právě na kauce. Nicméně půjčky na kauci se nerozšířily jako specifický produkt šitý na míru trestnímu procesu.

Těžko říci, proč se půjčky na kauci u nás nestaly běžným businessem. Trestní řád je nijak neomezuje, ba dokonce jejich možnost předjímá (v §73a odst. 1 „…Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.”). Na druhou stranu je ale ani nerozvíjí, neupravuje konkrétní postavení komerčních poskytovatelů kaucí v trestním procesu, jako je tomu např. v USA. Existuje snad nějaká drastická regulace jinde v právním řádu, která půjčkám na kauci brání?

Možná nejdůležitějším faktorem je slabá poptávka, tj. potenciální trh není tak hluboký, aby uživil půjčky na kauce jako specifický produkt. V roce 2006 byl poměr složených kaucí k obžalobám neuvěřitelných 1/1000. (Dnes je to předpokládám více, ale aktuálnější číslo jsem nenašel). Pro srovnání v USA je to přibližně 300/1000. Z nízkého počtu složených kaucí ale nepoznáme, zda je jejich počet nízký proto, že soudy je málo „nabízejí“ (a tudíž ani nemá smysl půjčky poskytovat), nebo zda je soudy sice nabízejí často, ale obvinění je nemohou složit a zůstávají ve vazbě (protože z nějakého jiného důvodu neexistuje trh s půjčkami).

Půjčky na kauci, alespoň tak, jak fungují v USA, mají i své stinné stránky. Ve snaze vymoci peníze od obviněných, kteří před soudem prchli, se komerční ručitelé uchylují někdy k drsnějším praktikám. Pravidla jsou pro ně nastavena až příliš shovívavě (pokud se obviněný nedostaví k soudu, propadá státu jen menší část záruky, ta se navíc neskládá s každým případem v hotovosti atd.) V evropském pojetí je natolik explicitní zapojení soukromého sektoru do trestního procesu asi nemyslitelné. Na druhou stranu soukromí ručitelé mají jasný finanční zájem na tom, aby se obviněný k soudu opravdu dostavil. Což nese očekávané výsledky – obvinění, kteří byli propuštěni na kauci od „bailbondsman“ mají větší úspěšnost se u soudu ukázat než obvinění, kteří ceteris paribus byli propuštěni jiným způsobem (evidence viz Helland and Tabarrok, The Fugitive: Evidence on Public versus Private Law Enforcement from Bail Jumping, J of Law and Economics 2004. )

Půjčky na kauci, pokud by byly nastaveny rozumně, by měly v našem prostředí svůj pozitivní význam. Za prvé by zpřístupnily kauce obviněným, kteří si je momentálně nemohou dovolit. (Čímžto nad ex-hejtmanem Rathem slzu neroním :). A za druhé by snížily počet obviněných držených ve vazbě a přispěly trochu k řešení jiného ožehavého problému, přeplněných věznic. Celý příspěvek

Přeplněné věznice podruhé

V dubnu jsem zde psal o příčinách přeplněných věznic. Z blog postu časem vyrostla 12-stránková studie "Kde hledat příčiny přeplněných věznic", která právě vyšla pod hlavičkou think-tanku IDEA.  Oproti původnímu postu se detailněji dívá dovnitř trestního procesu (nakolik se na přítoku do věznic podílely změny v objasněnosti a  pravděpodobnostech, že odhalený pachatel je odsouzen a že odsouzený pachatel je potrestán nepodmíněným trestem). Vůbec nejdůležitější příčinou růstu počtu vězňů se zdá být výrazné zvýšení pravděpodobnosti, že odhalený pachatel je odsouzen. Studie také ukazuje, že krátkodobá efektní řešení typu amnestie či masovější podmíněné propuštění z výkonu trestu jsou opravdu krátkodobá - věznice by se do cca 2 let znovu naplnily. V závěru jsou samozřejmě doporučení pro trestní politiku.

Studie (doufám!) rozhodně poodhaluje příčiny přeplněných věznic, ale k přesnému nalezení zcela konkrétních příčin by bylo velice žádoucí udělat stejný typ analýzy na úrovni jednotlivých trestných činů a nastupujících kohort vězňů. Ale časová náročnost takové analýzy je řádově jinde než zveřejněná studie dělaná primárně "pro radost". Celý příspěvek