pondělí 22. ledna 2007

Právníci na scestí aneb cesta mimo právo...

Česká televize nedávno ve svém archívu našla a odvysílala fragment čtyřicet let starého rozhovoru Jana Wericha s Václavem Voskou. Bavili se o divadlech, tulipánech, chorobách, ostatně o čem už by se dva stárnoucí herci měli bavit. Werich ale ve svém vyprávění o tom, jak se dostal k divadlu, zavzpomínal, jak zběhl z právnických studií, Voska si vzpomněl, že i on byl studentem práv a jejich rozhovor se náhle – způsobem pro mě velmi roztomilým – zvrhl ve vzájemné zkoušení z římského práva a debaty o Lex Rhodia de iactu... Tenhle rozhovor se mi vybavil, když se díky Tomáši Němečkovi (a jeho odkazu na Balíkův disent u nálezu o eurozatykači) na tomto blogu oživila debata kolem suchopárnosti právnického jazyka, neboť mi došlo, že na jednu stranu bývají právníci vnímáni jako lidé nudní a suchopární ve své vypočítavosti a na druhou stranu moderní básnickou češtinu nezaložil nikdo jiný než advokátní koncipient Mácha a tvůrci nejslavnějšího českého avantgardního divadla byli dva zběhlí právničtí studenti pod zkratkami V&W. A napadla mě otázka, kolik jich vlastně je? Lidí, které známe jako malíře, básníky, skladatele, a přitom nějakým kusem své osobnosti nebo minulosti patří i do té naší zvláštní „sekty“ vykladačů paragrafů a právních principů. Jen v uměleckém oboru mně nejbližším mi vytanul na mysli Benedetto Marcello, který byl autorem řady barokních koncertů (ten hobojový je obzvlášť sladký) a současníkem a kritikem Vivaldiho, zároveň však také advokátem v Benátkách počátku 18. století. Nebo Ernest Chausson, až do dvacetipěti let právník jednoho z pařížských odvolacích soudů, který ale pod vlivem Francka a d’Indyho utekl k hudbě, takže dnes není znám jako tvůrce apelačních rozsudků, ale symfonie B-dur a dalších 38 skladeb (kromě toho také jako průkopník cyklistiky a jedna z prvních obětí tohoto sportu, zabil se totiž při dopravní nehodě v roce 1899). I sám Händel studoval práva na universitě v Halle (popravdě, kdybych také v jedenadvaceti letech napsal něco, co by připomínalo jeho Dixit Dominus, stala by se i pro mě právničina jen vzpomínkou na mládí), a takových umělců (a nemám teď na mysli vítané „ochotníky“ typu Iva Jahelky) by se v různých oborech našla jistě spousta a možná i mezi těmi nejznámějšími, jen o nich vědět... Tož pokud vás tento (sám o sobě dosti scestný) příspěvek překvapil a víte také o někom, kdo, ač umělec, je také tak trochu „náš“, dejte vědět. Touto výzvou si sice připadám trochu jako hlavní postava ze Samotářů, která v rozhlasovém pořadu vyhlašuje sbírku nahrávek „smíchu matek“, ale budu doufat, že mě (narozdíl od této postavy) bude tento úlet odpuštěn a vyvážen překvapivostí novinek z vašich encyklopedických znalostí. A příště zase o právu, byť jiném....

28 komentářů:

Michal Bobek řekl(a)...

Nádherný příspěvek, po ránu mi vylepšil náladu, diky ;-)

Na druhou stranu se nemohu zbavit dojmu, že celoživotní volba právnické profese je v podstatě důkazem tvůrčího a uměleckého selhání: "nejste schopni prosadit se v nějaké tvůrčí činnosti? Nevadí, vždycky můžete psát žaloby nebo rozsudky..."

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Rád bych dodal, že jedna z hlavních postav (nápověda přímo v článku!) Samotářů je právníkem. Na mysli mám Jiřího Macháčka.
Jiří Šlitr byl také donucen vystudovat práva (na nátlak rodiny). Jan Neruda, překvapivě též na nátlak otce, nastoupil na práva, která nedokončil.
Vladislav Vančura studoval práva, avšak přestoupil na medicínu.

Jak je vidno, kreativní lidé studují práva zásadně na nátlak otce, přičemž se po jeho smrti věnují umění.

Martin Kornel řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Martin Kornel řekl(a)...

Přidávám dalšího českého spisovatele, který studoval právo. Byl jím Bohumil Hrabal. A údajně také na otcův nátlak:)

Jan Mates řekl(a)...

já bych si dovolil s michalem bobkem nesouhlasit, podle mého názoru je dobrý právník zároveň umělec, žonglér se slovy s velkou představivostí :-)

a abych také přispěl svou kapkou do mlýna, Cézanne je dalším, kdo taky studoval práva

Michal Bobek řekl(a)...

Ad Jan Mates: radeji bych rozhodne souhlasil s Vami nez sam se sebou. Take si radeji idealizuji profesi pravnika, pravda muze byt smutna. Pravnik by urcite mel byt (tedy vyrok normativni, nikoliv empiricky) osoba s presahem do umeni, literatury, jinych vednich oboru. Vzdycky tise zavidim nekterym pravnickym "renesancnim" osobnostem, ktere me v diskusi uzemni odkazy na krasnou literaturu, hudbu apod.

O pravu se da mluvit v mnozstvi rovin (proto taky nesouhlasim s tim, ze S. Balik se svym odlisnym stanoviskem v eurozatykaci "ujel", tedy oprava: vybocil z ramce akceptovatelneho pravniho diskursu). To je technicky tezko proveditelne, kdyz ten "diskurs" neni vymezen. Na druhou stranu je jasne, ze podobny styl debaty je nebezpecny, skutecne "walking on the edge" - pokud totiz audienci neni seznatelny argument, ktery se dany clovek snazi prostrednictvim personifikaci, metafor a umeleckych odkazu uplatnit (coz dle meho nazoru v tom dissentu k EAW bylo, ale treba v prispevku stejne osoby na konferenci o nezavislosti justice, o ktere jsme referovali (http://jinepravo.blogspot.com/2006/10/konference-o-nezvislosti-justice.html) a jejiz zaznam je k videni online, tam uz se ta nit ztratila), pak se cely projev muze zvrtnout v mirne samolibe expose na tema "jsem to ale sectely".

Ma puvodni poznamka byla mirne flagelantska s ohledem na chmuru, ktera me prepadla po precteni Pavlova prispevku: tak Dixit Dominus uz to u me taky nebude, maluji tak maximalne kvartyr nabilo, kdyz dam dokupy stridavy rym, tak je to na statni svatek (a spis to zni jako Cimrmanova akusticka konstanta ;-)

Jenda Petrov řekl(a)...

Budu tady za sede a nudne a nepoeticke, skoda:

Co je ideal oduvodneni rozsudku? Brilantni logicka analyza, nebo strhujici basen?

Do jake miry souvisi umelecke nadani se schopnosti rozpoznat rozpory mezi dukazy?

Ma byt dobry pravnik "umelec a zongler se slovy"? A byznysmen?

Ma se nechat pravnik vest fakty, nebo svou obrazotvornosti?

Neni skvela zprava, ze typ pravnika, ktery rano namaluje obraz, v poledne cituje Cicera a vecer slozi basen, patri do Prvni republiky?

Jan Prevratil řekl(a)...

A proč by právní analýza (nebo i norma) nemohla být krásná, byť nehýří literárními odkazy a řečnickými figurami? I v tradičním právním diskursu je místo pro "racionální" krásu - elegantní, uměřenou, hutnou, břitkou, usebranou. Je třeba ji ovšem odlišovat od pouhého používání metafor a analogií - ty jsou buď k něčemu, tedy vhodně shrnují problém nebo na něj vrhají nové světlo, nebo jsou jenom projevem mentálního sebeuspokojování autora.

Stendhal údajně prohlásil, že když nemůže poránu najít inspiraci, přečte su jeden dva články z napoleonského Code civil. Nevím, je-li to pravda (too good to be true?), a navíc je ten příběb neustále omílán, aby vyvolal kontrast s jinými, prý méně elegantními úpravami (nepřekvapí, že poslední dobou jsou terčem zejména předpisy ES), ale jistý základ v sobě má. Včera jsem kvůli jednomu případu došel k článku 1134 o účincích závazků, jehož první odstavec zní "les conventions légalement formées tiennent lieu de loi à ceux qui les ont faites", tedy přibližně "dohody vzniklé v souladu s právem jsou pro ty, kdo je učinili, zákonem". Můj překlad je nedokonalý, originál je krásný -velmi efektivně a koncentrovaně vyjadřuje zásadu pacta sunt servanda, nemluvě o jakési "normativistické předzvěsti".

Jaká jsou tedy kritéria dobrého právníka? Samozřejmě musí být schopem pronikavě analyzovat, vzít v potaz všechny relevantní faktory, etc... ale jelikož mu tohle všechno bude na nic, když to nepošle dál", musí být schopen vtělit své myšlenkové pochody přesně, uspořádaně a úsporně do textu. Když to udělá dobře, bude výsledek krásný, bez ohledu na to, jestli citoval Alenku, Moby Dicka nebo Bídníky - podobně krásný, jako je třeba Bachovo Umění fugy.

Michal Bobek řekl(a)...

Stendhal - pravda to asi bude, ja jsem to kvůli jednomu článku, kde jsem to použil, dohledal v online databazi Stendhalovych dopisu. Predmetna pasaz byla:

En composant la Chartreuse, pour prendre le ton, je lisais chaque matin deux ou trois pages du code civil, afin d'être toujours naturel; je ne veux pas, par des moyens factices, fasciner l'âme du lecteur.

Lettre de Stendhal à Honoré de Balzac, 30 octobre 1840

Jiří Kindl řekl(a)...

Jen abych jeste pridal na seznam: Tak napr. Goethe take studoval prava, a to v Lipsku. Kafka po dvou tydnech studia chemie presedlal na pravo ... myslim, ze ten vycet by mohl dale pokracovat ...

Trochu mi precteni toho postu a hlavne komentu vytanula na mysl jedna pasaz z Pribanovo Hranic prava a tolerance (pouzival jsem to v ramci nejake pisemne prace na PFUK asi ve 2. roc.): „Vždyť i spravedlnost v etickém slova smyslu je stejně jako umělecký čin imaginací svého druhu. Umění dnes nahradilo mravouku. Nastal čas, kdy bychom měli z práva učinit umění. Právníci bez schopnosti argumentovat z hlediska spravedlnosti se nemohou stát umělci v tomto smyslu a vždy zůstanou jen pasivními vykonavateli cizí vůle a svrchovanosti, nikoli vlastní suverenity práva.“

Jinymi slovy vsichni bychom meli byt umelci, jinak nebudeme dobrymi pravniky ...

Pavel Molek řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Pavel Molek řekl(a)...

Díky za rozšiřující se seznam, zejména ten Vančura mě potěšil, jeho život pro mě vždycky začínal až studiem medicíny.

A pokud bych trošku porušil tok komentářů a vrátil se k názorům těch šedých, nudných a nepoetických, a přesto vítaných;), měl bych proti Jendovu (mohu-li si dovolit tuto elektronickou familiárnost) komentáři dvě antiteze:
1. Budeme-li hledat ideál odůvodnění rozsudku, musíme si nejprve uvědomit, že rozsudek je sice monologem soudce (respektive "monologem" trojice členů senátu), i tak se však jedná z definice o akt komunikace. Z toho důvodu bychom při hledání jeho ideálních charakteristik neměli myslet jen na to, že se jedná o výron soudní moci, akt aplikace práva, ale i na to, že je sdělením komusi adresovaným, a v určitém smyslu přizpůsobit formu soudního rozhodnutí těmto adresátům. Proto myslím neexistuje univerzálně platný ideál rozhodnutí, ale ideál náležející vždy k danému typu rozhodnutí. Pokud bych uvedl extrémy: u rozvodového rozhodnutí okresního soudu bych čekal, že bude jasné, stručné, pochopitelné, tak aby ho pochopili oba exmanželé i dítě starší čtrnácti let, navíc to asi není četba, kterou by si kterýkoliv z nich chtěl zpříjemňovat dlouhé zimní večery; u nálezu Ústavního soudu nebo rozsudku některého z nejvyšších soudů majícího ambice stát se inspirací pro soudy nižších stupňů a předmětem ohnivých akademických debat bych se naopak těšil na to, že se bude jednat o rozhodnutí logicky konzistentní, odpovídající komplexně na nejrůznější aspekty řešeného právního problému, a zároveň že tato přesvědčivost nevyvolá suchopárnost a těžkopádnost, že si tedy jeho autor bude vědom toho, že stovky potenciálních čtenářů jeho rozhodnutí si zaslouží nejen logickou brilantnost, ale i stravitelnost. A určitá poetičnost jazyka, vhodná metafora, podobenství, citát, ba přísloví je podle mě kořením, které může zvýšit jak stravitelnost, tak i pochopitelnost rozhodnutí. To si právě podle mne skvěle uvědomil doktor Balík v tom svém stanovisku: komu z nás nebylo jasné a zároveň kdo jím byl znuděn?
2. Skutečnost, "že typ právníka, který ráno namaluje obraz, v poledne cituje Cicera a večer složí báseň, patří do První republiky", bylo jedno z mých největších zklamání za poslední tři roky. Naštěstí to neplatí úplně....a navíc i na klady a zápory vstupu do právnické komunity holt platí vančurovská otázka, "kdo spolkl mnicha, aniž mu v hrdle zaskočila kápě?"

Jenda Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jenda Petrov řekl(a)...

Jiří, jste podstatně lepší právník než já. Přesto pár poznámek k Přibáňově skvostu.

(1) "Vždyť i spravedlnost v etickém slova smyslu je stejně jako umělecký čin imaginací svého druhu." (Naléz(a)t spravedlnost vyžaduje cit a představivost?)

(2)Umění dnes nahradilo mravouku. (Na ZŠ se vyučuje VV a HV a namísto náboženské výchovy, ha, ha? Normativní systém právo nahradil normativní systém morálka/náboženství?)

(3)Nastal čas, kdy bychom měli z práva učinit umění. (Nastal čas, abychom právo vykládali tak, abychom jeho uplatňováním docílili spravedlivých výsledků? )

(4)Právníci bez schopnosti argumentovat z hlediska spravedlnosti se nemohou stát umělci v tomto smyslu... (v jakém smyslu? Právníci, kteří nemají cit a představivost, nemohou (zpravidla) naléz(a)t spravedlnost?)

Dělat vědu =/= šifrovat aprioristická, resp. triviální, tvrzení.

Číst vědecké články =/= snažit se dešifrovat aprioristická, resp. triviální, tvrzení.

Jinak, pojem umělec v této diskusi (ten, kdo píše pěkné slohy a cituje klasiky) a v citaci Přibáně (ten, kdo hledá spravedlnost správným způsobem) má různý význam.

Jenda Petrov řekl(a)...

Pavle, Balíkovo odůvodnění se mi také líbí (a nevysmívám se mu celému jen proto, že se v prvním odstavci Balík svěřuje, čím se laská a co zvládne jeho T9).

Podobenství a spol. jsou fajn, nic proti. Jen myslím, že rozumně čtivé a vyfutrované rozhodnutí je lepší než překrásný blábol.

(Jako jeho exemplář si dovoluji navhrnout citaci Přibáně, o pár postů výše.)

Nic proti širokému vzdělání, mám jen pocit, že (starší generace) má tendenci hodnotit, jak je kdo vzdělaný, podle příliš formalistických kritérií -- podle toho, zda si pamatujete, co kdy kdo řekl a kdy koho upálili.

Napsal to už Michal, že citace klasiků jsou často samoúčelné.



BTW: Na advokátních zkouškách se zkoušeného ptali na "novinářské figury" podle Čapka. Hodnotit (byť z části) právníky podle toho, zda to ví (= jsou dostatečně kulturní), je škodlivý anachronimus. Drzá odpověd k jádru věci by zněla: a vy víte co napsal Pratchett (autor svým mezinárodním významem o řád přesahující Čapka) ve svém díle XY?

Kulturní je, kdo zná stejná díla, jaká známe my?

Má smysl hodnotit kvalitu právníků (i) podle toho, co mají za koníčky?

Jiří Kindl řekl(a)...

Ad Jenda Petrov: S Tvym komentem vicemene souhlasim - duvod, proc jsem sem ten citat dal, byl jen cista shoda, ze se venuje vztahu pravnik - umelec. Jinymi slovy jsem ho sem dal jen z duvodu textove vhodnosti, nikoli logicke spravnosti.

Urcite bych nedoporucoval (a nemel jsem to ani v umyslu) vyvozovat z te jedne vety (vytrzene z kontextu) nejake rozhodne teoreticke zavery. Ostatne se nejedna o zadny kanonicky text. ;o)) A stejne tak si netroufnu (zejm. na takto omezenem prostoru) suplovat Jirku Pribane a nejak domyslet, jak to bylo presne mysleno (navic se jedna o jednu z jeho velmi ranych publikaci - byt o pravnicich a ledovych kvetech logiky prava (tj. literarni odkaz na R. Musil - Muz bez vlastnosti) pise i v tech Disidentech v pravu).

Doporucuju si to od nej pripadne precist. Sam uz si ten kontext moc nevybavuji.

Myslim, ze primarne slo o to, ze pokud nebudou pravnici umet argumentovat presvedcive z hlediska substantivni spravedlnosti (vnimano jako antipolu formalne pojimaneho prava - napr. nacistickeho), tak budou jen slepe vykonavat cizi vuli (treba prave tech nacistu - viz Eichmann a problematika banalniho zla, kterou tam nekde myslim Priban take resil).

Mozna to vniman chybne, ale tak nejak si vybavuji (predesilam, ze naposledy jsem to cetl asi tak v tom 2. rocniku na VS), ze jsem to ve zkratce pochopil. Odkaz na umeni byl asi trochu na efekt a souvisi zrejme s Luhmannovym vlivem na Pribane a existenci odmoralizovani spolecnosti a - zde pouziji ten hrozny tvar - tvrzenou existenci "performativne uzavrenych normativnich subsystemu", z nich jeden je pravo.

Argumentace spravedlnosti/moralkou, ktera figuruje mimo "pravni" subsystem a je zrejme v tomto smyslu imaginaci sveho druhu, aby se prosadila a pravnici nevykonavali jen slepe vuli politickych vudcu, se pak musi stat v pravde umeleckou, aby se skrze "kognitivni otevrenost" v subsystemu prava prosadila.

Na vysvetlou - nejsou v zadnem ohledu odbornik na Luhmanna ci sociologii prava obecne, takze pravdepodobnost, ze jsem se dopustil vetsi ci mensi disinterpretace zde je. Za to se predem omlouvam. Soucasne prosim berte v uvahu casovy odstup ...

Vsem, ktere ten shora uvedeny citat zaujal, doporucuji si precist cely text, kde se objevil a pak zkusit polemizovat. I pokud s tim nebudete vecne souhlasit, patri ty Hranice prava a tolerance k Pribanovym velmi ctivym publikacim a navic jsou hodne utle.

Jenda Petrov řekl(a)...

Možná jsem se na citaci Přibáně vyřádil trochu nespravedlivě -- bez znalosti toho, co jí předcházelo a následovalo.

Sama o sobě mi vybavila citát Feynmana, který zněl cca.: Zatímco přírodní vědci se snaží popsat čím dál složitější věci co nejjednodušeji, humanitní větci čím dál složitějším jazykem popisují čím dál větší triviality."

Pokud (zřejmě nepříliš komplikovaný) smysl Přibáňovy citace nevyplývá z okolního textu a je nutné hádat "jak to bylo myšleno" příp. se spoléhat na autentický výklad, příp. přečíst Luhmanna, Deridu a ontologii jsoucna, pak něco není v pořádku.

Pokud právníci dodržují pouze zákon a argumentují pouze zákonem, jsou nástroji zákona, resp. zákonodárce. Nástroji zákona, resp. zákonodárce jsou tím méně, čím více se řídí svým morálním přesvědčením. So what?

Svými "břitkými" komentáři se snažím dostat k jádru věci a ani ne exhibovat, ani ne někoho urážet. Kritika jednoho odstavce (nastřelená bez znalosti okolního textu) =/= kritika celého díla =/= kritika autora.

Jiří Kindl řekl(a)...

Ad Jenda Petrov: OK ...

jeste co se tyce toho domysleni, dovozovani atd., neni to zrejme dano tim, ze by Pribanuv text byl "v neporadku", ale proste tim, ze si to uz nepamatuji, nemam naladu ani cas to znovu cist, takze jsem se to snazil si nejak rychle a strucne vybavit ... that's all :o))

Ad vsichni: Jinak jeste z jineho soudku - existuje blog "Law: The After Life", ktery se venuje prave prechodu pravniku do jinych oblasti vcetne umeni - viz jejich info "The Afterlife is a New York City-based event-planning venture geared towards lawyers who are interested in transitioning from the practice of law to various other industries, now or in the future." - http://lawtheafterlife.blogspot.com/

cas od casu se tam objevi zajimava vec ...

Jan Komárek řekl(a)...

K debatě, která se tady vyvinula, bych si dovolil několik poznámek:

Myslím, že tvrdit, že "vědci" (máte Jendo na mysli ty právní, nebo obecně společensko-vědní myslitele? Myslíte teď třeba právní filozofy, nebo každého, kdo napíše článek, který se týká práva?) jenom mudrují a zamotávají všem srozumitelné myšlenky do jakéhosi vznešeného hávu, je nespravedlivé a v konečném důsledku i nepravdivé. Myslíte si to třeba i o článcích Zdeňka Kühna (na té vyšší úrovni abstrakce) nebo Michala Bobka (když píše o "přízemnějších" záležitostech)? Pravděpodobně asi ne. Nemyslím, že se pohybujete ve svých čtenářských toulkách po společenských vědách pouze v českém prostředí, které je skutečně z velké většiny pouze parodií na akademii (mluvím teď o právní akademii). Sám musíte vědět, že tomu tak není (a to i s přihlédnutím na mé občanské stesky o tom, co řeší místní právní filozofové tady v Oxfordu..)

Stejně tak si myslím, že je nesprávné odsuzovat nosnost myšlenky na základě toho, že byste k jejímu pochopení musel číst Derridu nebo Luhmana. Každý diskurs vyžaduje předporozumění-jinak sklouzne do banalit, které přisuzujete společenským vědám. Nakonec přece ani Feynmanovu jadernou fyziku zřejmě nejsou sto pochopit právníci a kdokoliv, kdo se jí nevěnuje. Musí nejprve ovládat její jazyk, a tím nemyslím jen řeč matenatických symbolů.

S tím souvisí moje kritika Balíka. Nejprve-i když zůstanu v jeho myšlenkovém rámci-Balík nikde nevysvětluje, proč je protiústavní absurdní situace nebohého kafkovského vězně, který nikomu/ničemu nerozumí a proč je něco takového ústavní, pokud se to týká neobčana ČR. Tím se dostávam k tomu, co chci říci zejména: Balík si za kritérium platnosti toho zákona bere jakousi racionalitu (když dokazuje, jak je zákon iracionální), aniž by však vysvětlil, proč je vydání neobčana ČR do stejných podmínek racionální.
Spor o platnost toho zákona se totiž nevedl v rovině racionální/iracionální, ale ústavní/neústavní. I když pominu exhibicionismus jazyka jeho dissentu a přistoupím na jeho argumentaci, nějak mi nevysvětlil, proč je zákon neústavní.
K jazyku jeho dissentu: ani tam nesouhlasím. Funkcí práva je snižovat množimu argumentů, které mohou být používány k ohrožení společenského konsensu o tom, co jsou závazná pravidla, kterými se společnost chce řídit. Balík se svým dissentem prostě pohybuje zcela mimo tuto množinu, kde platí argumentace ústavní/neústavní, ne racionální/neracionální. (Tím neříkám, ze určitých okolností by iracionalita zákona nemohla vést k jeho protiústavnosti; takový argument by ale zase stejně musel být veden v rovině ústavní/protiústavní - jazyk rozumu by musel být "přeložen" do jazyka ústavy).
Už jsem to psal jinde: jeho dissent je podobný, jako kdybych začal ekonomovi říkat "Vaše křivka nabídky a poptávky se mi nelíbí, není estetická".

Jenda Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jenda Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jenda Petrov řekl(a)...

Citace, která se mi vybavila, evidentně vyjadřuje jen tendenci (Češi pijí pivo více než Íránci) a na právníky naštěstí tak úplně neplatí.

Čili citát vnímám jako varování, na co si dávat pozor a texty jakého druhu nestojí za čas a duševní námahu.

Prosím, není to pohrdání humanitními vědami.

Obecně máte pravdu: Myšlenku vskutku nelze odsoudit jen proto, že je k jejímu pochopení nutné přečíst Derridu a Luhmanna. Je-li ta myšlenka tak složitá, že je to skutečně nutné. Nejedná-li se jen o mlžení a popisování jednoduchého složitým jazykem.

Balík hned v prvním odstavci udělal pro mě poněkud nepochopitelný logický krok. Zabývá se tam výkladem pojmu vlast (rodná hrouda vs. ČR). Ale spor se ve skutečnosti vede o výklad pojmu "nutit opustit".

Posnerovská výkladní skříň: Neznám praxi ústavního soudnictví, ale mám za to, že nebalíkovský ústavní soudce při rozhodnutí o eurozatykači zvážil, přinejmenším podvědomě, výnosy (euroloajalita) a náklady (kafkovský extradovaný vězeň), nějak se rozhodl, a pak to opentlil.

Zdá se mi, že od Balíkova teleologického výkladu vede k tomu terminologicky správnému (diskursivně konformnímu, ha, ha) snadný můstek, který si čtenář může domyslet. Ale to se mi jen tak zdá; ústavní právo není můj šálek čaje.

Rád souhlasím, že Balíkovy úvahy o tom, že by parlament měl "pokorněji vyslechnout hlasu publika" (občanů) apod., do odůvodnění nepatří. (Asi budu souhlasit i s ostatními námitkami, jen mi styl Balíkova odůvodnění nevadí an sich.)


Jinak rozhodnutí ÚS mi připomíná památnou redefinici pojmu "ústavní pořádek". Vyložit, že když vás vezou v poutech do zahraničí, pak neopouštíte vlast, anebo vlast sice opouštíte, ale nejste k tomu nucen, je stejné, jako vyložit, že kdo dostal třicet ran karabáčem, nebyl podroben krutému trestu, nýbrž vlastně zasloužené odměně.

Jan Komárek řekl(a)...

Ad Jenda. Navážu na poslední odstavec Vašeho komentáře: jistě, pokud budete číst pojem "nucení k opuštění vlasti" bez kontextu, který je k němu třeba doplnit (a který nedává Balíkův dissent, ale vynikajícím způsobem ho uvádí nález ÚS), lze s Vámi souhlasit a do nekonečna se dohadovat co to je "nucení" apod.
Kontext ústavně právní argumentace Vám rámec toho, o čem se spolu při výkladu tohoto pojmu můžeme dohadovat, podstatně zužuje.


Posnerův pragmatismus je sympatický, ale zcela mu nevěřím: jistě, souhlasím, že soudce nejdřívě dospívá k představě správného/spravedlivého a pak se pro svůj závěr snaží najít právní argumenty (teorie právní argumentace ty dva momenty odděluje a popisuje je jako "discovery" a "justification" - tady je velmi pěkný článek: http://www.ivr-enc.info/en/article.php?id=70 od Bruce Andersona).
Ten prvotní, intuitivní závěr, je však podle mě mnohem více korigován pozitivním právem, než Posner říká. Součástí té korekce také podle mého názoru je, zda soudce dokáže najít obhajitelné, PRÁVNĚ obhajitelné argumenty pro svůj závěr. Proto je také podle mě důležité zůstat v rámci vymezeného dikursu.
Jak jsem už psal: Eurozatykač může být iracionální. To ho ale nečiní protiústavní.

PS: Omlouvám se za poněkud ostřejší tón při objhajobě společenských věd. Já nejdříve nepochopil Vaši značku =/= :-)

Jenda Petrov řekl(a)...

Jo, jo, značka =/=, to je síla. Napadlo mě ještě !=, ale to používají takoví divní lidé, kteří píší věty jako if(equality == freedom) break;
A tak nejlépe bez značek.


Tamanahovu kritiku Posnera jsem četl. V jádru sporu -- myslím si -- leží toto: Má smysl v případech, na které právo (psané nebo precedent) nedává jasnou odpověď, dedukovat, že výklad A je konformní z 44,5 %, zatímco výklad B z 48,2 %, a tedy dáme přednost výkladu B? Resp. je rozdíl mezi 44,5 % a 48, 2 % dostatečný, aby odůvodnil rozhodnutí na základě dogmatické metody?

Nejedná se o buď, anebo; přechod je plynulý. Tamanaha se mi zdá říkat: když je jedna interpretace z dogmatického pohledu o trochu lepší než jiná, je rozhodnuto. Posner se mi zdá říkat: není-li jedna interpretace z dogmatického pohledu podstatně lepší než každá další, pak to rozhodnu, jako bych byl zákonodárcem (viz ZGB a Návrh OZ) a nebudu se tím tajit.

Otázka zní, co znamená "podstatně" a "o trochu".

Neznám moc ústavní právo, a možná i proto nemám pocit, že by ústavní soudci při rozhodování o konformitě eurozatykače byli nějak podstatně omezeni.

V případě eurozatykače bylo možné napsat nádherné a ušlechtilé rozhodnutí, jak nelze základní práva a svobody vykládat restriktivně, jak je zde důležitý textový výklad, jak jsou pojmy české ústavy autonomní (a argument Slovenskou ústavou nelze použít), jak země se srovnatelnými ústavními ustanoveními tato před přijetím eurozatykače změnily (jakkoli není zákaz extradice obecným principem)...

Každým dalším rozhodnutím si soudce svazuje ruce do budoucna a detailním odůvodněním a obiter dictem ještě více. A tak je to správné. To ovšem nevylučuje, že v řadě (nových) případů má soudce ruce dost volné.

Jinými slovy, ústavní soudce může mnohdy zadat svým dvěma asistentům, aby jeden napsal odůvodnění pro a druhý odůvodnění proti, a obě odůvodnění budou moc krásná.

Tedy se mi nezdá, že by toho ústavní diskurs moc omezoval. Na tento svůj názor bych ale moc nevsadil. Pro zhodnocení je nutná praktická znalost / zkušenost z prostředí ÚS, a ta mi chybí.

Jan Komárek řekl(a)...

Já si myslím, že v případě Eurozatykače byl Ústavní soud omezen dost podstatně (premisou, kterou jste nezahrnul): "pokud existuje akceptovatelný výklad Ústavy, který zajistí konformitu Eurozatykače s Ústavou a umožní se tak vyhnout konfliktu české Ústavy s právem EU, je nutné ho použít".

Já s tou premisou souhlasím.
Vyplývá ze samotných závěrů, které ÚS vyvodil o vztahu práva EU a Ústavy: tedy v případě konfliktu má přednost Ústava pouze v naprosto výjimečných případech-teď se pohybuji na poněkud dogmatické rovině, nuže, přejděme na rovinu hodnotovou (kde, jak jsem vysledoval z debat na L & E Blogu nezastáváte stanovisko, že by závěry měly být určovány pouze měřítkem maximizace užitku nebo ekonomické efektivnosti). I tam s nálezem ÚS souhlasím: pokud v zásadě sdílíme stejné hodnoty s hodnotami existujícími na evropské úrovni (a tyto hodnoty tam jsou odpovídajícím způsobem chráněny), neměli bychom (zne)užívat naši Ústavu k free-ridingu. Pouze pokud naše Ústava obsahuje nějakou originální hodnotu, kterou evropská rovina nemá (napadá mě třeba zákaz nošení rudé hvězdy v Maďarsku nebo zákaz osvětimské lži, v české ústavě nevím), můžeme prosadit naši Ústavu. To je v kostce pozice, na které stojí třeba M. Maduro nebo M. Kumm (teď se nechci blýskat jmény, ale pokud byste měl náladu/čas, tak jejich příspěvky o evropském konstitucionalismu jsou to nejlepší, co v současné době existuje). Z ní se zdá vycházet i náš ÚS, ačkoliv k ní dodává to, s čím ani Kumm ani Maduro nesouhlasí: nepřekročitelným prahem je rovněž ztráta atributů státnosti.
Já bych dodal: vše v rámci akceptovatelné právní argumentace (v tomhle ohledu taky Kumma a Madura kritizuji v článku, který vyjde v Common Market Law Review teď v únoru).

Jenda Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jenda Petrov řekl(a)...

Děkuju za vysvětlení a tipy.

Uznávám, že zásada eurokonformního výkladu je omezením.

Přesto si mi stále zdá, že soudci měli určitou volnost odůvodnit, že čl. 14 odst. 4 Listiny říká to, co (doslova) říká, a že české právo nepřipouští více výkladů nebo přinejmenším nepřipouští ten eurokonformní.

Premisa restringování základních práv a svobod prostřednictvím eurokonformního výkladu se mi nelíbí. To ovšem není ústavněprávní argument.

Balíkův teleologický výklad může přispět ke zhodnocení, které možné interpretační alternativy propustí první český filtr, aby se z propuštěných alternativ následně vybrala ta nejvíce eurokonformní.

Balík ovšem neukázal, jak jeho parciální analýza souvisí s tou celkovou.

(Nebo nad tím ani nepřemýšlel, a pak zcela souhlasím, že se, ze svého subjektivního pohledu, pohyboval mimo, ve sféře racionální/iracionální.)

Anonymní řekl(a)...

Bratři Grimmové.
Studovali práva v Marburgu, jejich učitelem byl F. C. von Savigny.