10 května 2013

Zadržení zloděje v samoobsluze podle nového občanského zákoníku

Jednou z novinek, kterou přináší nový občanský kodex, je svépomoc směřující k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno (§ 14 odst. 2). V takovýchto případech se musí ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci. Jde o ustanovení velmi praktické. Pamatuje totiž na případy svépomocného zadržení delikventa za účelem zjištění jeho totožnosti, zajištění důkazů nebo odnětí věci, kterou si přisvojil. Takovéto případy se běžně stávají, ať již jsou to aktivity nejrůznějších soukromých ostrah v supermarketech nebo spory revizorů s černými pasažéry v hromadné dopravě. V tomto postu popíšu stručně novou úpravu a její možnou aplikovatelnost. V postu příštím pak upozorním na důležitý problém, který by neměl být podceněn – totiž na odpovědnost zasahující osoby za nezákonné zadržení nebo exces ze svépomoci.
Dosavadní právní úprava o podobných případech naprosto mlčela, a výslovně pamatovala jen na zadržení osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté (§ 76 odst. 2 TŘ). Legislativně neupraven tedy zůstal postup proti osobám podezřelým z přestupku nebo civilního deliktu. Přesto se však soudní praxe NS a NSS postupně přiklonila k akceptování zadržení i v situacích, kdy osoba spáchala pouze přestupek nebo třebas jen civilní delikt. „Normativní síla fakticity“, tedy reálné chování lidí a jejich představy o tom, co je správné, v podstatě samy modifikovaly výklad předchozího občanského zákoníku. Tuto proměnu komentované ustanovení jen stvrzuje. 

Nejvyšší soud již v roce 2006 dovodil, že pokud byl obviněný z přestupku přistižen pracovníky bezpečnostní agentury při odcizení zboží, a byl jimi vyzván k prokázání totožnosti a umožnění provedení osobní prohlídky za účelem nalézt odcizené zboží, lze na věc použít ustanovení o svépomoci podle § 6 OZ 1964. Podle NS „pracovníci bezpečnostní služby v daném případě naplnili podmínky svémoci podle § 6 OZ 1964, neboť tím, že přistihli obviněného při drobné krádeži zboží v obchodním domě, obviněný neoprávněně zasáhl do práv majitele tohoto obchodu, a pokud by nebyl zajištěn, hrozilo, že s odcizeným zbožím odejde. Ze všech těchto zjištění vyplývá, že pracovníci bezpečnostní služby se za prokázaných okolností k obviněnému chovali přiměřeně, neboť jej nejprve vyzvali, aby je následoval do služební místnosti. Zde obviněného pouze slovně vyzývali, aniž by jakékoliv konkrétní úkony konali, aby prokázal totožnost, a aby jim dobrovolně umožnil provedení osobní prohlídky, což jsou skutečnosti, které vyplývají ze skutkových zjištění. Je však vhodné poznamenat, že […] obviněnému bylo dáno na výběr, zda se dobrovolně podrobí osobní prohlídce nebo zda počká na příjezd Policie České republiky, přičemž z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by zamýšleli provést takovouto osobní prohlídku proti vůli obviněného anebo že by dokonce již činili jakékoli úkony směřující k vynucení si takové osobní prohlídky.“ Soud zdůraznil, že postup pracovníků bezpečnostní služby byl ve vztahu k osobě podezřelé z krádeže korektní, slušný a odpovídal podmínkám svépomoci. Proto proti úkonům pracovníků bezpečnostní služby nebyla připuštěna nutná obrana, neboť z jejich stran šlo o výkon práva (Usnesení NS ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 8 Tdo 572/2006). 

K obdobným závěrům dospěl NSS v kauze zadržení černého pasažéra revizorem plzeňského dopravního podniku (rozsudek ze dne 9. 9. 2010, čj. 1 As 34/2010-73, č. 2208/2011 Sb. NSS). Černý pasažér se odmítl revizorovi ztotožnit, a namísto splnění povinnosti setrvat na místě až do příjezdu hlídky policie se pokusil z trolejbusu utéci. Revizor ho proto zadržel, což vyústilo ve vzájemnou potyčku. Správní orgány jednání revizora posoudily jako přestupek proti občanskému soužití. Naopak správní soudy dospěly k závěru, že jednání revizora proběhlo za účelem obrany majetku zaměstnavatele, a proto v rámci okolností vylučujících protiprávnost. NSS vzal předně v potaz to, že vztah mezi provozovatelem hromadné dopravy a cestujícím je vztahem soukromoprávním. Černý pasažér tedy porušuje své soukromoprávní povinnosti vůči provozovateli, páchá civilní delikt. Soud současně pracoval s pojmem dokončení „civilního“ deliktu: „Právě pokus o únik cestujícího z místa, kde jej revizor vyzval k vyčkání na příchod osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího, je útokem na majetková práva provozovatele, tedy na zájem chráněný zákonem. Úspěšným útěkem „černého pasažéra“ bude dokončeno jeho protiprávní jednání, kterým bylo využití přepravních služeb provozovatele bez zaplacení stanoveného jízdného a přirážky“ (bod 61). 

NSS podotkl, že na věc by bylo možno aplikovat též občanskoprávní ustanovení o svépomoci, toto ustanovení však nakonec neaplikoval, a namísto toho na věc použil nutnou obranu podle zákona o přestupcích. Jako soudce-zpravodaj musím sebekriticky říci, že to byla zbytečná zdrženlivost správního soudu vůči soukromému právu. Na svépomocné zadržení osoby totiž není institut nutné obrany ideální. Naopak i před účinností § 14 odst. 2 to byl institut svépomoci podle § 6 OZ 1964, který byl mnohem lepší možností, jak podchytit svépomocné zadržení delikventa. 

Pro naše účely je důležité, že NSS výslovně neomezil svépomocné zadržení jen na specifické případy černých pasažérů. Právě naopak: „[U]vedené závěry se v žádném případě nevztahují jen na vztah provozovatele drážní dopravy a černého pasažéra. Naopak, vyplývají z předpokladu možnosti každé jednotlivé fyzické či právnické osoby chránit si v sociálních interakcích svá práva. Každý se může obdobným způsobem chránit například proti zloději, jakkoliv hodnota odcizených věcí nenaplní trestní odpovědnost pachatele, nebo proti hostovi v restauraci, který zkonzumoval objednané jídlo, a poté odmítl zaplatit, nebo proti osobě, která poškodila jeho věc atd.“ (bod 63). 

Povinnost obrátit se bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci, o níž hovoří komentovaný § 14 odst. 2 věta druhá, je provázána též s veřejnoprávními předpisy. Prakticky se totiž bude osoba jednající ve svépomoci obracet na policejní orgány, které mají pravomoc ztotožnit osoby, je-li na tom právní zájem. Policie ČR je oprávněna vyzvat k prokázání totožnosti osobu na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osobu, která o prokázání totožnosti policistu žádá, a zjištěné osobní údaje předat osobě, která o prokázání totožnosti požádala (§ 63 odst. 2 písm. k) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, případně § 12 odst. 2 písm. e) a f) zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii). 

Soukromé zadržení podle § 14 odst. 2 věta druhá je založeno na podmínce přiměřenosti. Pro účely tohoto typu svépomoci by mělo především platit, že zadržení osoby musí být provedeno jen vskutku na dobu nezbytně nutnou. Pokud nebude orgán veřejné moci s to provést ztotožnění či jiné úkony bez zbytečného odkladu, zásadně by mělo platit, že zadržená osoba musí být propuštěna. Rozhodně nelze akceptovat stav, že by například ochranka supermarketu mohla zadržovat delikventa dlouhé hodiny bez jakéhokoliv vyústění intervencí policejního orgánu. 

 Svépomoc je omezena výlučně k zajištění subjektivního práva, které by jinak bylo zmařeno. Zasahující svépomocí proto nemůže využít svého jednání k vymožení pohledávky, nemůže sám přes odpor zadržené osoby tuto osobu prohledat, odebrat jí přes její odpor průkaz totožnosti, vzít jí například hodinky atd. Nutno upozornit, že ani tento typ svépomoci nelze využít, pokud již delikvent nastolí pokojný stav. Takovýto pokojný stav nicméně nelze zaměňovat s dokonáním veřejnoprávního deliktu. Jakkoliv tedy například delikvent, který krade zboží v obchodě, dokoná tento trestný čin nebo přestupek tím, že se věci zmocní, svůj delikt dokončí až v okamžiku, kdy se s věcí dostane do bezpečí. Teprve v okamžiku dokončení deliktu nepřichází svépomoc v úvahu.

48 komentářů:

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nemyslím, že by nový ObčZ měnil na věci něco zásadního. Když jsem o rozsudku NSS v listopadu 2010 psal, ocenil jsem kvalitu jeho argumentace, ale přesto se s jeho závěrem neztotožnil. Napsal jsem:

Osobní svoboda, právo volného pohybu, je příliš cennou hodnotou, než aby bylo možno dovolit každému, aby ji na základě svého právního názoru o vzniku podmínek nutné obrany nebo krajní nouze omezoval. Nenastavíme-li mez, která musí být pro občanské zadržení překročena, dostatečně vysoko (tak jako činí § 76 odst. 2 TrŘ), hrozí, že do tohoto základního práva bude zasahováno rutinně i kvůli banalitám, a násilné střety mezi občany z takových konfliktů vznikající budou pak těžko řešitelné, ať v přestupkovém nebo v trestním řízení, protože právo užít násilí bude odvislé od právního posouzení věci, jež je však v takovém okamžiku nutně subjektivní. / Ponechme proto právo zadržet jinou osobu než pachatele trestného činu na tom, kdo má na takové jednání monopol, tzn. na policii.

To si myslím dosud, a nezmění se to ani účinností ObčZ/2012.

Anonymní řekl(a)...

K posledním dvou větám, kt. opět jen relativizují všechno výše uvedené.
Co to je "dostat věc do bezpečí" ? Například když bude utíkat zloděj s psí konzervou za stovku nebo s koňakem za 50T z hypermarketu, tak je bezpečím, že vběhne z pokladny, z obchodu ve, za parkoviště nebo do připraveného auta komplice ? Ochranka i takovém případě přeci může autu zabránít výjezdu, protože je to bezprostředně poté. Nebo když budou krást dva a jeden si přivzeme ukradené, tak toho druhého má nechat být ? To je celé nesmysl. Autor se sice snaží vyvolat dojem o jasnosti vlastního judikátu, ale obavám se, že to spíše ještě více zamlžil.

Co mi ale vyrazilo dech bylo "Normativní síla fakticity modifikovalo výklad .....". Vždyť praxe, kdy byl černý pasažér nebo zloděj v prodejně zadržen jen odpovídala zákonu a pojetí svépomoci celá staletí, žádný soud nerozhodoval opačně, jen pachatel pochopitelně argumentoval ve svůj prospěch a NSS jen potvrdil znění zákona a poslal podvodníka tam, kde měl být. Ale i kdyby rozhodl opačně k této soudní praxi, pak by přeci musel opřít svůj výrok o právní argumentaci a o zákon, ne o fakticitu. Naposledy se o fakticitu opřel jeden smutný prezidentský dekret o beztretnosti "odplaty" na Němcích a předtím pár rozhodnutí protektora.
Ještě bych dovedl pochopit opření o zvyk, ale fakticita je něco úplně jiného a ve svých konotacích něco groteskně děsivého (např. neúspěšní uchazeči si sice stěžovali na nerovné podmínky testů při přijetí na VŠ, ale faktikcy víme, že opisují všichni středoškoláci, tak že jen nevyužili nabízené šance anebo úplatek ve státní správě je běžný, takže není ani společensky nebezpečný ani trestný a tím jsme modifikovali normativní sílou fakticity ve prospěch obžalovaných). Fakticitu a svévoli soudci je opravdu hodně těžké rozlišit.


Michal Drábek




Martin Bílý řekl(a)...

" Svépomoc je omezena výlučně k zajištění subjektivního práva, které by jinak bylo zmařeno."

Pokud se ochranka pouze mylně domnívá, že jsem něco odcizil, pak postupuje protiprávně. Své subjektivní právo na osobní svobodu pak mohu, předpokládám, zajistit adekvátně snaze ochranky mě zadržet a jejich počtu, nemýlím se?

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad TP: Jak poškozený rozliší, kdy je obětí t.č., a kdy přestupku? Doporučení upřednostnit právo na svobodu pohybu pachatele nad právy okradených by se mohlo setkat s dost hněvivou reakcí poškozených. Už s ohledem na pravděpodobnost rychlého a úspěšného zásahu Policie ČR. Kdo jiného protiprávně omezí na právech, musí počítat s tím, že (po právu) bude omezen sám. Drzý lump nemá mít pocit, že právo je na jeho straně.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JP: Právo chránit svůj majetek může být v rámci nutné obrany realisováno, o tom není sporu. Jde však o přiměřenost prostředků obrany. Rozlišení TČ od přestupku je odpovědností poškozeného, přičemž poškozený se může mýlit oběma směry, a nejde-li o zřejmý exces, nejedná protiprávně.

Anonymní řekl(a)...

Ad JP: Jímá mě zlost při představě drzého lumpa, jak vyklouzne z pevného stisknu ruky zákona. Dobře, nerozlišujeme mezi velkým lumpem a malým lumpem, ale co třetí, pan Nevinný?

Co takhle si představit, jak se mimoděk u zboží dopustím podezřelého pohybu?

A jako bonus tu máme pár bezdomovců, co pocítilo obušek či botu. Kolemjdoucí se ani neohlídne - je to přece normální, vágus jistě utíkal a kradl.

Filip Šudák řekl(a)...

Rozliší to poměrně jednoduše, a to nikoli poškozený, ale každý.

Je k tomu poměrně konsistentní prejudikatura dovolacího soudu, z které vyplývá, že jestliže mám jako občan podezření, že mohl být spáchán trestný čin, jsem oprávněn k zadržení osoby z něj podezřelé, byla-li přistižena přímo při jednání mající znaky tr.činu, nebo bezprostředně po té.

Jako příklad budiž zmíněn rozsudek soudu dovolacího sp. zn. 30 Cdo 2382/2004, ze kterého vyplývá, že pokud projde kupující bezpečnostním rámem, a tento se rozezní, je podezřelý z tr.činu prima facie, neboť není v moci poškozeného / náhodného svědka posoudit, v jaké hodnotě odcizil zboží, či zda vůbec nějaké odcizil, či-li nic. V takové případnosti lze kupujícího, jako podezřelého, zajistit, a omezit tím na osobní svobodě, a to v mezích subsumovaných pod ustanovením § 76 odst. 2 tr.řádu.

Neboť v tu předmětnou chvíli nikdo neví, zda-li podezřelý něčeho se zmocnil, či-li nic, a v jaké je to zboží případně v hodnotě, je tedy dáno důvodné podezření, že se dopouští trestného činu.

Tomu odpovídá i Kühnem citovaný rozsudek sp. zn. 8 Tdo 572/2006 ze dne 17. května 2006 - z narace skutkových skutečností vyplývá, že obviněný byl přistižen zaměstnanci poškozené právnické společnosti, kteří viděli, že krade nějakou láhev alkoholu, byl proto vyzván, aby je následoval do služební místnosti, tam jim prokázal svou totožnost a umožnil provedení osobní prohlídky, či počkal příjezdu policie. Takové jednání lze seznat právem - zaměstnanci nemohli vědět, v jaké hodnotě podezřelý odcizil láhev alkoholu (flaška šampusu /nikoli sektu/ klidně nad 5,000.00 Kč stojí), či jich odcizil několik, či-li nic, i kdyby jim věc sám a dobrovolně vydal, pořád by mohl mít při sobě více odcizených věcí, a proto byly splněny meze jak pro svépomoc, tak omezení podezřelého.

A contrario, např. v rozsudku sp. zn. 8 Tdo 836/2006 ze dne 21. července 2006 dovolací soud pravil, že osoba nesmí omezit osobní svobodu jiné osoby, pokud je obeznámena s tím, že tato osoba není podezřelá ze spáchání tr.činu (např. vidí, jak se zmocní zboží, které nedosahuje hodnoty 5,000.00 Kč prima facie, například balíčku zvýkaček), a to ani na žádost o pomoc od Policie České republiky.

Proto, každý je oprávněn omezit osobní svobodu jiného, je-li tento důvodně podezřelý ze spáchání tr.činu, a byl při jednání přistižen, či byl přistižen bezprostředně po něm; úsudek o tom, zda se jednalo o čin soudně trestný, posuzuje se s ohledem na okamžité skutečnosti. Pokud však ten, kdo omezí osobní svobodu jiného, byl prokazatelně alespoň srozuměn s tím, že jednání podezřelého nedosahuje typové společenské škodlivosti chráněné příslušným ustanovením tr.zákoníku, je sám trestný pro tr.čin omezování osobní svobody.

Anonymní řekl(a)...

Díky, pane Kuhne, za zajímavý a hlavně užitečný post. K problematice zadržení přestupku, jsem v minulosti publikoval několik textů - nota bene i předřečník JP zde na JP (to je pěkná slovní hříčka) s jedním mým textem, kdysi, dále pracoval. NOZ je určitě pokrok, nicméně stále pleduji za to, aby došlo k úpravě i v rámci přestupkového (veřejného) práva, aby u vybraných přestupků - občan (svědek, poškozený) mohl legálně zadržet pachatele přestupku, jelikož pachatelé málokdy vyčkají příjezdu Policie dobrovolně a pak se přestupkové právo stává obsolentním...


P.Kolman, Brno

Anonymní řekl(a)...

Pro informační komplexnost - dodávám link na jeden z mých kratších článků k tomuto tématu:

http://www.epravo.cz/top/clanky/problem-s-prestupky-k-cemu-je-nevynutitelny-zakon-87749.html

Zdravím


P.Kolman

Anonymní řekl(a)...

http://paragraphos.pecina.cz/2013/05/znovu-k-obcanskemu-zadrzeni.html

Unknown řekl(a)...

"Jako soudce-zpravodaj musím sebekriticky říci, že to byla zbytečná zdrženlivost správního soudu vůči soukromému právu."

To není přesné, neboť v pravomoci správního soudu sice je uzavřít, že přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem, to ale neznamená, že civilní soud při projednání náhrady škody z tohoto závěru musí byť jen vycházet.

Jinými slovy, lze být odpovědný civilně za škodu a nikoli přestupkově, neboť v obou systémech se použije např. jiné hledisko přiměřenosti.

Navíc pokud hostinskému pomůže odvrátit majetkovou škodu jiný host, evidentně se nejedná o svépomoc.

Anonymní řekl(a)...

Co je pro právo a spravedlnost důležitější, chytit, co nejvíce drobných delikventů, nebo zajistit, aby nebyli chytáni a dehonestováni nevinní? Dvakrát se mi v posledním roce stalo, že jsem byl obtěžován v obchodech bezpečnostní agenturou, ač nekradu. Jednou chtěli prohlížet tašku a neuměli zdůvodnit, proč, prý jsem se podezřele pohyboval kolem regálu se zeleninou (?!), a podruhé, v jiném obchodě šlo o to, že jejich bezpečnostní rámy zachytily lepící bezpečnostní proužek v mojí několik let staré botě (proužek byl jistě při zaplacení deaktivován a boty byly kupovány v jiném obchodě). V prvním případě jsem tašku neukázal, v druhém jsem s nimi musel do kanceláře, kde našli ten lepící proužek.

Jsem právník, věděl jsem jak situaci ustát, ale ujišťuji vás, že je to velmi nepříjemné, protože vás sleduje okolí, které neví, o co jde, a mohou vás mít za zloděje. Za takové zážitky a stres někoho, kdo nekrade, stojí ochrana něčího majetku v případech eventuální přestupkové škody? Nejsem si jist.

JT

Anonymní řekl(a)...

Přečetl jsem si doporučený post pana Peciny a jsem krapet v rozpacích a mnohé jeho argumenty pokládám za zavádějící - např.:
Jestliže by totiž bylo možné realisovat občanskoprávní zadržení podle § 6 ObčZ/1964, příp. § 14 ObčZ/2012, bylo by třeba, aby i děti školního věku byly rodiči v příslušném směru instruovány, tedy např.: "Pepíčku/Evičko, když tě osloví nějaký cizí pán a řekne, abys šel/šla s ním, vždycky ho poslechni, má na to právo." Což je, jak snadno nahlédneme, dosti děsivá představa.

To by šlo argumentovat i uplně obráceně - Pepíčku/Evičko, když tě osloví nějaký cizí pán a řekne, musíš zaplatit za ty žvýkačky,které sis strčil do kapsy nebo tu budeš muset se mnou počkat do příjezdu policie, tak mu řekni - nesmíte mě zadržet, takové právo nemáte - spokojeně odejděte z obchodu...

Toto chcete? Chudáci obchodníci...jinak je zapotřebí si uvědomit, že to ukradené zboží se mj. nepřímo promítne i do cen pro ostatní, kteří řádně platí...

P.Kolman

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad PK: To není dostatečný protiargument, protože rodiče normálně nedovolují svým dětem krást v obchodě, takže k takové "instruktáži" nikdy dojít nemůže.

Otázka nutné obrany a svépomoci nemůže být řešena radikálně, je nutné hledat rovnováhu mezi oběma polohami, přičemž mám za to, že "tvrdá linie" Zdeňka Kühna není dobrým kompromisem.

Anonymní řekl(a)...

"Každý je oprávněn omezit osobní svobodu jiného, je-li tento důvodně podezřelý ze spáchání tr.činu, a byl při jednání přistižen, či byl přistižen bezprostředně po něm." Takto je to v zákoně.
V žádném zákoně však není obdobné právo u důvodného podezření ze spáchání přestupku. (Zákonodárce něco takového nepovažoval za potřebné). Tudíž se domnívám, že vytvářet takové právo soudním výkladem není správné. (Např. v zákonu o drahách bylo dříve právo revizora zadržet osobu bez jízdenky, která nechce nebo nemůže prokázat svou totožnost. Později toto ustanovení bylo z legislativních důvodů vypuštěno.)
K. Dlouhý

Anonymní řekl(a)...

TP - stanoviska doc. Z.Kuhna mi nijak radikální nepřijdou. Určitě jsem pro přiměřenost v těchto věcech, ale přijde mi zcela absurdní, aby majitel restaurace nesměl zadržet chlapa, kterej si tam dá pět piv (i když je evidentní, že nestojí 5 tisíc kč) a odchází bez placení a ještě se mu vysmívá, to mi přijde nehorázné pokroucení práva.

Co má ten majitel či číšník proboha dělat, toto je facka právnímu státu...

Jak jsem už psal , de lege ferenda by se měly upravit přestupkové (veřejnoprávní) předpisy a ne se muset spoléhat na pomoc z vod občansko-právních!

P.Kolman

Tomáš Marný řekl(a)...

Ač v zásadě nemám problém s přípustností zadržení pachatele civilního deliktu, je-li to nutné k ochraně práv, v praxi jistě dojde k nejrůznějším problémům, jak správně poukazuje Tomáš Pecina.
Pokud jde o hlídače v samoobsluze, povšiml jsem si, že někteří z nich se očividně v práci nudí a obtěžují zákazníky bez zjevného důvodu. Pokud je slovně odkážete do patřičných mezí a na správné místo, dle mých zkušeností přestanou, protože dobře vědí, že víc než slovně obtěžovat bez konkrétního důvodu nemohou. Nicméně dříve či později se najde nějaký takový, co se nenechá odradit, a pak bude samozřejmě přípustné proti bezdůvodnému zadržení nutná obrana.
Vzniklé právní problémy ponechám fantazii čtenáře, namátkou uvádím potřebnou míru podezření a praktické souvislosti zdůvodňování podezření zadržované osobě, aby zadržující osoba prokázala své právo a předešla (putativní) nutné obraně ze strany zadržované osoby.
Studený pot mi vyvstává na čele, pokud si v takové scénce představím nějaké komplikované osobnosti, například v roli zadržujícího známého pražského revizora, co si vymýšlí originální důvody k pokutování, a v roli zadržovaného třeba ing. J. Fialu (nebude-li právě v protiprávní vazbě).

FORTUNA řekl(a)...

ad Jan Potměšil, 11.5.13, 20:56
ad T Pecina, 11.5.13, 8:23

Nechť je přestupek vrácen do trestných činů, jako jejich nejnižší stupeň a obět nemusí nic rozlišovat. Jako bonus, celá zde debata se sama stane zbytečnou.
Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

Okolnosti vylučující protiprávnost nejsou přeci nikde taxativně vymezené. Není pak možné použít například zadržení podežřelého i v rámci přestupkového práva?

Jinak v případech zadržení osoby, která ve skutečnosti není pachatelem trestného činu (přestupku) se použije institut omylu ve vztahu k okolnosti vylučující protiprávnost. Bude pak otázkou, o jaký druh omylu se jednalo...

Martin Pelikán

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad MP:
Jak to, že nejsou? A co § 28 - 32 TrZ nebo § 2/2 PřesZ ?

Anonymní řekl(a)...

Ještě jednou díky za posílení diskuze na toto téma - myslím, že je to potřeba.

Jinak též jsem včera přidal polínko do mediální diskuze, komentářem v HN

http://hn.ihned.cz/c1-59880570-musime-se-nechat-okradat

jen mě, omylem, překřtili na Filip Kolmann :)

P.Kolman

FORTUNA řekl(a)...

Pánové (a dámy) snad prominou. Napadá mi vtip. Jaký je rozdíl mezi českým laikem a českým právníkem? Laik ví, že se v zákonech, vyhláškách, přestupcích, deliktech a jiných deliktech, atd., nevyzná, právník to neví.
mv

Anonymní řekl(a)...

Ad JP: Jak v trestním zákoníku, tak v přestupkovém zákoně jsou okolnosti vylučující protiprávnost uvedeny příkladmo. K tomuto závěru dospěla teorie i praxe. Trestní zákon znal pouze krajní nouzi, nutnou obranu a oprávněné použití zbraně, přesto není pochyb, že bylo okolností vylučujících protiprávnost více. Dnes chybí třeba výkon práva...

Martin Pelikán

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za post Doc. Kühnovi. Tato interpretace naprosto odpovídá soudobé praxi soukromých bezpečnostních služeb i obchodníků samotných. Osobně předkládám komisi v těchto případech vždy "kauzu revizoři" a navrhuji odložení dle § 66/3a PřZ. Komise dosud vždy jednohlasně přijímá:-) - problém ovšem nastává při kontrolách shora.
Na okraj - názor ohledně svémpomoci u daných situací jsem měl již dříve, než Vážený NS a NSS v diskusích s "intelektuály" na BL http://www.blisty.cz/art/18732.html a bylo pro mne opravdu příjemným zjištěním, že je taková aplikace v souladu se zákonem.

Ještě poznámka k postu:
Soukromé zadržení podle § 14 odst. 2 věta druhá je založeno na podmínce přiměřenosti. Pro účely tohoto typu svépomoci by mělo především platit, že zadržení osoby musí být provedeno jen vskutku na dobu nezbytně nutnou. Pokud nebude orgán veřejné moci s to provést ztotožnění či jiné úkony bez zbytečného odkladu, zásadně by mělo platit, že zadržená osoba musí být propuštěna. Rozhodně nelze akceptovat stav, že by například ochranka supermarketu mohla zadržovat delikventa dlouhé hodiny bez jakéhokoliv vyústění intervencí policejního orgánu.

Prakticky týž postup předjímá § 76 odst. 2 trestního řádu
… smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.

Dle mého je zde na místě využít vcelku analogii zákona a postupovat u takové osoby obdobně jako u osoby omezené na osobní svobodě dle TŘ - provést omezení na osobní svobodě (zpravidla zavřít v kanceláři apod.) a nahlásit policii. Většinou v praxi dorazí městská policie, a to v řádu méně než 10 minut. Pokud bude takto ochranka postupovat, tak by se neměla mít čeho obávat.
V dané situaci opravdu mnohdy nelze rozlišit, zda daný úkon je v režimu § 76/2 TŘ nebo ObčZ, či jde o nutnou obranu dle PřZ či TZ. To se rozplétá až ex post u OČTŘ nebo přestupkových komisí (podle posouzení daného skutku).

For: David Schmidt

Navíc pokud hostinskému pomůže odvrátit majetkovou škodu jiný host, evidentně se nejedná o svépomoc.

S tímto nelze souhlasit. § 22 současného OZ zastoupení na základě plné moci. Takto fungují běžné soukromé bezpečnostní služby. Nadto i NS to již řešil (Odon 28/1995)

Nadto si dovedu představit situaci, že "majitel obchůdku" jedná proti útočníkovi v režimu svépomoci a další zákazník, je-li majitel při této svémpomoci napadán útočníkem mu přijde na pomoc v nutné obraně. Zejména je to zřejmé při vývoji situace zloděj odcizil zboží >>> svépomoc proti krádeži >>> napadení zlodějem toho, kdo uplatňuje svépomoc >>> pomoc další osoby v režimu nutné obrany proti napadení zlodějem... potom to chce jenom strávit jednu noc v knihách od Zd. Náchodského:-) - U něj mám ovšem aplikační výhodu, že byl mým učitelem a mám státní maturitní zkoušku ze sebeobrany a boje z blízka:-)

For: Filip Šudák

Váš poslední odstavec příspěvku je pozitivistický textualismus nejhrubšího zrna.


For: Petr Kolman

...stále pleduji za to, aby došlo k úpravě i v rámci přestupkového (veřejného) práva, aby u vybraných přestupků - občan (svědek, poškozený) mohl legálně zadržet pachatele přestupku...

Jak budeme takové přestupky vybírat?
Je to obdobně polovičaté řešení jako příprava rejstříku přestupků, kdy se podle všeho budou zapisovat pouze "vybrané" přestupky, což má za následek to, že když rybu upytlačím z rybníka, tak nebudu mít zápis, a když jí odcizím u rybníka při výlovu z kádě, tak jej mít budu.


Patrik Šebesta

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nikdo z diskutujících není patrně nadšen z představy, že zloděj v Tesku ukradne, před očima ochranky, zboží za 4 500 Kč, a poté s ním v klidu odkráčí, protože policie nebude v dosahu a nikdo jiný není oprávněn ho zadržet.

Nicméně příjemný není ani opačný extrem, tedy že každý smí zadržet kohokoli na základě svého subjektivního dojmu, že bylo nějakým způsobem zasaženo do jeho práva, a držet ho kdesi v chlívku až do příjezdu policie (na "venkově" klidně i dvě hodiny), nebo že takto zadržovány a kamsi odvlékány budou i malé děti, které jedou v tramvaji ze školy domů.

Myslím si, že judikatorní vymezení podmínek zadržení nepostačuje, a podobně jako ve velké části států USA bychom měli mít tyto podmínky upraveny zákonem (v ostatních státech se vychází z institutu common law zvaného shopkeeper's privilege, ale i ten je poměrně přesně definován).

Do té doby pokládám zadržení v situaci, kdy není dáno podezření ze spáchání TČ, za nezákonné, a obranu proti němu, není-li vedena zjevně nepřiměřenými prostředky, za nutnou.

FORTUNA řekl(a)...

To, co píše pan Pecina, 20.05.13, 8:28 jen dokládá nesmyslnost věci.

1
Zdá se divné, že ano, že 10,-Kč by mělo rozhodnout, zda zadržení je zákonné či nezákonné (4995,-/5005,-)?!

2
Tím, že někdo ukradne zboží v hodnotě 6000,-Kč nespáchá majiteli škodu 6000,-Kč, ale cca 3300,-Kč (6000 - DPH, - obchodní marže). Je na výpočet marže vyhláška, nebo si ji ochodník SMÍ spočítat sám pro účely soudního řízení?!

3
Rozlišuje se, k jaké hodnotě si domnělý pachatel přišel, nebo jakou škodu způsobil?, atd.atd.

Mirek Vorlický

Tomáš Pecina řekl(a)...

Tím chcete naznačit, že krádeží věci přichází obchodník pouze o marži? To jako že mu ta věc zůstane, ale prodat už ji může pouze bez zisku?

Trochu uvažujte, prosím!

FORTUNA řekl(a)...

ad TP, 21.05.13, 12:56

Nesmyslnost vidím v tomto: Problém zadržování občanů nelze v českém právu řešit, neboť stojí na tom, zda občan smí být zadržen, páchá-li čin, za který může být trestán, aniž by takový čin byl TRESTNÝ ČIN (crime). Vidím, že se o řešení hodně lidí pokouší, ale nikam to nepovede.

K dotazu pana Peciny:

Krádeží obchodník nepřichází o marži, ale o peníze, které vynaložil na to, aby věc dostal do prodeje - tedy o pořizovací hodnotu věci (není-li plátcem DPH, pak pořizovací hodnota může obsahovat i DPH, kterou by zaplatil a kterou nedostane zpět).

Zloděj naopak si přilepší do míry, kterou by za zboží musel zaplatit.

Zůstane-li věc obchodníkovi, nebyla-li tedy ukradena, může ji prodat. Obyčejně obchodník pořizovací hodnotu navýší o marži, aby si na věci něco vydělal. Jaksi nerozumím otázkám.

Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

odpoved pro Patrika Šebestu:

Už v tom textu v Epravu jsem jasně psal - cit.:

Mám za to, že to je určitě skupina přestupků proti majetku, pak přestupky proti veřejnému pořádku a přestupky proti občanskému soužití .

Toť můj návrh - nijak dogmatický, další diskuzi jsem otevřen.

Zdravím všechny diskutující

P.Kolman

Anonymní řekl(a)...

For: P. Kolman.

V tom je ten problém - "upytlačení ryby" není přestupek proti majetku, ale speciální skutková podstata v rámci rybářského zákona.
A takových přestupků je velké množství. Občas mám dojem, že se vytváří skutková podstata jenom pro skutkovou podstatu samotnou, protože nějaký úředník neumí vyložit zákon samotný. Z jakého důvodu existuje např. skutková podstata přestupku "neoprávněně" chytá ryby, když jde o zcela prostou krádež, kterou lze řešit dle § 50/1A PřZ. Kupodivu např. krádež elektřiny není speciální skutková podstat v energetickém zákoně, ale jde o § 50/1a PřZ... ale ryba není.
A to je jeden příklad z mnoha.

Otázka zní, které vybrat jako evidované a které nikoliv, a hlavně jak to udělat, aby se na nic nezapomělo, ergo taxtativní výčet je hodně složitý.


Patrik Šebesta

Unknown řekl(a)...

Vít Klapal

Už jsem se tady k tomu kdysi vyjadřoval, takže to zopakuju. Snad je to nějak podnětné:

Jako policista jsem se tím už zabýval. Trochu jsem bádal, kdy občasné zadržení u přestupku vypadlo z veřejnoprávních předpisů. Souvisí to s tím, že za minulého režimu byly některé dnešní přestupky např. právě majetkové, o kterých tu nejčastěji uvažujeme, přečiny. I na přečiny se pak procesně vztahoval trestní řád, čili i § 76 odst. 2, tedy i u nich šlo použít tzv. občanské zadržení. S tím, jak se dotyčné delikty staly s účinnosti zákona č. 200/1990, o přestupcích pouhými přestupky, odpadla u nich i možnost takového zadržení. Je otázka, jestli to byl záměr, nebo kouzlo nechtěného. Co se týče současného stavu, rozlišil bych dvě situace.
1. Pachatel se pokusí s ukradenou věcí prchnout, pak je situace poměrně jednoduchá. Jde nepochybně o trvající útok na zájem chráněný zákonem, proti kterému je přípustná i nutná obrana. Nutná obrana je totiž samozřejmě přípustná i proti jednání, které má znaky přestupku (§ 2 odst. 2 PZ). Pakliže po dostižení věc dobrovolně vrátí, nastává situace č. 2. Jestli se pasivně brání (např. odmítá ukázat tašku) je možné zavolat policii a do jejího příjezdu ho omezovat na osobní svobodě, což bude pořád pokryto nutnou obranou. Jestliže se brání aktivně, jde už o trestný čin (§ 205 odst. 1 písm. c) TZ) a krom nutné obrany lze využít i omezení osobní svobody podle § 76 odst. 2 TŘ.
2. Pachatel nám věc dobrovolně vydá, usměje se a sdělí, že už to víckrát neudělá, a popřeje hezký den. Pak je situace poněkud složitější. I renomovaní právníci (např. jsem se o tom bavil i s profesorem Šámalem a s Fr. Novotným z PA) se kloní k tomu, že i v těchto případech lze postupovat v rámci svépomoci dle § 6 OZ a z tohoto titulu podezřelého i omezovat na osobní svobodě. K tomuto postupu mám ovšem vážné výhrady. Pominu teď to, že je mi proti srsti, že se procesněprávní otázka veřejného práva řeší pomocí hmotněprávního předpisu civilního práva. Daleko závažnější pochybnosti mám o ústavnosti takového postupu. § 6 0Z stanoví: „Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.“ Je však ten, kdo v tomto případě podezřelého omezuje na osobní svobodě tím, komu hrozí zásah do jeho práv? Domnívám se, že sotva. Jeho práva (tj. vlastnické právo) už byla „vyřešena“ tím, že mu pachatel věc vrátil. Pokud pak podezřelého omezuje na osobní svobodě, aby mohl být tento postižen pro přestupek, nehájí už svá práva, ale právo státu na postihu pachatele. Jinými slovy osoba omezující podezřelého na osobní svobodě už vykonává státní moc, a tu lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy a obdobně čl. 2 odst. 3 Listiny). Takovým zákonem, který by upravoval výkon státní moci, jistě není OZ ve svém § 6. Možná by někdo mohl namítnout, že osoba takto omezující podezřelého ze spáchání přestupku na osobní svobodě tím, že hájí zájem státu na postihu pachatele, hájí zprostředkovaně i zájmy své. Myslím si však, že taková „chytristika“ je ošidná. Ztotožňovat zájmy jednotlivce a státu (potažmo veřejný zájem) může vést k podivným závěrům. Tak např. bychom mohli říci vyvlastňovanému, že jelikož je vyvlastnění ve veřejném zájmu, je i v jeho vlastním zájmu. Nebo svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodičům, protože ti jsou politicky nespolehlivý, tedy je takové svěření v zájmu státu, a tím i dítěte. Koneckonců by se dalo tvrdit, že zadržení osoby je i v nejlepším zájmu zadržované osoby, neboť je v zájmu státu. Atd.

Anonymní řekl(a)...

For: Vít Klapal.

Opravdu podnětné k zamyšlení. Je zde několik praktických háčků.

I před rokem 1990 existovaly přestupky proti majetku - viz např. zákon 60/1961 Sb., a projednávaly je MNV.

Soudy neberou jako pokračující útok, pokud se věc dostala ze sféry byť elementárního vlivu okradeného. Klasický případ s těmi zastřelenými, kteří něco odcizili a odjížděli autem. Vlastník odcizené věci je zastřelil na odjezdu a soud mj. sdělil, že věc byla mimo jeho vliv, tedy byla krádež dokonána, tedy nebyla nutná obrana přípustná (a zde nerozebírám případný exces, ale pouze podstatu). také se mi to nelíbí, ale co s tím naděláme.

Ius privatum jako ius generali a ius publikum jako ius specialis je vcelku logickým důsledkem jednotnosti právního řádu. Vždyť mnohé veřejnoprávní normy se subsidiárně použijí soukromé právo, anebo dokonce na ně přímo odkazují (viz např. § 170 správního řádu). V tom není problém. Naopak, si mnozí neuvědomují, že občané mají v mnohých věcech vyšší oprávnění než úřední osoby (policisté). Příkladem budiž skutečnost, že policista může osobu spoutat pouze pouty, které jsou ověřeny ČSN a shodou výrobku. Soukromá osoba může osobu svázat kusem drátu nebo třeba tkaničkami. Je to vidět např. na poslední novele zákona o policii, kdy se muselo dát policii oprávnění k použití prostředku k zamezení prostorové orientace, což není nic jiného než neprůhledná kukla nebo brýle. U soukromé osoby se nikdo nebude divit, když se zadrženému přes hlavu přetáhne jeho bunda. Úřední osobu (policistu, strážníka...) omezuje zákon, ale soukromou osobu v daném případě pouze Ústava, tedy jako soukromá osoba mohu někoho zadržet i tím, že ho zavřu v nějaké místnosti. To policista nesmí, pokud nejsou dány podmínky pro zajištění osoby. A třeba strážník má smůlu úplně.

V praxi se to dá udělat tak, že ochranka "si myslí", že ho již chytila v minulosti a byl proti němu svědčit u soudu a odsoudili ho, tedy i drobnou kráeží spáchal trestný čin (... v posledních letech byl odsouzen nebo potrestán...) a jednal v režimu § 76/2 TŘ. Je někde judikováno, že toto platí i pokud bylo pouhé důvodné podezření, které se následně nepotvrdilo. sekuriťáci chodí k soudům jako svědci vcelku často a tak se může splést. Nebo stačí si myslet, že věc si chce člověk ponechat násilím, protože, když na něj sáhnul, tak se mu vyškubl a chtěl utíkat, a opět jsme v § 76/2 TŘ atd. Ale to jsme hodně na ostrém břitu práva.

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

For P.Šebesta - neříkám, že by s tím nebyly problémy, téma přestupků je složité, ale co tedy navrhujete Vy - že by se mohlo "občansky" zadržovat u všech typů přestupků? Tam cítí také určitá nebezpečí... (pakliže jste to už někde psal tak se Vám omlouvám za nepozornost).

P.K.

Unknown řekl(a)...

Vít Klapal

ad Patrik Šebesta: "I před rokem 1990 existovaly přestupky proti majetku - viz např. zákon 60/1961 Sb., a projednávaly je MNV."

Hovořil jsem o stavu ke konci komunismu a v době přijímání současného přestupkového zákona. To žádné přestupky proti majetku neexistovaly. Dnešním přestupkům proti majetku odpovídaly přečiny podle § 3 z. č. 150/1969 Sb., o přečinech. Vámi zmiňovaný zákon č.60/1961 Sb. upravoval problematiku drobných deliktů proti majetku pouze do roku 1969, kdy byla tato úprava ze zmíněného zákona vypuštěna a nahrazena právě úpravou v z. o přečinech. Záměrně hovořím o tom, že zákon 60/1961 S. upravoval problematiku drobných deliktů proti majetku, a nikoli přestupků proti majetku, protože tyto delikty nebyly ve zmiňovaném zákoně označeny jako přestupky, ale jako provinění, přičemž se ještě rozlišovalo provinění proti majetku v socialistickém vlastnictví podle § 35 a provinění proti majetku v osobním vlastnictví podle § 37. To jen pro upřesnění. Jak to bylo s možností občanského zadržení pro tato provinění ovšem netuším, tak dalece jsem to nestudoval. Ale u přečinů se použil jako procesní předpis TŘ, takže šlo pro tyto přečiny zadržovat jako pro TČ. Tak tomu bylo od roku 1969.

Anonymní řekl(a)...

To: Vít Klapal

Musím Vás pane kolego zklamat - § 19 zákona 60/1961 Sb., tedy nejméně materiálně tento přestupek existoval, ačkoli formálně to byl přestupek proti proti socialistickému soužití.

Přestupku proti socialistickému soužití se dopustí, kdo drobným výtržnictvím, rušením nočního klidu, překročením uzavírací hodiny nebo drobným poškozováním majetku v socialistickém nebo osobním vlastnictví anebo jiným nepřístojným jednáním narušuje v menším rozsahu socialistické soužití.

A tento zákon byl zrušen zákonem 200/1990 Sb., o přestupcích s účinností k 1.7.1990.

To: P.K.

Pokud to jde u trestných činů, a to i tzv. bagatelních... proč by to nemohlo jít u přestupků? Zejména u těch, kde je ohroženo zdraví či majetek a pachatel z místa se snaží uniknout. Příkladů je mnoho - nějaký "čtverák" mi úmyslně rozbije světlo u auta a já ho u toho chytím (§ 50/1a)... či někdo poškodí byť neúmyslně elektrický kabel vedoucí u silnice a potom se snaží utéci (§ 47/1h nebo 41/1 podle situace)... někdo mi vyklopí před vrata nějaký humus (§ 47/1d nebo h nebo i podle situace) a potom se snaží ujet... případně mi nějaký "šprýmař" stojí u dveří garáže autem (před garáží je zákaz zastavení namalovanými čárami na silnici), kdy přijde před příjezdem přivolané policie a ještě je drzý - mě mj. tím, že jsme nemohl vyjet vznikla nějaká škoda na neuskutečněném kšeftu... rozleje mi na louce olej, který mu vytekl z auta a snaží se ujet (§ 35/1b nebo c podle situace)
klasický § 30 (alkohol).. § 29 (zdravotnické přestupky - některé jsou opravdu na pomezí trestných činů, jako ohrozí nebo poruší zdravotní nezávadnost pitné vody... za účelem získání dárce tkáně nebo orgánu pro transplantaci nabídne finanční odměnu nebo jinou výhodu... poruší nebo nesplní povinnosti stanovené pro výkon činností epidemiologicky závažných... či lahůdka - poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění...
(jen stručné připomenutí věcí, které jsem nějak pracovně řešil)....

Patrik Šebesta

Unknown řekl(a)...

Ad Patrik Šebesta, který napsal:

"Musím Vás pane kolego zklamat - § 19 zákona 60/1961 Sb., tedy nejméně materiálně tento přestupek existoval, ačkoli formálně to byl přestupek proti proti socialistickému soužití.

Přestupku proti socialistickému soužití se dopustí, kdo drobným výtržnictvím, rušením nočního klidu, překročením uzavírací hodiny nebo drobným poškozováním majetku v socialistickém nebo osobním vlastnictví anebo jiným nepřístojným jednáním narušuje v menším rozsahu socialistické soužití.

A tento zákon byl zrušen zákonem 200/1990 Sb., o přestupcích s účinností k 1.7.1990."

Nevím, proč byste mě měl zklamat, pokud máte na mysli tento specifický přestupek, který by odpovídal jen části skutkové podstaty dnešního § 50 odst. 1 písm. a) PZ, (úmyslně způsobí škodu na cizím majetku ... zničením či poškozením věci z takového majetku) tak máte samozřejmě pravdu. Ale příspěvek se týká zadržení zloděje v samoobsluze, a pokud se bavíme o drobných krádežích za minulého režimu, tak tam byl historický vývoj právní úpravy tak, jak jsem ho popsal výše. Nic takového, co by se jmenovalo přestupek proti majetku prostě na konci r. 1989 neexistovalo.

Vít Klapal

Anonymní řekl(a)...

Vít Klapal:
Žijeme snad v materiálním a nikoliv ve formálním státě... opravdu na skutkovou podstatu přestupku nemá vliv to, zda se nachází v kapitole pod nadpisem "x" nebo kapitole pod nadpisem "y". Od toho se odvíjela i hranice škody mezi přestupkem <-> přečinem <-> trestným činem, vlastně fakticky shodně jako dnes.

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

ad Sebesta : Rozlišování na materiální a formální je nesmysl. Jinak než přes formy se matérie nezjevuje (Platona nechám stranou) ani nevyjadřuje. Nadpis kapitoly má samozřejmě velký a rozhodující smysl pri intepretaci. Klacické to bylo např. u TČ soulože mezi příbuznými, kde se z textu nedalo dovodit, zda se chrání rodina (pak není trestná sloulož s biologických příbuzným, který není příbuzným v právním slova smyslu, např. matce odňatá a jinou osobou adoptovaná setra podezřelého) nebo zdraví potomka (a pak není jako důsledek trestná soulož s kondomem).

Jiří Kapr

Anonymní řekl(a)...

V tom případě nechápu, z jakého důvodu je soulož mezi příbuznými v kapitole TRESTNÉ ČINY PROTI LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI V SEXUÁLNÍ OBLASTI, když je daná soulož oboustranně dobrovolná :-) a objektem trestného činu je morální zásada nedovolující pohlavní styky mezi nejbližšími příbuznými. Tato zásada je založena na zkušenosti, že potomstvo z blízkého příbuzenství bývá ohroženo degenerací (viz Šámal)
Mimochodem musí jít o pokrevní příbuzenství... btw. a to ještě nerozebíráme zrušitelné osvojení (adopci) - viz § 73 zákona o rodině.
C.Kraus

Anonymní řekl(a)...

Ohledně výkladu vám napovím, že kdyby tato skuktová podstata chránila zdraví potomku, byla by uvedena v kapitolce proti zdraví/ ohrožující zdraví.

Chcete říci, že trestní zákon rozlišuje pokrevní a nepokrevní příbuzenství? Ale no tak. Zákon mluví jasné o příbuzenství a sourozencích, tedy o právním příbuzenství. Tak to bylo i ve starém trestu. Šámal nerespektuje judikaturu, resp. ji ani nečetl a myslí si to, co většina lidí, když si to poprvé přečte. Pokud by šlo o degeneraci potomků, které mimochodem nejsou vůbec statisticky průkazné, tak by užití antikoncepce zabránilo trestnosti.


Mimochodem pokud by blízké příbuzenství generevalo degenerace, pak by lidstvo neplatil jeden ze zákonů evoluce, protože první dva svého druhu (tedy v podstatě naprosto identické entity,, např. tzv. Adam a Eva) by museli mít jen "blbečky" a žádný nový druh by se neudržel.

Jiří Kapr

Anonymní řekl(a)...

ad C Kraus : Dovolil bych si nesouhlasit. Zmíněná morální zásada má kořeny v bibli a nikoliv v empirickém zjištění nebezpečnosti příbuzenství v případě potomků. Proto se nakonec týká i osvojených, což je z textace naprosto jasné. Proto Vás před trestností nezachrání ani užití např. HA nebo naopak to, že se vám narodí zdravý potomek.

Napovím. Chráněný zájem dovodíte nikoliv podle hlavy, ve které trestný čin je, ale podle hlavy, ve které není :-)

Radim Halík

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím. Ačkoliv si většina lidí myslí, že u tohoto jenání jde o ochranu proti demenci potomků, je trestný i styk, u kterého početí nehrozí (soulož dvou bratrů, anální styk a orální styk s opačným pohlavím, neplodný sourozenec atp.). Šámalovo zdůvodnění je jednak nepodložené (morální zdůvodnění opravdu vyplývá ze starého zákona, nikoliv ze zkušenosti a praxe předků, zvlášť těch vládnouích, kdy naopak v některých dobách, např. antica nebo star. egypta to byla běžná praxe), jednak je nepravdivé (mentální postižení je statisticky v normě) a jednak je za hranicí eugenického šovinismu a vkusu.

Michal Petera

Unknown řekl(a)...

Ad Patrik Šebesta:

Patrik Šebesta řekl: "Žijeme snad v materiálním a nikoliv ve formálním státě... opravdu na skutkovou podstatu přestupku nemá vliv to, zda se nachází v kapitole pod nadpisem "x" nebo kapitole pod nadpisem "y". Od toho se odvíjela i hranice škody mezi přestupkem <-> přečinem <-> trestným činem, vlastně fakticky shodně jako dnes."

Trochu jsem čekal, že se z celého mého příspěvku chopíte právě tohoto. A přiznávám bylo to jen malé rýpnutí. Ale podstata mého sdělení je jinde, totiž že "přestupek" (nebo jak tomu chcete říkat), na který odkazujete, nedopadá na drobné krádeže v samoobsluhách a že tyto drobné krádeže v samoobsluhách byly na konci minulého režimu kvalifikovány jako přečiny, a proto na ně dopadala úprava § 76 odst. 2 TŘ.

Anonymní řekl(a)...

Pokud bude v § 205 stále platit, že pokud byl někdo v posledních třech letech potrestán, nemusí si ten který zadržuje, lámat hlavu s hodnotou věci. On totiž nemůže vědět, zda osoba, která cokoliv odcizila byla či nebyla již potrestána. Proto může zadržovat podle § 76/2 r.ř. O tom zda půjde o přečin, nebo přestupek rozhodne přivolaná policie. Zadržení svépomocí bude patrně přicházet v úvahu, pokud někdo vnikne na cizí pozemek, nemá u sebe nic co by zde odcizil a je třeba zjistit jeho totožnost. Pak může asistovat i městská policie. Myslím si že tyto instituty jsou praktické a je třeba je vysvětlit jak se říká polopatě. Teoretizování je u těchto institutů zcela zbytečné.

Unknown řekl(a)...

K poslednímu komentáři: "Pokud bude v § 205 stále platit, že pokud byl někdo v posledních třech letech potrestán, nemusí si ten který zadržuje, lámat hlavu s hodnotou věci. On totiž nemůže vědět, zda osoba, která cokoliv odcizila byla či nebyla již potrestána. Proto může zadržovat podle § 76/2 tr.ř."

Tak jsem také kdysi uvažoval, ale pro jistotu jsem se byl zeptat doc. Kuchty na brněnských právech. Zastává názor, že to, že u zadržovaného samozřejmě nemusí být vědomost o okolnostech činu na té úrovni, na které je při vynášení odsuzujícího rozsudku, že postačí nějaké důvodné podezření. Ale i toto důvodné podezření musí plynout z nějakých konkrétních skutečností, nemůže to být pouhý dohad zadržující osoby. Pokud prostě nemá zadržující náhled do rejstříku trestů, což samozřejmě nemá, nebo alespoň osobní znalost zadržovaného jako recidivisty, nemůže jít jeho nevědomost k tíži zadržovaného. Pořád se tu bavíme o lidské svobodě, což je přeci jen stále ještě mezi lidskými právy těžká váha. Zásahy do něj, které připouští právní řád, musejí být vykládány restriktivně. Dosud všechny možnosti zadržení přestupce, které se tu nabízejí, jsou založeny na extenzivních výkladech zákonných ustanovení.

Abych nebyl nesprávně pochopen. Nejsem z principu proti možnosti občanského zadržení u přestupku (jako policajt bych byl sám proti sobě). Ale pokud je tu právní stát, měli bychom se podle toho chovat a průlomy do základních lidských práv stanovovat zákonem. Takový zákon by jistě prošel testem racionality, takže by v tom nebyl sebemenší problém. Ale stavět možnost takového průlomu na sporných výkladech (a že sporné jsou, dokazuje i tato diskuze, a to ji vedou, alespoň předpokládám, lidé problematiky znalí, jak se v tom má vyznat laik)dosavadních ustanovení, mi nepřijde správné. Vždyť i autoři trestněprocesních předpisů či přestupkové úpravy z řad vysokoškolských pedagogů, kteří spolupracují se zákonodárci na tvorbě zákonů, o tom vědí. Přestupkový zákon je novelizován každou chvilku. Nebyl by snad žádný velký problém při příležitosti tvorby některé z dalších, vložit tam i jednoduché ustanovení o občanském zadržení. Všechny výkladové problémy by tím naprosto odpadly a hlavně bylo by to jasné i laikovi, popř. lidem na správních orgánech, o kterých mám pochybnost, že jsou dnes obeznámení s nějakou judikaturou NSS v tomto směru.

Vít Klapal

Anonymní řekl(a)...

Já samozřejmě souhlasím s tím, že osobní svoboda je těžká váha, ale jak je vidět, tak ti co by mohli vyřešit zadržení v přestupkovém zákoně o to nemají zájem. Pak vyznívá debata o osobní svobodě do prázdna, neboť jak je zřejmé není na prvním místě u těch, kteří zákony tvoří. Proto si myslím,že moje argumentace je asi tak jediná, která by prošla v případě, že by došlo k prošetřování přiměřenosti či zákonnosti zadržení. Ono je smutné když si osoby, kterých se toto přímo dotýká, musejí vytvářet svoje konstrukce k tomu, aby bylo zákonu učiněno zadost.

Pavel řekl(a)...

Je to jednoduché,pokud ochranka v supermarketu zastaví člověka s ukradenou věcí nesmí ho zadrřet pokud tato věc nemá hodnotu 5000 kč ale stačí ho upozornit že odchází z nezaplacenou věcí a trochu se mu namotat do cesty v tom momentu se stává z krádeže loupež a ta je trestným činem sama o sobě bez ohledu na cenu zcizeného zbiží a pak ho zadrží zcela oprávněně.

Lukáš Rejnek řekl(a)...

jak můžete soudit co je TC a co přestupek, když směrodatné není jen částka způsobené škody, ale také trestní rejstřík dané osoby, kam bez PČR nemáte přístup? i když ukradne rohlík, může to být TČ..