Görgölü po česku

Tenhle případ již sleduji na serveru "Aktuálně" delší dobu, co jsem se však dočetl dnes, mi zcela vyrazilo dech: přestože Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že v případě Wallových stát porušil jejich právo na rodinný život tím, že jim odebral děti (okolnosti případu jsou vykresleny v rozsudku [odkaz na stránky Ministerstva sprevdlnosti, kde je k dispozici české znění rozsudku], popř. je lze nalézt v článcích zveřejněných na serveru Aktuálně), soudkyně, která dnes rozhodovala o vrácení dětí do péče jejich rodičů, to odmítla. Podle Aktuálně přitom poznamenala, že "pro ni není rozhodnutí štrasburského soudu závazné".

Celá věc trochu připomíná německý případ Görgölü (proto ten titulek), kdy Spolkový ústavní soud rovněž odmítl striktní závaznost rozhodnutí štrasburského soudu. Jednalo se o případ, kdy otec-stěžovatel neměl po dlouhou dobu kontakt se svým dítětem (což štrasburský soud shledal jako porušení jeho práva na rodinný život) a německé soudy potom odmítly, s ohledem na zájmy dítěte, otci kontakt s dítětem povolit. Přesto však nakonec Spolkový ústavní soud shledal nemožnost kontaktu mezi dítětem a jeho biologickým otcem protiústavní.

Případ Wallových je však jiný. Wallovi požadují vrácení svých dětí, které jim stát brutálně a za nepřiměřených okolností odebral, namísto aby se jim snažil účinně pomoci. Soudkyně zřejmě může skutečně legitimně zvažovat, zda ještě po sedmi letech mohou děti nalézt ke svým vlastním rodičům vztah (vyrůstaly totiž od nejútlejšího mládí v pěstounské rodině) a zda pro ně nebude návrat k nim více traumatizující, než vyrůstat u pěstounů. Že by ale protiprávnost odebrání dětí rodičům, kteří požadují jejich vrácení, byla pro rozhodování soudu nerelevantní, protože ji konstatoval "jenom" štrasburský soud?