sobota 25. listopadu 2006

Noční můra a vznešený sen


Původně jsem na tu knihu chtěl napsat opravdovou recenzi, ale to už bych asi opravdu musel ze svého denního programu vypustit spánek, a tak se u ní zastavím alespoň krátce tady. Přiměly mě k tomu i opakující se diskuse, které tady vedeme o právním pozitivismu, které ve mně živí naději, že právní filozofie u nás není mrtvá.
Jde o biografii patrně nejvlivnějšího právního filozofa 20. století, alespoň pokud se týká anglicky mluvící části právního světa, H.L.A. Harta. Napsala ji Nicola Lacey, která působí jako profesorka trestního práva a právní teorie na London School of Economics. Celý název biografie zní A Life of H.L.A. Hart. The Nightmare and the Noble Dream, a i když názvem odkazuje na jeden z Hartových článků, ve skutečnosti ukazuje, jak komplikovaná osobnost Hart byl. Na jedné straně obecně respektovaný právní filozof a veřejně činná osobnost, na druhou stranu člověk o sobě sám, ve svém vnitřním světě, neustále pochybující.
Kniha popisuje Hartův život chronologicky, z čehož plyne, že některé kapitoly jsou zajímavé více, některé méně. Jedna z nejpoutavějších líčí Hartův pobyt na Harvardu v letech 1956-57, kde také došlo ke slavné debatě mezi Hartem a Lonem Fullerem (H.L.A. Hart, "Postivism and the Seperation of Law and Morals" 71 Harvard Law Review 591 (1958) a Lon Fuller, "Postivism and Fidelity to Law -- A Reply to Professor Hart" 71 Harvard Law Review 630 (1958)), která je dodnes na reading listech v kursech jurisprudence v anglosasském světě. Je totiž zároveň debatou mezi iuspozitivismem a iusnaturalismem, vedená navíc nikoliv ve stratosférických výšinách filozofických konstrukcí, ale na půdorysu něčeho, co bylo obzvláště ještě několik let po válce naprosto hmatatelné - nacismu a norimberského procesu ("bylo nacistické právo právem"?, "porušoval norimberský proces jeden ze základních principů práva - zákaz retroaktivity sankčního zákonodárství?"). Pokud by někdo měl zájem o anglosaskou jurisprudenci (která ale má vliv i mimo angosasský svět), právě tato výměna názorů je skvělým úvodem, vedle The Concept of Law (vyšlo i v češtině jako Pojem práva, vřele ale doporučuji, se vší úctou k obrovské práci, kterou překladatel odvedl, číst raději anglickou verzi; přiznám se, českou mám doma, ale daleko lépe se mi četla ta anglická). Touto knihou začíná jakákoliv debata o právním pozitivismu, ale i mimo něj (připomeňme důležitost právního pozitivismu např. pro sociologizující jurisprudenci, nebo pro právní realismus). Přitom je napsána srozumitelně a některé příklady, které tam Hart používá, vstoupily do podvědomí tak, že už se ani na knihu neodkazuje (např. tzv. "Gunman situation" - tedy situace, kde Hart odlišuje příkazy vynucené hrozbou, která je legitimně uznávána - právní sankce a příkazy pistolníka, jemuž dává moc jeho pistole, nikoliv náš vnitřní přístup k systému pravidel, který naopak máme k právnímu systému).
Smutnější částí života H.L.A. Harta bylo období, kdy se vyrovnával s útokem R. Dworkina na svůj The Concept of Law. Zajímavé je, že se Hart s Dworkinem setkal již v době, kdy byl Dworkin jeho studentem a již tehdy Dworkin ve svých esejech problematizoval některé Hartovy koncepce. Vysloužil zi za to Hartův obdiv; Hart sám se pak významnou měrou zasloužil o to, že to byl právě Dworkin, kdo zasedl na jeho profesorskou stolici na Oxfordu, v právní filozofii nejprestižnější na celém světě.
Hart cítil, že mnoho jeho myšlenek Dworkin překrucuje, zároveň však asi i věděl, že mnohé aspekty jeho teorie, na které Dworkin upozornil, byly problematické. Hart nikdy zcela nedokončil odpověď Dworkinovi a tak se ve druhém vydání The Concept of Law objevuje pouze rekonstrukce jeho několikrát přepisovaného rukopisu, který nikdy nepovažoval za zcela hotový, provedená Penelope A. Bullochovou a Josephem Razem. (Je známa jako Hart's postscript, a v roce 2001 byla publikována kolekce esejů předních právních filozofů, kteří Postscript diskutují; je pokud vím na poličkách knihovny PF UK).
Kniha Nicoly Lacey je skvělou pozvánkou do světa právní filozofie. Není klasickou biografií, která by pouze popisovala život dotčené osobnosti. Lacey vstupuje do myšlenkového světa H.L.A. Harta a zpřístupňuje ho i nepoučenému čtenáři (kterým jsem například byl já, když jsem ji četl; byla to právě ta kniha, která mě přiměla přečíst si The Concept of Law a udělala ze mně právního pozitivistu). Na druhou stranu ukazuje hluboce lidskou stránku osobnosti, kterou máme možnost poznat pouze ze stránek příspěvků k našemu poznání (nejen) práva.
Biografie sama vyvolala novou diskusi o právním pozitivismu a otázkách, které Hart nechal ve svém díle otevřeny. Vysoce zajímavá je výměna názorů na stránkách Harvard Law Review, ve které vystupuje F. Schauer (který napsal recenzi knihy, na níž navázala diskuse), R. Dworkin a další. Na stránkách German Law Journal (volně přístupném, stejně jako H.L.Rev.), je poutavá recenze knihy z pera Samanthy Besson (vlastně díky ní jsem se o knize dozvěděl).
A poslední (osobní) poznámka: knížku jsem dostal od Michala B. při své návštěve Oxfordu v létě 2005. Díky.

2 komentáře:

H. Baňouch řekl(a)...

Tož pěkné. :o) Opravdu a upčímně děkuji za text i odkazy. Zejména za upozornění na otevřené zdroje právnických textů. (už jsem si je uložil do prohlížeče)

Právní filosofie samozřejmě nezemře. To že se u nás nepěstuje, je věc druhá (Možná má na to vliv "perpetuum debile" zdejší akademie, ale každopádně jde o jev prameníci s parcelovaného chápání oborů lidské činnosti. Je např. jasné, že právní filosofie má silný mocenský, či chcete-li politický potenciál. U nás se ale pěstuje přístup "císařovo císaři", a to i tam, kde si císař neví rady.

Jiří Kindl řekl(a)...

Knizka je opravdu dobra a vrele doporucuji k precteni, byt se sam musim priznat, ze nektere pasaze jsem jen tak prolistoval (v oxfordu jsem spis lezel v souteznim pravu apod. a jinak jsem si to nikdy zcela uplne nenasel cas ... coz je samozrejme moje chyba).

Doplnil bych jen takovou osobni poznamku. Minuly rok mela N. Lacey v ramci Oxford Jurisprudence Discussion Group jednu session venovanou prave sve knize a metode, jak ke knize pristupovala, jak sbirala materialy (zejm. mj. take na Hebrew University, ktere Hart odkazal svou knihovnu). Mel jsem to stesti se ji ucastnit. Popisovala tez nektera z mnoha interview, ktere o Hartovi mela s lidmi, kteri jej znali. A trochu se dotkla i diskutovane otazky latentni homosexualni orientace, abych pridal nejaky ten drb, byt knizka sama je v tomto smeru dosti explicitni. Dale uvadela, ze nektere materialy (archiv osobnich, jinak nepristupnych Hartovych materialu), se kterymi pracovala, zpristupni v knihovne New College, takze - pokud uz se tak stalo, coz nevim - tem stastnejsim z nas, co jsou ted v Oxfordu (treba JK ;-)))), doporucuji ke shlednuti (pokud si na to vysetri cas). Treba by tomu pak mohli venovat alespon jeden post.

Sam bych pak k dane knizce doplnil jeste odkaz na, dle meho nazoru, skvelou recenzi od J. Gardnera, ktery je pokracovatelem Hartovy tradice na University College, ktera byla s Milou nasi Oxfordskou alma mater. Bohuzel neni myslim nikde on-line ke stazeni, takze jen odkaz: Law Quarterly Review 121 (2005), 329 (on Nicola Lacey, A Life of H.L.A. Hart: the Nightmare and the Noble Dream)

K Hartovi bych pak doporucil tez zivotopis napsany MacCormickem (Neil MacCormick, H.L.A. Hart. Stanf.Uni.Press, 1981). Ten je sice mnohem mene osobni a detaily z osobniho zivota tam moc nenajdete, ale za to je tam, myslim, pekne shrnuta a rozebrana Hartova teorie (to zase vice nez u N. Lacey). Napriklad se MacCormick obecne povazuje za prvniho, ktery prisel s tim, ze Hart je pravnim hermeneutikem, s cimz se pozdeji Hart sam do urcite miry ztotoznil.

No a jeste poznamka pro lidi aspirujici na to byt opravdovymi znalci Hartova zivota (a jeho rodiny), co takhle zkusit autobiografii jeho zeny: Jenifer Hart, Ask Me Know More: An Autobiography. P. Halban Publ. 1998, s predmluvou od nikoho mensiho nez Isaiaha Berlina.