Sedmnáct let svobody volby

Náhoda spojila dohromady dvě události: osmnácté výročí návratu k otevřené společnosti a úmrtí Miltona Friedmana. Když jsem se jako maturant plantal do událostí, které vyústily v konec režimu, nic jsem o monetarismu nevěděl, a určitě jsem nic nevěděl ani o včera zesnulém nobelistovi. Věděl jsem ale dost o zdejším ekonomickém systému a o jeho neschopnosti efektivně alokovat statky a zabránit stagnaci. Pětileté nekonečné perestrojkové debaty řešící jak koláče mít i jíst, byly dobrým indikátorem všeho toho, co vše nefunguje. Nejpozději koncem roku 1990 se stal veřejný prostor živou učebnicí ekonomie. Příčiny a řešení ekonomického úpadku země přesvědčivě ukázaly nástroje nemarxistické A pilně byly překládány i učebnice skutečné. ekonomie. A to knihy kvalitní. V knihovně mi odpočívá česká verze Samuelsona z roku 1991, a je tam i Friedmanových "Svoboda volby", vydaná u nás v roce 1992. Přesvědčivější argumentaci pro zdrženlivost vlády v ekonomice neznám (ale rád se uvolním i u odlišné verze "příběhu o svobodě" v podání "ctěných teoretiků" :o) Hetfielda, Ulricha a Hammeta).

V knihovně odpočívá i česká verze Rawlsovy Teorie spravedlnosti. Vyšla však až v roce 1995, péčí Viktora Koženého (netroufám si říct, za čí peníze). Laskavý čtenář promine,ale použiji tyto příklady jako doklad zakrnělosti právního diskursu, který prostě nebyl připraven na pád režimu. Nabízel zejména odkaz na tradici (první republiky) a pracoval s návrhy, které snad byly odvážné - v podmínkách komunistické nadvlády (např. koncepce rehabilitací byla převzata z roku 1968). Vím, že každá generalizace je ošidná, ale podle mne právníci nebyli schopni kvalitně a konzistetně oponovat ekonomům. A pokud ano, nabízeli řešení neslučitelná s programem přechodu k tržní ekonomice a otevřené společnosti. Veřejné mínění tento spor "rozhodlo" ve volbách v roce 1992. Jakkoli jejich výsledek vyjadřoval mnoho postojů jiných (např. ke Slovensku), volební zisk ODS a totální propad Občanského hnutí je možno mj. interpretovat jako prozatímní verdikt sporu mezi ekonomy a právníky o to, jak má dále probíhat hospodářská transformace.

Nikdy nepřestanu být dost vděčný za změnu, ke které došlo. A na těch 6-7 let poté vzpomínám, jako na dobrodružnou, dynamickou dobu, kdy se zkrátka "něco dělo" a kdy byla všemožně podporována inciativa. A byla to dobrá doba ke studiu ekonomie. Diskurs byl bohatý a poučený. (A měl i praktické důsledky. Z kupónovek jsem si platil rok dalšího studia. Práv a sociologie.) Hlas právníků byl v mých očích nevýrazný a nepřinášel přesvědčivé argumenty. Co následovalo poté, dobře víme. Na zanedbání budování istitucionálního rámce transformace se však podílela i zakrnělost právní debaty a nepřipravenost právníků na převrat. Neměli svůj "okruh lidí okolo Prognostického ústavu"... Ale večer jdu na Provázek na představení Rozrazil, které bylo původně "představením o demokracii" tak se mi možná připomene, že vše bylo ještě trochu jinak. Ne nejde o Rozrazil :o), který Cimrman průkopnicky předepisoval proti zácpě.. :o)))
Mějte pěkný sváteční den! ...And Justice For All