Je Bureš protiústavní?
Soudce Oliver Wendell Holmes jr., mnohými označovaný za největšího ze soudců v historii Nejvyššího soudu Spojených států, měl jednoduché pravidlo pro určení, zda je něco protiústavní nebo nikoliv: svých asistentů se prý ptal: "je Vám z toho na zvracení?" Pokud ano, bylo lze se domnívat, že se o protiústavní situaci jedná.* Když jsem si přečetl článek Prezident prosadil „svého“ Bureše do Nejvyššího soudu, říkal jsem si: protiústavní musí být nejen Bureš, ale i prezident, který ho "jmenoval".
__________________
*Richard A. Posner: "Legal Reasoning From the Top Down and From the Bottom Up: The Question of Unenumerated Constitutional Rights", (1992) 59 University of Chicago Law Review 433 v pozn. č. 40.
3 komentáře:
Malé praktikum právního sylogismu
Premisa (1)
§ 15 zák. č. 6/2002 Sb.
(1) Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců.
(2) Rozhodovací činnost Nejvyššího soudu vykonávají soudci. Předseda a místopředseda Nejvyššího soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu Nejvyššího soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové kolegií kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost kolegií. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.
Premisa (2)
Nejvyšší soud má dva místopředsedy
Závěr:
Dva místopředsedové nejsou "místopředseda" ve smyslu § 15, tedy jmenování druhého předsedy zakládá protizákonnou situaci
Nezapomínejme, že všechno zlé je k něčemu dobré. V případě jmenování JUDr. Bureše mohou mít radost alespoň konstitucionalisté, cesta k tomuto blahu ovšem vede po pichlavých cestách ironie. Toto jmenování je totiž patrně historicky první příležitostí, kdy se současný prezident odhodlal k přímé aplikaci Ústavy, když upřednostnil čl. 62 písm. f) Ústavy ("prezident republiky....jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu") před oslavovanou dikcí zákona, zde tedy § 102 odst. 1 zákona o soudech a soudcích ("Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu jmenuje z řad soudců prezident republiky."). Navíc se k této své nové lásce k Ústavě a s odvahou k její přímé aplikaci, s níž se zřídkakdy setkáváme i u soudců obecných soudů, výslovně přiznal (viz http://www.hrad.cz/cms/cz/info_servis/tiskove_zpravy/3997.shtml) s nadšením Šavla právě proměněného na Pavla. Těžko říct co tuto (tedy Klausovu) náhlou konverzi způsobilo, ale něco mi říká, že časté setkávání JUDr. Burešem to nebude. Inu, nezbývá než doufat, že se novému dvojjedinému místopředsedovi bude lépe dařit sjednocování judikatury, které pan prezident v českém právním vesmíru tak bolestně postrádá. Teď už jen čekám, kdy budou muset soudci Nejvyššího soudu přísahat, že věří na dvojjedinost svého místopředsedy. Znění tohoto "creda" samozřejmě uveřejníme i na tomto "ariánském" blogu.
1) Upozorňuji, že je rozdíl mezi přímou aplikací ústavy a neaplikací zákona pro jeho protiústavnost. To prvé mohou dělat všichni soudci a všechny orgány veřejné moci, tedy jistě i prezident, to druhé nikdo v českém právním řádu činit nemůže, tedy ani prezident. Jedinou možností je podat návrh na vyslovení protiústavnosti zákona k ÚS. Dokud tady ovšem takový zákon je, je jím každý, a tedy i prezident, vázán.
2) Mám pochybnosti, nakolik tady lze hovořit o protiústavnosti zákona. Zákonodárce se podle mne může rozhodnout, že např. v zájmu šetrnosti bude jen jeden místopředseda. Nevidím tedy článek Ústavy o prezidentových pravomocích, který mimochodem hovoří o jeho pravomoci jmenovat "místopředsedy", jako omezení zákonodárce při organizaci NS. Ale tato teze je (narozdíl od teze č. 1) diskusní.
Okomentovat