Učení mučení (?)
Myšlenka na tenhle post mě napadla, když jsem se dnes bavil se svým školitelem profesorem Weatherillem o možnosti učit tady na Oxfordu pregraduální studenty. Včera nás před tím poměrně důrazně varoval na metodologickém semináři profesor Paul Craig (znáte "krejgdeburku"?). Učení nám podle Craiga vezme přinejmenším tři až čtyři dny v týdnu (do toho se samozřejmě počítá hlavně čas, který přípravě věnujete; zkušený matador může učit "z voleje", zvlášť když je autorem pořádně tlusté učebnice, naopak neostřílený zelenáč stráví mnoho času jen sbíráním jistoty, že seminář může vést). Na vaše vlastní psaní vám moc času nezbyde.
Jenže pak mi Weatherill řekl moc důležitou věc: tady má člověk příležitost učit ty nejlepší studenty - přinejmenším ze Spojeného království (počítám-li pregraduální úroveň; zastoupení zahraničních studentů na postgraduální úrovni je samozřejmě daleko větší). Tak si vyberte. Možná už takové studenty nebudu mít příležitost učit. Učit, neučit?
Jako téma k diskusi jsem chtěl dát následující: jak je pro ty z Vás, kteří učí (učili) důležité vyučování studentů? Berete to jako "něco za něco", tedy jako cenu za Vaši akademickou svobodu, nebo jako rovnocennou (a nepostradatelnou) součást toho, co jako akademici děláte? Ve Spojených státech se o tom vedou nekonečné debaty: vztah mezi vyučovaním a kvalitou akademické produkce. Jenže, jsou u nás studenti, kteří jsou ochotni se na seminář připravit tak, že se v jeho průběhu můžete dostat dál, než co měli sami přečíst, než na seminář přišli?
Pokud by na stránky Jiného práva zabrousili i studenti, zajímalo by mě, zda na některém ze seminářů měli pocit, že skutečně přispívají i z "druhé strany" - že obohacují nejen sebe, ale i vyučujícího. Chtěli by ten pocit mít? Vyzýval je k tomu někdy vyučující? Nebo se setkali jen se vševědy, kteří se od studentů nic dozvědět nechtějí?
Nemohu nevzpomenout profesora Zuckermana, který tady vyučuje principy civilního soudního řízení. Na první hodině hned připomenul, že je rád, že má ve třídě tak pestré složení (jsme tam namixováni ze všech kontinentů a právních kultur - od Číny přes Spojené státy až po jednu malou postkomunistickou -z procesualistického hlediska velmi zajímavou- zemi). Zdůraznil, že je velmi sobecký a že vlastně vyučuje proto, aby se něco dozvěděl od svých studentů. Faktem je, že v jeho knize "Civil Procedure" je v předmluvě poděkování studentům z Oxfordu a University College v Londýně. Myslíte, že to o studentech u nás může platit také?
8 komentářů:
Myslím, že to úděsné klima, které tu popisuje Robert Zbíral a které bylo na právnických fakultách dříve relativně běžné je v současné době naštěstí zdárně opouštěno. Alespoň na PrF MU. Pravdou je, že mnozí studenti se jako studenti často nechovají, ale jsem toho názoru, že cesta k vytvoření správných studijních návyků (zejména samostatné načtení materiálů aby bylo na čem na seminářích stavět, případně jiná praktická příprava na seminář-např. napsat nějaký názor na načtenou věc) je sice dlouhá a trnitá, ale neměla by se vzdávat. Vždyť samotné slovo student , pohlédneme-li na jeho etymologický význam, vychází z latinského studiosus , tedy „horlivý, snaživý“. Student, jehož cílem je projet fakultou jako řízená střela s co nejmenší námahou nemá téměř právo být za studenta považován. Tuším, že naštěstí tento přístup na Oxfordu vůbec nehrozí :-)
Co se týče opravdového myšlenkového obohacování v řetězci student-vyučující, tak si myslím že to fungovat může. Jako studentku mě nikdy moc nezajímaly semináře kde nám vyučující objevoval moudra, která jsou psána ve skriptech a naopak jsem byla šťastná za každý náznak možné interakce. Nechápu, proč mnozí vyučující nemají důvěru v základní a střední školství a mají pocit, že studenti se doposud nenaučili číst, a proto se jim musí materie ve skriptech ještě jednou (a stejně) převyprávět. Každý normální student to přece oprávněně považuje za plýtvání časem a potenciálem. Nebo ne?
Úžasnou práci v tomto směru vykonal v českých poměrech Michal Bobek a to jednak svými články o právním vzdělávání, které konečně pořádně rozvířily stojaté akademické vody a jednak svou činností v rámci předmětu Akademické psaní pro právníky na PrF MU. Nevím nakolik bylo např. pro MB skutečně přínosné jeho vyučování zmíněného předmětu, ale neustále nás vyzýval k tomu abychom mu argumenty oponovali, diskutovali a abychom se na průběhu semináře sami aktivně podíleli, což jsme také rádi činili.
Klasické kontinentální přednášky jsou nutně jednosměrné. Prof. Cepl říká, že pocházejí ještě z dob, kdy se předpokládalo, že studenti neměli na knihy, protože knihy byly psány ručně nebo knihtisk byl tak drahý, že přednáška nahrazovala učebnici. Dnes nemá přednáška valnější smysl a mne, pokud přednáším, nebaví.
Jinak seminář je něco jiného. Přiznávám nicméně, že důležité je, o jaký ročník se jedná. Nevylučuji, že zjistím i něco nového od studentů prvého ročníku, ale přiznejme, že je něco takového nutně limitované tím, že jsou to prváci (i tady je to pak většinou jednosměrné). Spíš mi seminář poskytuje zpětnou vazbu, když něco vykládám příliš složitě.
Naopak rád z tohoto "poznávacího" důvodu učím zahraniční studenty, kde se v tom vyžívám jako Honzou citovaný Zuckerman, nebo studenty vyšších ročníků.
Problém, který zmiňuje Míla, jsem řešil také. Vyřešil jsem jej takto: protože přednášecí seminář nabízí řada jiných, nemusím jej dělat, a pokud se to někomu nelíbí, ať si prostě z mého semináře odejde, a jde si na seminář přednášecí.
Protože zde bylo voláno i po reakci studentů, tak bych se pokusil poskytnout svůj názor.
Co se týče stavu na PrF MU, tak o nějaké výraznější interakci mezi studenty a učitely na seminářích (či dokonce přednáškách) nemůže být příliš řeč. Přitom většina učitelů se o její dosažení dle mého soudu ani nijak nesnaží, někteří se tomu snad až brání. Smutné je, že v tomto směru je nejvyhlášenější jedna vyučující právní filosofie. Když i v takovém předmětu je vlastní úsudek studenta potlačován, spíše než stimulován, tak je vážně něco špatně. Avšak čest světlým výjimkám - výbornou zkušenost mám např. s doc. Šimíčkem.
Zajímavé je, že ze svého studia na Fakultě sociálních studií (obor politologie) mám zkušenost dosti odlišnou. Zde bylo hodin, které se nesly v duchu dialogu mezi učitelem a studentem, podstatně víc.
Čím to? Určitě větší otevřenost na straně učitelů, mimo jiné vysvětlitelná podstatně nižším věkovým průměrem. Ale jsou tu taky strukturální důvody. Třeba jen to, že poměr mezi počtem kreditů, které je třeba získat z povinných a z volitelných kurzů, je 50:50. A touto cestou by mohly jít i právnické fakulty. Dát větší volnost studentům ve výběru toho, na co se chtějí při studiu zaměřovat.
I kdyz jsem ji osobne nezazil, libi se mi sokraticka metoda.
Nize je odkaz na stranku s nazornou demonstraci v oblasti stredoskolske matematiky (dvojkova soustava). Kdo matematiku nemate radi, nenechte se prosim odradit: prave vy si mozna stranku uzijete dvojnasob.
http://www.garlikov.com/Soc_Meth.html
1. Ucit je obecne prospesnejsi nez psat -- pokut se nejmenujete Z.K. nebo M.B. Vetsina clanku zustava bez odezvy a slouzi jen jako splneni pozadavku na docenturu, polozka v CV, resp. signalizace schopnosti autora. Predstavujte si, ze dobrym prednasenim ci vedenim seminare vlastne venujete kazdemu studentovi az nekolik tisic korun za semestr.
2. Dobra prednaska je sice jednosmerna, ale to divadlo taky. V obou pripadech ta show muze stat za to. Poslouchat prednasku napr. prof. Skrejpka nebo nektereho z rady nemeckych profesoru znamena stravit cas prinosneji nez ctenim ucebnice.
3. I kontinentalni prednasky ve velke aule mohou byt v rozumne mire interaktivni.
4. Studenti vyzaduji na prednaskach diktovani faktu, protoze se po nich pri zkouskach ocekava odrikavani faktu. (Anebo si to rada studentu mysli a fakulta si neda praci tu myslenku vyvratit.) Cist zadanou literaturu je fajn stejne jako prozit uzasna intelektualni dobrodruzstvi. Ale taky potrebujete ten papir.
Undeniably believe that which you stated. Your favorite reason seemed
to be on the internet the easiest thing to be aware
of. I say to you, I definitely get irked while people consider worries that they plainly
don't know about. You managed to hit the nail upon the top and also
defined out the whole thing without having side-effects , people can take
a signal. Will likely be back to get more. Thanks
Ahoj, neříkám, že díky mým radám se budeš okamžitě učit několikanásobně rychleji, ale věřím, že techniky učení, které jsem dal dohromady v tomhle článku určitě pomůžou: http://jakserychlenaucit.cz/jak-se-ucit-na-pravech/ Učení už snad nebude takové mučení a budeš ho vnímat jako lépe strávený čas.
Okomentovat