Trest práci!
V masochistické snaze poslechnout si pokud možno v co nejvíce zpravodajských mutacích zprávu o skonu Luciana Pavarottiho jsem ve čtvrtek absolvoval sadu rozhlasových, internetových a televizních zpráv, aby mne na konci pelotonu, po třetí citaci jeho provedení Nessun dorma, ještě víc vyvedla v z míry zvěst NOVY o tom, že ministr práce a sociálních věcí se natolik rozhorlil nad tím, kolik lidí u nás pracuje načerno, tedy mimo hranice standardního pracovního poměru, že je třeba učinit z takové práce trestný čin.
V první chvíli jsem tuto zprávu přikládal tradičnímu zveličování, na něž má tato stanice jistě zaregistrován přinejmenším užitný vzor – doufám, že Honza Komárek nikdy nebude nucen s ní komunikovat, ještě by z něj udělali Velbloudka – ale i zde se potvrdilo klasické rčení, že vtipu pana ředitele jsme se dosyta nasmáli, dokud nám nedošlo, že skutečně mluví o novém pracovním úkolu. Reportáž totiž byla završena citací pana ministra, kde opravdu řekl, že chystá novelu, podle níž by tato forma práce měla být trestným činem. A jak jsem se dnes dočetl na netu, má v tomto svém nápadu podporu nejen několika ostatních ministrů, ale v dojemné shodě s pravicovou vládou protentokrát i odborů (podrobně např. na http://ekonomika.idnes.cz/prace-nacerno-bude-trestnym-cinem-dll-/ekonomika.asp?c=A070713_781404_ekonomika_maf) A důvod? Státu prý každoročně unikají miliardy korun díky tomu, že černí zaměstnanci netěží ani z výhod, ani z nevýhod pracovního poměru, tedy zejména nemocenského a sociálního pojištění, o odvádění plateb na zdravotní pojištění a daních nemluvě.
Při poslechu tohoto zdůvodnění jsem si musel notně protřít uši. Nikdy se mi sice moc nelíbila floskule o právu jako minimu morálky (najít morální podklady vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, či celého obchodního práva, by bylo úkolem hodným nějakého úplně Jiného práva), ale v jednom oboru jsem jí – jakkoliv právě tento obor je pro mne podzimně tenkým ledem – přiznával určité ospravedlnění, a to v trestním právu hmotném. Pořád totiž věřím tomu, že má-li být nějaký čin trestným činem, měla by být obecná definice § 3 odst 1 trestního zákona (dále jen „TZ“) o „společnosti nebezpečném činu, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně“ naplněna i jakýmsi konsenzuálním společenským odporem a odsouzením. Jinak řečeno, jako zdůvodnění toho, že nějaké jednání má být trestné, mi pocitově rozhodně nedostačuje tvrzení, že se něco děje masově a stát to stojí spoustu peněz (pokud by tomu tak bylo, je nejvyšší čas začít trestat kouření a odchody do důchodu), ale je potřeba, aby se jednalo o čin, který je společnosti skutečně nebezpečný, přičemž tato společnost si toho je aspoň zprostředkovaně vědoma.
Na tom nic nemění, že v TZ najdeme i naprosto obskurní trestné činy, které jsou buď odrazem některého mezinárodního závazku (nebo znáte někoho, kdo ve smyslu § 182 odst. 1 písm. e) TZ úmyslně ohrozil provoz podmořského kabelu?) nebo reliktem tradice (kdy u nás naposledy někdo ublížil parlamentáři podle § 293 TZ?). I u osob, které krátí daně, poplatky a podobné povinné platby, koneckonců máme snad podvědomě pocit jakéhosi jánošíkovství, vědomě ale tušíme, že neplacení daní ohrožuje samo fungování státu, a tedy i nás všechny. U navrhované trestnosti práce načerno jde oproti tomu sice také o snahu „neplatit víc, když musíte“, ale až jaksi v druhém plánu, příliš vzdáleném, než aby z něj plynula možnost nějakého společenského odsouzení. Pracuji-li totiž načerno, činím tak buď proto, že jsem k tomu byl přímo či nepřímo donucen svým zaměstnavatelem, nebo tím vysílám společnosti signál o tom, že dobrodiní pracovního poměru v našem stále ještě sociálním státě pro mne byla až příliš velkorysá. Kterou z těchto motivací považuje asi pan ministr za odsouzení- a trestuhodnější?
Obávám se tedy, že tento návrh je pouze důsledkem zlehčování závažnosti trestního práva. Jakoby se občas zapomínalo, že odsouzení za trestný čin s sebou nese a má nést i odsouzení společenské, že trestný čin má být – a svými důsledky i je – čímsi kvalitativně jiným než například přestupek. Jakoby bylo vytvoření nového trestného činu jen dalším stupněm, jímž stát dává najevo, že se mu něco nelíbí: nejprve to zakážeme, a když společnost neposlouchá a stále zákaz masově nedodržuje, uděláme z toho nejprve přestupek a nakonec trestný čin... Touto obskurní logikou se podle § 152 TZ stal trestný čin i z porušování autorského práva, tedy z něčeho, co typicky ve vztahu k softwaru a hudbě dělá většina té části společnosti, která je toho technicky schopna (ano, přátelé, císař je skutečně nahý), z něčeho, co je opravdu těžko stavět naroveň krádeži, když ještě před sto lety zuřila debata, zda vůbec mají být práva duševního vlastnictví státem chráněna, a mezi krajními liberály tato podle mne legitimní debata dosud neutichla (přiznávám bez mučení, že jakkoli OSA stokrát opakuje, že vypalování je totéž jako krádež, nic to nemění na mém přesvědčení, že se jedná o činnost společensky méně nebezpečnou, než je třeba rychlá jízda v obci, která je zcela správně pouze přestupkem - ochránci autorských práv mají zkrátka silnější zákonodárnou lobby než pouliční chodci...). Právě v případě takových „trestných“ činů (a trestností nelegální práce by přibyl porušování autorských práv opravdu zdatný sourozenec) dochází k tomu, že proti pachateli nestojí stát ruku v ruce s oním společenským konsezem, ale stát stojí sám (jako kůl…) proti společnosti, která dané jednání spíše toleruje, jakoby zapomínala, že rozhodnutím zákonodárce je jí toto jednání „nebezpečné“…
Sluší se závěrem dodat, že absurditu svého návrhu se pan ministr pokusil zmírnit tvrzením, že by za tento trestný čin byly ukládány jen podmíněné tresty (jsem opravdu zvědav, jak by se dal tento příslib legislativně zakotvit) doplněné vysokou pokutou. Ale kdo ví, možná to byl jen první nástřel a ministerstvo se nakonec rozhodne využít jinou část § 27 TZ a uložit odsouzenému buď zákaz činnosti, tedy zákaz práce, nebo mu naopak uloží práce obecně prospěšné. U starších spoluobčanů by to mohlo být zostřeno ještě o ztrátu čestných titulů a vyznamenání, zejména řádů práce. Tak tedy: dobrou noc a trest práci!
Celý příspěvek
Obávám se tedy, že tento návrh je pouze důsledkem zlehčování závažnosti trestního práva. Jakoby se občas zapomínalo, že odsouzení za trestný čin s sebou nese a má nést i odsouzení společenské, že trestný čin má být – a svými důsledky i je – čímsi kvalitativně jiným než například přestupek. Jakoby bylo vytvoření nového trestného činu jen dalším stupněm, jímž stát dává najevo, že se mu něco nelíbí: nejprve to zakážeme, a když společnost neposlouchá a stále zákaz masově nedodržuje, uděláme z toho nejprve přestupek a nakonec trestný čin... Touto obskurní logikou se podle § 152 TZ stal trestný čin i z porušování autorského práva, tedy z něčeho, co typicky ve vztahu k softwaru a hudbě dělá většina té části společnosti, která je toho technicky schopna (ano, přátelé, císař je skutečně nahý), z něčeho, co je opravdu těžko stavět naroveň krádeži, když ještě před sto lety zuřila debata, zda vůbec mají být práva duševního vlastnictví státem chráněna, a mezi krajními liberály tato podle mne legitimní debata dosud neutichla (přiznávám bez mučení, že jakkoli OSA stokrát opakuje, že vypalování je totéž jako krádež, nic to nemění na mém přesvědčení, že se jedná o činnost společensky méně nebezpečnou, než je třeba rychlá jízda v obci, která je zcela správně pouze přestupkem - ochránci autorských práv mají zkrátka silnější zákonodárnou lobby než pouliční chodci...). Právě v případě takových „trestných“ činů (a trestností nelegální práce by přibyl porušování autorských práv opravdu zdatný sourozenec) dochází k tomu, že proti pachateli nestojí stát ruku v ruce s oním společenským konsezem, ale stát stojí sám (jako kůl…) proti společnosti, která dané jednání spíše toleruje, jakoby zapomínala, že rozhodnutím zákonodárce je jí toto jednání „nebezpečné“…
Sluší se závěrem dodat, že absurditu svého návrhu se pan ministr pokusil zmírnit tvrzením, že by za tento trestný čin byly ukládány jen podmíněné tresty (jsem opravdu zvědav, jak by se dal tento příslib legislativně zakotvit) doplněné vysokou pokutou. Ale kdo ví, možná to byl jen první nástřel a ministerstvo se nakonec rozhodne využít jinou část § 27 TZ a uložit odsouzenému buď zákaz činnosti, tedy zákaz práce, nebo mu naopak uloží práce obecně prospěšné. U starších spoluobčanů by to mohlo být zostřeno ještě o ztrátu čestných titulů a vyznamenání, zejména řádů práce. Tak tedy: dobrou noc a trest práci!
