Co z knižní produkce za rok 2012 stojí za přečtení: "Top Ten" IV aneb tip na letní čtivo
V posledním týdnu jsem byl několikrát taktně upozorněn, že je načase napsat čtvrté pokračování každoročního postu o knižních novinkách, které stojí za přečtení. Již delší dobu to nosím v hlavě, nicméně konečně jsem to dal na papír (ehm, do Wordu). Tento post tak volně navazuje na „Top Ten“ za rok 2009 (zde), „Top Ten“ za rok 2010 (zde) a „Top Ten“ za rok 2011 (zde). Seznam opět obsahuje deset titulů z anglicky psané knižní produkce a opět jsem se snažil, aby záběr byl oborově širší než to, o čem sám píšu. Za tipy opět děkuji Honzovi Komárkovi a Michalu Bobkovi.
Tady je ta slíbená desítka:
Aharon Barak,Proportionality: Constitutional Rights and their Limitations. Proporcionalita a vyvažování práv jsou ještě pořád hitem v oboru ústavního práva a teorie a tak se nelze divit, že knih na toto téma přibývá jako hub po dešti. Barakova monografie je asi nejobsáhlejší z nich. Kdo má radši německé autory, může ale sáhnout po Klattovi (Klatt, The Constitutional Structure of Proportionality). Ve Spojeném království se pak proporcionalita diskutuje ruku v ruce s deferencí (Brady, Proportionality and Deference under the UK Human Rights Act: An Institutionally Sensitive Approach). A koho zajímá tatáž problematika před mezinárodními lidskoprávními soudy, tak nepřišel v roce 2012 zkrátka (Legg, The Margin of Appreciation in International Human Rights Law: Deference and Proportionality).
Jeremy Waldron, The Harm in Hate Speech. Pro mě nejlepší publikace o svobodě projevu za tento rok. Waldronova knížka rezonovala hodně zejména v USA, kde se k ní vyjádřil i John Paul Stevens, soudce Nejvyššího soudu USA (viz zde), Hate speech se věnuje i editovaná kniha Herze a Molnára (The Content and Context of Hate Speech: Rethinking Regulation and Responses), které rovněž obsahuje skvělé eseje. Za zmínku stojí i publikace o komerčním projevu (Piety, Brandishing the First Amendment: Commercial Expression in America), ochraně akademického projevu (Post, Democracy, Expertise, and Academic Freedom: A First Amendment Jurisprudence for the Modern State) a Horowitzovy „instituce“ (Horwitz, First Amendment Institutions).
Anja Seibert-Fohr, Judicial Independence in Transition. Většina editovaných knih o soudcovské nezávislosti za moc nestojí. Tohle je však výjimka – velmi podrobné a střízlivě kritické kapitoly o mechanismech na ochranu soudcovské nezávislosti v „etablovaných“ i „nových“ demokraciích z této publikace činí referenční knihu na mnoho let dopředu. Jen škoda, že zde nenajdeme ani kapitolu o České republice ani o Slovensku.
David M. Dorsen, Henry Friendly: The Greatest Judge of Its Era, V Čechách je dobrých biografií významných soudců jako šafránu (popravdě řečeno o žádné nevím). Ve výběru za rok 2010 jsem zmiňoval vynikající biografii Learned Handa, mnohými označovaného za nejlepšího amerického soudce první poloviny dvacátého století. Henry Friendly je pro změnu často označován za nejlepšího amerického soudce druhé poloviny dvacátého století. Čtenářům, kteří se zaměřují výhradně na SCOTUS, tato dvě jména mohou znít překvapivě, ale kdo se o americké soudnictví zajímá podrobněji, to žádné překvapení není. Každopádně obě biografie stojí za přečtení.
András Sajó a Michel Rosenfeld (eds.) The Oxford Handbook of Comparative Constitutional Law. V současnosti asi nejlepší handbook, který shrbuje state of the art ve srovnávacím ústavním právu. Pokud někoho zajímá primárně ústavní inženýrství, může pak sáhnout po handbooku Toma Ginsburga (viz zde).
Jeremy Waldron, Dignity, Rank, and Rights. Jeremy Waldron Podruhé, tentokrát i lidské důstojnosti. A must read.
Antonin Scalia & Bryan Garner, Reading Law: The Interpretation of Legal Texts. O interpretaci právních norem toho vychází každý rok hodně. Rok 2012 byl ale obzvláště vydařený. Nejvíce ohlasu i reakcí asi vzbudila kniha soudce Nejvyššího soudu USA Antonina Scaliy, kterého asi není třeba představovat. Ten si tentokrát vzal na pomoc Bryana Garnera, známého lingvistu a autora řady příruček na téma Legal Writing in Plain English. Krom toho publikoval svůj pohled na výklad americké ústavy i další vlivný soudce (J. Harvie Wilkinson III, Cosmic Constitutional Theory: Why Americans Are Losing Their Inalienable Right to Self-Governance). K výkladu spíše z právněteoretických pozic stojí za přečtení i Ekins (The Nature of Legislative Intent) a Greenawalt (Statutory and Common Law Interpretation).
Ingo Venzke, How Interpretation Makes International Law: On Semantic Change and Normative Twists. Výklad právních norem je velkým tématem i v mezinárodním právu, kde má interpretace některé zvláštní prvky. Jako největší přínos v tomto roce považuji knihu Inga Venzkeho. Jeho argument, že výkladem dochází v mezinárodním právu k jeho implicitní novelizaci, je samozřejmě kontroverzní, ale je vystavěn velmi dobře. Pokud jde o výklad v mezinárodním právu, v roce 2012 vyšel i podrobný komentář k Vídeňské úmluvě o smluvním právu, který se detailně vyjadřuje i k čl. 31-33 (Vienna Convention on the Law of Treaties: A Commentary).
Brian Leiter, Why Tolerate Religion? Nepochybně jedna z nekontorverznějších knih z oboru politické filozofie v roce 2012 (co taky čekat od Leitera, že…). Leiter si tentokrát bere na paškál preferenční zacházení s církvemi a jako vždy je velmi přesvědčivý. Vzhledem k církevním restitucím jde o aktuální téma i v ČR.
Chris J. Bickerton, European Integration: From Nation-States to Member States. Bickerton ve své knize argumentuje, že na proces evropské integrace je nutné hledět nikoliv jako na projev supranacionalismu či národních zájmů, nýbrž jako na proces transformace státu (ze státu národního na stát členský). Podle mých „learned and noble friends“ jde o stejně zásadní počtení jako v případě Daniela Kelemena, doporučovaného minulý rok. Pokud Vás zajímá právo EU, za zmínku stojí i sbírka esejů Philosophical Foundations of EU Law.
Mimo soutěž, Honza Komárek doporučuje pro úvod do problematiky práva EU knihu Roberta Schütze, An Introduction to European Law. Německý autor = precizní, systematické, přehledné a přitom i čtivé.
Jako každý rok budu samozřejmě rád za jakékoliv doplnění. Ostatně k tomu tento post primárně slouží
Celý příspěvek
Tady je ta slíbená desítka:
Aharon Barak,Proportionality: Constitutional Rights and their Limitations. Proporcionalita a vyvažování práv jsou ještě pořád hitem v oboru ústavního práva a teorie a tak se nelze divit, že knih na toto téma přibývá jako hub po dešti. Barakova monografie je asi nejobsáhlejší z nich. Kdo má radši německé autory, může ale sáhnout po Klattovi (Klatt, The Constitutional Structure of Proportionality). Ve Spojeném království se pak proporcionalita diskutuje ruku v ruce s deferencí (Brady, Proportionality and Deference under the UK Human Rights Act: An Institutionally Sensitive Approach). A koho zajímá tatáž problematika před mezinárodními lidskoprávními soudy, tak nepřišel v roce 2012 zkrátka (Legg, The Margin of Appreciation in International Human Rights Law: Deference and Proportionality).
Jeremy Waldron, The Harm in Hate Speech. Pro mě nejlepší publikace o svobodě projevu za tento rok. Waldronova knížka rezonovala hodně zejména v USA, kde se k ní vyjádřil i John Paul Stevens, soudce Nejvyššího soudu USA (viz zde), Hate speech se věnuje i editovaná kniha Herze a Molnára (The Content and Context of Hate Speech: Rethinking Regulation and Responses), které rovněž obsahuje skvělé eseje. Za zmínku stojí i publikace o komerčním projevu (Piety, Brandishing the First Amendment: Commercial Expression in America), ochraně akademického projevu (Post, Democracy, Expertise, and Academic Freedom: A First Amendment Jurisprudence for the Modern State) a Horowitzovy „instituce“ (Horwitz, First Amendment Institutions).
Anja Seibert-Fohr, Judicial Independence in Transition. Většina editovaných knih o soudcovské nezávislosti za moc nestojí. Tohle je však výjimka – velmi podrobné a střízlivě kritické kapitoly o mechanismech na ochranu soudcovské nezávislosti v „etablovaných“ i „nových“ demokraciích z této publikace činí referenční knihu na mnoho let dopředu. Jen škoda, že zde nenajdeme ani kapitolu o České republice ani o Slovensku.
David M. Dorsen, Henry Friendly: The Greatest Judge of Its Era, V Čechách je dobrých biografií významných soudců jako šafránu (popravdě řečeno o žádné nevím). Ve výběru za rok 2010 jsem zmiňoval vynikající biografii Learned Handa, mnohými označovaného za nejlepšího amerického soudce první poloviny dvacátého století. Henry Friendly je pro změnu často označován za nejlepšího amerického soudce druhé poloviny dvacátého století. Čtenářům, kteří se zaměřují výhradně na SCOTUS, tato dvě jména mohou znít překvapivě, ale kdo se o americké soudnictví zajímá podrobněji, to žádné překvapení není. Každopádně obě biografie stojí za přečtení.
András Sajó a Michel Rosenfeld (eds.) The Oxford Handbook of Comparative Constitutional Law. V současnosti asi nejlepší handbook, který shrbuje state of the art ve srovnávacím ústavním právu. Pokud někoho zajímá primárně ústavní inženýrství, může pak sáhnout po handbooku Toma Ginsburga (viz zde).
Jeremy Waldron, Dignity, Rank, and Rights. Jeremy Waldron Podruhé, tentokrát i lidské důstojnosti. A must read.
Antonin Scalia & Bryan Garner, Reading Law: The Interpretation of Legal Texts. O interpretaci právních norem toho vychází každý rok hodně. Rok 2012 byl ale obzvláště vydařený. Nejvíce ohlasu i reakcí asi vzbudila kniha soudce Nejvyššího soudu USA Antonina Scaliy, kterého asi není třeba představovat. Ten si tentokrát vzal na pomoc Bryana Garnera, známého lingvistu a autora řady příruček na téma Legal Writing in Plain English. Krom toho publikoval svůj pohled na výklad americké ústavy i další vlivný soudce (J. Harvie Wilkinson III, Cosmic Constitutional Theory: Why Americans Are Losing Their Inalienable Right to Self-Governance). K výkladu spíše z právněteoretických pozic stojí za přečtení i Ekins (The Nature of Legislative Intent) a Greenawalt (Statutory and Common Law Interpretation).
Ingo Venzke, How Interpretation Makes International Law: On Semantic Change and Normative Twists. Výklad právních norem je velkým tématem i v mezinárodním právu, kde má interpretace některé zvláštní prvky. Jako největší přínos v tomto roce považuji knihu Inga Venzkeho. Jeho argument, že výkladem dochází v mezinárodním právu k jeho implicitní novelizaci, je samozřejmě kontroverzní, ale je vystavěn velmi dobře. Pokud jde o výklad v mezinárodním právu, v roce 2012 vyšel i podrobný komentář k Vídeňské úmluvě o smluvním právu, který se detailně vyjadřuje i k čl. 31-33 (Vienna Convention on the Law of Treaties: A Commentary).
Brian Leiter, Why Tolerate Religion? Nepochybně jedna z nekontorverznějších knih z oboru politické filozofie v roce 2012 (co taky čekat od Leitera, že…). Leiter si tentokrát bere na paškál preferenční zacházení s církvemi a jako vždy je velmi přesvědčivý. Vzhledem k církevním restitucím jde o aktuální téma i v ČR.
Chris J. Bickerton, European Integration: From Nation-States to Member States. Bickerton ve své knize argumentuje, že na proces evropské integrace je nutné hledět nikoliv jako na projev supranacionalismu či národních zájmů, nýbrž jako na proces transformace státu (ze státu národního na stát členský). Podle mých „learned and noble friends“ jde o stejně zásadní počtení jako v případě Daniela Kelemena, doporučovaného minulý rok. Pokud Vás zajímá právo EU, za zmínku stojí i sbírka esejů Philosophical Foundations of EU Law.
Mimo soutěž, Honza Komárek doporučuje pro úvod do problematiky práva EU knihu Roberta Schütze, An Introduction to European Law. Německý autor = precizní, systematické, přehledné a přitom i čtivé.
Jako každý rok budu samozřejmě rád za jakékoliv doplnění. Ostatně k tomu tento post primárně slouží
