Pawel Uhl: O důvěře, nedůvěře a nedočkavosti
Poslední půl rok je na události a inspirativní momenty z ústavního práva bohatší než celá předchozí dekáda. Je zjevné, že přímá volba prezidenta byla nepochybně dobrým krokem k oživení poněkud skomírající diskuse o podobě ústavního práva. Události posledních dnů jsou toho jen příkladem. Zatím největší novinkou z katalogu neotřelých postupů je idea zkrátit trvání nově jmenované vlády na minimum tím, že jí sněmovna vyjádří nedůvěru hned namísto toho, aby čekala třicet dní na žádost o vyjádření důvěry dle čl. 68 odst. 3 Ústavy.
Už se objevily úvahy, které tento postup zvažují, jiné jej zpochybňují, další relativizují. Jakkoliv je tento postup možná politicky lákavý, jeho dopady by pro ty, kdo jej zvažují, nemusely být příliš přínosné. Dovolím si k tomu přičinit taktéž jednu poznámku. Důvěra a nedůvěra jsou odlišná vyjádření právně relevantní politické vůle a nejsou svou vzájemnou negací. Každé z těchto vyjádření má jiné následky, vyžaduje jinou formální proceduru směřujíc k vyvolání a plní jinou funkci. Jedno nemusí nutně nahradit druhé v podobě nepřijetí nevrženého usnesení.
Vyjádření nedůvěry vládě je samozřejmě aktem, ve kterém není sněmovna nijak omezena a může tak učinit samozřejmě dříve, než vláda před ní předstoupí a požádá o vyjádření důvěry. Pokud bude výsledek hlasování o nedůvěře negativní, tak to nezbavuje vládu povinnosti předstoupit před sněmovnu a požádat o důvěru.
Pokud by naopak sněmovna vyjádřila vládě nedůvěru ve třicetidenní lhůtě po jejím jmenování, tak nastává situace předvídaná v ust. čl. 73 odst. 2 Ústavy a nově jmenovaná vláda je povinna podat demisi. V tom okamžiku logicky zaniká povinnost předstoupit před sněmovnu s žádostí o důvěru, protože vláda se již nachází v situaci, kdy je povinna demisi podat a prezident je povinen ji přijmout. Potud vypadá proces jako identický, ale jeho důsledky jsou jiné.
Ústavou předvídaný druhý pokus prezidenta k ustavení nové vlády je popsán v ust. čl. 68 odst. 4 Ústavy, jenž zní takto: „Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“. Ano, druhý (a i třetí) pokus je podmíněn předchozím nezískáním důvěry. Pokud je vládě naopak vyjádřena nedůvěra, tak by se podle mého názoru mělo postupovat tak, že prezident zahájí proces jmenování vlády jako obvykle, tedy dle postupu předvídaném v čl. 68 odst. 2 Ústavy (bez odkazu ze 4. odstavce). Jinými slovy, prezident by začínal s tzv. prvním pokusem a tzv. třetí pokus, jenž fakticky náleží předsedovi sněmovny, by se naopak tímto oddaloval. Vyjádření nedůvěry by bylo tedy v podstatě restartem celého ustavovacího trojfázového procesu.
Skutečnost, že tento slibný nápad byl poměrně brzy opuštěn, nás nemusí mrzet. Budoucnost bude na další inspirativní nápady nepochybně bohatá.