V první části tohoto příspěvku bylo pojednáváno o tom,
jaké orgány v současnosti monitorují nebo vyšetřují situaci v Sýrii,
a rovněž jaké jsou v nynější možnosti vnitrostátního stíhání pachatelů
zločinů (s)páchaných v Sýrii. Vzhledem k tomu, že v případě válečných
zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy se jedná o zločiny podle
mezinárodního práva, v této části příspěvku bude věnována pozornost roli mezinárodní
trestní justice.
 |
Mezinárodní trestní soud v Haagu |
K umožnění vyšetřování uvedených zločinů mezinárodním
soudem by bylo třeba rezoluce Rady bezpečnosti podle kapitoly VII Charty OSN.[1]
Měla by Rada bezpečnosti vytvořit samostatný trestní tribunál pro Sýrii? Anebo
by měla vyšetřování situace v Sýrii svěřit Mezinárodnímu trestnímu soudu?
Možnost vytvoření ad hoc trestního tribunálu
Tak jako byly v devadesátých letech 20. století vytvořeny
mezinárodní trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu, mohl by být
v případě politické vůle Radou bezpečnosti ustaven Mezinárodní trestní tribunál
pro Sýrii. Druhou alternativou by bylo postoupit situaci v Sýrii k vyšetřování
Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS).
Vytvoření nového ad hoc tribunálu by mělo několik výhod.
Zaprvé, všechny státy, které jsou členy OSN, by měly právní povinnost s takovým
soudem spolupracovat. Zadruhé, takový tribunál by se mohl věnovat vyšetřování
pouze jedné situace, přičemž MTS se musí zaměřovat na řadu různých vyšetřování
v kulturně velmi odlišných oblastech. Specializovaný tribunál by tak mohl
pravděpodobně lépe zaměřit svoji pozornost na syrský konflikt a jeho specifika.
Zatřetí, věcná jurisdikce soudu by mohla zohlednit zločiny,
které jsou pro konflikt v Sýrii skutečně relevantní. V případě bližšího pohledu
na výčet válečných zločinů v Římském statutu MTS je totiž patrné, že řada
zločinů typických pro Sýrii může spadat mimo věcnou jurisdikci MTS. Římský
statut totiž pokrývá více válečných zločinů v rámci tzv. mezinárodního
ozbrojeného konfliktu (
international armed conflict, IAC) nežli v rámci
konfliktu jiného charakteru (má se na mysli „vnitřní konflikt“ neboli občanská
válka,
non-international armed conflict, NIAC). A právě řada ozbrojených
konfliktů v Sýrii by byla právně kvalifikována jako vnitřní konflikt, a z tohoto
důvodu by některé zločiny do věcné jurisdikce MTS nespadaly. Jedná se například
o disproporcionální útoky na civilisty nebo úmyslné hladovění civilistů včetně
odepírání dodávek humanitární pomoci.[2] Nicméně je třeba říci, že i tak Římský
statut MTS obsahuje 19 bodů válečných zločinů aplikovatelných i v rámci
vnitřního konfliktu.
Začtvrté, jelikož představitelé ISIS jsou zodpovědní za
zločiny spáchané jak na území Sýrie, tak severního Iráku, bylo by vhodné, aby
byl statut případného ad hoc soudu napsán takovým způsobem, aby se soud mohl
zabývat rovněž zločiny ISIS v severním Iráku. A zapáté, bylo by třeba definovat
(jako čl. 27 Římského statutu) odnětí obyčejových imunit pro státní
představitele.
Na druhou stranu je namístě upozornit na to, že v případě
vytváření nového ad hoc tribunálu by mohly v Radě bezpečnosti vzniknout snahy
omezit jurisdikci takového soudu podle politických potřeb, a to například
vyjmutím představitelů syrské vlády anebo zaměřením soudu pouze na příslušníky
ISIS. Je tedy nutné zdůraznit, že jakákoliv diskuze o jurisdikci případného
soudu musí respektovat zásadu nestrannosti.
Možnost postoupení situace Mezinárodnímu trestnímu soudu
Výše diskutovaná možnost vytvoření nového ad hoc tribunálu
se zdá mít řadu výhod. Z jakých důvodů by tedy mohlo být lepším řešením
postoupení situace v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu?
Pro tuto variantu existují především dva silné praktické
argumenty. Zaprvé, zapojení MTS by bylo rychlejší. Jakmile Rada bezpečnosti
situaci v Sýrii MTS postoupí, může soud začít prakticky ihned vyšetřovat. Více
než 15 let od vstupu Římského statutu v platnost má soud zavedené procedury a
rovněž určitou rozhodovací praxi. Naproti tomu vytváření nového ad hoc
tribunálu by v praxi znamenalo zdržení v řádu několika let. Zadruhé, po
zkušenostech s náklady ad hoc tribunálů z devadesátých let minulého století je
namístě zdůraznit,[3] že zapojení současného MTS, který se věnuje různým
vyšetřováním a může tak využívat synergických efektů, by bylo levnější.
Je však nutné říci, že za účelem kvalitního vyšetřování
zločinů v Sýrii by bylo zapotřebí, aby rezoluce Rady bezpečnosti postupující
situaci v Sýrii MTS obsahovala některé důležité náležitosti. Především by měla
na rozdíl od dřívějších rezolucí (Dárfúr a Libye) rozhodnout, že OSN ponese
náklady vyšetřování situace v Sýrii. Rezoluce by také měla pro účely
vyšetřování explicitně odejmout obyčejové imunity, aby bylo zřejmé, že lze
soudit i státní představitele. Žádoucí by rovněž bylo stanovení právní
povinnosti pro všechny státy se soudem v případě vyšetřování zločinů v Sýrii
plně spolupracovat. V neposlední řadě by bylo vhodné definovat jurisdikci tak,
aby MTS mohl soudit i představitele ISIS zodpovědné za zločiny spáchané v
severním Iráku.
Realizace kterékoliv ze dvou výše uvedených variant by
oproti současné situaci představovala významný pokrok. Domnívám se však, že s
ohledem na praktické argumenty jako je rychlost, náklady, a rovněž možnost řadu
záležitostí vyřešit správnou formulací rezoluce, je preferovaným řešením
postoupení situace v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu.
Nezapomenout na tranziční spravedlnost
V naději, že konflikt v Sýrii skončí spíše dříve nežli
později, považuji na nutné zdůraznit, že dosažení tzv. tranziční spravedlnosti
(transitional justice) v postkonfliktním prostředí nespočívá pouze v realizaci
trestních řízení, jakkoliv jsou důležitá. Mezi pilíře tranziční spravedlnosti
patří kromě trestních řízení také hledání pravdy, odškodnění obětí či snaha o
usmíření ve společnosti. Cílem těchto nástrojů je ideálně dosáhnout toho, aby minulost
nebyla zneužívána pro obnovení konfliktu v budoucnosti.
Co se týče trestní spravedlnosti, nejvíce zodpovědní
představitelé by měli být postaveni před Mezinárodní trestní soud. V budoucnu
však bude zapotřebí, aby byla v postkonfliktní situaci posílena také domácí
trestní justice. Za účelem souzení středně závažných zločinů by měly být
vytvořeny vnitrostátní „hybridní“ soudy posílené o mezinárodní odborníky.
Inspiraci pro takové řešení lze najít v Kosovu, v Bosně a Hercegovině, nebo v
současně vytvářeném trestním soudu s národními i mezinárodními prvky ve
Středoafrické republice.
Přestože primárním obsahem tohoto příspěvku je snaha o
dosažení trestní spravedlnosti, je třeba klást potřebný důraz i na ostatní
pilíře tranziční spravedlnosti. Především hledání pravdy a usmíření ve
společnosti by mělo být v budoucnu podpořeno vytvořením Komise pravdy a
usmíření (Truth and Reconciliation Commission), jako například v Jihoafrické
republice v devadesátých letech 20. století.
Za účelem zmírnění současného hlubokého deficitu trestní
spravedlnosti v Sýrii lze tedy doporučit zapojení Mezinárodního trestního
soudu, a v postkonfliktní situaci jednak posílení odbornosti vnitrostátní
justice, a jednak činnost Komise pravdy a usmíření. Ukončení konfliktu v
kombinaci s implementací výše uvedených tří nástrojů by mělo skutečný potenciál
přinést naději pro klidnější budoucnost, která v Sýrii již řadu let tolik
schází.
Poznámky
[1] Tento článek se zaměřuje na právní aspekty, nikoliv na
aktuální politickou situaci v Radě bezpečnosti OSN.
[2] Definice disproporcionálních útoků na civilisty je
v Římském statutu obsažena v čl. 8, odst. 2, písm. b, římská číslice
iv. Úmyslné hladovění civilistů je definováno v čl. 8, odst. 2, písm. b,
římská číslice xxv.
Zdroje
Bartels, Rogier. 2013. Dealing with the Principle of
Proportionality in Armed Conflict in Retrospect: The Application of the
Principle in International Criminal Trials, ILR č. 46 (2), 271–315.
Hayner, Priscilla B. 2011. Unspeakable Truths: Transitional
Justice and the Challenge of Truth Commissions (Routledge).
Jones, Annika. 2013. Seeking International Criminal Justice
in Syria, ILS č. 89, 802–816.
Reconciliation after Violent Conflict: A Handbook. 2003
(International Institute for Democracy and Electoral Assistance).
Rome Statute of the International Criminal Court.
Fotografie
Mezinárodní trestní soud, autor: Jan Lhotský