Jan Lhotský: Konflikt v Sýrii – jak na mezinárodní trestní spravedlnost? (2. část)

V první části tohoto příspěvku bylo pojednáváno o tom, jaké orgány v současnosti monitorují nebo vyšetřují situaci v Sýrii, a rovněž jaké jsou v nynější možnosti vnitrostátního stíhání pachatelů zločinů (s)páchaných v Sýrii. Vzhledem k tomu, že v případě válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy se jedná o zločiny podle mezinárodního práva, v této části příspěvku bude věnována pozornost roli mezinárodní trestní justice.

Mezinárodní trestní soud v Haagu

K umožnění vyšetřování uvedených zločinů mezinárodním soudem by bylo třeba rezoluce Rady bezpečnosti podle kapitoly VII Charty OSN.[1] Měla by Rada bezpečnosti vytvořit samostatný trestní tribunál pro Sýrii? Anebo by měla vyšetřování situace v Sýrii svěřit Mezinárodnímu trestnímu soudu?

Možnost vytvoření ad hoc trestního tribunálu

Tak jako byly v devadesátých letech 20. století vytvořeny mezinárodní trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu, mohl by být v případě politické vůle Radou bezpečnosti ustaven Mezinárodní trestní tribunál pro Sýrii. Druhou alternativou by bylo postoupit situaci v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS).

Vytvoření nového ad hoc tribunálu by mělo několik výhod. Zaprvé, všechny státy, které jsou členy OSN, by měly právní povinnost s takovým soudem spolupracovat. Zadruhé, takový tribunál by se mohl věnovat vyšetřování pouze jedné situace, přičemž MTS se musí zaměřovat na řadu různých vyšetřování v kulturně velmi odlišných oblastech. Specializovaný tribunál by tak mohl pravděpodobně lépe zaměřit svoji pozornost na syrský konflikt a jeho specifika.

Zatřetí, věcná jurisdikce soudu by mohla zohlednit zločiny, které jsou pro konflikt v Sýrii skutečně relevantní. V případě bližšího pohledu na výčet válečných zločinů v Římském statutu MTS je totiž patrné, že řada zločinů typických pro Sýrii může spadat mimo věcnou jurisdikci MTS. Římský statut totiž pokrývá více válečných zločinů v rámci tzv. mezinárodního ozbrojeného konfliktu (international armed conflict, IAC) nežli v rámci konfliktu jiného charakteru (má se na mysli „vnitřní konflikt“ neboli občanská válka, non-international armed conflict, NIAC). A právě řada ozbrojených konfliktů v Sýrii by byla právně kvalifikována jako vnitřní konflikt, a z tohoto důvodu by některé zločiny do věcné jurisdikce MTS nespadaly. Jedná se například o disproporcionální útoky na civilisty nebo úmyslné hladovění civilistů včetně odepírání dodávek humanitární pomoci.[2] Nicméně je třeba říci, že i tak Římský statut MTS obsahuje 19 bodů válečných zločinů aplikovatelných i v rámci vnitřního konfliktu.

Začtvrté, jelikož představitelé ISIS jsou zodpovědní za zločiny spáchané jak na území Sýrie, tak severního Iráku, bylo by vhodné, aby byl statut případného ad hoc soudu napsán takovým způsobem, aby se soud mohl zabývat rovněž zločiny ISIS v severním Iráku. A zapáté, bylo by třeba definovat (jako čl. 27 Římského statutu) odnětí obyčejových imunit pro státní představitele.

Na druhou stranu je namístě upozornit na to, že v případě vytváření nového ad hoc tribunálu by mohly v Radě bezpečnosti vzniknout snahy omezit jurisdikci takového soudu podle politických potřeb, a to například vyjmutím představitelů syrské vlády anebo zaměřením soudu pouze na příslušníky ISIS. Je tedy nutné zdůraznit, že jakákoliv diskuze o jurisdikci případného soudu musí respektovat zásadu nestrannosti.

Možnost postoupení situace Mezinárodnímu trestnímu soudu

Výše diskutovaná možnost vytvoření nového ad hoc tribunálu se zdá mít řadu výhod. Z jakých důvodů by tedy mohlo být lepším řešením postoupení situace v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu?

Pro tuto variantu existují především dva silné praktické argumenty. Zaprvé, zapojení MTS by bylo rychlejší. Jakmile Rada bezpečnosti situaci v Sýrii MTS postoupí, může soud začít prakticky ihned vyšetřovat. Více než 15 let od vstupu Římského statutu v platnost má soud zavedené procedury a rovněž určitou rozhodovací praxi. Naproti tomu vytváření nového ad hoc tribunálu by v praxi znamenalo zdržení v řádu několika let. Zadruhé, po zkušenostech s náklady ad hoc tribunálů z devadesátých let minulého století je namístě zdůraznit,[3] že zapojení současného MTS, který se věnuje různým vyšetřováním a může tak využívat synergických efektů, by bylo levnější.

Je však nutné říci, že za účelem kvalitního vyšetřování zločinů v Sýrii by bylo zapotřebí, aby rezoluce Rady bezpečnosti postupující situaci v Sýrii MTS obsahovala některé důležité náležitosti. Především by měla na rozdíl od dřívějších rezolucí (Dárfúr a Libye) rozhodnout, že OSN ponese náklady vyšetřování situace v Sýrii. Rezoluce by také měla pro účely vyšetřování explicitně odejmout obyčejové imunity, aby bylo zřejmé, že lze soudit i státní představitele. Žádoucí by rovněž bylo stanovení právní povinnosti pro všechny státy se soudem v případě vyšetřování zločinů v Sýrii plně spolupracovat. V neposlední řadě by bylo vhodné definovat jurisdikci tak, aby MTS mohl soudit i představitele ISIS zodpovědné za zločiny spáchané v severním Iráku.

Realizace kterékoliv ze dvou výše uvedených variant by oproti současné situaci představovala významný pokrok. Domnívám se však, že s ohledem na praktické argumenty jako je rychlost, náklady, a rovněž možnost řadu záležitostí vyřešit správnou formulací rezoluce, je preferovaným řešením postoupení situace v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu.

Nezapomenout na tranziční spravedlnost

V naději, že konflikt v Sýrii skončí spíše dříve nežli později, považuji na nutné zdůraznit, že dosažení tzv. tranziční spravedlnosti (transitional justice) v postkonfliktním prostředí nespočívá pouze v realizaci trestních řízení, jakkoliv jsou důležitá. Mezi pilíře tranziční spravedlnosti patří kromě trestních řízení také hledání pravdy, odškodnění obětí či snaha o usmíření ve společnosti. Cílem těchto nástrojů je ideálně dosáhnout toho, aby minulost nebyla zneužívána pro obnovení konfliktu v budoucnosti.

Co se týče trestní spravedlnosti, nejvíce zodpovědní představitelé by měli být postaveni před Mezinárodní trestní soud. V budoucnu však bude zapotřebí, aby byla v postkonfliktní situaci posílena také domácí trestní justice. Za účelem souzení středně závažných zločinů by měly být vytvořeny vnitrostátní „hybridní“ soudy posílené o mezinárodní odborníky. Inspiraci pro takové řešení lze najít v Kosovu, v Bosně a Hercegovině, nebo v současně vytvářeném trestním soudu s národními i mezinárodními prvky ve Středoafrické republice.

Přestože primárním obsahem tohoto příspěvku je snaha o dosažení trestní spravedlnosti, je třeba klást potřebný důraz i na ostatní pilíře tranziční spravedlnosti. Především hledání pravdy a usmíření ve společnosti by mělo být v budoucnu podpořeno vytvořením Komise pravdy a usmíření (Truth and Reconciliation Commission), jako například v Jihoafrické republice v devadesátých letech 20. století.

Za účelem zmírnění současného hlubokého deficitu trestní spravedlnosti v Sýrii lze tedy doporučit zapojení Mezinárodního trestního soudu, a v postkonfliktní situaci jednak posílení odbornosti vnitrostátní justice, a jednak činnost Komise pravdy a usmíření. Ukončení konfliktu v kombinaci s implementací výše uvedených tří nástrojů by mělo skutečný potenciál přinést naději pro klidnější budoucnost, která v Sýrii již řadu let tolik schází.

První část tohoto příspěvku byla na Jiném Právu zveřejněna 13. května 2018. Celý článek byl uveden v Bulletinu Centra pro lidská práva a demokratizaci v březnu 2018.

Poznámky

[1] Tento článek se zaměřuje na právní aspekty, nikoliv na aktuální politickou situaci v Radě bezpečnosti OSN.

[2] Definice disproporcionálních útoků na civilisty je v Římském statutu obsažena v čl. 8, odst. 2, písm. b, římská číslice iv. Úmyslné hladovění civilistů je definováno v čl. 8, odst. 2, písm. b, římská číslice xxv.

[3] Například ve dvouletém období 2010-2011 činily náklady Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii 286 mil. USD.

Zdroje

Bartels, Rogier. 2013. Dealing with the Principle of Proportionality in Armed Conflict in Retrospect: The Application of the Principle in International Criminal Trials, ILR č. 46 (2), 271–315.

Hayner, Priscilla B. 2011. Unspeakable Truths: Transitional Justice and the Challenge of Truth Commissions (Routledge).

Jones, Annika. 2013. Seeking International Criminal Justice in Syria, ILS č. 89, 802–816.

Reconciliation after Violent Conflict: A Handbook. 2003 (International Institute for Democracy and Electoral Assistance).

Rome Statute of the International Criminal Court.

Fotografie

Mezinárodní trestní soud, autor: Jan Lhotský