Nový host a umění disentu

Moc děkujeme Báře Havelkové za dubnové hostování. Po dlouhé době nám dovolila vrátit se ke sloganu: Jiné právo – Vaše pravidelná dávka emocí. Jako hosta na květen vítám Zuzanu Vikarskou. Zuzka nedávno absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy; dnes pokračuje v postgraduálním studiu na Lovaňské univerzitě. Na Jiném právu se doufáme přidá do čerstvého větru jinoprávních ještěrek (které zdůrazňuji s podpůrným odkazem na své lednové ohlášky jsou bezpohlavní).

Tak už si nás zase pletou s Čečenci. Bohužel, dnes je to o něco méně bezpečný omyl, než který jsem zažil v polovině devadesátých let v Německu. Když jsem tam studoval na gymnáziu v průběhu první války na Kavkaze, občas se u mě zastavil nějaký spolužák či učitel a politoval mě, že je u nás ta invaze Rusů. Nu, fakt je, že Tschechien a Tschetschenien zní nebezpečně podobně, tedy o poznání více než Chechnya a Czech Republic. Nezbývá než doufat, že než ti amící hodí ten první „nuke“, tak se alespoň juknou na mapu.

O odlišných (disentních) stanoviscích byla na Jiném právu již několikráte řeč. Myslím, že teoretici tohoto fenoménu by se napříště měli zaměřit na odlišná stanoviska českého soudce u ESLP Aleše Pejchala. Jeho první odlišná stanoviska (kupř. částečně odlišné stanovisko ve věci EON c. FRANCE, rozsudek ze dne 14. března 2013, věc č. 26118/10, či odlišné stanovisko ve věci PODBELŠEK BRAČIČ v. SLOVENIA, rozsudek ze dne 18. dubna 2013, č 42224/04) jsou skutečně perly: volná koláž ze Seneky, přihozený taky Hájek (tedy ten Friedrich August von, nikoliv ten Přemysl, vechtr ve výslužbě), promíchaný s oblíbenou Vídeňskou úmluvou o smluvním právu a učebnicovými výroky o čemsi. Ale já se ještě vzepnu, beru si barevnou fixu a jdu se snažit pochopit tu myšlééénku… (ale snad to alespoň na té Ukrajině chápou, když už odtamtud přicházejí do Štrasburku ti zkušenější právníci).