14 června 2007

Ženy s odhalenými ňadry ve správním soudnictví

V reakci na příklady zahraničních košilatých rozsudků, které jsem uveřejnil zde, jsem dostal z judikatorní tepny správního soudnictví (Oddělení dokumentace a analytiky Nejvyššího správního soudu) obratem důkaz, že ani čeští správní soudci se nenudí. Níže přetiskuji výňatky z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, čj. 9 Ca 140/2005-46, zatím nepublikováno.

Regulace reklamy: reklama obsahující prvky pornografie

k § 2 odst. 3 větě prvé zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 138/2002 Sb. (v textu též „zákon o regulaci reklamy“)

Skutečnost, že dnes jsou dospělým snadno dostupné pornografické časopisy či videokazety, nemění nic na tom, že zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje reklamu, která obsahuje byť jen prvky pornografie. Společenská nebezpečnost přitom není zákonným hlediskem pro posouzení souladu reklamy se zákonem. Dle zákona o regulaci reklamy nesmí reklama obsahovat žádné prvky pornografie, tedy ani prvky toho druhu pornografie, která není považována za společensky nebezpečnou.

Věc: Družstvo V. proti Magistrátu hlavního města Prahy o uložení pokuty.
Žalovaný vydal dne 4. 4. 2005 rozhodnutí, kterým uložil žalobci pokutu ve výši 250 000 Kč podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy za porušení § 2 odst. 3 téhož zákona. Žalobce zadal reklamu na služby Clubu V., která je v rozporu s dobrými mravy tím, že ohrožuje obecně nepřijatelným způsobem mravnost a obsahuje prvky pornografie; současně žalovaný podle § 8 odst. 2 téhož zákona nařídil ukončení této reklamy, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žaobu u Městského soudu v Praze. V žalobě namítl, že vzhledem k neexistenci definice pornografie v právních předpisech se žalovaný dovolává autority soudního znalce MUDr. Radima U., CSc., kterému byly předány k posouzení předmětné propagační tiskoviny. Žalobce dále uvedl, že předmětný propagační materiál žádným způsobem nešíří volně po veřejnosti, protože návštěvnost Clubu V. je zajišťována řidiči taxi, kteří na žádost zákazníka, který požádá o doporučení nočního klubu, informují zákazníka o Clubu V. a předloží mu propagační materiály. Řidiči taxi jsou seznámeni s pokynem žalobce, jak propagační materiál zákazníkovi nabídnout. Propagační materiál není v žádném případě vnucován, ale poskytnut až na základě zájmu zákazníka o návštěvu nočního klubu. Žalobce má jiný názor na obsah propagačních materiálů než žalovaný: považuje jej za umělecké ztvárnění ženského těla a nesouhlasí s podsouvaným pornografickým obsahem.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že posouzení případu není rozhodující, od koho a jakým způsobem správní orgán předmětné reklamní materiály získal, rozhodující je obsah reklamy, který správní orgán posuzuje ze zákona. Nesporné je to, že se jedná o reklamu ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o regulaci reklamy, tj. o oznámení mající za cíl podporu podnikatelské činnosti; tento fakt žalobce ani nepopírá. Žalovaný si za účelem zjištění přesného a úplného stavu věci opatřil důkazy, jimiž byl znalecký posudek a odborné stanovisko Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (dále též „IKSP“). Předmětná reklama je rozšiřována na veřejnosti. Zákon nestanoví žádný způsob šíření předmětné reklamy, za který by byl šiřitel odpovědný - je zde dána odpovědnost zadavatele, případně zpracovatele za obsah reklamy.

Městský soud žalobu zamítl.

Z odůvodnění:

(...) Soud neshledal důvodnou ani poslední námitku, v níž žalobce vyslovuje nesouhlas se závěrem žalovaného o pornografickém obsahu (správně pornografických prvcích) v předmětné reklamě, když zároveň uvádí, že propagační materiály na klub V. jsou dle jeho názoru uměleckým ztvárněním ženského těla. Soud na tomto místě nejprve považuje za vhodné poukázat na odbornou definici pornografie ve smyslu znaleckých posudků MUDr. Ladislava P. a MUDr. Luise R., podle níž je se pornografií rozumí slovní, psaná, zvuková nebo obrazová prezentace podnětů, které mají jediný cíl, a to cíl vyvolat sexuální vzrušení. S touto definicí pojmu pornografie se soud zcela ztotožnil. Znalci MUDr. Ladislav P. a MUDr. Luis R., které oslovil sám žalobce, se přitom se znalcem MUDr. Radimem U. shodují v tom, že reklamní materiály propagující klub V. prvky pornografie obsahují. Tyto prvky pornografie soud ve shodě se žalovaným spatřuje v zobrazení žen ve spodním prádle, většinou s odhalenými ňadry, některých v lascivních vyzývavých pozicích (žena sedící směrem do záběru s roztaženýma nohama) či v pozicích navozujících atmosféru lesbických sexuálních aktivit (polonahá žena ležící mezi dvěma jinými ženami a hladící si ňadro). Na tomto místě soud pokládá za nutné zdůraznit, že posuzovaný reklamní materiál samozřejmě není čistě pornografickým dílem – jedná se především o reklamu, avšak o takovou reklamu, která v rozporu se zákonem obsahuje výše zmíněné pornografické prvky. To, že předmětná vyobrazení žen nelze považovat za pokus o umělecké ztvárnění ženského těla, je patrné z toho, že na většině fotografií je zachycena vždy celá skupina, v jednom případě dokonce více než dvacet žen, z nichž některé nejsou na fotografii ani pořádně vidět (viz např. dívka, z jejíhož takto „umělecky ztvárněného“ těla lze na jedné z fotografií stěží rozeznat část hlavy, nebo dívky, jejichž těla jsou na záběrech z větší části překryta těly ostatních dívek apod.). Fotograf, který tyto záběry pořídil, jistě neměl v úmyslu umělecky ztvárňovat zčásti obnažená těla mnoha žen, patřících s největší pravděpodobností k zaměstnankyním klubu V., najednou. Jeho cílem bylo vytvořit fotografie zachycující dívky v prostředí daného klubu, po jejichž spatření by se potenciální zájemce o návštěvu pánského klubu rozhodl navštívit právě klub V., ať již zlákán okázalým interiérem klubu či výše zmíněnými pornografickými prvky na těchto fotografiích, které jsou s to v něm vyvolat sexuální vzrušení.
Soud nemohl přisvědčit závěrům obsaženým v posudku Doc. MUDr. Jaroslava Z., CSc., a to z následujících důvodů. Jmenovaný znalec sice nesouhlasí se závěry ostatních znalců ohledně přítomnosti pornografických prvků v předmětných reklamních materiálech, sám však žádnou definici pojmu pornografie nepodává, ani přesvědčivě nevyvrací výše citovanou definici tohoto pojmu, z níž ve svých závěrech vycházeli ostatní znalci. Z odpovědi znalce Doc. MUDr. Jaroslava Z., CSc., na první otázku lze dovodit, že znalec za pornografii považuje pouze materiál zobrazující genitálie či sexuální praktiky. S tímto názorem se soud nemohl ztotožnit, neboť má za to, že určujícím znakem pornografického díla je ve shodě s výše citovanou definicí právě jeho (jediný) cíl, jímž je snaha o vyvolání sexuálního vzrušení. Jak správně poznamenali ostatní znalci, existují přece i díla zobrazující pohlavní orgány či sexuální aktivity, která přesto nelze označit za pornografická. Z toho plyne, že znakem rozlišujícím pornografické dílo od ostatních děl není samotné zobrazení genitálií či lidské sexuální praktiky (slavná socha Davida jistě není pornografickým dílem). Se znalcem Doc. MUDr. Jaroslavem Z., CSc., nelze souhlasit ani v tom, že taková vyobrazení, jaká jsou zachycena na reklamních materiálech klubu V., jsou v současnosti běžně přístupna nejširší veřejnosti na stránkách časopisů a deníků. Soud je toho názoru, že v denících a běžně čtených časopisech se rozhodně nelze běžně setkat se skupinovými fotografiemi zpola obnažených žen, zjevně zobrazujícími zaměstnankyně pánského klubu na jejich pracovišti. Skutečnost, že dnes jsou dospělým snadno dostupné pornografické časopisy či videokazety, nemění nic na tom, že zákon za jsoucí v rozporu s dobrými mravy označuje a zakazuje reklamu, která obsahuje byť jen prvky pornografie. Jak již bylo zdůvodněno výše, posuzované reklamní materiály takové prvky obsahují, a žalovaný proto nepochybil, když napadeným rozhodnutím uložil žalobci jakožto zadavateli reklamy sankci za porušení § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy. Soud na závěr dodává, že společenská nebezpečnost předmětných reklamních materiálů, k níž se na základě žalobcova zadání ve znaleckých posudcích obšírně vyjadřovali jím oslovení znalci, není vůbec zákonným hlediskem pro posouzení souladu reklamy se zákonem. Dle zákona o regulaci reklamy nesmí reklama obsahovat žádné prvky pornografie, tedy ani prvky toho druhu pornografie, která není považována za společensky nebezpečnou.