neděle 10. června 2007

Může se rozsudek červenat?

Na neděli si dovolím nabídnout lehčí až lechtivé téma: co vše se dá napsat do soudního rozhodnutí? Poslouží mi dva judikáty. První z nich se vztahuje k otázce srovnatelnosti. S perverzním potěšením jej používám při přednášení obecných otázek rovnosti a zákazu diskriminace. Jedná se o stanovisko jednoho ze soudců Nejvyššího soudu Zimbabwe (Banana v State 8 BHRC 345 (2000). Případ se týkal trestního postihu „sodomie“, tedy dobrovolného homosexuálního análního styku mezi dvěma muži. Stěžovatel, který byl za tento typ pohlavního styku trestán, namítal diskriminaci z důvodu pohlaví a z důvodu sexuální orientace. Jednu z otázek, kterou si soud musel vyřešit, bylo, s čím je homosexuální anální styk srovnatelný: s homosexuálním stykem jiného typu? S heterosexuálním análním stykem? Soudce McNally se k této otázce postavil čelem. V jeho stanovisku, které se stalo stanoviskem většinovým, se dočteme:

Discrimination on the basis of gender means simply that women and men must be treated in such a way that neither is prejudiced on the grounds of his or her gender by being subjected to a condition, restriction or disability to which persons of the other gender are not made subject. It is important to bear in mind that what is forbidden by s 23 is discrimination between men and women. Not between heterosexual men and homosexual men. That latter discrimination is prohibited only by a constitution which proscribes discrimination on the grounds of sexual orientation, as does the South African Constitution.

The importance of this point is that the real complaint by homosexual men is that they are not allowed to give expression to their sexual desires, whereas heterosexual men are. In so far as that is discriminationand, of course it is-it is not the sort of discrimination which is struck down by s 23. The constitution goes on, in s 23(5)(b), to make the obvious qualification that a law may be discriminatory 'to the extent that it takes due account of physiological differences between persons of different gender'.

Otherwise we might have the ridiculous situation that a rapist could argue 'the law against rape is unconstitutional because only men can be rapists'. Or a woman could argue 'the law against infanticide [Ch 9:12] is discriminatory on the ground of gender because only women who have just given birth can be punished under that Act'. (I ignore the fact that a woman may technically be found guilty of rape as an accomplice, or a man of infanticide on the same basis.)

'Ah' say the proponents of the other view triumphantly, 'but we do not penalise men who perform this act with women. Nor do we penalise the women involved as passive partners. That is where the discrimination lies'. I confess that I regard this argument as a kind of 'chop-logic', entirely lacking in common sense and real substance. Of course, it is technically correct. But realistically, and without going into sordid detail, how often does it happen that men penetrate women per anum? How often, if it does happen, is it the result of a drunken mistake? Or an excess of sexual experimentation in an otherwise acceptable relationship? And, most importantly, how can it be proved? I refrain from further analysis.

In my view, the law has properly decided that it is unrealistic to try to penalise such conduct between a man and a woman. I do not accept that that fact should lead us to the conclusion that it is discriminating to penalise it when it is between two men. The real discrimination, as I have said earlier, is against homosexual men in favour of heterosexual men-and that is not discrimination on the ground of gender. [...] This kind of discrimination is not dealt with in the constitution. It is thus not outlawed by the constitution.“

Většina Nejvyššího soudu Zimbabwe dekriminalizaci sodomie soudcovskou cestou odmítla. I když toto rozhodnutí asi západní liberální intelektuály příliš neuspokojí, je na něm sympatické to, že soud otevřeně přiznává, že je konzervativní. Stejně tak potvrzuje, že bude respektovat většinový názor společnosti a odmítá prosazovat společenskou proměnu soudní cestou ve stylu Spojených států amerických.

Druhým příkladem mile košilatého rozhodnutí je rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států amerických ve věci United States, Et Al. V. Playboy Entertainment Group, Inc. 529 U.S. 803. Tato kauza se týkala oprávnění federální vlády regulovat vysílací časy pro televizní kanály přenášející pornografii, případně vyžadovat rušení signálu v době, kdy mohou být u televize děti. Jedna z posuzovaných otázek byla, zda vysílání Playboye spadá pod svobodu projevu a tím pádem pod (zdánlivě absolutní) ochranu Prvního dodatku k Ústavě USA. Soudce A. Scalia se snažil ve svém odlišném stanovisku zdůraznit, že to, co na svých kanálech Playboy šíří, by se rozhodně ústavní ochrany svobody projevu těšit nemělo:

„Playboy itself illustrates the type of business ß 505 is designed to reach. Playboy provides, through its networks -- Playboy Television, AdulTVision, Adam & Eve, and Spice -- [*834] "virtually 100% sexually explicit adult programming." 30 F. Supp. 2d 702, 707 (Del. 1998). For example, on its Spice network, Playboy describes its own programming as depicting such activities as "female masturbation/external," "girl/girl sex," and "oral sex/cunnilingus." 1 Record, Exh. 73, p. TWC00132. As one would expect, given this content, Playboy advertises accordingly, with calls to "Enjoy the sexiest, hottest adult movies in the privacy of your own home." 6 id., Exh. 136, p. 2P009732.

An example of the promotion for a particular movie is as follows: "Little miss country girls are aching for a quick roll in the hay! Watch southern hospitality pull out all the stops as these ravin' nymphos tear down the barn and light up the big country sky." 7 id., Exh. 226, p. 2P009187. One may doubt whether -- or marvel that -- this sort of embarrassingly juvenile promotion really attracts what Playboy assures us is an "adult" audience. But it is certainly marketing sex.“

Zajímavé může být dokazovaní v podobné kauze: jak Scalia dodává, sledovat předmětného vysílání v rámci dokazování není (údajně) duševně obohacující pro členy soudu. Nicméně ta představa: devět soudců, průměrný věk 70 let, si ve čtvrtek odpoledne navleče taláry, svolá jednání a jdou koukat na porno ...

33 komentářů:

Matěj Šuster řekl(a)...

Ad znásilnění:

Vzpomínám si, že v době, kdy podle § 241 TZ bylo k dokonání trestného činu znásilnění zapotřebí vykonání soulože (tj. "spojení pohlavních orgánů"), Zdeněk Sovák na přednáškách objasňoval problematiku pokusu trestného činu "relativně nezpůsobilými prostředky" na konkrétním příkladě z praxe, kdy se nějací dva chlápkové před svým činem natolik nadopovali alkoholem, že se jim v rozhodujícím okamžiku "nepostavil" (odtud "nezpůsobilé prostředky").


Ad rozhodnutí Nejvyššího soudu Zimbabwe (resp. k jeho odůvodnění):

"In my view, the law has properly decided that it is unrealistic to try to penalise such conduct between a man and a woman."

To by mě tedy zajímalo, proč je podle soudu "realističtější" postihovat anální styk mezi homosexuály? Tím asi myslí, že je v současnosti "společensky akceptovatelnější", aby policie namátkově vtrhla do bytu (resp. ložnice) lidí, o nichž se ví, že jsou homosexuálně zaměřeni, s cílem zjistit, zda se náhodou v tu chvíli "análně nestýkají"? Popř. se bude z vlastnictví předmětů typu lubrikačního gelu či "análního kolíku" usuzovat, že dotyčný homosexuální páreček spáchání tohoto obzvlášť závažného a odporného zločinu připravoval. :o))


PS: juknul jem se do pražské učebnice trestního práva hmotného (z roku 1997) a zajímalo by mě, zda v novějších vydáních je stále uvedena věta "Nejde však o donucení, kde ... žena po počátečním odporu dobrovolně svolila." Jako bych slyšel Barboru Havelkovou ostře protestovat!

PS2: neví někdo náhodou, kolik bylo obviněno, obžalováno a pravomocně odsouzeno žen za znásilnění muže (popř. jiné ženy) od účinnosti nové zákonné definice skutkové podstaty znásilnění?

PS3: myslím si, že když už Jiří Přibáň píše o expresivním symbolismu práva, výtečnou ilustrací by tu bylo počínání některých konzervativních kruhů v USA, které podporovaly zachování zákonů, jež prohlašují homosexuální styky za trestné, ačkoli by většině z nich nejspíše nesouhlasila s jejich skutečnou aplikací. Jaký jiný účel může pak kriminalizace homosexuálních styků mít, než symbolizovat přesvědčení většiny, že homosexualitní styky jsou nenormální a "zvrácené"?

Matěj Šuster řekl(a)...

Post scriptum: samozřejmě ve skutečnosti vůbec netuším, zda lze situaci nastíněnou v "PS3" označit za ilustraci "expresivního symbolismu práva".

Pokud jsem ten termín použil chybně, pak vinu přikládám Jiřímu Přibáňovi,resp. tomu, že se ani nepokusil význam termínů tohoto druhu trošku blíže vysvětlit. ;-))))

Matěj Šuster řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Radek Policar řekl(a)...

Ad Matěj Šuster - PS(1):
Protože mi na stole zrovna leží publikace Novotný, O., Vokoun, R. a kol.: Trestní právo hmotné - II. Zvláštní část. Praha: ASPI, 2007, tak jsem se podíval a na str. 76 se píše: "Nejde však o donucení, kde odpor byl pouze předstírán nebo poškozený po počátečním odporu dobrovolně svolil."

Matěj Šuster řekl(a)...

Radek Poličar:

Díky.

Situace:

Ženu přepadne zpoza houští nějakej chlap, povalí ji na zem a rve se s ní s cílem překonat její odpor a znásilnit ji. Žena vedená poučkami některých odborníků řekne: "Proč to dělat takhle odporně na zemi jako zvířátka. Když už to musí být, půjdem ke mně a uděláme to civilizovaně." Bohužel však narazil zrovna na takový typ pachatele, kterému jde vskutku o soulož, nikoli o požitek z překonání odporu a ponížení druhého. "Dobrovolně" s ním pak "chtě nechtě" vykoná ve svém bytě soulož, aby odvrátila "horší" důsledky, který by na ní jinak násilník vynutil.

Pachatel pak bude trestný jen za pokus o znásilnění? Nebo se to bude brát, jako kdyby stále trvala bezprostřední pohrůžka násilím, pod jejímž vlivem žena "svolila" k souloži?

Matěj Šuster řekl(a)...

Ne "bezprostřední pohrůžka násilím", ale "pohrůžka bezprostředního násilí".

Radek Policar řekl(a)...

Ad Matěj Šuster:
Odcituji zbytek odstavce, z kterého jsem citoval výše:
"Donucení k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku znamená, že pachatel svým násilným jednáním překoná vážně míněný odpor poškozeného nebo poškozený podlehne jen proto, že nemá jiného východiska. Upustí-li poškozený od kladení odporu jen pro beznadějnost, jde také o donucení."
Vedle toho však č. 63/78 Sb. rozh. tr.:
"Kdyby se obviněný vzhledem k menší intenzitě odporu ženy, se kterou má v úmyslu souložit, domníval, že jde o odpor jen předstíraný a že ve skutečnosti žena s pohlavním stykem souhlasí, šlo by o skutkový omyl negativní, spočívající v tom, že obviněný nevěděl o okolnostech naplňujících znaky trestného činu znásilnění, a byla by tím vyloučena jeho odpovědnost za úmyslný trestný čin."
PS: Ne že by mě záleželo na nějakém háčku, ale v mém jménu, ani příjmení žádný háček není:-)
PPS: Říkám si, kde vězí Tomáš Sobek, expert na různé teoretické modely znásilnění/neznásilnění.

Michal Bobek řekl(a)...

Koukam, ze kosilate hambate tema pro mirne pobaveni u nedelniho kolace s cajem se nam volne presouva v podvecerni nasilny horor. Dovoluji si podotknout, ze v puvodnim prispevku vsichni zucastneni s aktivitami jakkoliv kvalifikovanymi souhlasili, nesouhlasila s nimi nezucastnena vetsina. Proc se z toho obratem stalo znasilneni mi neni jasne.

Matěj Šuster řekl(a)...

Michal Bobek:

Byl jsem volně "inspirován" výrok v odůvodnění Zimbabwského Nejvyššího soudu:

"Otherwise we might have the ridiculous situation that a rapist could argue 'the law against rape is unconstitutional because only men can be rapists'"

"Moderním" trendem přitom evidentně je, že se definice znásilnění natolik rozšiřuje, že obětí / předmětem útoku může být i muž (a to i ze strany ženy).

Jinými slovy, asi těžko lze takto bez podrobnější argumentace hovořit o tom, že je dotyčné tvrzení "znásilňovače" absurdní či směšné.

PS: doufám, že mě nepodezíráte z toho, že jsem sem vnesl téma znásilnění např. proto, že znásilnění ženy je má oblíbená erotická "fantazie". ;o)

Matěj Šuster řekl(a)...

Ještě bych upřesnil výrok v mém prvním příspěvku:

"Tím asi myslí, že je v současnosti "společensky akceptovatelnější", aby policie namátkově vtrhla do bytu (resp. ložnice) lidí, o nichž se ví, že jsou homosexuálně zaměřeni, s cílem zjistit, zda se náhodou v tu chvíli "análně nestýkají"?

Tím mám na mysli, že je podle soudu patrně "společensky přijatelnější" takto vtrhávat do ložnic gayů než heterosexuálů.

Radek Policar řekl(a)...

Pokusím se vyhovět Michalu Bobkovi a vrátit se k tématu, konkrétně k rozhodnutí NS Zimbabwe. To rozhodnutí je zajímavé i tím, že označení strany sporu jako "Banana" není žádné zimbabwské žertovné označení pro "sodomitu", ale jedná se o prvního prezidenta Zimbabwe jménem Canaan Sodindo Banana, prezident v letech 1980-1987, a obvinění ze sodomie bral jako útok svého nástupce prezidenta Mugabeho.
Banana byl nakonec odsouzen na deset let do vězení, byť tam strávil jen dva roky.
Aniž bych podezíral Michala Bobka ze sympatií k tomuto rozhodnutí, přijde mi poněkud divná poznámka o tomto rozhodnutí, že "je na něm sympatické to, že soud otevřeně přiznává, že je konzervativní". Podobně bychom mohli hodnotit protižidovská rozhodnutí německých soudů Třetí říše nebo těch našich z 50. let, že je na nich sympatické, že soud otevřeně přiznává, že je rasistický či komunistický. Přiznám se, že na žádném z těchto výroků nevidím nic symaptického.
Michal Bobek píše: "Jednu z otázek, kterou si soud musel vyřešit, bylo, s čím je homosexuální anální styk srovnatelný: s homosexuálním stykem jiného typu? S heterosexuálním análním stykem?" Nechápu jaký problém to soud řeší. Vždyť je to tak prosté. Homosexuální anální styk je druh sexuálního styku mezi dospělými lidmi, který probíhá zcela dobrovolně. Kriminalizovat takové chování je v rozporu se standardně pojímanou úlohou trestního práva v právním státě. (Nechci samozřejmě ani naznačovat, že snad Zimbabwe je právní stát.) Jednoduše a zkratkovitě řečeno trestní právo má postihovat sociálně-patologické jevy, které vážně narušují poklidné soužití ve společnosti, přičemž jiné formy právní regulace jsou neúčinné. V daném případě nechápu, jak by sexuální styk dvou mužů mohl narušovat život zimbabwské společnosti (ale i kterékoli jiné).

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad radek policar
Mně osobně přiznání konzervativizmu v kontextu společnosti, která je většinově konzervativní, přijde stejně nezajímavé jako přiznání liberalizmu ve většinově liberální společnosti.

Radek Policar řekl(a)...

Možná ještě jedna poznámka. Konzervatismus mi sice není zrovna sympatický, ale zde bych se ho zastal. Nejsem totiž přesvědčen, že homofobie je součástí konzervativního učení. Byť je otázkou, který konzervatismus myslíme.
Rozhodně David Cameron by se zimbabwským NS nesouhlasil a většinově i celá britská Conservative Party.

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad Radek Policar
Předpokládám, že k rasizmu a ke komunizmu jsi v negativním hodnocení nepřirovnával přímo konzervativizmus, ale spíše onu homofobii. Problém je v tom, že v homofóbních společnostech se homosexualita obvykle považuje za něco nečistého a hlavně nakažlivého, tedy společensky nebezpečného.
ad Matěj Šuster
V otázce, co je a co není znásilnění, se nedokážu shodnout ani se svou přítelkyní.

Radek Policar řekl(a)...

Ad Tomáš Sobek:
Jasně. Mimoto, když sleduji Mugabeho útoky a výroky, stejně jako další projevy představitelů jeho strany ZANU-PF, tak mi to přijde jako klasické hledání nepřítele a odvádění pozornosti od katastrofálních důsledků Mugabeho politiky pro většinu zimbabwské společnosti.

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad radek policar
Myslím, že v principu nejde o to, zda tam vládne Robert Mugabe nebo Morgan Tsvangirai, ale o to, jaké hodnoty většina společnosti uznává, respektuje a prosazuje. Myslím, že příspěvek Michala Bobka svědčí především o tomto.

Jiří Kmec řekl(a)...

Ve vší úctě ke všem předchozím komentátorům se domnívám, že post Michala Bobka ani tak nevyzýval k diskuzi nad právní úpravou znásilnění či politickou situací v Zimbabwe (jakkoli jde jistě o témata zajímavá), ale byl určitě zamýšlen jako vyhlášení soutěže o co nejkošilatější rozsudek.

Dovoluji si tedy do něj přihlásit svého koně: rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. ledna 2007 ve věci stížnosti č. 68354/01 Vereinigung Bildender Künstler proti Rakousku.

Sdružení Vereinigung Bildender Künstler Wiener Secession pořádalo v roce 1998 výstavu moderního umění pod názvem Století umělecké svobody. Mezi vystavenými díly byl i obraz Otto Mühla Apokalypsa: koláž o rozměrech 450 × 360 cm, na které byly vyobrazeny různé osobnosti rakouského i světového veřejného života v různých sexuálních pozicích. Jeden z vyobrazených rakouských politiků („Mr Meischberger was shown gripping the ejaculating penis of Mr Haider while at the same time being touched by two other FPÖ politicians and ejaculating on Mother Teresa.“ - § 8 rozsudku) podal proti sdružení žalobu, kterou soud prvního stupně zamítl, odvolací soud však sdružení zakázal dílo dále vystavovat a nařídil mu zaplatit žalobci odškodnění ve výši 20 000 šilinků a náklady řízení.

ESLP dospěl nejtěsnější většinou hlasů k závěru, že zásah do svobody projevu sdružení nebyl v daném případě v demokratické společnosti nezbytný, jak si to žádá čl. 10 odst. 2 Úmluvy. Kyperský soudce si ve svém nesouhlasném stanovisku servítky rozhodně nebral:

„The nature, meaning and effect of any image or images in a painting cannot be judged on the basis of what the painter purported to convey. What counts is the effect of the visible image on the observer. Furthermore, the fact that an image has been produced by an artist does not always make the end result “artistic”. Likewise, an image will not become “satirical” if the observer does not comprehend or detect any message in the form of a meaningful attack or criticism relating to a particular problem or a person's conduct.

In my view, the picture in question cannot, by any stretch of the imagination, be called satirical or artistic. It showed a number of unrelated personalities (some political, some religious) in a vulgar and grotesque presentation and context of senseless, disgusting images of erect and ejaculating penises and of naked figures adopting repulsive sexual poses, some even involving violence, with coloured and disproportionately large genitals or breasts. The figures included religious personalities such as the Austrian Cardinal Hermann Groer and Mother Teresa, the latter portrayed with protruding bare breasts praying between two men - one of whom was the Cardinal - with erect penises ejaculating on her! Mr Meischberger was shown gripping the ejaculating penis of Mr Haider while at the same time being touched by two other FPÖ politicians and ejaculating on Mother Teresa!

The reader will of course need to look at the “painting” in question in order to be able to form a view of its nature and effect. It is my firm belief that the images depicted in this product of what is, to say the least, a strange imagination, convey no message; the “painting” is just a senseless, disgusting combination of lewd images whose only effect is to debase, insult and ridicule each and every person portrayed. Personally, I was unable to find any criticism or satire in this “painting”. Why were Mother Teresa and Cardinal Hermann Groer ridiculed? Why were the personalities depicted naked with erect and ejaculating penises? To find that situation comparable with satire or artistic expression is beyond my comprehension. And when we speak about art I do not think that we can include each and every act of artistic expression regardless of its nature and effect. In the same way that we exclude insults from freedom of speech, so we must exclude from the legitimate expression of artists insulting pictures that undermine the reputation or dignity of others, especially if they are devoid of any meaningful message and contain nothing more than senseless, repugnant and disgusting images, as in the present case.“

Matěj Šuster řekl(a)...

Tomáš Sobek:
"ad Matěj Šuster
V otázce, co je a co není znásilnění, se nedokážu shodnout ani se svou přítelkyní."
---------

:o))
Striktně off-topic poznámka:
Já si nejvíc "znásilněn" připadám, když si musím žehlit své košile. Proto jsem začal kupovat košile ze "sofistikovaných materiálů", které není třeba žehlit. :o))

Karel Novotný řekl(a)...

Konservatism a homosexualita. Homosexualitu zakazuje a odsuzuje Písmo:

Ř 1, 26–27: "Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost."

1 Tm 1, 9–10: "zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy,
smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení"

1 K 6, 9–11: "Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha."

Michal Bobek řekl(a)...

J. Kmec a ejakulující J. Haider: hezké. Nemohu se zbavit dojmu, ze to ten disentující soudce popisoval se zajmem ;-)

Ad R. Policar: „sympaticke“ mi neprisel prirozene vysledek, ale „cestny“ argumentacni postup soudu, tedy kdy soud jasne rekl: „nas hodnotovy soud je tento a proto neudelame toto“. Pri praci na knize „Rovnost a diskriminace“ jsem cetl hodne rozhodnuti soudu v otazka zakazu diskriminace, mimo jine i v oblasti zakazu diskriminace na zaklade sexualni orientace (pod ktere by „sodomie“ spadala). Ve vetsine pripadu se soudy a soudci, at jiz zamerne ci z nevedomosti, snazi prodat svuj hodnotovy soud jako „objektivni“ kategorie pravni, coz neni mozne. V tomto ohledu je vcelku jedno, jestli hodnotova agenda soudu je „liberalni“ ci „konzervativni“ ci jakkoliv jinak ji onalepkuji: proste se snazim vmacknout svuj hotnotovy nahled do prava.

Z tohoto pohledu je „sympaticke“ rozhodnuti toho Zimbabwskeho soudu, protoze otevrene rika, ze to dela a ze jeho hodnotovy usudek je proste konzervativni. Jak naznacil v jednom z dalsich postu T. Sobek, presne to, co soud dela je, ze vynucuje vetsinovou moralku spolecnosti (narozdil od nejake „kriticke“ vize, tedy deleni rozporacovane v Hartovsko-Devlinovske debaty – kdo ma zajem se do techto otazek zacist, snazili jsme se to (snad srozumitelne) podat se Zdenkem K. ve IV. kapitole knizky „Rovnost a diskriminace“) a navic to jasne priznava.

Otazka srovnatelnosti je vcelku dulezita, a to prave v kontextu Zimbabwske ustavy, ktera zakazovala diskriminaci pouze na zaklade pohlavi, ale nikoliv na zaklade sexualni orientace. Proto pro rozhodujici soudce bylo dulezite, do ktere „skatulky“ to zaradi. Obecneji je vyznam prvku srovnani (komparatoru, relatoru apod.) pro kazde srovnani klicovy: urcuje totiz rozsah me mnoziny srovnatelnosti a predurcuje vystup testu diskriminace.

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad michal bobek
Když jsem si přečetl Váš post, okamžitě mě napadlo toto:
"Muži nemají dva "otvory", ale jen jeden. Pokud se muž chce milovat s mužem, pak (na rozdíl od ženy) nemá na výběr. Zákaz análního milování tedy pro něho v konečném důsledku neznamená pouze omezení metod milování jako u ženy, ale zákaz milování simpliciter. A v tomto smyslu je to diskriminace."
Jenomže tato úvaha je chybná, a to hned z několika důvodů, které snad ani nemusím uvádět.

Matěj Šuster řekl(a)...

Mě ani moc nepřijde, že by zde šlo o problém výběru vhodného komparátoru. Zimbabwská ústava (na rozdíl např. od ústavy JAR, jak poznamenává McNally) prostě diskriminaci na základě sexuální orientace nezakazuje.

Co se týče diskriminace na základě pohlaví, Zimbabwská ústava mj. povoluje odlišné zacházení na základě pohlaví 'to the extent that it takes due account of physiological differences between persons of different gender'.

Připadá mi, že tváří tvář článku 23 Zimbabwské ústavy, který nezakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace, nemohlo být z ústavního hlediska problematické, že zákon odlišně zachází s heterosexuální a homosexuální sodomií. Co se týče diskriminace na základě pohlaví, tu by stěžovatel mohl namítat tehdy, pokud lesbička, která vykoná anální styk na jiné lesbičce (s pomocí nějaké "umělé nahrážky penisu"), není podle dotyčného zákona trestná. Zde se ale opět dostáváme k výjimce ze zákazu odlišného zacházení na základě pohlaví, kdy takové odlišné zacházení může být ospravedlněno tím že přihlíží k "fyziologickým rozdílům mezi pohlavími".

Abych to shrnul, pokud ústava nezakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace, tak dle mého soudu jediným logickým komparátorem k análním stykům homosexuálních mužů mohly být anální styky mezi lesbičkami.

Nebo mi něco uniká?

PS: text zimbabwské ústavy v AJ

Matěj Šuster řekl(a)...

Post scriptum:

Moje "oblíbená" Catharine MacKinnon a článek "The Road Not Taken: Sex Equality in Lawrence v. Texas". Má to jen 14 stran, ještě jsem nečetl...

jo.da řekl(a)...

V otázce, co je a co není znásilnění, se nedokážu shodnout ani se svou přítelkyní.

Průnik penisu pochvou je ze své podstaty vždy znásilněním!

Dodala by možná Andrea Dworkin.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ještě k tomu většinovému postoji. 1) Podle nových výzkumů CVVM více než polovina našich spoluobčanů (58 procent) si myslí, že by měl být v ČR zaveden trest smrti.
2) Když na mém profilu kliknete na Ostatní fotky (26), jsou tam obrázky s křesťanským obsahem a rádoby vtipnými komentáři. Většina křesťanů na ně reaguje s úsměvem, ale představte si, jak by na analogické obrázky a komentáře reagovali muslimové!
http://profil.lide.cz/profile.fcgi?auth=&akce=profile&user=hattori

ad jo.da
Nevím, s Andreou Dworkin v tomto ohledu nemám zkušenosti.

jo.da řekl(a)...

Tomáš Sobek: Nevím, s Andreou Dworkin v tomto ohledu nemám zkušenosti.

V panenském nevědomí tomu tak prý je... ale nevím.

jsou tam obrázky s křesťanským obsahem a rádoby vtipnými komentáři.

Nebýt Nového zákona křesťanství by bylo docela fajn náboženstvím. :o) Ale pořád lepší než vážně míněná vědecká publikace, z níž se vyklube starý dobrý mýtický Matrix (narážím na minulý post).

Karel Novotný: Konservatism a homosexualita.

To je vůbec dvojka.

http://www.kartinki.cz/show-pic-4447.html

Radek Policar řekl(a)...

Vrátím se ještě jednou k rozhodnutí NS Zimbabwe. Směr úvah o vhodném komparátoru v případě sexu mezi dvěma muži mi přišel poněkud mimo, zabředl do nesmyslných "technikálií". Znovu zopakuji svůj postoj již jednou zde vyjádřený, sexuální styk mezi dvěma muži (anální, orální, jiný?) je prostě jen dobrovolný sexuální styk mezi dvěma dospělými lidmi, srovnatelný s jakýmkoli jiným dobrovolným sexuálním stykem mezi dvěma dospělými lidmi - tečka.
Ke konzervatismu - konzervativní je považovat homosexuální styky za hřích či za nemravné, ale je skutečně standardním projevem konzervatismu posílat muže za vzájemné sexuální styky na několik let za mříže?
To druhé přece není běžné označit za projev konzervatismu, ale ne-demokracie (předem se omlouvám za tento "klausismus"), nerespektování
lidských práv, principů právního státu a humanistického pojetí trestního práva.
To jsou důvody, proč odmítám konstatování, že šlo o projev konzervativního soudu v konzervativní zemi. Projev konzervativního soudu je odmítat registrované partnerství či civil unions, ale ne akceptovat dlouholeté tresty odnětí svobody za sex mezi muži.
Něco takového snad oficiálně nepožaduje ani Roman Giertych a to už je, co říct.

Matěj Šuster řekl(a)...

Jak jsem právě zjistil, Catharine MacKinnon by kriminalizaci análních styků mezi muži prohlásila za diskriminaci na základě pohlaví, a to proto, že cílem (popř. důsledkem) této kriminalizace je údajně udržení a upevnění "patriarchátu", který je mj. prý založen na "compulsory heterosexuality". To je prý termín, který vymyslela Adrienne Rich (viz. její esej "Compulsory Heterosexuality and Lesbian Existence").


Jinak když už tu byla zmíněna Andrea Dworkin, doporučuji tento docela zajímavý článek o ní (de facto nekrolog) od Ariel Levy "The Prisoner of Sex"

Ariel Levy napsala i předmluvu k novému vydání knížky Dworkinové o souloži ("Intercourse"). Za předmluvu i tento článek v New Yorkeru dostala pořádnou "sodu" od jednoho obdivovatele (příznivce, fanouška?) Andrey Dworkin. Autor dokonce označil cit. článek za "an unabashedly, inexcusably woman-hating piece of tabloid journalism". ;o) V jeho reakci mimochodem patrně není odstavce, kde by aspoň jednou nebylo uvedeno sousloví "white male supremacy", anebo někdo nebyl obviňován z rasismu, sexismu či antifeminismu. Musím konstatovat,že situace, kdy feminista - muž (autor této reakce) obviňuje feministku - ženu (Ariel Levy) z mysogynie a antifeminismu, mi připadá obzvlášť půvabná. ;o))

Tomáš Sobek řekl(a)...

ad radek policar
Asi bychom měli odlišit otázku, co znamená být konzervativní, od otázky, co znamená někoho diskriminovat. Jinak tu budou zbytečná nedorozumění.

Karel Novotný řekl(a)...

Standardním trestem za homosexualitu je trest smrti. Leviticus 20, 13: "Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně."

jo.da řekl(a)...

radek policar

A nemyslím, že Michal Bobek svým postem spojoval jakýkoli názorový proud v Zimbabwe s tradičním anglo-americkým konzervatismem.

Postoj "konzervativních" kruhů je však po staletí nezměněný a nezáleží, do jaké míry je veřejně deklarován nebo demokratickým diskurzem přitáhnut ke středu. Prakticky se bojuje o stejné: sexualita mezi muži je něčím, co je správné vytěsnit společenským odmítnutím. Protože prý nedělá dobrotu a přináší jen problémy.

Že to možné u většiny společnosti je, nás přesvědčuje naše kultura, v níž dokázal převážit názor o biologické anomálii, zatímco jiné takto sexualitu nestrukturalizovaly.

Opačný názor tvrdí, že normální člověk se zorientuje v každém prostředí, i když se rozpadne "compulsory heterosexuality", a nijak osudově se tím nenaruší vůle lidí založit rodinu. Člověk sice nemůže tancovat na dvou svatebních veselkách v ten samý čas, ale zase není nutné zakládat manželství v 18 letech a mít za život jen jednoho partnera. Vše prý vyřeší předmanželské nebo mimomanželské vztahy.

Proti tomu se namítá, že tento závěr není zase tak jistý, protože každý spíše tíhne ke stejnému a vychytávka "compulsory heterosexuality" se ukrývá právě v tom, že člověk na výběr nemá a do chomoutu musí. Manželství vychází pořád levněji, protože "transakční náklady" se po letech prý snižují. Heterosexuální normativita je tak představena jako geniální kulturní tah, zlatý poklad, který je třeba chránit proti narušitelům, kteří nejsou zasvěceni do tajemství přírody. Protože kdyby bylo na výběr, proč by se pak člověk zahazoval "s někým, kdo nemá penis", s handicapovaným tvorem, se ženskou...? Charita je sice fajn věc, ale proč z ní učinit styl života?

Na to jsem již nedokázal odpovědět. Podle mého názoru, se to takto jeví jen těm, kteří se nemohou rozhodnout (přestat objímat stromy), resp. se "obětovali" pro rodinu a chtějí teď to samé po druhých. Ale rodina nebo žena přeci není něčím, k čemu by nás musela dohnat kultura, ne? :o)

Matěj Šuster řekl(a)...

PS: z toho článku Ariel Levy o Andree Dworkin mě nejvíc pobavila tato "hláška" na adresu dlouhých detailních popisů toho, co se odehrává v tom či onom pornografickém díle (Dworkin zřejmě tyto materiály podrobila vskutku důkladnému zkoumání):

„Sometimes, when you’re reading Dworkin, it can be difficult to determine whether you are supposed to be offended or masturbating.“

jo.da řekl(a)...

Mám rád svět, v němž už nejde rozlišit, zda si lidé dělají legraci nebo své počínání myslí upřímně :o)

Her desk is in another room, where there is a poster that says DEAD MEN DON’T RAPE.

She really did say that romance is “rape embellished with meaningful looks” and that “men are shits and take pride in it”. She really would yell at her audiences: “The First Amendment was written by slave traders!”

“Pornography is the theory, rape is the practice,”

Dworkin was a sexual utopian, and the republic she imagined still has at least one citizen. John Stoltenberg says Dworkin’s first book, Woman Hating, “saved my life.” When he met Dworkin, Stoltenberg considered himself gay, and does to this day, although he preferred the word queer before it got trendy.

“I would try to help people understand what was wrong with the language of sexual orientation: bisexual, homosexual,” he says. “I said, ‘Think of yourself as being Janesexual. Or Robbiesexual. It’s not about gender, it’s about a person.’ ” When he met Dworkin, it didn’t matter to Stoltenberg that he was gay or that she didn’t have enough elongated tissue around her urethra to pee standing up.