Hocjaké európske právo
Na Slovensku mají znalce. Ne ledasjaké, ale soudní znalce práva Evropské unie. Jedná se o uznané soudní znalce a dle mého názoru porušení práva ES ze strany Slovenské republiky. Na existenci soudní znalců práva ES na Slovensku jsem byl upozorněn jedním účastníkem únorového Beckovského semináře v Bratislavě (kterému tímto děkuji, bohužel neznám jeho jméno). Konečně jsem si jím zmíněnou slovenskou právní úpravu dohledal a nestačil jsem se divit: na Slovensku existují soudní znalci pro obor „330000 - Právne vzťahy k cudzine“, odvětví „330300 - Európske právo“.
Domnívám se, že samotná existence této kategorie znalců je porušením práva Společenství. Právo ES se po přistoupení nových členských států stalo integrální součástí jejich právních řádů. I když sám Soudní dvůr v tom v počátcích neměl moc jasno, tedy zda je právo Společenství „novým právním řádem mezinárodního práva“ (Van Gend en Loos), či něco jiného, novější judikatura již jasně trvá na tom, že právo Společenství je nedílnou (integrovanou) součástí práva členských států (viz např. Francovich, bod 31).
Tomu odpovídá i povinnost soudce znát toto právo a zabývat se otázkami práva Společenství z úřední povinnosti. Určující je zde princip rovnocennosti (či ekvivalence): otázky práva Společenství mají být vznášeny a projednávány (minimálně) ve stejném režimu, jako je tomu v případě práva vnitrostátního (viz např. věci Van Schijndel či Peterbroeck). Princip rovnocennosti zde představuje křížový odkaz zpět na způsob, jakým jsou otázky právní vznášeny a jak je s nim zacházeno v případě požadavků na znalost práva vnitrostátního před soudem členského státu. Jinými slovy, pokud daný právní řád ukládá soudci povinnost znát vnitrostátní právo a aplikovat je z úřední povinnosti, pak stejný režim se vztahuje i na právo Společenství.
Pokud však vnitrostátní právo vytvoří speciální kategorii soudního znalce v oboru „právní vztahy k cizině“ pro odvětví „Evropské právo“, pak dekapituje právo Společenství na úroveň šarii nebo pravidel silničního provozu v Číně, pro které jsou zde právě znalci v daných oblastech zahraniční právní regulace. U slovenských soudců a praktikujících právníků to může vyvolat klamný dojem: právo Společenství není něco, co bychom museli znát, je to něco zvláštního, co se dokazuje znaleckým posudkem. Pro upřesnění: nemyslím, že by právo Společenství bránilo existenci znalců v oboru „Evropské právo“ jako takových za podmínky, že by existovali znalci pro obor „Právo Slovenské republiky“, tedy kdy by byl zachován princip rovnocennosti. Tento obor (či odvětví) posudkové činnosti však ve slovenských předpisech a seznamu znalců marně hledám. Proto se domnívám, že Slovensko porušuje právo Společenství.
8 komentářů:
Díky za zajímavou úvahu.
Nicméně bych rád znal Váš názor na to, že si český Ústavní soud nechal vypracovat posudky k otázce, zda je možné zrušit vnitrostátní právní předpis pro nesoulad s evropským právem.
Vždyť to je navýsost právní otázka, která by podle mého názoru neměla být předmětem posudku.
Omlouvám se za za to, že jsem neuvedl, že mám smozřejmě na mysli nález sp. zn. Pl. ÚS 36/05.
ad Láďa
Nejednalo se o znalecké posudky... ÚS si jen vyžádal stanoviska odborníků (chtěl zjistit názor odborné veřejnosti na danou problematiku). Je to stejná situace, jako když ÚS cituje z odborných prací, komentářů atd. (také zjišťuje názor odborné veřejnosti). Výsledné rozhodnutí je pak podle mého názoru transparentnější a umožňuje mu vyrovnat se i s možnými námitkami, které účastníci řízení v daném sporu nevyslovili.
Podle mne je zde veliký rozdíl mezi takovýmto "názorem odborníka" a znaleckým posudkem.
Dotyčnou slovenskou praxi lze ovšem vykládat i tak, že jde o „příznivější zacházení“ s evropským právem než se slovenským právem, tj. že je díky instituci specializovaných znalců na evropské právo pravděpodobnější, že soud správně aplikuje „evropskou“ právní normu než „tuzemskou“ právní normu. Tj. vycházíme-li z předpokladu kupř. nízké odborné kvality slovenských soudců, jde naopak o „preferenční zacházení“ ve prospěch evropského práva. :o))
Každopádně je to zajímavé a vůbec jsem netušil, že něco takového na Slovensku existuje.
Ad Vašek
Tenhlt argument mě napadl taky, avšak nesouhlasím s ním. Je v pořádku, pokud si Ústavní soud vyžádá názor např. ČNB, pokud se chce zabývat ekonomickými rozhodnutími. Rovněž mi není proti srsti, pokud ÚS v rámci odůvodnění odkáže na uznávané autory. Tím naopak může posílit legitimitu svého rozhodnutí. Nechci tvrdit, že Ústavní soud má pouze autoritativně rozhodovací funkci. Jistě má i svou diskurzivní úlohu. Pokud se tedy setkám v nálezu (a to se nezřídka děje) s odkazem na Rawlse, Listy federalistů apod., tak to chápu jako přihlášení se k nějakému odkazu, ukotvení nálezu a někdy dobrý podpůrný argument.
Mnohem rozpačitější bych byl ve chvíli, kdy by ÚS jako argument citoval český článek, který byl k danému problému napsán.
Ze situace, kdy si ÚS přímo při rozhodování vyžádá názor odborných pracovišť, který mu má pomoci rozlousknout právní otázku, už mám skoro husí kůži. ÚS nejdřív nepříliš přehledně odkázal na jakousi debatu v tisku (pokud se chtěl transparentně vypořádat s námitkami, proč jednoduše nepoužil argumenty z této diskuse?) a poté oznámil, že si tedy vyžádal jakési posudky, či chcete-li názory. Že by si s nimi ovšem nějak argumentačně pohrál, se říci nedá. Na to ostatně poukázal i M. Bobek tuším v SR.
Jednoduše si stojím za tím, že by si soud (ani Ústavní) neměl k řešení právní otázky vyžadovat nějaké ad hoc posudky a měl by ve věci rozhodnout sám.
No vyčetl bych ÚS spíše právě tu absenci polemiky s jednotlivými názory.
Možná je vyžádání těchto názorů diskutabilní, ale jednalo se o poměrně zásadní otázku.
Z. Kühn by mohl vyprávět, jakou kritiku vyvolalo rozhodnutí ÚS, jímž se poprvé vyjádřil k euronovele ústavy. A tomu se chtěl asi v tomto případě ÚS vyhnout.
L. Vyhnanek: Ja osobne nemam problem s tim, kdyz si US ve veci "humannich leciv" vyzadal odborne posudky. Mam ale znacny problem s tim, jak s nimi argumentacne (ne)pracoval.
Otazka, kterou se US v dane kauze zabyval, lezela nekde na pomezi prava ES a ceske ustavy: mozna byla jiz spis v ramci ceske ustavy. Takze by bylo mozne tvrdit, ze se nejednalo primarne o vyklad prava Spolecenstvi (ten byl v teto kauze ohledne zpusoby vypoctu uhrady cen leciv z verejneho zdravotniho pojisteni vcelku zrejmy - viz judikaty Soudniho dvora v nalezu citovane), ale o rozsah kompetencni (rozsah prezkumu) Ustavniho soudu s ohledem na soulad vnitrostastniho prava s pravem Spolecenstvi, tedy v predevsim o otazku ceskeho prava ustavniho (i kdyz prirozene se silnymi evropskymi aspekty). Navic dani "anonymni" odbornici nefigurovali pred US jako soudni znalci, ale jako jakysi "odbornici", presentujici sve nazory (z cehoz plyne odlisna vaha jejich nazoru nez v pripade soudniho znalce).
Problem mam ale s tim, jak US argumentacne s posudky nepracoval a celemu zpusobu (ne)oduvodneni, ale to uz bych jenom opakoval argumenty, ktere jsem podal zde:
http://www.eui.eu/Personal/Researchers/mbobek/
docs/leciva.pdf
Zdravím,
Tiež som na tento typ znalcov narazil úplnou náhodou a bol som veľmi prekvapený... Dokonca už máme aj dve ustanovené znalkyne. Nemám informáciu, že by už aj konkrétne podali znalecký posudok, ale skúsim to zistiť.
Či jo to skôr privilegovanie Európskeho, alebo Slovenského práva je naozaj ťažké povedať. Povedal by som, že je na každom individuálnom prípade, a každom sudcovi akú váhu prisúdi takémuto znaleckému posudku. Je naozaj všeobecne známe, že naši sudcovia nemajú častokrát ani páru, čo Európske právo je a ich prácu v podstate zastupujú advokáti, ktorí ho využívajú.
Okomentovat