Žena gondoliérkou?
Na dlouhém letu z New Yorku do Amsterodamu v noci z pondělí na úterý jsem si let zkracoval četbou pondělních New York Times (šlo o moje noviny, krachující NorthWest Airlines již v rámci programu snižování nákladů žádný tisk nedávají). Hned na titulní stránce mne zaujal článek o ženě, která se stala první gondoliérkou v tisícileté historii Benátek. Jak jinak v dnešní zjudicializované společnosti, žena se stala gondoliérkou (s ručením omezeným - viz článek) v důsledku rozhodnutí soudu. Šlo o klasickou diskriminační kauzu, a v tomto případě dvojitou, protože paní Hai je nejen žena, ale navíc Němka (k diskriminaci srov. Michalův reklamní post na naši knihu níže).
Pokračování:
Oč jde? V Benátkách jsou gondoliéři po tisíciletí muži, jde o povolání prestižní, dědí se zpravidla "po meči" z generace na generaci. Jde navíc o profesi velmi fyzicky obtížnou. Paní Hai nesplňuje ani znaky toho, že by byla mužem, ani že by rodem patřila do místní gondoliérské komunity. Navíc neuspěla v testech, kterými musí každý provozovatel gondol v Benátkách projít (paní Hai tvrdí, že testy byly zmanipulované proti ní). Z hlediska diskriminačního práva jde na prvý pohled o jednoduchou kauzu (pomineme-li otázku neúspěchu v gondoliérském řidičáku - věc bychom mohli ještě zkomplikovat, pokud bychom na dané testy aplikovali institut nepřímé diskriminace). Ovšem jen na prvý pohled.
V daném případě jde o střet tisícileté tradice bývalé Královny Jadranu s novodobým antidiskriminačním právem. Ochránce lidských práv se může radovat, že nad středověkým cechovnictvím vítězí vznešená idea lidských práv. Ekonomista se v tomto případě bude asi výjimečně shodovat s "humanrightistou": zaraduje se, že nad ochranářstvím benátských gondoliérů zvítězil princip volného trhu - nechme jen na zákaznících, zda se chtějí vozit v gondoliérách s muži či také s ženami (pokud o ženu zájem nebude, například proto, že veslovat opravdu neumí, jak tvrdí její mužští kolegové, jako živnostnice zkrachuje). A tradicionalista se může jen zasnít, že s úpadkem Benátek, které se čím dále tím více stávají prázdnou slupkou prázdných domů plnou turistů s digitály (kteří během jednoho dopoledne stihnou prolétnout všechny pamětihodnosti, a maximálně si sednou do Floriána na jedno předražené kafe), kde ale nikdo ve skutečnosti nebydlí, přichází také zánik jedné z posledních stále žijících tradic (v 90. letech "znovu"vynalezený karneval má se skutečnými tradicemi města jen málo společného).
Přiznám se, že v tomto případě sympatizuji s tradicionalistou. A Vy?
Pokračování:
Oč jde? V Benátkách jsou gondoliéři po tisíciletí muži, jde o povolání prestižní, dědí se zpravidla "po meči" z generace na generaci. Jde navíc o profesi velmi fyzicky obtížnou. Paní Hai nesplňuje ani znaky toho, že by byla mužem, ani že by rodem patřila do místní gondoliérské komunity. Navíc neuspěla v testech, kterými musí každý provozovatel gondol v Benátkách projít (paní Hai tvrdí, že testy byly zmanipulované proti ní). Z hlediska diskriminačního práva jde na prvý pohled o jednoduchou kauzu (pomineme-li otázku neúspěchu v gondoliérském řidičáku - věc bychom mohli ještě zkomplikovat, pokud bychom na dané testy aplikovali institut nepřímé diskriminace). Ovšem jen na prvý pohled.
V daném případě jde o střet tisícileté tradice bývalé Královny Jadranu s novodobým antidiskriminačním právem. Ochránce lidských práv se může radovat, že nad středověkým cechovnictvím vítězí vznešená idea lidských práv. Ekonomista se v tomto případě bude asi výjimečně shodovat s "humanrightistou": zaraduje se, že nad ochranářstvím benátských gondoliérů zvítězil princip volného trhu - nechme jen na zákaznících, zda se chtějí vozit v gondoliérách s muži či také s ženami (pokud o ženu zájem nebude, například proto, že veslovat opravdu neumí, jak tvrdí její mužští kolegové, jako živnostnice zkrachuje). A tradicionalista se může jen zasnít, že s úpadkem Benátek, které se čím dále tím více stávají prázdnou slupkou prázdných domů plnou turistů s digitály (kteří během jednoho dopoledne stihnou prolétnout všechny pamětihodnosti, a maximálně si sednou do Floriána na jedno předražené kafe), kde ale nikdo ve skutečnosti nebydlí, přichází také zánik jedné z posledních stále žijících tradic (v 90. letech "znovu"vynalezený karneval má se skutečnými tradicemi města jen málo společného).
Přiznám se, že v tomto případě sympatizuji s tradicionalistou. A Vy?