Common Law Review hledá kandidáty na pozici šéfredaktora dalšího čísla CLR

Common Law Review je odborný právnický časopis vydávaný v tištěné podobě pololetně spolkem Common Law Society. Jeho cílem je přiblížit, především prostřednictvím právní komparatistiky, české právnické obci systém angloamerického práva "common law", evropské právo a cizí právní systémy obecně. Smyslem je poukázat na jiné formy a možnosti právní regulace, než jaké jsou vlastní českému právnímu řádu. Common Law Review dává přednostně prostor k publikaci příspěvků studentů a mladých právníků.

Konkurz na pozici šéfredaktora je otevřen pro každého. Ideální uchazeč by měl již publikovat v nějakém právnickém odborném časopisu a jevit zájem o common law. Pozice šéfredaktora spočívá především ve zvolení tématu čísla, vedení a podpoře jednotlivých autorů, vedení celého čísla, přípravě čísla pro tisk a tisku čísla. Aby byl kandidát úspěšný, musí být spolehlivý, schopný pohotově reagovat a být neústupný, pokud si to situace vyžaduje.

Své přihlášky, životopis a motivační dopis mohou zájemci posílat na commonlawreview@gmail.com. Uzávěrka přihlášek je 21.9.2012.

Celý příspěvek

Centrum dopravního výzkumu v.v.i. přijme právníka

Centrum dopravního výzkumu v.v.i. přijme do pracovního poměru právníka / právničku.

Náplň práce:

- právní podpora při zadávání veřejných zakázek, mezinárodní konsorciální smlouvy, podnikový právník

Požadavky:
- ukončené min. 5 leté VŠ vzdělání právnického směru
- min. 2 –letá praxe v oboru právo
- znalost problematiky zadávání veřejných zakázek veřejným zadavatelem
- výborná aktivní znalost Aj - slovem i písmem
- vynikající znalost práce s PC, MS WORD, EXCEL, ASPI
- flexibilita
- samostatnost

Nabízíme:

- výborné finanční ohodnocení, reprezentativní pracovní prostředí, renomovaný zaměstnavatel, benefitní program

Přihlášky zasílejte na e-mailem na adresu : vlasta.stankovova@cdv.cz. Ukončení přijímání přihlášek bude 15.10.2012 o 12.00 hod.
Celý příspěvek

Nabídka zaměstnání na Ministerstvu vnitra, Odbor bezpečnostní politiky

Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnostní politiky, hledá právníka.

Podrobnosti dále v postu.

Náplň práce:
Nabízíme zajímavou a tvůrčí práci v oblasti vnitřní bezpečnosti státu, přípravu právních předpisů a koncepčních materiálů, tvorbu právních stanovisek. Primární zaměření na oblast bezpečnosti silničního provozu, obecní policie, soukromých bezpečnostních služeb, zbraní a problematiky související. Vedení správního řízení.

Požadujeme:
Ukončené magisterské studium práv, dobrou znalost AJ, uživatelskou znalost PC, aktivní přístup, schopnost práce v týmu. Součástí přijímacího řízení je absolvování psychotestů.

Nástup možný k 1.11.2012. Pracovní poměr na dobu neurčitou. Strukturovaný životopis společně s motivačním dopisem zasílejte na: straznik(zavináč)mvcr.cz

Celý příspěvek

Letní střípky (hosté, trička a štěnice)

První kaštany, jeřabiny a studená voda venku naznačují, že se sluší ukončit letní okurky. A také přivítat zářijového hosta, kterým je Lukáš Hoder. Lukáš vystudoval právo a mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě. Působil jako právník na Úřadu vlády ČR a v roce 2009 spoluzaložil první české Centrum pro lidská práva a demokratizaci. S podporou Fulbrightova stipendia absolvoval LL.M. na Georgetown University ve Washingtonu, DC se zaměřením na řešení mezinárodních právních sporů. Na Georgetown Law působil i jako Global Teaching Fellow. Nyní se coby research assistant se na International Law Institute ve Washingtonu podílí na přípravě casebooku o investičních arbitrážích pro Oxford University Press. Myslím, že se můžeme těšit na spoustu zajímavých příspěvků.

Návdavkem několik letní střípků. Předně je mi líto, že Jiné právo neposkytuje kompletní servis. Coby dnes již postarší autoři jsme prostě ještě nepochopili, že dnešní omladina do ničeho delšího tří stránek nejde. Jak naznačuje přiložený komiks, který ke mně doputoval a dost mě rozesmál, pokud chce David napříště doporučovat nějakou literaturu, nechť dodá i odpovídající výcucy!

 Málem jsem se stal porotcem v trestním řízení v oxfordském Crown Court (porotní soud prvního stupně pro závažné trestné činy). Mé srdéčko perverzně zajásalo nad obsílkou, vyzývající mě se dostavit počátkem listopadu k soudu a stát se porotcem. Podobnou obsílku může v průběhu let dostat každý, kdo má v Anglii registrovaný trvalý pobyt: adresáty losuje počítač podle aktuálních voličských seznamů. Má fantasie se rozjela na plné obrátky: konečně si vyzkouším 12 rozhněvaných mužů v praxi. V reáliích současného obsazování anglických porot tedy spíše cca 7 žen v domácnosti a 5 důchodců, ale jistě stále rozhněvaných. Podařilo by se mi nenápadně přesvědčit jak anglického důchodce, tak ženu v domácnosti indického původu, o (ne)vině obžalovaného? Mé sociologicko/psychologické hrátky in spe bohužel zhatila podmínka, že v porotě může zasedat pouze ten, kdo měl na území Spojeného království trvalý pobyt nejméně po dobu pěti let. Škoda…

Když minulý rok Jirka Přibáň v jednom ze svých esejů v knize „Právo a dobro v ústavní demokracii“ s lítostí psal, že leckterý absolvent právnického studia považuje i dnes Radbruchovu formuli za „motoristickou soutěž“, patrně netušil, jak hluboce jeho stesky promění vnímání právní filosofie u právnického dorostu. Jak řečená formule, tak i jiné hvězdy právní filosofie (namátkou I. Kant, J. Habermas, J. Rawls či N. MacCormick) totiž v mezidobí získaly takovou popularitu, že je studenti práv chtějí nosit na svých prsou. Značková trička jsou „out“, Radbruchova formule je „in“: k prohlédnutí i objednání zde.

S otevřenou pusou jsem si přečetl článek na „Ukáčku“ (studentský portál Univerzity Karlovy). Jde o příspěvek do debaty na téma kvality univerzitních kolejí UK z pohledu zahraničních studentů. Zdá se, že když přijedou na UK studenti ze západní Evropy, bývají kvalitou univerzitního ubytování překvapeni, spíše v tom negativním směru. Odpověď Kolejí a menz UK v článku „Hostivař zamořili štěnicemi sami studenti, tvrdí správci kolejí“ mi ale vyrazila dech. Dovolím si ocitovat:

„Štěnice zpravidla zavlékají sami zahraniční studenti pocházející většinou ze zemí bývalého SSSR,“ vysvětlil […] vedoucí provozního útvaru Kolejí a menz Univerzity Karlovy. […] problém se štěnicemi třeba řešit systémově. Studenti z některých zemí jsou prý na štěnice z domova zvyklí. Sestěhovat je k sobě by ale mohlo být ostatními považováno za segregaci, uvedl Bém. „KaM proto volí kompromis a většinu studentů programu Erasmus stěhují do Hostivaře, aby byla zamořena pouze jediná kolej,“ vysvětlil bývalý ředitel, proč jsou zahraniční studenti záměrně sestěhováváni na hostivařskou kolej, kde se štěnice dlouhodobě vyskytují.“

Dvakrát jsem si ten článek přečetl. Poté jsem zkontroloval datum jeho publikace (2. 7. 2012 není Apríl). Stále si nejsem jist, jestli to, jak to chápu, chtěl autor výroku skutečně říct, ale pokud ano, pak mi nezbývá než zůstat v němém úžasu: Erasmus štěnice sestěhovat s podlidmi z bývalého SSSR na jednu kolej do izolace, aby zahraniční špína nenakazila Čechy? To je schopen někdo vypustit v roce 2012, nedej Bože zrealizovat? Pomoc...
Celý příspěvek

Jan Vučka: § 132 vrací úder

Bez vyvolání větší pozornosti byl minulý měsíc zveřejněn návrh směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie. Přitom jde o dokument velmi zajímavý jak svou formou, tak svým obsahem.

Obsah navrhované směrnice není sám o sobě dramaticky nový, z významné části je převzat ještě z Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství z roku 1995. To, co je revoluční, je forma navrhované úpravy. Jedná se o první případ – opravte mne, pokud se mýlím – kdy Evropská unie směrnicí nadiktuje členským státům povinnou definici určitého trestného činu včetně trestní sazby.

Stalo se tak s odkazem na článek 325 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie („K zajištění účinné a rovnocenné ochrany v členských státech a v orgánech, institucích a jiných subjektech Unie přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Účetním dvorem opatření nezbytná k předcházení a potírání podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie“). Důkladné prostudování všech ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie pak odhalí, že podřízení národních trestních zákoníků evropskému právu se netýká pouze boje s podvody a že podobné akty EU mohou (a nejspíše budou) následovat také v dalších oblastech trestního práva hmotného.

V té souvislosti stojí za zmínku první dvě stránky důvodové zprávy obsahující vysvětlení, proč je vlastně evropská unifikace potřebná. Tabulka s přehledem národních úprav porovnává mimo jiné trestní sazbu nejkvalifikovanější skutkové podstaty rakouského těžkého podvodu (až 10 let odnětí svobody) s trestní sazbou pouze základní skutkové podstaty českého podvodu (až 2 roky odnětí svobody). Za těchto okolností se ovšem lze jen těžko divit, že byly zjištěny rozdíly negativně ovlivňující účinnost politik Unie.

Moje první myšlenka po přečtení byla, že za takovouto manipulativní statistiku by se nemusel stydět ani Sir Humphrey. Po pečlivém uvážení jsem se ale přiklonil k závěru, že Sir Humphrey by nepochybně dokázal vymyslet něco méně bijícího do očí.

Srovnání návrhu směrnice a českého trestního zákoníku ukáže vícero drobných odlišností mezi odpovídajícími ustanoveními obou norem; například odpovídající skutkové podstaty trestního zákoníku jsou oproti čl. 4 odst. 1 návrhu užší. V dohledné době nás tedy nejspíše čeká euronovela trestního zákoníku.

Místo detailního rozboru návrhu se zde zaměřme na jeden související velmi kontroverzní prvek, který se v českém právu objevil již dříve v rámci implementace Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství.

Trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 trestního zákoníku je - s vědomím jistého zjednodušení - obdobou trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, případně dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 trestního zákoníku. Rozdíl mezi oběma trestnými činy však nespočívá jen a pouze v osobě poškozeného subjektu. Pokud podvedete soukromou osobu nebo český stát, hrozí vám v základní skutkové podstatě trest odnětí svobody až na DVĚ léta. Pokud se téhož skutku (předpokládejme jednání, které by jinak naplnilo skutkovou podstatu podle § 209/212 odst. 1 i § 260 odst. 1 trestního zákoníku) dopustíte vůči Evropské unii, hrozí vám trest odnětí svobody až na TŘI léta.

Už vidíte, v čem spočívá problém? Nenápadným způsobem se nám vrátil starý dobrý trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Pro později narozené připomínám, že šlo o § 132 trestního zákona č. 140/1961 Sb. Podle původního znění tohoto zákona za krádež prostou hrozil trest odnětí svobody až na tři léta, zatímco u rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví činila horní trestní sazba rovných pět let odnětí svobody, neboť socialistický majetek jako vyšší forma vlastnictví si vyžadoval přísnější ochranu.

Problém má rovinu morální, politickou a dost možná i ústavněprávní. Zrušení § 132 patřilo k těm nejsamozřejmějším požadavkům na změnu trestního zákona po listopadu 1989, spolu s trestným činem hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle § 104 trestního zákona a podobnými skvosty. Teď ho však máme v modifikované podobě zpět. Je takové ustanovení legitimní?

Samozřejmě musíme připustit, že není podvod jako podvod. Daňový podvod, úvěrový podvod i pojistný podvod mají určitá specifika, kvůli kterým byly zavedeny zvláštní skutkové podstaty s vlastními trestními sazbami. Ale § 260 odst. 1 trestního zákoníku přiznává po vzoru majetku v socialistickém vlastnictví zostřenou ochranu majetku Evropské unie jen proto, že je to majetek Evropské unie, a zvýhodňuje jej oproti majetku České republiky nebo majetku NATO či Organizace spojených národů. Proč by měl být majetek Evropské unie chráněn před podvody více než majetek Organizace spojených národů?

Na argument, že evropský majetek byl shromážděn ze společných zdrojů, slouží k uspokojování širších potřeb atd. lze velmi snadno odpovědět, že přesně to samé platí i pro majetek členských států. Ať už nějakou dotaci poskytne členský stát nebo Evropská unie, pořád je to dotace z eráru a není důvod, proč jeden erár chránit více než jiný. V situaci, kdy daňoví poplatníci více odvádějí svému státu než Evropské unii, ani nedává smysl, proč by menší proud peněz měl být s odkazem na veřejný zájem chráněn více.

Historické konotace zvýšené ochrany jedné formy vlastnictví by měly českého zákonodárce zvlášť důrazně vést k tomu, aby poskytoval shodnou ochranu majetku národnímu i evropskému a aby pečlivě sjednotil trestní sazby u odpovídajících trestných činů.

Dodejme, že nejde jen o problém trestních sazeb. § 260 odst. 1 trestního zákoníku není přesným ekvivalentem § 209/212 trestního zákoníku. Skutková podstata podle § 260 odst. 1 trestního zákoníku je na jednu stranu zúžena na finanční zájmy Evropské unie, jinak však pokrývá širší okruh jednání.

Širší rozsah ochrany je ještě více patrný u skutkové podstaty podle § 260 odst. 2 trestního zákoníku: „kdo neoprávněně zkrátí nebo použije finanční prostředky, které tvoří příjmy nebo výdaje souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem“. Jedná se mimochodem o další pasáž, kde návrh směrnice i Úmluva používají poněkud odlišné formulace než trestní zákoník. Odpovídající ustanovení čl. 3 návrhu hovoří o nesprávném použití finančních závazků či výdajů za jiným účelem, než pro který byly původně přiděleny, a o nesprávném použití zákonně získané výhody, které má za následek protiprávní snížení prostředků z rozpočtu Unie či rozpočtů spravovaných Unií nebo jejím jménem.

Přesný dosah této skutkové podstaty není jasný. Nepodařilo se mi prozatím objevit žádný pracovní dokument EU, kde by bylo srozumitelně vysvětleno, co ještě spadá pod tuto skutkovou podstatu a co již ne. Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku hovoří u § 260 trochu tajemně o porušení hospodářské disciplíny a autoři komentářů se přesnému vysvětlení také raději vyhýbají, což mne vede k lehce provokativní myšlence, zdali vůbec někdo ví, co všechno tento trestný čin zahrnuje. Pokládám však za jisté, že jde o širší jednání než pouze ekvivalent trestného činu úvěrového či dotačního podvodu podle § 211 odst. 2 nebo 212 odst. 2 trestního zákoníku (opět navíc s přísnější trestní sazbou v základní skutkové podstatě). Při širokém výkladu by trestný čin podle § 260 odst. 2 trestního zákoníku zahrnoval také úmyslné nesplnění smluvního závazku. Tak či onak je zřejmé, že § 260 trestního zákoníku poskytuje majetku v evropském vlastnictví ochranu i před jednáním, které u nás není jinak trestné.

Možný přezkum ústavnosti takového ustanovení není nepravděpodobný. Bude-li někdo odsouzen pro trestný čin podle § 260 trestního zákoníku, mohl by podat ústavní stížnost, v níž namítne neústavnost ukládání rozdílných trestů podle toho, zda šlo o podvod ke škodě České republiky nebo Evropské unie. Já osobně bych na úspěch takové ústavní stížnosti nechtěl sázet, na druhou stranu jsem zvědav na případný komentář Ústavního soudu k reinkarnaci § 132. Pokud jsme znovu zavedli odlišnou ochranu různých forem vlastnictví, domnívám se, že se někde stala chyba.

Jan Vučka
Celý příspěvek

Vyšlo to (vážně) moc hezky

Se značným zájmem jsem si přečetl rozhovor s nově zvoleným soudcem ESLP za Českou republiku, Alešem Pejchalem, v posledním vydání časopisu Právní rádce s titulkem „Vyšlo to moc hezky“. Rozhovor je to jistě nevšední. Výrazně mě zaujaly tři myšlenky. Z odpovědí na ně si dovolím podrobněji ocitovat a ve zbytku doporučit přečtení celého rozhovoru. Stojí za to.

Za prvé, na téma vhodnosti otevřeného výběrového řízení na funkci soudce ESLP se z rozhovoru dozvíme:

„Na současný systém výběru, a to byl druhý z důvodů, jsem pohlížel jako na poněkud zvláštní. V tom smyslu, že Ministerstvo spravedlnosti vyvěsilo na své webové stránky jakýsi inzerát o tom, že se celkem kdokoliv může přihlásit do výběrového řízení na evropského soudce. Osobně jsem se domníval, že to není vhodný způsob, spíše mi vyhovovala dřívější praxe, kdy úctyhodné instituce, jako právnické fakulty, Nejvyšší soud nebo Česká advokátní komora, navrhly kandidáta, za kterým si stály, protože o něm něco věděly. Ve svém věku, letos mi bylo 60, jsem k tomu přistoupil tak, že hlásit se někam na inzerát je pro lidi po škole.“

Jsa však následně přesvědčen náměstkem ministra spravedlnosti F. Korbelem, že by bylo vhodné, aby kandidoval, a při pohledu na své dva protikandidáty, při kterém pochopil, že by „mohl uspět“, A. Pejchal se nakonec přeci jen „na inzerát pro lidi po škole“ přihlásil, neboť „[…] To už byla ale poněkud jiná situace. Byl jsem vyzván a neodpovídal jsem tak na nějaký inzerát. Za této situace bylo asi učiněno zadost mé ješitnosti (smích - pozn. aut.), nakonec jsem tedy reagoval kladně a na celou záležitost se začal připravovat.“

Za druhé, k průběhu samotného výběrového řízení před komisí sestavenou dle čl. 4 odst. 1 nařízení vlády ze dne 26. srpna 2009 č. 1063 se dozvíme:

„Ve vztahu k sobě bych to ani velkým výběrovým řízením nenazval. Všechny členy komise, kterou pan ministr sestavil a před kterou se jednotliví kandidáti představovali, jsem za svou mnohaletou právnickou praxi znal osobně a oni znali mě. Myslím si, že o mě věděli všechno. Šlo o to, zda se komise ztotožní s mým pohledem na právo a mou možnou úlohu u ESLP, či nikoliv. Myslím si, že ani jeden z nich nemusel objevovat, zda něco znám nebo neznám, zda jsem o něčem napsal nebo nenapsal. V právnickém světě v České republice se pohybuji velice dlouho a nejsem úplně neznámý.“

Za třetí, čeho by si coby český soudce ESLP přál při svém devítiletém působení dosáhnout:

„Prvním krokem by mělo být, že ESLP bude úmluvu posuzovat daleko více pohledem Vídeňské úmluvy o smluvním právu. Ta je interpretačním vodítkem pro výklad veškerých mezinárodních smluv. Musíme si uvědomit, že i Úmluva je mezinárodní smlouvou a veškeré rozhodování soudu je rozhodování o tom, zda byla nebo nebyla tato smlouva porušena. Veškeré termíny ve smlouvě, veškeré kontexty musí být vykládány v obvyklém významu. To je právě ten prubířský kámen, jak se k tomu obvyklému významu dopracovat...

Napadá mě jednoduchá, i když v první fázi možná finančně trochu náročnější metoda. Úmluva byla ratifikována v angličtině a ve francouzštině. Kdo trochu umí nějaký cizí jazyk, ví, že je daleko jednodušší interpretovat text ve stejném jazyce než v jazyce jiném. Pokud interpretuje text v cizím jazyce, v prvním kroku si potřebný termín přeloží. Tady může být ten problém a ten problém v tom skutečně je. Překlad je nepřesný nebo není úplný a od toho se začne často odvíjet naprosto mylná interpretace. Několikrát se mi to stalo i v mé praxi, někdy i ve velice vážných záležitostech. Chtěl bych se zasazovat o to, byť je to zdánlivě záležitost jen politiků, ale já si myslím, že i soud k tomu má co říct, aby byla Úmluva přeložena a hlavně ratifikována do všech jazyků všech členských zemí. Když jsem to počítal, a počítal jsem jen ty hlavní (tedy když se v nějaké zemi hovoří čtyřmi jazyky, vzal jsem jen ten, který je nejvíce používán), tak je to 36 jazyků ve 47 členských zemích. Je to velice nutné i k implementaci case-law a k tomu, aby případy končily na národní úrovni […]“

Více Vídeňské úmluvy o smluvním právu (při současném stavu Evropské úmluvy a hlavně její judikatury) a ratifikace Úmluvy ve všech jazycích smluvních stran? K takto zásadním myšlenkám si netroufám cokoliv dodat, stejně jako k výběrovým řízením pro lidi po škole a jasné volbě výběrové komise. Zdá se, že budeme muset výrazně přepsat druhé vydání komentáře k Evropské úmluvě…
Celý příspěvek

Letní kvizová otázka

Abych se připojil k letním soutěžím: kdo a kdy adresoval tento text řecké vládě?

„[…] dokud nedojde ke sjednocení a ustavení řádu, všechny naděje na půjčku budou plané; a všechna pomoc, kterou by Řekové mohli očekávat ze zahraničí – pomoc, která není ani bezvýznamná, ani bezcenná – bude pozastavena nebo zrušena; a, co je horší, evropské velmoci, ze kterých nikdo nebyl nepřítelem Řecka, ale zdály se být ve prospěch jeho založení coby nezávislého státu, budou přesvědčeny, že Řekové nejsou schopni si sami vládnout, a možná samy přistoupí k řešení vašich nepokojů způsobem, který rozcupuje radostné naděje vás a vašich přátel.

Dovolte mi dodat, jednou provždy – toužím po prosperitě Řecka, a ničem jiném; udělám vše v mých silách, abych ji zaručil; nemohu nicméně souhlasit, a nikdy souhlasit nebudu, že by […] veřejnost, anebo […] jednotlivci, byli klamáni s ohledem na skutečný stav řeckých záležitostí. Vše ostatní závisí na vás, pánové […].“

Malá nápověda: odpověď není, jak již asi tušíte, „Angela Merkel v roce 2012“.
Celý příspěvek

Pojem judikátu

V těchto týdnech finišuje dokončování druhé, kompletně předělané publikace na téma judikatury a právní argumentace. Datum publikace se mnohonásobně protáhlo, a to hlavně z důvodu na straně editorů, včetně mne. Zde připojuji k diskusi téma (doufám jen zdánlivě) nezáživné, definiční. Nabízí však řadu zajímavých a praktických otázek.

Judikátem pro účely této práce rozumíme rozhodnutí zpravidla vyššího soudu, které obsahuje obecný nebo zobecnitelný výklad určité normy nebo principu, eventuálně samo vytváří, obvykle v souvislosti s právním předpisem, určitou normu nebo princip. Předpokladem toho, aby rozhodnutí bylo judikátem, je samozřejmě jeho publikace, ať již v nějaké formální sbírce judikátů, časopisecká nebo na internetu. Judikátem nejsou rozhodnutí, která nepřesahují svým dopadem skutkové okolnosti individuální kauzy (v žargonu nazývané "skutkovky"). Nejsou jím ani rozhodnutí, která nepřinášejí žádnou přidanou hodnotu, neboť veškeré právní otázky v nich obsažené byly rozřešeny již textem právního předpisu nebo jsou z jiných důvodů nekontroverzní. S ohledem na charakter „konstantní judikatury“ v kontinentálním právním řádu však rozhodnutí může být judikátem i přesto, že tam řešená právní otázka je již dostatečně rozřešena předchozími judikáty.
Něco jiného je použití soudního rozhodnutí nikoliv za účelem zjištění právního názoru tam obsaženého, ale za účelem zjištění otázek skutkových. Příkladem může být odkaz NSS v kauze rozpuštění Dělnické strany na rozhodnutí trestních soudů včetně NS, která dovodila existenci Národního odporu jako neregistrované radikální neonacistické organizace (rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2010, čj. Pst 1/2009 – 348, bod 391). Zatímco znalost publikované judikatury co do výkladu právních předpisů je součástí znalosti práva soudcem (Iura novit curia), zjišťování skutkových závěrů z judikatury podléhá jiným pravidlům.

Judikátem může být, jakkoliv spíše výjimečně, i rozhodnutí soudu prvostupňového. Taková rozhodnutí mohou mít jistý precedentní význam, například pokud jde o bagatelní věc, kde se nepřipouští odvolání, takováto bagatelní věc představuje typický příklad určitých typových sporů (např. žaloby na pokutu proti černým pasažérům ve veřejné hromadné dopravě nebo žaloby na zaplacení televizního poplatku atd.). S ohledem na nepřípustnost odvolání nemůže přitom být takováto typová kauza sjednocena vyššími soudy. Sjednocující funkce takovéhoto rozhodnutí bude realizována nejčastěji výběrem takovéhoto rozhodnutí pro publikaci v oficiální publikační sbírce.

Judikát může s notnou dávkou zjednodušení fungovat dvojím základním způsobem. Prvý typ judikátů dotváří v návaznosti na právní předpis nové normy, resp. specifikuje v daném kontextu vágní normy nebo řeší konflikt norem navzájem rozporných, event. modifikuje normu mající v daném případě absurdní konsekvence. Výsledkem je soudem dotvořená nebo dokonce vytvořená norma nebo princip, která reálně v návaznosti na zákon funguje jako právo.

Příkladem budiž judikát NS, který vyloučil promlčení práva na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti (rozsudek NS ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1542/2003), resp. pozdější judikát, který naopak i na tyto nároky obecnou promlčecí lhůtu vztáhl (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3161/2008, publ. pod č. 73/2009 Sb. rozh. civ.). Sjednocení výkladu v takovýchto typových otázkách je nezbytnou podmínkou právní jistoty. Není představitelné, aby část soudů vycházela z nepromlčitelnosti určitých nároků, zatímco jiná část soudů na ně rutinně promlčení aplikovala. Následující soudní rozhodnutí musí z takovýchto judikátů vycházet, může je eventuálně dále modifikovat (např. neaplikovat judikát tehdy, pokud by námitka promlčení byla hodnocena jako úkon v rozporu s dobrými mravy), resp. výjimečně musí vysvětlit, proč s těmito judikáty soud nesouhlasí. Ignorování takovýchto judikátů je však nepřípustné.

Naproti tomu druhý typ judikátů doplňuje interpretační standardy k výkladu zákonných norem, které jsou zákonodárcem záměrně vytvořeny jako normy vysoce abstraktní, dávající soudci širokou sféru uvážení. Na rozdíl od prvého typu judikátů tato skupina nemá a nemůže mít ambici dotvořit původně abstraktní normu v normu jednoznačnou. Pokud by se tak snad dělo, popřela by se tím zákonodárcem záměrně otevřená hypotéza (nebo v jiných případech dispozice) interpretované normy. Judikát „mapuje cestu“ pro interpretaci neurčité normy, aniž by předurčoval cíl, k němuž interpret dojde. Dělá to tak, že poskytuje soudcům pro jejich budoucí rozhodování metodologické direktivy, specifikující interpretaci abstraktní normy, říká, k čemu přihlížet, k čemu nikoliv atd.

Patří sem celá škála rozhodnutí, která typicky dávají soudům metodologický návod, jak postupovat např. při osvobozování od soudních poplatků, jaké okolnosti brát na zřetel při ukládání trestů atp. Příkladem je i velmi početná judikatura k výkladu neplatnosti z důvodu rozporu s dobrými mravy.

Tak například NS říká, že při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů „je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti“ (rozsudek ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005). Takovýto typ judikátu zjevně nemá ambici poskytnout vyčerpávající výklad § 39 ve vztahu k neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, ale spíše poskytnout soudům určité vodítko pro jejich budoucí rozhodovací činnost. Méně užitečná judikatura k témuž tématu se snaží definovat, co se míní dobrými mravy.

Mechanické následování judikátů poskytujících metodologické direktivy k interpretaci abstraktních norem je vyloučeno. Mechanickým bezmyšlenkovitým následováním by totiž soud porušil svou povinnost posoudit každou jednotlivou kauzu se zřetelem na všechna její specifika. Jak ostatně uvedl NS, bez „zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu, při posouzení, zda se účastníky sjednaná sazba úroků z prodlení příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 OZ , nelze vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu v obdobné věci“ (rozsudek NS ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 468/2003).

Celý výklad by šlo samozřejmě dále zkomplikovat. V určitých případech nelze respektovat záměr zákonodárce ponechat hypotézu normy velmi otevřenou. Typicky tomu tak bude v případech trestných činů nebo obecně jiných sankčních norem. Příkladem může být úprava trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 starého trestního zákona, který nijak nespecifikoval, co je „množství větší než malé“. Jakkoliv bylo zřejmým záměrem zákonodárce ponechat pachatele v nejistotě, kolik drogy u sebe vlastně může mít, judikatura trestních soudů „množství větší než malé“ specifikovala tak, že se v podstatě jednalo o minimálně dvojnásobnou dávku průměrného uživatele drogy. Současně judikatura ponechala skutkovou podstatu do jisté míry otevřenou, neboť připouštěla vzít na zřetel individuální poměry toho kterého uživatele (rozsudek KS v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. 4 To 23/2000, publ. pod č. 46/2000 Sb. rozh. tr. Na tento rozsudek opakovaně odkazovala judikatura NS - srov. např. rozhodnutí NS ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 56/2001, publ. pod č. 60/2001 Sb. rozh. tr.).
Celý příspěvek

Zemřel soudce Repík

Mám tu smutnou povinnost dát zde na vědomí, že dnes ráno zemřel ve věku 84 let Bohumil Repík, mimo jiné jediný československý a první slovenský soudce u Evropského soudu pro lidská práva.

Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním mohl v posledních několika letech potkávat a diskutovat s ním „štrasburskou“ problematiku. I když už nějaký čas naoko prohlašoval, že jdou tyto věci mimo něj (a raději hovořil o francouzské literatuře, ke které se nyní znovu vracel, a o svých studiích na Lyceu Carnot v Dijonu, které jsem o téměř půlstoletí později absolvoval i já), nakonec jsme při každé mé návštěvě u něj doma přeci jen skončili u ESLP, ať už toho současného, nebo toho "starého".

Je třeba ocenit, že ukončení mandátu soudce v říjnu 1998 v jeho případě neznamenalo odchod do poklidného důchodu, na který již měl nárok, ale naopak nastartování nové etapy (tolik potřebného) zprostředkovávání znalostí Úmluvy a judikatury ESLP na vnitrostátní (české i slovenské) úrovni. Za všechny publikační počiny zmiňme – vedle množství časopiseckých článků – zejména jeho precizní monografii Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo z roku 2002. Publikačně činný byl však už od 60. let a již tehdy se kromě řady obecných trestněprávních problémů věnoval též tématům s lidskoprávním přesahem (zejména otázkám práva obviněného odepřít výpověď a trestu smrti).

Milan (jak si nechával říkat) bojoval s těžkou nemocí, řadu let relativně úspěšně, poté však již marně. Když zemřel O. Motejl, kterému v letech 1990-1992 dělal na Nejvyšším soudu ČSFR místopředsedu, řekl mi s upřímností, která nebudila žádnou pochybnost, jak „Otovi závidí“. I když si sám přál odejít dříve, jsem (tak trochu sobecky) rád, že jsem mu ještě v květnu stihl poslat autorský výtisk našeho komentáře k Úmluvě, ke kterému nám napsal milou předmluvu.

Celý příspěvek

Chillin' Competition on On patent suits, lawyers’ suits and Suits

Na Chilling Competition napsal Alfonso Lamadrid moc pěkný post nazvaný On patent suits, lawyers suits and suits v reakci nedávno medializovaný vývoj ve sporu mezi Apple a Samsung. Myslím, že je zajímavý a zábavný, zejm. pokud se přečtou i v něm uvedené odkazy, včetně např. odkazu na článek popisující názor Richarda Posnera na spory o patenty obecně nebo na bližší popis úvah poroty, ale i další odkazy, které s daným sporem již nesouvisí - včetně "módních" aspektů právní profese. Proto se o odkaz na daný post s Vámi tímto rád podělím, a to zejm. za situace, kdy mi dost názorů (či jen náznaků) v daném postu uvedených  (včetně otázky smysluplnosti daných sporů, resp. příslušné právní úpravy vůbec; smysluplnosti porotního systému u takto technických otázek atp.) konvenuje. Celý příspěvek