"Otevřené" výběrové řízení na soudce: několik čísel
V písemném kole uspělo 23 uchazečů. Z nich se k ústnímu pohovoru (zaměřenému na obecné povídání, a ne na další ověřování odborných znalostí) se dostavilo 22 uchazečů (1 se omluvil). Z těchto 22 uchazečů jich 12 působí jako asistenti u okresních soudů a krajských soudů a z těchto 12 uspělo v ústním kole 10 uchazečů (úspěsnost 83 %), z toho 4 asistenti obvodních soudů v působnosti MěS Praha, 4 asistenti MěS Praha a 2 asistenti okresních soudů v působnosti KS Praha. Naproti tomu ze zbývajících 10 uchazečů (asistenti NS, NSS a ÚS, advokáti aj.) uspěl jediný (úspěšnost 10 %).
Uvedený nepoměr (úspěšnost 83 % vs. 10 %) je zvláštní a zvláštní jsou některé promluvy členů výběrové komise (asistenti OS a KS makají, zatímco asistenti vrcholných soudů by nesnesli tu zátěž; pro uchazeče je podstatným mínusem to, že ho na daném soudu neznají). Proto si dovolím vyslovit názor, že:
(1) pokud soud nechce uchazeče, kteří nepracují (nepracovali) jako asistenti (čekatelé) OS a KS, měl by se jim umět "podívat do očí" a otevřeně jim to sdělit při vypsání výběrového řízení;
(2) není vkusné mlčky (a případně i pobaveně) pozorovat, jak se někteří uchazeči snaží uspět třeba v období 4 let, i když dost možná nikdy neměli rozumnou šanci; a
(3) instituce, která má v popisu práce spravedlnost, poctivost a pravdivost, by neměla postupovat způsobem: "Otevřenost formálně ano, ale jen na oko."
[Edit: Podle tvrzení zevnitř MěS Praha byly ve výběrovém řízení v roce 2017 a 2016 výsledky vyrovnanější a výsledky 2019 jsou z tohoto hlediska anomální.]
Městskému soudu v Praze je však třeba poděkovat za dvojí. Především díky němu se zažil model, kdy se v ústním kole vybírá pouze z úzké skupiny uchazečů, kteří na předních místech uspěli v testu aplikace práva: věřím, že všichni vybraní mají solidní právní dovednosti. A bez obtíží a úplně mi sdělil výše uvedená čísla (v rychlých a ochotných odpovědích na mé tři postupné e-maily a bez toho, že by vznikla jakákoli potřeba “ohánět se stošestkou”).