Na jaře proběhlo výběrové řízení na soudce obvodních soudů v obvodu Městského soudu v Praze. Zde jsou konkrétní čísla, která indikují, jakou šanci měli asistenti okresních a krajských soudů a jakou ti ostatní:
V písemném kole uspělo 23 uchazečů. Z nich se k ústnímu pohovoru (zaměřenému na obecné povídání, a ne na další ověřování odborných znalostí) se dostavilo 22 uchazečů (1 se omluvil). Z těchto 22 uchazečů jich 12 působí jako asistenti u okresních soudů a krajských soudů a z těchto 12 uspělo v ústním kole 10 uchazečů (úspěsnost 83 %), z toho 4 asistenti obvodních soudů v působnosti MěS Praha, 4 asistenti MěS Praha a 2 asistenti okresních soudů v působnosti KS Praha. Naproti tomu ze zbývajících 10 uchazečů (asistenti NS, NSS a ÚS, advokáti aj.) uspěl jediný (úspěšnost 10 %).
Uvedený nepoměr (úspěšnost 83 % vs. 10 %) je zvláštní a zvláštní jsou některé promluvy členů výběrové komise (asistenti OS a KS makají, zatímco asistenti vrcholných soudů by nesnesli tu zátěž; pro uchazeče je podstatným mínusem to, že ho na daném soudu neznají). Proto si dovolím vyslovit názor, že:
(1) pokud soud nechce uchazeče, kteří nepracují (nepracovali) jako asistenti (čekatelé) OS a KS, měl by se jim umět "podívat do očí" a otevřeně jim to sdělit při vypsání výběrového řízení;
(2) není vkusné mlčky (a případně i pobaveně) pozorovat, jak se někteří uchazeči snaží uspět třeba v období 4 let, i když dost možná nikdy neměli rozumnou šanci; a
(3) instituce, která má v popisu práce spravedlnost, poctivost a pravdivost, by neměla postupovat způsobem: "Otevřenost formálně ano, ale jen na oko."
[Edit: Podle tvrzení zevnitř MěS Praha byly ve výběrovém řízení v roce 2017 a 2016 výsledky vyrovnanější a výsledky 2019 jsou z tohoto hlediska anomální.]
Městskému soudu v Praze je však třeba poděkovat za dvojí. Především díky němu se zažil model, kdy se v ústním kole vybírá pouze z úzké skupiny uchazečů, kteří na předních místech uspěli v testu aplikace práva: věřím, že všichni vybraní mají solidní právní dovednosti. A bez obtíží a úplně mi sdělil výše uvedená čísla (v rychlých a ochotných odpovědích na mé tři postupné e-maily a bez toho, že by vznikla jakákoli potřeba “ohánět se stošestkou”).
Fakta i závěry jsou pěkné. Ovšem nihil novum sub sole. Léty zažitá praxe se od minulosti liší jen obchodováním s nadějí nepoučených, kteří se zcela zbytečně hlásí do těchto výběrových řízení. Oč průzračnější to bývalo, když se nikdo nepokoušel taková výběrová řízení vůbec vypisovat. Tehdy bylo stejně jako dnes věcně kompetentním navrhovatelům zcela zřejmé, kdo bude prezidentu navržen na jmenování a proč.
OdpovědětVymazat