Objektivnější než soudci? Pošťouchnutí a možná úskalí automatizovaných systémů

Před několika dny byl vydán nález Ústavního soudu, který velmi detailně rozebírá problémy podmíněného propuštění. Současnou úpravu označuje jako systémově problematickou, jelikož pojmy použité v zákoně jsou velmi obecné, nikdo je řádně nespecifikuje a soudy tak rozhodují rozdílně a nezohledňují dostatečně, zda se odsouzení polepšili či nikoli. Jako obiter dictum se pak Ústavní soud vyjádřil, že předpověď páchání další trestné činnosti, by neměla záležet jen na subjektivním názoru soudce, ale měla by být podpořena analyticky systémem, který by byl objektivní (resp. objektivnější) než soudce.

Ústavní soud se tak domnívá, že „stát by měl v souladu s doporučením Výboru ministrů Rady Evropy Rec (2003) 22, o podmíněném propuštění, zavést systém analyzující a předpovídající rizika konkrétních odsouzených, který by soudci mohli používat jako objektivní pomůcku při stanovování předpovědi vedení řádného života (viz bod 37 přílohy k doporučení). V současnosti soudcům nezbývá než činit předpověď o tom, zda bude odsouzený znovu páchat trestnou činnost či nikoli, pouze na základě své profesní a životní zkušenosti, což i přes snahu soudců může vést k dojmu, že jejich rozhodování je spíše subjektivního než objektivního rázu. Pokud zákon ukládá předpovídat riziko páchání trestné činnosti, bylo by namístě, aby subjektivní rozhodnutí soudu bylo podpořeno objektivně odborně zpracovanou předpovědí. Vzhledem k tomu, že stát nevytvořil takový nástroj nabízející spolehlivou předpověď trestní budoucnosti odsouzeného, dnes k rozhodování dochází jen na základě omezených údajů, které mají soudci k dispozici.“ (bod 39).

Uvidíme, (zda) a jak na to stát zareaguje. Minimálně takovéto pošťouchnutí může pomoci při získávání financování od TA ČR, do jejíhož programu Eta by takový projekt přímo spadal.

Oblast systému předpovídajících recidivu je relativně problematická z hlediska dostupnosti dat, vytvoření takového algoritmu, který nediskriminuje (či alespoň diskriminuje méně než současný systém) i interpretovatelnosti výsledků; přeci jen očekávání vedení řádného života je jen jednou z podmínek pro podmíněné propuštění (a navíc je k ní nabízena i alternativa přijetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného).

Aktuálnost tohoto tématu si uvědomuje i Rada Evropy, která vydala Etická pravidla pro využití automatizovaných systému v soudních systémech. V akademickém prostředí z poslední doby lze doporučit třeba knihu Big Data, Crime and Social Control od slovinských kriminologů. A už se zbývá jen těšit na zajímavé diplomové práce zabývající se touto otázkou.

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 482/18 je ke stažení zde.

Disclaimer (19. 12.): Autor tohoto postu se podílel na sepsání tohoto nálezu.