08 února 2014

Jakub Drápal: Trestní rejstřík a diskriminace

Chcete péct kaštany v centru Prahy? Balit zboží na balicí lince za 70 Kč/h v Praze? Stát se elektrotechnikem na ministerstvu vnitra? Nebo prodávat bankovní produkty přes telefon? Připravte si čistý výpis z trestního rejstříku. V tomto příspěvku se zabývám dvěma případy, kdy je pro zaměstnání požadována bezúhonnost – v prvním případě zákon mlčí a v druhém je to naopak on, který ji vyžaduje.
Jedním ze základních požadavků reintegrace vězňů do společnosti a zabránění recidivy je zaměstnání vězňů během výkonu trestu odnětí svobody a po propuštění. Důvody jsou jasné – pokud jsou vězněné osoby zaměstnané, pak neztrácejí – či získávají – pracovní návyky, mohou se vyučit, něco ušetřit a zaplatit způsobenou škodu, či její část. Po propuštění jim zaměstnání umožňuje nejen materiální zajištění, ale také sociální začlenění. Nabízí jim skupinu, kde jsou přijímáni jako rovnoprávní s ostatními a jsou braní s podobnou lidskou důstojností. I díky tomu se mohou zpět zařadit do společnosti. Dnes jsou však osoby se záznamem v trestním rejstříku často nezaměstnatelní a v přístupu k práci neprávem diskriminovaní.


Podmínka bezúhonnosti nepožadovaná zákonem

Bezúhonnost je často požadovaná bez jakéhokoli ospravedlnitelného důvodu, jako v příkladech v úvodu článku, které byly nalezeny namátkou na internetu v průběhu posledního měsíce.

Jaká je situace? Opakovaně problematiku rozebírá a řeší Poradna pro občanství, občanská a lidská práva. Dle jejich zpráv (http://www.poradna-prava.cz/folder05/diskriminace_v_pracovni_inzerci.pdf) z roku 2007 bylo 9 % inzerátů zveřejňovaných Úřady práce diskriminačních z hlediska požadavku bezúhonnosti. Do tohoto podílu se ale počítaly pouze zjevně nepřiměřené nabídky práce, nikoli ty nabídky, které byly sporné. Ve stejném roce Poradna vydala publikaci (http://www.poradna-prava.cz/folder01/Bezuhonnost.pdf) týkající se požadavku bezúhonnosti, ve které se tématu do hloubky věnovala. 
V dubnu 2011 se tématem zabýval Veřejný ochránce práv ve svém doporučení (Sp. zn.: 30/2010/DIS/LO). V něm zdůraznil, že požadavek bezúhonnosti je nadužíván a může být, kromě zákonných důvodů, použit jen pokud je nezbytným a přiměřeným. Ombudsman prozkoumal přes 12 000 inzerátu na serveru Prace.cz, z nichž přes 5 % bylo diskriminačních z důvodu požadavku bezúhonnosti. 
Jaká je situace při ucházení se o zaměstnání zjišťoval v roce 2013 také server Jobs.cz (http://www.jobs.cz/poradna/clanky/aktuality/polovina-firem-neda-odsouzenym-ani-podradnou-praci/). Jeho údaje (sesbírané z webového průzkumu a dotazování firem) ukazují na to, že požadavek bezúhonnosti je zakořeněn v myslích jak uchazečů o zaměstnání, tak zaměstnavatelů. 80 % uchazečů o zaměstnání, kteří odpověděli na serveru jobs.cz, běžně předkládá doklad o tom, že nebyli trestáni. Naopak ze 151 středních a velkých firem polovina odpověděla, že osoba se záznamem v rejstříku trestů nemá šanci získat jakoukoli práci a pouze pětina z nich se individuálně zabývá spáchaným trestným činem.  Byť nelze brát výše zmíněné výsledky průzkumu serveru Jobs.cz doslovně, ukazují na skutečnost, že požadavek bezúhonnosti je vyžadován častěji, než je přiznáváno v požadavcích inzerátů. 
Osoby se záznamem v rejstříku trestů jsou tedy dnes zřejmě diskriminováni na trhu práce, zejména v oblastech manuální práce.
Možností, jak tuto situaci řešit, je několik. Rozdělím je na preventivní a konkrétní řešení z hlediska současné právní úpravy a řešení de lege ferenda.
Preventivní veřejnoprávní řešení lze dělit na dvě větve – podle toho, zda se postupuje podle zákona o ochraně osobních údajů, nebo podle zákona o inspekci práce. Pokud zaměstnavatel požaduje výpis z trestního rejstříku, byť to není nezbytné, pak se dopouští přestupku podle zákona o ochraně osobních údajů a může být sankcionován až do výše 100 000 Kč. Z hlediska pracovního práva může být zaměstnavatel pokutován za přestupky/správní delikty na úseku rovného zacházení případně na úseku pracovního poměru. Ani jedno zmíněné státní orgány nečiní. Situaci by zvlášť pomohl zásah inspekce práce, pokud by se tomuto tématu alespoň okrajově věnovala. Několik mediálně zveřejněných případů, ve kterých by byl zaměstnavatel pokutován, by byl způsobilý změnit přístup zadavatelů inzerátů. Toto preventivní řešení by mělo za následek, že požadavek bezúhonnosti by se nevyskytoval v zřejmě nepřiměřených situacích.
Řešením konkrétní situace je v případě nezaměstnání z důvodu záznamu v rejstříku trestu podat žalobu na ochranu proti diskriminaci ve věcech pracovních a přiměřenou náhradu nemajetkové újmy v důsledku porušení práva na rovné zacházení. Jedním z prvních rozsudků, který v této oblasti padl, je rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 37C 2/2011-72 z 24.února 2012. Na místo uklízeče se hlásil pan A., kterému pomáhala výše zmíněná Poradna, který byl dříve odsouzen za neplacení alimentů. Soud poškozenému přiznal nejen omluvu, ale i finanční satisfakci ve výši 51 000,- Kč, přičemž poznamenal, že již sama existence diskriminace odůvodňuje přiznání finanční satisfakce. Dle § 13 NOZ by (od 1. ledna 2014) soudy měly rozhodovat obdobně, nebo přesvědčivě vysvětlit odchylku – pro osoby propuštěné z vězení může být tato částka dostatečně zajímavá, aby se o ní soudili.
Pokud se státní orgány nezačnou o situaci více zajímat a diskriminovaní se nezačnou více soudit, je možné situaci změnit novelou zákoníku práce. Zajímavý návrh představil Ladislav Zamboj a Michal Hubálek z Poradny – zaměstnavatel by nemohl požadovat bezúhonnost, ale pouze čestné prohlášení, že nespáchal trestný čin, který by se vztahoval k výkonu práce. Pokud by toto prohlášení bylo nepravdivé, byl by to důvod pro okamžité rozvázání pracovního poměru. Opět je otázkou, zda zde neudělat výjimku pro situace, kdy by toto omezení bylo zjevně nepřiměřené. 
Zákonná omezení
V první větvi úvah jsem se zabýval problematikou zaměstnávání osob se záznamem v rejstříku trestů, kde tento požadavek – vyřčeně či nevyřčeně – chtějí zaměstnavatelé. Níže se zaměřím na situace, kdy pro výkon určitých zaměstnání to nejsou zaměstnavatelé, ale zákon, který vyžaduje čistý trestní rejstřík. Z výše zmíněné analýzy Poradny je zřejmé, že přes šedesát zákonů stanoví různé podmínky bezúhonnosti pro různé státní pozice, přičemž některé jsou velmi diskutabilní. Konkrétní případy zde nebudu rozebírat, jsou dostatečně vylíčené v analýze.
Listina v čl. 26 samozřejmě umožňuje zákonodárci požadovat pro některé zaměstnance bezúhonnost a je to tak správné. Evropská úmluva o lidských právech ale v čl. 14 stanoví zákaz diskriminace, který Velký senát ESLP v roce 2000 v případu Thlimmenos proti Řecku rozšířil i na některé případy požadavku bezúhonnosti.  Jednalo se o stěžovatele, který byl odsouzen na čtyři roky trestu odnětí svobody kvůli odepření vojenské služby z náboženských důvodů, a proto nedostal místo autorizovaného účetního. Soudu se toto jednání zdálo nepřiměřené vzhledem k povaze trestného činu a k odpykání větší části trestu, zejména z důvodu, že spácháním tohoto trestného činu se stěžovatel nedopustil morálního prohřešku, který by měl vztah k vykonávané profesi. Porušením Úmluvy bylo nezavedení výjimek z obecně platného pravidla. (§48) Byť v tomto konkrétním případě hrál roli i náboženský kontext, lze argumentaci Soudu zobecnit. V některých případech má být postupováno individuálně a zákon má pamatovat na konkrétní případy lidí, pro které by aplikace obecného pravidla požadavku bezúhonnosti byla nepřiměřená. V českém prostředí by se tomuto mohl blížit případ, kdy rodič, na základě svého filosofického přesvědčení, přesvědčuje své dítě, aby nechodilo do školy, ale radši poznávalo přírodu a snažilo se v ní přežit. Tím by se mohl dopustit trestného činu ohrožování výchovy dítěte (§ 201 TZ) a po odpykání trestu by nemohl být např. členem správní nebo dozorčí rady nadace či obecním policistou. 
Myšlenka, která stojí za způsobem přemýšlením Soudu, je dle mého názoru důležitá. Podobně se aplikuje ve francouzském trestním právu, ve kterém může soudce rozhodnout mnohdy podle své vůle. Musí svůj úsudek ale speciálně zdůvodňovat, pokud se odchýlí od některých zákonných ustanovení. Osobní přístup k osobě, které umožňuje, aby bylo s každým zacházeno individuálně a aby nebylo právo nespravedlivé. To vyžaduje, samozřejmě kromě změny zákona, také od osob, které rozhodují, pracovitost a odvahu. 
Při individuálním posuzování osoby se zápisem v rejstříku trestu se navíc dosáhne dalšího cenného cíle. Odmítnutý nebude moct svoji vinu svalit na systém, který je nefunkční a odmítá jej – a proto se musí postavit proti němu. Naopak bude konfrontován se svoji vinou a nebude mu nijak ubráno na lidské důstojnosti.