14 května 2013

Protiprávní uplatnění svépomoci a náhrada takto vzniklé škody

Uplatnění svépomoci může pravidelně založit značné škody – osoba zdánlivě jednající svépomocí tak například může zničit cizí věc, zadržet třetí osobu atd. Byly-li dány podmínky svépomoci, nemusí ten, kdo jednal svépomocně, hradit z toho vzniklou škodu. Problém nastane v situaci, kdy podmínky svépomoci dány nebyly (zdánlivá svépomoc). Protože uplatnění svépomoci je subsidiární vůči státní represi, není de lege ferenda žádného důvodu, aby odpovědnostní pravidla při soukromoprávní odpovědnosti byla kvalitativně odlišná od odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ta je objektivní. Tak například v USA nepochybné právo ochranky zadržet nakupujícího je limitováno velmi tvrdou civilní odpovědností (tort law), pokud se zásah ochranky ukáže jako mylný. Nemusíme však nutně spěchat do USA. Nový civilní kodex bohužel postrádá obdobu německého § 231 BGB. Podle tohoto ustanovení osoba, která jedná svépomocně (typicky zničí cizí věc nebo zadrží třetí osobu) proto, že se mylně domnívá, že jsou podmínky svépomoci dány, je povinna k náhradě takto vzniklé škody. Tato povinnost je podle německého práva (§ 231 BGB) objektivní, bez ohledu na nedostatek zavinění.
Protože český občanský kodex nestanoví jinak, uplatní se obecná pravidla odpovědnosti za škodu. Z nich plyne, že odpovědnost za škodu domněle svépomocně jednajícího není objektivní, jak je tomu v Německu, ale toliko subjektivní, tedy za zavinění. Současně se ovšem uplatní presumpce zavinění (§ 2911). Nebyly-li dány podmínky svépomoci, ovšem zasahující to nemohl dost dobře vědět, prokazuje neexistenci své nedbalosti zasahující. Poškozený tedy nedbalost zasahujícího (škůdce) prokazovat nemusí.

Ten, kdo využil právo svépomoci, tedy musí prokázat, že nevěděl a vzhledem ke svým osobním poměrům a okolnostem případu ani vědět nemohl, že podmínky svépomoci dány nejsou. Od osob provozujících služby ochranky či ostrahy, typicky v supermarketech nebo obchodních centrech, lze při uplatnění práva svépomoci požadovat takovémuto podnikání odpovídající znalosti, dovednosti nebo pečlivost (§ 2912 odst. 2). Na uplatnění takovéhoto přísnějšího pravidla nebude mít žádný vliv skutečnost, že k výkonu profese byly fakticky použity osoby, které tyto znalosti, dovednosti nebo pečlivost nemají, což bude bohužel v praxi asi dost častá situace.

Samostatnou kapitolou budou škody vznikající při svépomocném zadržení (§ 14 odst. 2). Silné právo založené § 14 v tomto ohledu musí nést i velkou odpovědnost, jinak by mohlo být uplatňováno šikanózně a dokonce diskriminačně. V situaci, kdy je určitá osoba svépomocně zadržena, jakkoliv nejsou dány podmínky svépomoci (například máme o ní mylně za to, že odcizila věc, byť se ve skutečnosti ničeho takového nedopustila, nebo že je „černým pasažérem“, byť ve skutečnosti má platnou jízdenku), případně při legální svépomoci dojde k excesu (například zloděj zadržený v obchodě je bezdůvodně zbit), musí nutně nastoupit deliktní odpovědnost zasahujícího nebo jeho zaměstnavatele, případně toho, v jehož prospěch bylo jednáno. Protože při zadržení dochází pravidelně k nemajetkové škodě (např. ostuda spojená s tím, že jsem zadržen před zraky přihlížejících nakupujících, nebo i když snad k zadržení dojde „decentně“, aniž si toho kdokoliv povšimne, újma spojená s dočasným omezením na svobodě), odčiňuje se takováto újma přiměřeným zadostiučiněním (§ 2951 odst. 2). Odčinit je třeba i duševní útrapy spojené se zadržením (§ 2956).

Svou roli mohou hrát též zvláštní okolnosti případu, například to, že si ochranka usnadňuje práci a svou pozornost bez dalšího zaměřuje na osoby určitého etnického původu nebo třebas věku nebo pohlaví. V takovémto případě může hrát pro odškodnění bezdůvodně zadrženého svou roli též diskriminace, a to v podobě zvýšení náhrady škody o odčinění okolností zvláštního zřetele hodných (§ 2957). Sám jsem se ve své rodině setkal s tím, že ochranka jen proto, aby ukázala, že něco dělá, bezdůvodně kontroluje starší nakupující, kterým prohledává tašky, případně se zaměří na matky s kočárky … O tom, že v praxi bude často automaticky „podezřelý“ každý nakupující Rom, nebo obecně osoba tmavší barvy pleti, asi bohužel není sporu. Pokud si však takto ochranka usnadňuje práci, musí nést tomu odpovídající důsledky. Samozřejmě neříkám, že nelze zkontrolovat jakoukoliv osobu, ovšem to je podmíněno důvodným podezřením z protiprávního činu (záznam z kamery, svědectví ochranky, že si osoba dala něco pod svetr, „pípání“ u rámu ve východu z obchodu).

Obecně podle mne není žádný důvod, aby se odškodňovalo jen bezdůvodné zadržení: do práv člověka zasahuje například již jen bezdůvodná a šikanózní žádost „černého šerifa“ o prohledání kabelky, jejíž neuposlechnutí bude sankcionováno zadržením a přivoláním policie.