Tomáš Pavelka: Studium práva na univerzitě je ztráta času (?)
V jednom z příspěvků jsem se čtenáře JP snažil navnadit na diskuzi mezi proděkanem Cambridžské právnické fakulty Grahamem Virgem a soudcem Nejvyššího soudu UK Lordem Sumptionem ohledně smysluplnosti výuky práva na vysoké škole pro ty, kteří se chtějí právu věnovat v praxi.
Ve Spojeném království není totiž studium práva nezbytnou prerekvizitou k praktikování práva, a byť počet studentů právních oborů narůstá, stále existuje vysoké číslo těch, kteřé nejprve čtou historii nebo jazyky a teprve potom absolvují mimo univerzitu tzv. konverzní kurs právních základů. Následně se mohou nechat zapsat do profesní komory pro solicitory (něco jako office právníky) anebo se ucházet o pupillage v některé z barristerských komor (litigační advokáti) za stejných podmínek jako absolventi právnických fakult.
Debata proběhla vcelku mírumilovně a jen s minimálním množstvím vtipů ze strany Cambridge na Oxford na konci února tohoto roku a fakulta její nahrávku zdvořile uveřejnila na svém webu. Zatímco argumenty pro studium na univerzitě ze strany prof. Virga nebyly nijak inovativní a zcela se nesly v duchu Harvardského mysticismu (naučit se myslet jako právník), Lord Sumption poukazoval na intelektuální vyprázdněnost právnických disciplín, kdy student nejkreativnější část svého života věnuje studiu blackletter textů, které se mu stejně mění před očima. Mnohem zajímavější a pro následující život komplexně kulturní osobnosti přínosnější je podle něj studium historie, matematiky nebo jazyků. OK. Otázka ale zní - proč nám chybí tyto všeobecně kulturní znalosti před nástupem na univerzitu po střední škole? Proč už není povinná latina a alespoň základy řečtiny, které umožní minimálně číst většinu moderních evropských jazyků? Proč nejsem po 6 letech od gymplu schopný si udělat ani základní výpočty z kombinatoriky, ale pamatuju si, že ATP je adenosin trifosfát? Osobně v univerzitní specializaci problém nevidím. Na gymnáziu mi uteklo, co už nikdy nedoženu...
Že debatu na akademické právnické půdě vyhrál místní proděkan, asi netřeba zdůrazňovat.
29 komentářů:
Když se podíváte do historie právních profesí, tak zjistíte, že povinné studium práva budoucích právníků je poměrně moderní (nový) fenomen a pokud se podívám na svá studia na PF, tak první tři semestry byly pro mě absolutně zbytečné (říman, dějiny a teorka), pak to celkem šlo (trest, obchod a občan) a nakonec nemastné a neslané veřejné právo, které se koncentrovalo více na šířku látky než na hloubku, asi aby bylo více státnicových otázek. V praxi se toho člověk naučil za měsíc víc než na škole za celých pět let.
Je mi líto, ale u nás i 20 let po revoluci platí rovnítko mezi vzděláním a šprtáním seznamů a vzhledem k zakořeněnému a prakticky neměnému personálnímu substrátu vyučujících, který ovlivňuje i mladý dorost, nevidím možnost zlepšení ani v budoucích 20 letech.
Bohužel dnes platí to, že když má někdo na vizitce JUDr., tak si můžete být skoro jist, že jde o nedovzdělance nejen v přírodních vědách, ale i v humanitních disciplínách a ostatním je jeho vzdělání tak trochu pro smích. I když jsem si v poslední době všimnul zajímavého fenoménu souběžného studia práv a medicíny, tak v tomto ohledu nevidím také nějaké světélko na konci tunelu. Kam to vede na soudech každý vidí, multiplikace znaleckých posudků na každou blbost v podstatě znamená, že soudce není schopen rozhodnout kvalifikovaně a rozhoduje znalec. Praxe se takovým judikátům sice umí přizpůsobit, ale náklady takových zbytečných přizpůsobení neseme všichni.
Jan Hanzalík
Nezbývá než souhlasit. Na gymnáziu (tehdy ještě gymnasiu) jsem byl schopen absorbovat vědomosti nejen sluchem, zrakem a čichem, ale snad i pokožkou :) Hodně z těchto informací si stále pamatuji a velká většina z nich mi k ničemu není. Je sice pěkné vědět, že "Capsella bursa pastoris" je Kokoška pastuší tobolka :) , ale .... nezbývá, než tiše závidět studentům v Bradavicích. Po takové škole jsem toužil, takové kantory bych miloval ;-)
Gymnázium je skutečně určující. Díky francouzskému modelu filtrovanému dvojjazyčnou sekcí GJN jsem se poměrně záhy jakž takž naučil výstavbu strukturovaného funkčního textu - komentář k dokumentům, diskuse, disertace. Tehdy jsme ty čtyřhodinové písemky dost nesnášeli, ale dosud z nich žiju, protože třeba takový rozsudek představuje hezký průnik tří zmíněných formátů.
Moje zkušenost s gymnaziem (dopadl v první desítce podle maturit) je taková, že z 11 předmětů mě tam bavil jenom tělocvik a matematika. Šprtalo se za účelem maturit a většina vyučujících neuměla zaujmout. Blastul, gastrula ... ale co s tím nevím. Prostě blastula gastrula.
Pražská práva byla tak pro mě trochu vysvobození a to dokonce takové, že jsem tam od třeťáku s vyjimkou zkoušek nechodil pro absolutní ztrátu smyslu vyučujících pro realitu vůbec a dělal jsem v AK. Zahraniční kolegové z práce byli se svými vesměs známými univerzitami navenek spokojeni, ale po čase přiznali, že tam to za moc také nestálo, takže si nedělám žádné iluze.
Jan Veselý
Tak francouzské školství bych sem moc netahal. To zamrzlo někde u fr. revoluce.
Michal Válek
Souhlasím s tím, že středoškolské (gymnaziální?) curriculum je v současnosti nevyhovující, ale je překvapivě těžké přijít na způsob, jak osnovy upravit tak, aby se zajistila kvalitní příprava pro všechny pozdější vysokoškolské specializace. Znalost latiny a řečtiny už je totiž dnes vysoce specializovaná dovednost bez širšího uplatnění v obecné lidské praxi a pro opětovné ukotvení výuky těchto jazyků v osnovách by bylo možné uvést podobné důvody jako pro prohloubení studia (a povinnou maturitu z) matematiky, zavedení (geo)politické a ekonomické výchovy atd. atd.
A ještě k těm jazykům: jako člověku lingvisticky vzdělanému mi připadá nepravděpodobné, že by středoškolské studium latiny (či dokonce řečtiny!) studentům umožnilo "číst většinu moderních evropských jazyků". Když použiju přibližnou paralelu, bylo by to jako tvrdit to samé o studiu středověké francouzštiny.
(Míni-li se slovem "číst" - tak jako ve druhém odstavci tohoto článku - "studovat na vysoké škole", tak je pravda, že znalost latiny a řečtiny může pomoci. Ale stejně tak dobře by pomohla znalost kteréhokoli jiného jazyka, moderního či mrtvého.)
David Grosser
Souhlasím s tím, že středoškolské (gymnaziální?) curriculum je v současnosti nevyhovující, ale je překvapivě těžké přijít na způsob, jak osnovy upravit tak, aby se zajistila kvalitní příprava pro všechny pozdější vysokoškolské specializace. Znalost latiny a řečtiny už je totiž dnes vysoce specializovaná dovednost bez širšího uplatnění v obecné lidské praxi a pro opětovné ukotvení výuky těchto jazyků v osnovách by bylo možné uvést podobné důvody jako pro prohloubení studia (a povinnou maturitu z) matematiky, zavedení politické a ekonomické výchovy jako samostatných předmětů atd. atd.
A ještě k těm jazykům: jako člověku lingvisticky vzdělanému mi připadá nepravděpodobné, že by středoškolské studium latiny (či dokonce řečtiny!) studentům umožnilo "číst většinu moderních evropských jazyků". Když použiju přibližnou paralelu, bylo by to jako tvrdit to samé o studiu středověké francouzštiny.
(I pokud se slovesem "číst" míní - tak jako v druhém odstavci tohoto článku - "studovat na vysoké škole", přínos latiny a řečtiny není veliký. Je pravděpodobné, že znalost několika jazyků pomáhá při studiu dalších. Ale pokud je tomu tak, proč se zabývat latinou a řečtinou a neosvojit si místo toho některý z jazyků živých?)
David Grosser
"Na gymplu mi uteklo, co už nikdy nedoženu..." To je přesný.
Učili Vás na gymplu dobře: jak funguje genetika a evoluce (namísto čeledi axolotlovitých), inteligentně rozebrat literární dílo (namísto seznamu všech Vrchlického sbírek), rozhodovací procesy v EU (namísto přítoků Svratky druhého stupně), skutečně chápat chemii a její fyzikální základy (namísto ný-, natý-, itý- a toho, k čemu se v průmyslu používá siřičitan vápenatý), co je rozdělení statistické veličiny (namísto bezduchého počítání rovnic se síny a kosíny), reálně používat cizí jazyk, psát a mluvit a snést kritiku?
No, mohli jsme s tím něco udělat, ale místo toho jsme šli na práva.
Co levně a rychle udělat pro vzdělanost a konkurenceschopnost? Vyhradit 1/4 času gymnaziální výuky promítání něčeho takového: http://ocw.mit.edu/index.htm :). Vážně.
Za pozornost myslím stojí: Štefflovy posty o vzdělávání, výuce a vůbec.
A jeden související a jeden nesouvisející Ivo Možný, kterého je, myslím, vždy radost číst.
Davide, věnuješ se studiu jazyků snad odvždy, tak asi užitečnost latiny dokážeš zhodnotit lépe. Z mého pohledu ale, kdybych si denně dělal čárky, co mě v určitý moment naštve, protože to neumím/nevím a přitom bych měl/chtěl, je v tomto pořadí 1) latina 2) matematika 3) němčina, 4) akademické psaní (viz Jan Převrátil) 5) čtení The Economist od rané puberty..
Řečtina mě, pravda, zas tak nepálí, ale umím si představit, že při eventuálním akademickém zarytí trochu hlouběji bude tento doslovný analfabetismus nepříjemnou bariérou. Faktem však je, že bez aspoň elementární řečtiny a mytologie si člověk nepřečte ani filosofický komiks typu Kierkegaard. Jak se pak může tvářit seriózně se svazkem Heideggera nebo Patočky?
z ad 1) a 2)a 4) viním střední školu. Českou střední školu. Dnes večer jsem náhodou popíjel kávu v příjemné společnosti studentky, která na gymnáziu v Essenu latinu sekala 6(!)let. Ačkoliv dobrovolně, činila tak údajně velká část ročníku. Po angličtině je to pro Němce první další jazyk (hearsay). To samé jiná slečna ze státní grammar school v Edinburku (3 roky). Punk's not dead!
"Akademické psaní" se také naučit dá, Gymnázium Jana Nerudy a další jsou zřejmě na dobré cestě. Absence povinné maturity z matematiky si snad ani komentář nezaslouží.
Tato debata má řešení asi jako spor o to, zda je lepší CR7 nebo Messi. Rozsah lidského poznání stále roste a je stále obtížnější rozpoznat co jsou při vzdělání "klíčové kompetence". Reflexe středoškolského studia spíše než kvalitu školy reflektují individuální schopnosti autorů. Každý má jiný typ paměti, jiný způsob učení, skoro bych řekl, že v dnešní době je největším uměním školy (jakéhokoli typu či stupně) nezničit schopnost (a touhu) studenta vzdělávat se. Nástrojů ke vzdělání je dostatek, jen si vybrat ten správný...
Filip Fremund
Je to možný, prej nikdo neví, co je tou ,,klíčovou kompetencí". Von Humboldt se obrací v hrobě
Přece naučit se kriticky myslet.
To ilustruji následujícím testem.
Máme tři slovníky cizých slov ve všech je definováno slovo inteligence, přičemž doba vydání těchto slovníku se líší asi o 10 let.
Za a). Inteligence je schopnost řešit problémy.
Za b). Inteligence je schopnost přispůsobit se.
Za c) Inteligence je schopnost nezávislého myšlení.
A těď hádejte, která definice je nejstarší? C je správně. Slovník cizích slov Lumír Klimeš 1981.
Zavěrem chci říci, že se jedná o slovníky různých autorů.
Ad Anonym: Odkdy je kritické myšlení možné naučit ? K tomu potřebujete něco znát v daném oboru a u normálních oborů typu fyzika, matematika, biologie nebo nedej bože chemie, se vzděláváte minimálně 10 let, prakticky však celý život. Nebo jste schopen "kriticky" posoudit závěry z fotografie reciprokého prostoru elektronové difrakce ?
Ne vechny obory jsou tak jednoduché jako právo, kde lze kritické myšlení pěstovat (nikolv naučit) celkem snadno, ale nevidím v tom valný smysl. Dnešní móda "googlit" a nic se pořádně neučit vede v humanitních disciplínách jen k přebírátní stovek vygooglených "kritických" názorů, které nakonec v práci nějak oceníte (optimisté napíše zargumentujete) a napíšete sbujektivní závěr. Tím, že právo až na pár výjimek nemůže nic statisticky testovat, natož experimentovat, je míra tlučhubismu maximální a tzv. kritické myšlení je jen další forma tlučhubismu. To mi přijde lepší, když aspoń dítěti fyzikálně-chemicky vysvětlí, jak a proč jsou důležité bubliny a teplá voda při mytí.
Petr Kužela
CR7 je Český rozhlas 7? To jako náhrada za zrušenou šestku? Radio Messi neznám, to bude nějaké křesťanské...
No mě má moudrá máma vykopla po prvňáku do států a za druhou polovinu gymplu mi vnutila IB. Asi věděla proč, díky mamčo :-* Existují únikové stezky a kdo miluje své bližné, vytáhne je hrobaři z lopaty;-)
ad Kužela : moje řeč. Naplnění představy, že high school jsou nějaké diskusní a esejistické kluby a souhrn sebeprezentačních cvičení, kde nedostatek skutečných znalostí nahrazuje nadšení, retorické výplody a naivní kreativita jsem zažil v USA a tato zkušenost a výsledky takových postupů nepřináší žádné velké pozitivum.
Michal Hrdina
Tak já jsem latinou na gymnáziu prošel, ale slovy Josefa Kemra (alias žáka Plhy) bylo to pořád to laudó laudáre a v dalším studiu mi to nějak zvlášť nepomohlo. Spíše mi pomohlo naučit se řádně dva živé evropské jazyky (které z latiny tím či oním způsobem také čerpají). O matematice se raději nezmiňuji, protože kdyby ta byla součástí maturity, tak dodnes nebudu nic vědět o právu, natož o tom Jiném. Nevím,jestli mě nedostatky v aritmetice činí špatným právníkem, intelektuální ochuzení to ale asi je. Domnívám se nicméně, že v dnešním světě je tolik věcí, kterým nemám šanci porozumět, že už mě to přestává trápit. Musím se zkrátka spolehnout na ty, kdož těmto věcem rozumí a možnost mluvit do čehokoliv ponechat politikům (zvláště prezidentům) a géniům.
Jan Kolba
K tipu Jana Petrova na doplňování vzdělání připojuji odkaz na jednu z mých oblíbených stránek http://www.khanacademy.org/
Jan M. Passer
Tomáš, vďaka za link a za skvelý námet na diskusiu!
Trochu ma prekvapuje tvoje presvedčenie o dôležitosti latiny – asi to dáva určitý punc všeobecnej vzdelanosti, ale ako právnici dnes nestíhame čítať milióny iných vecí, ktoré by sme potrebovali (a ktoré sú anglicky/česky/etc.). Pochopiteľne to môže byť inak pre filozofa či lingvistu, ale ani tam to nie je úplne jednoznačné. Keď som študovala francúzštinu na PedF, mali sme v prváku povinný predmet “Latina pro romanisty”. Vyučovalo sa to spôsobom: za rok vás to aj tak nenaučíme, tak si to skúste aspoň odvodiť z francúzštiny, aby nám to šlo rýchlejšie... (fail?)
Ad Michal Hrdina: „Naplnění představy, že high school jsou nějaké diskusní a esejistické kluby a souhrn sebeprezentačních cvičení, kde nedostatek skutečných znalostí nahrazuje nadšení, retorické výplody a naivní kreativita jsem zažil v USA a tato zkušenost a výsledky takových postupů nepřináší žádné velké pozitivum.“ – je ale lepšie disponovať obrovským katalógom faktických znalostí, ktoré však človek nedokáže spracovať a vyvodiť z nich záver v príklade, ktorý nebol v zbierke úloh riešený? ...
Na stredných školách ani tak nejde o to, čo a ako učiť, dôležité však je študentov nadchnúť. Aby sa veciam divili, aby šli ďalej, aby si čítali, aby sa pýtali. Formy sú rôzne, z vlastnej skúsenosti môžem porovnávať len SVK a USA. Je lepšie zhrnúť si stovky literárnych diel (SVK) alebo prečítať 3 knihy, analyzovať ich do hĺbky a diskutovať na nich spoločenské problémy (USA)? Je lepšie učiť sa na dejepise širší kontext a hľadať príčiny, priebeh a dôsledky historických udalostí (SVK) alebo študovať hlavne primárne zdroje, napr. korešpondencia prvých amerických štátnikov, plagáty ilustrujúce rozdiely medzi Číňanmi a Japoncami za WW2 či rozsudky Najvyššieho súdu z 1950s (USA)? Je lepšie písať deskriptívne seminárky a učiť sa tak zhromažďovať a triediť dáta (SVK) alebo písať analytické eseje a učiť sa tak samostatne myslieť (USA)? Ťažko povedať, sú to proste diametrálne odlišné prístupy a domnievam sa, že právnik potrebuje kombináciu oboch: jednak znalosť faktických dát, jednak schopnosť ich analyzovať. Preto mi vyhovovalo, keď sme mali na Erasme jednak „nalievacie“ kurzy, kde sme nasávali obrovské množstvo informácií, jednak „reflexívne“ kurzy, kde sme o veciach diskutovali. Skvele sa to navzájom dopĺňalo.
Ad Jan Hanzalík: ja mám (z Prahy) presne opačnú skúsenosť. Najužitočnejšie pre mňa boli prvé 2 roky štúdia, keď som sa naučila právnicky myslieť (teorka, riman, ústavko), sklamanie prišlo s platným právom, kde sme sa analýzy nedočkali skoro nikdy a kvalitného zhrnutia faktov len zriedka. Ale možno som proste len v druhej polovici štúdia mala smolu na vyučujúcich...
Na záver pridávam ďalší tip na internetové vzdelávanie: www.coursera.org.
Milé děti, v naší škole se budete učit všelijaké blbosti, a to jen proto, že vás za to budeme známkovat. Je to příprava odolnosti do života, ve kterém budete muset dělat zrovna to, za co vás bude někdo platit.
Khan academy je celkem dobrá pro začátečníky (videa jsou na youtube), ale např. v biologii nebo biochemii tam mají řadu chyb (Krebbs Cycle, C4 atp.). Dobrá je i knižní edice For Dummies, kde se promárně snaží strach z oborů, které nám z nějakých důvoů nešly, překonat jiným přístupem k výkladu. Americký typ střední školy je pro mě i mé známé také více postrachem než alternativou. Líbí se mi např. záklaní a střední školství ve Finsku, kde se přírodním vědám hodně věnují a neutíkají lacině k esejismu. Na druhou stranu neučí matematiku stupidně jako u nás.
Pavel Kopecký
Samozřejmě je nutné co se týče kritického myšlení od sebe odlišovat tzv. měkké a tvrdé vědy: http://plato.stanford.edu/entries/episteme-techne/
Ale nesouhlasím s názorem, že je nemožné již na střední škole vědeckou metodu naučit.
Možná jde o to, co si pod pojmem kritické myšlení představujeme viz. tady http://en.wikipedia.org/wiki/Critical_thinking
a tady:
http://en.wikipedia.org/wiki/Falsifiability
ad anonym a slovníky:
Za a). Inteligence je schopnost řešit problémy. (ano, ale jaké problémy?)
Za b). Inteligence je schopnost přispůsobit se. (čemu?)
Za c) Inteligence je schopnost nezávislého myšlení. (nezávislého na čem?)
Jinými slovy, učit myslet se dá jen při práci s určitou látkou. Sylabus střední školy je ale zcela určující v tom, na jaké matérii se studenti myslet pokoušejí. Je nasnadě, že kriticky a nezávisle uvažovat se osvojí lépe při práci s látkou abstraktní a abstrahující jako jsou matematické vědy nebo pro evropské myšlení etymologicky určující jako je latina a řečtina. Souhlasím s dějinným výrokem, že všechny filosofické problémy pramení z neshody na pojmech a definicích. Měl jsem na gymplu ve Zlíně díkybohu latinu dva roky (stále málo!) a dobře vím z každodení zkušenosti, že pokud si při učení čehokoliv vzpomenu na latinský nebo řecký kořen, je pocit z procesu vnímání a porozumění textu na úplně jiné kvalitativní úrovni. To platí tím spíše pro studium práva, neboť i zde všechny otázky pramení buď z neporozumění jazyku anebo z problému hodnotové volby (což je ale sám o sobě problém nepochopení práva jako funkce jazyka).
Zde je asi třeba načrtnout hranici mezi vzděláváním a pouhým sběrem informací (tj intelektuálností, kterou spolu s celým Německem 19. stoletím spálil Nietzsche). Vzdělání be mělo být jako sněhová koule, pořád se na sebe nabalovat, nižší vrstva podmiňovat masu vnější vrstvy. Zatímco sběr znalostí je plochý, vzdělání by mělo být parabolické. Ne jako celou dobu na gymplu stavět dost chytrně vypadajícího sněhuláka a pak se přesunout vedle na univerzitní půdičku a začít stavět dalšího. Beztak se oba na jarním slunci roztečou. (Tak pravil...)
Když už tak končím ve Nietszcheovském duchu, pokud dnes jdete za svou ženou, nezapomeňte na bič! ;)
Ještě k latině a řečtině jako fundacím evropského myšlení - domácí self-test. Zkuste si odpovědět na otázku co je kybernetika? Tohle slovo je dnes skloňované fakt hodně (cyberkriminalita, cyberlaw, cyborg, cybersex ...) Po chvíli přemýšlení půjdete na google a wikipedii, která vám nabídne "Kybernetika (z řec. Kybernétes, Kormidelník)". Až se vzdělanci po chvíli dotočí v hrobech, sáhněte po poctivém etymologickém nebo výkladovém slovníku (latinský ekvivalent je gubernare/gubernator) a otevře se vám zcela jiný svět, intelektuální výzva...
Je to jako z právními transplantáty, bez judikatury a kontextu nebudou pochopeny a nefungují. Moderní evropský jazyk je suma latinských a řeckých implantátů s trochou toho urban style :)
btw příklad není vybraný náhodně, ale z velmi čtivé filipiky na současné vzdělávání z pera Zdeňka Kratochvíla (Výchova, zřejmost, vědomí (Poznámky k filosofii výchovy), Herrmann a synové, Praha 1995)
Nerad bych Vám bránil ve štěstí studovat na střední latinu. Nebude-li se vnucovat těm, kdo o ně nestojí.
Je skvělé, když jeden zná etymologii slova "kybernetika" Horší je, že mu to nepomůže pochopit, co je kybernetika.
Já bych učení nechával na shodné úrovni, jak je nyní... ideálně, pokdu by bylo ještě nižší:-)
Víte jak je krásné v odvolačce rozstřílet rozhodnutí správního orgánu, který shledal, že policisté jsou supermani, když viděli to, co nemohli nikdy vidět - a to za pomoci trigonometrie z učebnice matematiky 5.-7. třídy základní školy. Kdyby byli o něco chytřejší, tak bych musel vytáhnout učebnice nedejbože střední školy, a tam mi děti a synovci ještě nedorostli :-)
Celkem často mne při jednání s úředníkama napadá Izerovina - Na pasece se pase bílý - opakují bílý kůň. Jakou má barvu?
Co se týká k právům, tak nemám "klasickou PF", ale myslím si, že i v právních specializacích se dá naučit principům práva a právní vědě včetně historie, která se tam učí taktéž. Nadto je daná právní specializace vyučována na úkor dalších obecných právních předmětů, které se vyučují s menší hloubkou. O to vyšší hloubka je ovšem v dané specializaci. drtivá většina mých kolegů z ročníku jsou na mnohem vyšší právní úrovni v dané specializaci, než vychodivší student PF.
Bohužel tlak ČAK a dalších "klasických" právníků je v tomto zcela zřejmý. Stačí se podívat na inzeráty zveřejněné i zde na JP typu "hledá se specialista na správní řízení", pouze absolvent PF v oboru právo... možno i student 5. ročníku:-(
Patrik Šebesta
Viete, ja si nemyslim, ze je problem v tom, co sa na ktorej skole vyucuje ( ci uz je to gymnazium alebo univerzita ). Samozrejme, urcite by sa dal obsah vyuky modifikovat k lepsiemu. Problem je podla mna v tom, ze vacsina studentov caka ze pridu do skoly, kde do nich naleju to co by mali vediet a vyslu ich do sveta ako bytosti s tymi presne potrebnymi vedomostami. Lenze ono to tak fungovat nemoze. Naopak mal by to byt student ktory bude aktivne vyhladavat moznosti rozsirenia vzdelania a bude chciet stavat na tych zakladoch ( aj ked mozno chatrnych) ktore mu skola da. A v tom predsa nikto nikomu nebrani ;-)
Omlouvám se za lingvistické okénko, ale cítím, že se musím vyjádřit proti blahořečení etymologie. Právníci nechť mi odpustí a můj komentář přeskočí.
Etymologie je sice zajímavá, ale především zrádná.
Přesně jak to řekl Jan Petrov. Znalost etymologie slova kybernetika nepomáhá uchopit jeho moderní smysl. A tak je to i s většinou dalších, původně řeckých nebo latinských slov. Vývoj jejich významu a užití bývá často komplikovaný a plný zvratů a ani etymologické slovníky (pokud to není zrovna OED) často nepodají dostatečné vysvětlení (a kdo má čas číst si traktáty v OED, že?).
Znalost etymologie může vést k plodným asociačním úvahám, ve kterých vyniká právě třeba Zdeněk Kratochvíl, ty jsou ale přesně tímto - ASOCIAČNÍMI úvahami - a ničím jiným.
Zrádnost etymologie je ale v tom, že pouze povrchní znalost procesů, které při vývoji slova a významu probíhají (a i té by se dalo ve středoškolském prostředí dosáhnout jen ztěží), dává člověku pocit, že "ví jak to je" a je tedy oprávněn k tomu, usuzovat na pravé či lepší významy slov a pronášet nesmyslné výroky jako "moderní evropský jazyk je suma latinských a řeckých implantátů s trochou toho urban style". (Samozřejmě si uvědomuju, že v tvém případě je to vysloveno s velkou nadsázkou, Tomáši, ale divil by ses, jak často slýchám podobné věci, které jsou myšlené smrtelně vážně.)
A vím o čem mluvím. Dějiny rané anglického uvažování o jazyce jsou plné úvah jako je ta o morálních důsledcích etymologického vztahu slov "good"-"god" a "evil"-"devil". Netřeba snad ani dodávat, že mezi těmito slovy žádná etymologická souvislost ve skutečnosti neexistuje.
David Grosser
PS: Jak se člověk může tvářit seriózně se svazkem Heideggera v ruce, to netuším. (Tedy pokud v něm nemá tajně vložený výtisk Economistu.) Já většinou plakal nebo se z plna hrdla smál. Ale mám za to, že pro četbu Heideggera je primární, ne-li nezbytná, spíš výborná znalost němčiny... A řečtina je jen takový příjemný bonus.
Etymologie má smysl asi jenom, když se provádí poctivě, stejně jako třeba komparatistika. Obojí je přitom pro poznání nezbytné.
Faktem ovšem zůstává, že co je kybernetika v moderním smyslu jsem netušil až do okamžiku, než jsem si to vyhledal ve výkladovém řecko-latinském slovníku. Samotná wikipedie nabízí u pojmu kybernetika podkapitolu nazvaná etymology a snaží se vysvětlit: As with the ancient Greek pilot, independence of thought is important in cybernetics...)
Dovolím si citovat:
"Jak upadla znalost starověku! Jak upadla vážnost řečtiny a latiny! Za několik se let (jsou-li ještě lidstvu souzena) budou asi kláštery zase muset šířit znalost klasické vzdělanosti. Ale což snad v moderním písemnictví je nějaká za to náhrada? Nebo v časopisectví? Nebo ve filmu? Nebo snad sociální postavení vzdělanců je uspokojivé a slušné? Je snad snesitelné, že gymnázia a univerzity jsou nikoli školy (scholé = prázdeň, tj. od fyzické, otrocké práce) pro poznání vědy a zvláště antiky, pro vzdělání, rozvinutí svobodných lidí, nýbrž že jsou to úplné protějšky reálek a technik; že se tam cvičí ve svých řemeslech budoucí námezdní otroci státu a průmyslu" (1936-1948)
SCHWARZENBERG, Karel Filip. Obrana svobod. Praha 1991, Československý spisovatel, Lidové noviny. ISBN 80-202-0015-0
Jan Nowak
Okomentovat