Tomáš Pavelka: Studium práva na univerzitě je ztráta času (?)
V jednom z příspěvků jsem se čtenáře JP snažil navnadit na diskuzi mezi proděkanem Cambridžské právnické fakulty Grahamem Virgem a soudcem Nejvyššího soudu UK Lordem Sumptionem ohledně smysluplnosti výuky práva na vysoké škole pro ty, kteří se chtějí právu věnovat v praxi.
Ve Spojeném království není totiž studium práva nezbytnou prerekvizitou k praktikování práva, a byť počet studentů právních oborů narůstá, stále existuje vysoké číslo těch, kteřé nejprve čtou historii nebo jazyky a teprve potom absolvují mimo univerzitu tzv. konverzní kurs právních základů. Následně se mohou nechat zapsat do profesní komory pro solicitory (něco jako office právníky) anebo se ucházet o pupillage v některé z barristerských komor (litigační advokáti) za stejných podmínek jako absolventi právnických fakult.
Debata proběhla vcelku mírumilovně a jen s minimálním množstvím vtipů ze strany Cambridge na Oxford na konci února tohoto roku a fakulta její nahrávku zdvořile uveřejnila na svém webu. Zatímco argumenty pro studium na univerzitě ze strany prof. Virga nebyly nijak inovativní a zcela se nesly v duchu Harvardského mysticismu (naučit se myslet jako právník), Lord Sumption poukazoval na intelektuální vyprázdněnost právnických disciplín, kdy student nejkreativnější část svého života věnuje studiu blackletter textů, které se mu stejně mění před očima. Mnohem zajímavější a pro následující život komplexně kulturní osobnosti přínosnější je podle něj studium historie, matematiky nebo jazyků. OK. Otázka ale zní - proč nám chybí tyto všeobecně kulturní znalosti před nástupem na univerzitu po střední škole? Proč už není povinná latina a alespoň základy řečtiny, které umožní minimálně číst většinu moderních evropských jazyků? Proč nejsem po 6 letech od gymplu schopný si udělat ani základní výpočty z kombinatoriky, ale pamatuju si, že ATP je adenosin trifosfát? Osobně v univerzitní specializaci problém nevidím. Na gymnáziu mi uteklo, co už nikdy nedoženu...
Že debatu na akademické právnické půdě vyhrál místní proděkan, asi netřeba zdůrazňovat.