Svoboda a ticho
Co potřebuje člověk k tomu, aby mohl v klidu psát? V poslední době zjišťuju, že jen dvě věci – svobodu a ticho. Okolo těchto dvou věcí se ostatně u nás mezi doktorandy točí dost hovorů. Svobodou však nemyslím ani svobodu projevu (tu naštěstí máme) ani tvůrčí svobodu (ta se koupit nedá), ale svobodu před sebou samým a hlavně před „Sirénami“ internetu. Ta se koupit dá. Stejně tak se dá koupit ticho – někdy dokonce výběrové a se zárukou.
Mnoho z nás zná lákadlo internetu. Sotva co vstanu, jenom „mrknu“ co mi přišlo do mých tří emailových schránek, co je nového na šesti blozích, které pravidelně sleduju, co píšou Timesy a Economist. Když se zadaří, je to práce na půl dne. A to automaticky mažu souhrnné monitoringy České pozice a Aktuálně.cz, nefrčím na FB, Twitteru ani na Skypu! Když přijde „writer‘s block“, tak si pro jistotu projdu všechno ještě jednou. Co kdyby se tam objevilo něco nového… Kdesi v hlavě mi ale pořád zní hřímavý hlas JHHW „six hours a day, five days a week“ a vědomí, že se tím míní „6 hours net“ (jinak řečeno triáda „reading, writing, thinking“, žadné brouzdání na netu, auditování předmětů ani vyřizování úředních ptákovin). Stejně tak občas slyším hlas jednoho nejmenovaného spolubloggera, který po mě bude chtít za pár týdnů moji část textu pro chystaný komentář. Nedávno mi ale jeden kolega poslal link na jeho oblíbenou aplikaci. S pomrkáváním oka mi u toho říkal, že „občas musí člověk omezit svou svobodu, aby se stal svobodným“. Aplikace se jmenuje příznačně „Freedom App“ a jediné, co dělá, je, že Vám až na 8 hodin (počet minut si můžete navolit sami) zablokuje přístup na internet. V její jednoduchosti je její krása. Tato „pre-commitment strategy“ funguje naprosto skvěle. Dokonale Vás přiváže ke stěžni a Sirény mají smůlu [Odysseovskou analogii jsem si vypůjčil od Jona Elstera; k „pre-commitment strategy“ doporučuji i Casse Sunsteina a hlavně skvělou knihu Stephena Holmese „Passions and Constraint“].
Druhý základní předpoklad pro psaní je, jak píše ta nejpovolanější na tomto blogu, „kvalitní TICHO“. Blanka píše na svém blogu, že její „ticho přišlo na několik tisíc korun, protože běžná Otíkova svářečská sluchátka se neosvědčila. Pochválen buď, nejmenovaný výrobce protihlukových sluchadel se zabudovaným systémem proti šumu a rámusu, který se vyskytne zásadně tam, kde se usalaším za účelem klidné tvůrčí práce!“. A pravdu dí. Nedej bože, pokud ještě pracujete v „openspacu“ jako já. Reklamu na žádnou značku tady dělat nebudu, ale vězte, že dobrá sluchátka stojí i v USA (kde je veškerá elektronika za babku) trojcifernou částku (v dolarech samozřejmě). Mít či nemít sluchátka s noise reduction je ale pro spisovatele i doktorandy otázka bytí a nebytí.
Mnoho z nás zná lákadlo internetu. Sotva co vstanu, jenom „mrknu“ co mi přišlo do mých tří emailových schránek, co je nového na šesti blozích, které pravidelně sleduju, co píšou Timesy a Economist. Když se zadaří, je to práce na půl dne. A to automaticky mažu souhrnné monitoringy České pozice a Aktuálně.cz, nefrčím na FB, Twitteru ani na Skypu! Když přijde „writer‘s block“, tak si pro jistotu projdu všechno ještě jednou. Co kdyby se tam objevilo něco nového… Kdesi v hlavě mi ale pořád zní hřímavý hlas JHHW „six hours a day, five days a week“ a vědomí, že se tím míní „6 hours net“ (jinak řečeno triáda „reading, writing, thinking“, žadné brouzdání na netu, auditování předmětů ani vyřizování úředních ptákovin). Stejně tak občas slyším hlas jednoho nejmenovaného spolubloggera, který po mě bude chtít za pár týdnů moji část textu pro chystaný komentář. Nedávno mi ale jeden kolega poslal link na jeho oblíbenou aplikaci. S pomrkáváním oka mi u toho říkal, že „občas musí člověk omezit svou svobodu, aby se stal svobodným“. Aplikace se jmenuje příznačně „Freedom App“ a jediné, co dělá, je, že Vám až na 8 hodin (počet minut si můžete navolit sami) zablokuje přístup na internet. V její jednoduchosti je její krása. Tato „pre-commitment strategy“ funguje naprosto skvěle. Dokonale Vás přiváže ke stěžni a Sirény mají smůlu [Odysseovskou analogii jsem si vypůjčil od Jona Elstera; k „pre-commitment strategy“ doporučuji i Casse Sunsteina a hlavně skvělou knihu Stephena Holmese „Passions and Constraint“].
Druhý základní předpoklad pro psaní je, jak píše ta nejpovolanější na tomto blogu, „kvalitní TICHO“. Blanka píše na svém blogu, že její „ticho přišlo na několik tisíc korun, protože běžná Otíkova svářečská sluchátka se neosvědčila. Pochválen buď, nejmenovaný výrobce protihlukových sluchadel se zabudovaným systémem proti šumu a rámusu, který se vyskytne zásadně tam, kde se usalaším za účelem klidné tvůrčí práce!“. A pravdu dí. Nedej bože, pokud ještě pracujete v „openspacu“ jako já. Reklamu na žádnou značku tady dělat nebudu, ale vězte, že dobrá sluchátka stojí i v USA (kde je veškerá elektronika za babku) trojcifernou částku (v dolarech samozřejmě). Mít či nemít sluchátka s noise reduction je ale pro spisovatele i doktorandy otázka bytí a nebytí.