Klausova cesta do teleologické věčnosti
Při jedné z toulek Lisabonem jsem potkal žebráka, hrajícího na foukací harmoniku Ódu na radost. Vzpomínka na jiného harmonikového virtuóza (vzpomínáte na ten díl České sody, kde Václav Klaus hraje na harmoniku?) a vědomí, že jsem ve městě, jehož jméno nese ten dokument, kvůli kterému se v posledních týdnech omluvně usmívám, kdykoli řeknu, že jsem z ČR (ano, to je taková ta země, na které se teď zadřela evropská integrace), mi najednou došlo, že jsem našeho prezidenta opět podcenil.
Původně jsem si totiž myslel, že jeho několikatýdenní „nepodpis“ Lisabonské smlouvy je ve skutečnosti jen snahou být první tím, že bude poslední. Jinak řečeno, že mu jde o těch pár týdnů slávy, kdy si u něj evropští státníci budou podávat dveře a slibovat modré s nebe i se sluníčkem (švédskému předsednictví by to při barvách jejich vlajky nemělo dělat problém) a on pak ukáže svou konstruktivnost, necouvne (!), ale přesto podepíše. Zjišťuji však, že jeho postup je mnohem...sofistikovanější.
Jak bude totiž vlastně vypadat aplikace Listiny základních práv EU po akceptaci případné české výhrady? Představme si, že k protokolu o uplatňování Listiny v Polsku a ve Spojeném království přibude ještě ČR. Budiž. Už jsme slyšeli, že se prostě doplní čárka a ČR (a pak ještě ta maličkost s radifikací parlamenty všech členských zemí, když už výjimce požehnal evropský summit) . Důsledkem patrně má podle prezidenta být, že v situacích, kdy by se jinak aplikovala Listina (proč jsme nemohli zůstat u označení Charta, které by se nepletlo s LZPS?), se ve vztahu k nám neuplatní. Jaké jsou to situace? Podle čl. 51 odst. 1 Listiny platí: „Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Respektují proto práva, dodržují zásady a podporují jejich uplatňování v souladu se svými pravomocemi, při zachování mezí pravomocí, které jsou Unii svěřeny ve Smlouvách.“ Jinak řečeno dvě základní situace, při kterých bylo unijní právo posuzováno pohledem základních práv už dosud, tedy (i) při rozhodování orgánů Unie (to už od rozsudku ESD 11/70 Internationale Handesgeselschaft [1970] ECR 1125) a tam, (ii) kde orgány členských států aplikují právo Unie (to už nejpozději od rozsudku 5/88 Wachauf [1989] ECR 2609). Z jaké množiny mohl tehdy ESD vycházet, Listiny nemaje? Vytvořil si spojení „ústavní tradice společné členským státům“ a jak se počet členských států rozrůstal, bylo stále zábavnější sledovat, co to vlastně ty společné tradice jsou. A přesně takto asi bude muset (zejména) ESD postupovat ve vztahu k ČR tam, kde ve vztahu k ostatním státům bude vycházet z Listiny. Kdy se má tato výluka uplatnit?
Pokud budeme opravdu jen přilípnuti k polsko-britskému protokolu, jak předpokládá právě sjednaný Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice, tak ten pamatuje na to, že „Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.
Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.“
Odhlížím od toho, že v Hlavě IV. se snad i Václav Klaus ocitl omylem: zatímco polský prezident je tam ve snaze zachránit polskou rodinu před interrupcí, homosexuály a jinými zločiny proti Stvořiteli všech Poláků, a Britové kvůli ochraně před právy kolektivního vyjednávání v podobě, kterou kontinentální socialisté pokládají za normální, ale ostatky Adama Smithe by při jejich uplatnění ve Spojeném království musely být převezeny do USA; Václav Klaus nás chce podle svých vyjádření zachránit před prolomením Benešových dekretů (http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr-vaclav-klaus/vybrane-projevy-a-rozhovory/95.shtml). Těm se ale tematicky blíží spíš ochrana vlastnictví v čl. 17 odst. 1, tedy Hlavě II ( "1. Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.") a zákaz diskriminace v čl. 21, tedy v hlavě III („Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.
V oblasti působnosti Smluv, a aniž jsou dotčena jejich zvláštní ustanovení, se zakazuje jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.“) Zejména s tou diskriminací na základě státní příslušnosti nemá ČR se svou konfiskační a restituční minulostí úplně čisté svědomí (nechce se mi ale věřit, že by chtěl prezident přilípnout do protokolu kromě ČR naopak i odkaz na celou Hlavu III, třeba i pro Poláky i Brity, už proto, že třeba právo podle čl. 25 se mu určitě bude brzo hodit: „Unie uznává a respektuje práva starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě“).
Je mi ovšem úplnou záhadou, jak by se tato naše malá domácí diskriminace mající původ ve vyhaslých předpisech z doby poslední světové války mohla dostat do oblasti působnosti Smluv? Prezidentovo vyjádření z 9. 10. mě utvrzuje snad jen v tom, že ani přes množství svých čestných doktorátů práv z pouští pěti světadílů by se nikdy neměl stát soudcem ESD, protože pak už by se do „oblasti působnosti Smluv“ mohlo dostat úplně cokoliv: „Nedílnou součástí Lisabonské smlouvy je Listina základních práv Evropské unie. Na jejím základě bude lucemburský Soudní dvůr EU posuzovat, zda jsou právní předpisy, zvyklosti a postupy používané v členských zemích v souladu s touto Listinou. To umožní obcházet české soudy a uplatňovat např. majetkové požadavky osob vysídlených po II. světové válce přímo u Soudního dvora EU. Listina dokonce umožňuje přezkoumávat již platná rozhodnutí českých soudů.“
Podle mne, k tomu, aby se problematika Benešových dekretů stala předmětem takového přezkumu, by se nejdřív soudci ESD museli nutně posilnit nějakým halucinogenem (co třeba pak ještě vymyslet zpětně volný pohyb nemovitostí jako pátou svobodu ve čtvrtém rozměru?) a zároveň se v Lucemburku opevnit Maginotovou linií před německým Spolkovým ústavním soudem, který si takhle to (mimo jiné) německé „panství nad smlouvami“ v Lisabonském nálezu určitě nepředstavoval. Zejména je mi záhadou, jak by se Benešovy dekrety dostaly do některé ze situací, kdy se Listina použije, z hlediska časového působení? ESD má sice bohatou fantazii, ale aplikace lidskoprávních závazků zpětně, do první poloviny minulého století, by vyžadovala víc než fantazii (teď by si mohl čtenář dát pauzu a představit si, jak se Listina aplikuje na situace 60, 120, 180 atd. let před naším přistoupením k EU...a zarazíme se až u toho, jak vojáci nynějšího předsednictví odváželi za třicetileté války z Prahy poklady Rudolfa II., následky tohoto porušení čl. 17 odst. 1 Listiny přitom působí také dosud, jak se lze přesvědčit ve švédských muzeích).
Je mi ovšem úplnou záhadou, jak by se tato naše malá domácí diskriminace mající původ ve vyhaslých předpisech z doby poslední světové války mohla dostat do oblasti působnosti Smluv? Prezidentovo vyjádření z 9. 10. mě utvrzuje snad jen v tom, že ani přes množství svých čestných doktorátů práv z pouští pěti světadílů by se nikdy neměl stát soudcem ESD, protože pak už by se do „oblasti působnosti Smluv“ mohlo dostat úplně cokoliv: „Nedílnou součástí Lisabonské smlouvy je Listina základních práv Evropské unie. Na jejím základě bude lucemburský Soudní dvůr EU posuzovat, zda jsou právní předpisy, zvyklosti a postupy používané v členských zemích v souladu s touto Listinou. To umožní obcházet české soudy a uplatňovat např. majetkové požadavky osob vysídlených po II. světové válce přímo u Soudního dvora EU. Listina dokonce umožňuje přezkoumávat již platná rozhodnutí českých soudů.“
Podle mne, k tomu, aby se problematika Benešových dekretů stala předmětem takového přezkumu, by se nejdřív soudci ESD museli nutně posilnit nějakým halucinogenem (co třeba pak ještě vymyslet zpětně volný pohyb nemovitostí jako pátou svobodu ve čtvrtém rozměru?) a zároveň se v Lucemburku opevnit Maginotovou linií před německým Spolkovým ústavním soudem, který si takhle to (mimo jiné) německé „panství nad smlouvami“ v Lisabonském nálezu určitě nepředstavoval. Zejména je mi záhadou, jak by se Benešovy dekrety dostaly do některé ze situací, kdy se Listina použije, z hlediska časového působení? ESD má sice bohatou fantazii, ale aplikace lidskoprávních závazků zpětně, do první poloviny minulého století, by vyžadovala víc než fantazii (teď by si mohl čtenář dát pauzu a představit si, jak se Listina aplikuje na situace 60, 120, 180 atd. let před naším přistoupením k EU...a zarazíme se až u toho, jak vojáci nynějšího předsednictví odváželi za třicetileté války z Prahy poklady Rudolfa II., následky tohoto porušení čl. 17 odst. 1 Listiny přitom působí také dosud, jak se lze přesvědčit ve švédských muzeích).
Co ale bude ESD dělat v situacích, kdy by u jiných států sáhl po Listině a u nás ruku v taláru již již po Listině sahající klepne z polsko-britsko-českého Protokolu tenisová raketa s českou trikolórou a CD Lucie Bílé? Inu, asi sáhne po těch „ústavních tradicích společných členským státům“, jak byl zvyklý už od Internationale Handesgeselschaft. A kde jsou teď ty tradice vymezené? Nač je hledat v ústavách členských států, nač se drbat opačnou rukou na hlavě a vycházet ze starší Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod? Odpověď je jednodušší: ty společné tradice jsou přeci vyjádřené v Listině! Vůči ČR je sice vyloučeno ji přímo použít, ale použít ji jako nástroj vymezující, co jsou „ústavní tradice společné členským státům“, se dost dobře nedá. Už doteď na ni bylo možno odkazovat coby na nezávaznou politickou deklaraci z Nice. Nepřipomíná vám to ostatně věčný marný boj o vyloučení správního řádu z aplikace daňového řádu? Navíc v tom bude ESD podpořen subjektivním teleologickým výkladem české výhrady: ti Češi to tenkrát přeci vyloučili jen kvůli Benešovým dekretům!
Jinak řečeno, naše silácká výjimka z aplikace Listiny se podle mne bude nakonec vztahovat jen na naprosto obskurní a nepředstavitelnou situaci aplikace vyhaslých dekretů v rámci Smluv. Ve všech ostatních situacích se Listina použije jako přesvědčivý důkaz o vymezení „ústavních tradic společných členským státům.“ Ale při této interpretaci bude ESD muset pokaždé zmínit, co bylo tehdy smyslem a účelem té české výhrady z roku 2009. Patrně ocituje některé vyjádření pana profesora, ze kterého se tak stane jakýsi „výhradní“ historický zákonodárce ve vztahu k této české výjimce – ostatně nikdo jiný se k tomuto jeho požadavku nepřidal (možná komunisté, ale jejich vyjádření mám odfiltrována antivirem a Haló noviny se v Lisabonu neprodávají). Kdo ví, třeba ho budou zvát i na ústní jednání, aby vysvětlil, jak to tenkrát myslel (to je přeci zase naše procesní tradice před ÚS).
Jinak řečeno, naše silácká výjimka z aplikace Listiny se podle mne bude nakonec vztahovat jen na naprosto obskurní a nepředstavitelnou situaci aplikace vyhaslých dekretů v rámci Smluv. Ve všech ostatních situacích se Listina použije jako přesvědčivý důkaz o vymezení „ústavních tradic společných členským státům.“ Ale při této interpretaci bude ESD muset pokaždé zmínit, co bylo tehdy smyslem a účelem té české výhrady z roku 2009. Patrně ocituje některé vyjádření pana profesora, ze kterého se tak stane jakýsi „výhradní“ historický zákonodárce ve vztahu k této české výjimce – ostatně nikdo jiný se k tomuto jeho požadavku nepřidal (možná komunisté, ale jejich vyjádření mám odfiltrována antivirem a Haló noviny se v Lisabonu neprodávají). Kdo ví, třeba ho budou zvát i na ústní jednání, aby vysvětlil, jak to tenkrát myslel (to je přeci zase naše procesní tradice před ÚS).
Kdykoliv tak bude ESD Chartu ve vztahu k ČR vykládat, připomene si, že jediné, co nás odlišuje od „ústavních tradic společných členským státům“, je Václav Klaus.
Jeho cesta do teleologické věčnosti při výkladu komunitárního práva je zaručena. To je snad i lepší než nadživotní socha na bruselském Velkém náměstí...
Tomu žebrákovi jsem hodil dvacetník. Za inspiraci...
Tímto postem bych se zároveň rád rozloučil s Jiným právem a poděkoval spolubloggerům i čtenářům a čtenářkám za trpělivost. Po třech letech bloggerství si s JP spojuji pocity, které by Jeroným Klimeš označil za symptomy přechozeného vztahu. Zkrátka už mám pocit, že ani jedna strana tohoto vztahu nemá té druhé moc co nabídnout, a tak se jdu realizovat zase o dům dál. Každopádně volám společně s Havelkou (s Ondřejem Havelkou, Bára stále používá ženskou podobu svého příjmení): Děkuji, bylo to krásné...
Jeho cesta do teleologické věčnosti při výkladu komunitárního práva je zaručena. To je snad i lepší než nadživotní socha na bruselském Velkém náměstí...
Tomu žebrákovi jsem hodil dvacetník. Za inspiraci...
Tímto postem bych se zároveň rád rozloučil s Jiným právem a poděkoval spolubloggerům i čtenářům a čtenářkám za trpělivost. Po třech letech bloggerství si s JP spojuji pocity, které by Jeroným Klimeš označil za symptomy přechozeného vztahu. Zkrátka už mám pocit, že ani jedna strana tohoto vztahu nemá té druhé moc co nabídnout, a tak se jdu realizovat zase o dům dál. Každopádně volám společně s Havelkou (s Ondřejem Havelkou, Bára stále používá ženskou podobu svého příjmení): Děkuji, bylo to krásné...
Bom dia e muito obrigado!
23 komentářů:
V médiích se objevuje názor, že Charta nebude pro Českou republiku uplatňována. Bude, ale pouze při aplikaci evropského práva. Dojednaný protokol jen výstižnějšími slovy vyjadřuje zásadu, kterou sama Charta už stručně obsahuje, a sice že lidská práva nerozšiřují kompetence Společenství na úkor práva domácího (jako evropské právo), že nemohou být uplatňována samostatně, ale jen vždy současně s konkrétní kompetencí EU. Dojednaný protokol je primárně zaměřen proti případnému extenzivnímu postupu ESD, aby nebylo možné jen na základě např. zákazu diskriminace zasahovat do českého práva.
Výňatky z protokolu:
//////
VZHLEDEM K TOMU, že v článku 6 Smlouvy o Evropské unii Unie uznává práva, svobody a zásady vyhlášené v Listině základních práv Evropské unie,
VZHLEDEM K TOMU, že Listina musí být uplatňována přísně v souladu s uvedeným článkem 6 a hlavou VII Listiny,
VZHLEDEM K TOMU, že podle uvedeného článku 6 musí být Listina uplatňována a vykládána soudy Polska a Spojeného království přísně v souladu s vysvětleními uvedenými ve zmíněném článku,
BEROUCE NA VĚDOMÍ přání Polska a Spojeného království vyjasnit některé aspekty uplatňování Listiny,
Článek 1 a článek 2 viz post
//////
Ale postup ČSSD je pochopitelný, neboť aktivismus ESD proti České republice je v oblasti sociálních práv v jejich zájmu - pěkně internacionálně "přes Brusel" by se dosáhlo toho, k čemu by se nezískal demokratický mandát doma. Tak proč se takové možnosti vzdávat...
K dekretům - problém by ani nebyl s retroaktivitou, ale s přetrvávajícím "diskriminačním" přístupem českého státu, kdy odmítá vrátit majetek jen na základě německého občanství, ale na základě českého ano. Zde by možná cesta existovala. Impossible Is Nothing. Dojednaný protokol jen upřesňuje zásadu Charty, že to není možné a že v Evropě nevznikl konkurenční obecný soud k ESLP, ale jen existuje evropský "ústavní soud" (přirovnání spíše s českým ÚS v domácím právu).
Četl jsem Vás převážně rád, díky. Přeji vše dobré o dům dál.
Palko, díky za všechny posty, moc rád jsem si je četl. Těším se na jakékoli další literární dílo s tvým podpisem.
Jinak co si o našich lisabonských zárukách myslí v blawgosféře: http://lawprofessors.typepad.com/international_law/2009/10/agreement-on-the-legal-guarantee-to-be-offered-to-the-czech-republic-on-the-eu-lisbon-treaty.html.
Ona je to vlastně taková ''nevýjimka''.
Nevím, ale pokud tomu správně rozumím, tak po vstupu inkriminovaného protokolu v platnost nebudou práva zakotvená v Listině základních práv EU, zejména práva obsažená v hlavě IV. Solidarita, soudně vymahatelná kromě Polska a VB i v ČR.
Ovšem pouze pokud nebudou stanovena v právním řádu ČR. Pokud naopak v českém právním řádu stanovená budou, pak budou i soudně vymahatelná - viz. čl. 2 odst. 1 protokolu.
Vzhledem k tomu, že zákaz diskriminace a právo na vlastnictví jsou na srovnatelné úrovni obsažena i v českém právním řádu, tak se obě tato práva budou vztahovat i na ČR.
Jakým způsobem tedy byla posílena jistota majetkových práv českých občanů?
Otázku věcné a časové působnosti, jakož i skutečnost, že obě výše uvedená práva jsou již dnes obsažena v systému evropského práva, ponechám stranou.
rozlucili ste sa vo velkom style, Pavle. vo veci samej, ja sa este stale neviem mentalne dostat cez prvu fazu: ako sa v krajine, ktora ma nezanedbatelnu rechtsstaat tradiciu, organ s protokolarnou pravomocou moze zmocnit deciznej pravomoci (dojednavacej a schvalovacej sucasne) bez toho, aby nebol konfrontovany s cimsi zasadnejsim ako je zdvihnute obocie? ja si lisabonsku zmluvu neprosim a nikdy som o nej nepovedal nic dobre, ale vzdy som si myslel ze v mene Cechov, Moravanov a Slezanov bude o jej obsahu rozhodovat ich parlament. fakt, ze sa namiesto ustavnej vacsiny zakonodarneho zboru ex proprio vigore ujme tejto posobnosti priamo nevoleny prezident je haluz, aku asi nebudem vediet spracovat ani za bieleho dna. pride mi to cele paradoxne pre CR a priznacne pre EU, ale o jednom aj o druhom viem zjavne h...o.
pozdravujem na zapadny koniec stareho sveta, oktober november su vraj v lisabone ultra prijemne.
Radoslav Prochazka
ad Radoslav Prochazka: Podle Ústavy má prezident pravomoc vyjednávat a ratifikovat MS, činit z parlamentního souhlasu příkaz by bylo přepisováním Ústavy, ne její interpretací. Pokud se nezdá taková pravomoc vhodná pro parlamentní republiku, Parlament má možnost postupovat podle čl. 9/1 Ústavy a přijít s "vhodnější" úpravou.
Navíc v případě čl. 10a s možností referenda to na čistou parlamentní republiku nevypadá a role prezidenta jako zprostředkujícího článku k lidem by bylo dobré chápat spíše posílenou. Pro přenos pravomocí republiky "na cizí státy" :) je dobré mít spíše více pojistek než méně ("honem, dupejte, jste poslední").
ad David Schmidt: jednoducha otazka, podla vasho nazoru je sucastou ratifikacnej pravomoci prezidenta CR (lebo o jej uplatnenie tu ide) pravomoc menit obsah medzinarodnej zmluvy tak ako bol tento dojednany a schvaleny vecne prislusnymi organmi CR? ak ano, sorry ze som zdrzoval. ak nie, atrahovanie takejto pravomoci Klausom je v takom priamom rozpore s tou najzakladnejsou povinnostou statneho organu (zdrzat sa postupu ultra vires), akemu sa neviem prestat cudovat.
Radoslav Prochazka
ad Radoslav Prochazka: Obsah smlouvy přeci nebyl změněn, dojednaný protokol bude podléhat ratifikačnímu souhlasu Parlamentu při další smlouvě.
K samotnému protokolu: vzpomněl jsem si na americkou "incorporation doctrine", samotná Charta (v ofi překladu Listina, čl. 51 odst. 2) i Lisabonská smlouva (nový čl. 6 odst. 1 alinea 2) ji vylučují, ale mít výkladový protokol s dalším ujištěním je lepší, než aby se nechala skulinka pro nějakou teleologii.
Ad Robert Plachý (all inclusive;): To je velmi komplikovaný bod. V debatách na téma Listiny totiž postrádám zdůraznění toho, že klíčové, co je ve hře, není jen "text" dohodnutých lidskoprávních katalogů, ale jejich výklad (DNA šimpanze je té lidské podobná asi z 99%, katalog lidských práv v naší ústavě z roku 1948 byl také podobný katalogům civilizovaných zemí, ale domoci se podle něj "ochrany" lidských práv je jako chtít zapojit šimpanze do naší debaty). Mimo jiné kvůli výkladu (a jeho obtížné odhadnutelnosti do budoucna), se tolik liší podoba ochrany lidských práv i v systémech s obdobnými katalogy lidských práv.
Tímto pohledem vnímáno připouští onen protokol dva výklady:
1. Hlavu IV na vás nebudeme aplikovat.
2. Hlavu IV. na vás nebudeme aplikovat, ale tam, kde ve vašich vnitrostátních katalozích najdeme obdobné (a nebo úplně shodně formulované?) právo, tak je budeme aplikovat. Podle tohoto výkladu se interpretační divergenci mezi vnitrostátními soudy a ESD země zahrnuté v Protokolu stejně nevyhnou. Zdá se mi ovšem nepravděpodobný a rozporný s úmyslem, s nímž byl protokol přijímán - přičemž v případě Polska a Velké Británie lze aspoň nějaký racionální důvod k takové odchylce od Listiny shledat a respektovat.
Ješitnost jediného člověka takovým důvodem není ani podle mne, i v tom se shoduji s Radoslavem Procházkou - spolu s ním mám zvednuté obočí, protože to je to jediné, co jako Čech, žijící obvykle na Moravě a mající vřelý vztah k několika Ostravákům mohu s prezidentovým rozhodnutím udělat. Spolu s tím omluvným úsměvem je to zdvihnuté obočí mimicky poněkud náročné, ale to asi budou i ty zbývající tři roky Klausova volebního období. Možná pro celou Unii;)
Ad David Schmidt: Argument o posledním dupači má své ratio, i když v debatě o ratifikaci mezinárodních smluv, která zde již proběhla, se rozhodně přikláním mezi ty, kdo prezidentovi pravomoc odmítnout ratifikaci proti vůli Parlamentu nesvěřují. Aktuální situace, kdy se kvůli jeho rozmaru ratifikace nejen zdržuje, ale mění i obsah sjednaného závazku proti vůli Parlamentu, tento názor jen potvrzuje (i tuto změnu bude muset ratifikovat i náš Parlament; představa, že by volby poskládaly Poslaneckou sněmovnu tak, že by se ratifikace tohoto doplňku zadřela opět právě na nás, mě vede k větší intenzitě při studiu portugalštiny;).
PM: "se rozhodně přikláním mezi ty, kdo prezidentovi pravomoc odmítnout ratifikaci proti vůli Parlamentu nesvěřují."
Nepochybuji, ale stačí, že tak učinila Ústava. :) Zvažovat účelnost takového kroku pak náleží v konečné instanci Parlamentu podle čl. 9/1, ne nám. Takto by se dala vytunelovat každá ústavní pravomoc, protože ji chce Parlament a ten je podle učebnice státovědy posvátný.
Krom toho, vážně nejde o "odchylku od Listiny". Co jsme si ujednali v protokolu, by mělo v ideálním případě platit i v jiných členských státech (svázanost Charty/Listiny pouze s evropským a ne domácím právem). Jen nemají výslovný dojišťující protokol jako my, takže nebezpečí expanze ESD proti jejich právním řádům je větší... Stačí si to představit: "Pravomoci Společenství sice nerozšiřujeme, ale musí být při pochybnostech vykládány ve prospěch základních práv". Proti takovým nenechavým pokusům pak mají Britové, Poláci a Češi další protiargument: "No jo, ale my máme protokol a takto by se popřel jeho smysl!" atd.
Klaus je možná ješitný, ale oproti zgajdůškovanému Parlamentu alespoň trochu reprezentuje samostatný stát. A ne že si málem ukoušeme nehty, abychom to Evropě nezkazili. Je dobře, když do věci může promluvit i někdo, kdo si to může s evropskými politiky rozházet, protože na rozdíl od vlády, resp. parlamentních stran s nimi nezasedá v evropských orgánech a nebude tak poslouchat, jak se teď na něj budou všichni mračit.
Mrzí mě, že Pavel Molek na JP končí. Byl můj oblíbený autor. Navíc, Pavel je jediný velikán české právní vědy.
Ad Radoslav Procházka 1.11.09 20:16
Pokud je parlamentní demokracie neslučitelná s ratifikační pravomocí prezidenta, tak ČR prostě není parlamentní demokracie. Tečka.
ad Pavel Molek:
Pokud jsem Vám správně porozuměl, tak se obáváte situací, kdy jsou určitá práva zakotvená na národní úrovni sice srovnatelně/stejně jako v Listině EU, ale vnitrostátní soudy je vykládají/budou vykládat restriktivněji, než jak je pojímá Listina EU, respektive ESD.
Následkem toho by taková práva ESD buď neaplikoval vůbec nebo jen do té míry, v jaké vnitrostátní právo, včetně jeho výkladu, odpovídá Listině EU.
Já se obávám, že přesně toto skutečně je smyslem dojednaného protokolu. Tedy
''ochránit'' nenasytné občany ČR před velkorysostí evropského práva, a především pak před ESD.
Na druhé straně, součástí českého řádu (dokonce ústavního pořádku)je i řada mez. smluv jako např. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropská sociální charta atd., jejichž nejautoritativnější výklad provádí ESLP, a nikoli ''obávané'' české soudy.
Nesdílím Pavlovo sebemrskačství vtělené do prvého paragrafu. Ač prezidentovo omisivní jednání pokládám spíše za obstrukci, nedomnívám se, že se jedná o postoj jakkoli více ostudný, než postupy jiné, které naopak mají Lisabon protlačiti. Opakovaná referenda, dokud si lid nevybere tu správnou alternativu, případně bezpečné odmítnutí referenda vůbec, protože všichni víme, že by to nedopadlo, pokládám za neméně ostudné.
Ad Robert Plachý:
Díky za nahrávku. V předchozím komentáři jsem se dotknul jednoho zploštění debaty o Listině (nejde jen o text, jde o výklad), teď se mohu dotknout druhého zploštění. Ono totiž nejde často jednoduše říct, že by výklad prováděný některým soudem (ÚS/ESD/ESLP) byl víc nebo míň "human-rights-friendly". Není přeci mnoho lidských práv, která by měla čistě vertikální, tedy od veřejné moci k jednotlivci směřující, povahu. Většina lidských práv má významný rozměr horizontální, tedy mezi jednotlivci, a pokud bychom důkladně hledali, najdeme ho prakticky všude, liší se jen míra.
Tak oblíbený střet svobody projevu a práva na soukromí je primárně horizontálním vztahem: je více HR-friendly ten soud, který potrestá pomlouvače a ochrání pomlouvaného, nebo ten, který zvolí opačný výsledek?
Pokud občas pléduji za omezení shromažďovací svobody, znamená to, že jsem milovníkem policejního státu, nebo jen dávám větší důraz než protivná strana také na práva členů většinové společnosti (nebo lidí dotčených tím, co shromáždění hlásá) na veřejný pořádek?
Pokud někdo brojí za nerozšiřování sociálních práv, nebojuje tím zároveň za práva daňových poplatníků?
Tímto pohledem vzato, asi nelze úplně tvrdit, že by byla primárně obava, že by výklad některého soudu byl restriktivnější, spíš je obava, že by tento výklad byl jiný; čili že by různé soudy nacházely různé rovnovážené body.
Spíš než o restriktivnosti bych u jednotlivých soudů i u lidskoprávních katalogů zohledňoval jejich progresivnost - tedy třeba to, kdy dokáží zohlednit, že státní monopol na média, trestání homosexuálních styků či třeba zbraňování svobodnému přístupu k informacím je něco, co je na začátku 21. století stěží udržitelné.
Co je na netrestání homosexuálních styků progresivní a jak to souvisí s 21.stoletím ?
Veškeré náboženské a věroučné (ne)smysly tzv. abrahamovského střihu (křest,islám,žid) dám stranou.
Po lékařské stránce jde o odklon od normálu, který vede k tomu, že netoužím po ženě a nebudu mít tedy děti. Je takový pohl styk normální ? Ano, je, jistě ho totiž dělá hodně homosex. mužů, kterých v populaci není málo (dejme tomu cca 4%). Je takový pohl. styk přirozený ? Ne, není. Smyslem pohlavního života je/bylo/bude rozmožení se a nikoliv samotná rozkoš.
Je zjevná nepřirozenost důvodem k zákazu ? Automaticky ne, ale může.
Proč napříklída zakazuje trestní zákon incest, když je možné použít kondom, příp. mezi osvojenými ? Protože to narušje přirozenost (nesexualitu) fungování rodiny.
Ohledně 21.století : za antiky bylo v některých periodách mezi muži modní mít klučíka (na hraně s dnešní pedofilií). Mohamed dokonce obcoval s 9 letou. U některých prim. kmenů je běžné znásilnit kluka mužem jako důkaz jeho dospělosti. Nejde tedy o progresi ale náhodilost (max. nepravidelnou cykličnost.
Nechci homostyk zakazovat, jen upozornit, že o žádnou progresi ani žádné dobro (státní nezákaz) nejde.
Ivan Buryánek
Ad Pavel Molek:
S Vašimi závěry nelze než souhlasit.
Já se ovšem domnívám, že případný vstup dojednané výjimky v platnost, i pro ČR, na Vámi vymezeném stavu mnoho nezmění.
Dojednaná výjimka přeci nemůže znamenat, že by se Listina práv EU na ČR vůbec neaplikovala.
Listina práv EU pouze potvrzuje práva, která jsou v zásadě již dnes obsažena v systému evropského práva, především pak v judikatuře ESD. Ostatně na tuto skutečnost sama Listina výslovně odkazuje v šestém odstavci své Preambule.
Já vnímám smysl dojednané výjimky tak, že brání rozšiřování pravomoci ESD a soudních orgánů ČR, Polska a VB poměřovat předpisy národního práva s lidskoprávními standardy EU nad rámec v současnosti dosažené úrovně ochrany, a nikoli tak, že by tuto pravomoc uvedené soudní instituce ztrácely.
ESD i české soudy budou tedy i nadále aplikovat lidskoprávní standardy, tak jak jsou zakotveny v evropském právu. Pouze budou namísto nepsaného katalogu odkazovat na Listinu práv EU.
Nesmějí ovšem přitom překročit nejasnou hranici srovnatelnosti národní a evropské úrovně ochrany. Zejména to platí v oblasti sociálních práv, která jsou zakotvena v hlavě IV. Listiny práv EU. Jinými slovy, nesmějí přiznat taková práva a v takovém rozsahu, v jakém nejsou přiznávána na národní úrovni.
Co to přesně znamená, si bude muset patrně každý jednotlivý soud posoudit sám a časem se na tom snad sjednotí. Domnívám se však, že stávající situace, ani stav, kdy by případně žádná česká výjimka z Listiny práv EU neexistovala, není v tomto ohledu zásadně odlišný.
Pane Burýnku,
to máte tak. Máte sice pravdu, ale každé téma, které projde politizací, se zglajchšajtuje do totální hrůzy, v lepším případě do svého opaku (např. projev homosexuality jako výraz svobody :-) .
Na tom ale není nic špatného, bylo tomu tak vždy. Po čase si to sedne a do učebnic se dostane jen ten závěr. my se jen pak divíme, proč právě za naší doby se vše komplikuje.
Já jsem kupříkladu čekal, kdy muslimské státy přijdou se svým vnímáním "svobody", tj. svobody k islámu. V OSN se už několik let snaží (a v posledních deklaracích se jim to opakovaně povedlo) prosadit odsouzení tzv. islamofobie a arabofobie. Stejně náboženský hypertrofované státy typu USA, Izrale atp. kontrují antisemitismem. Bezbožníci nikoho nezjímají - to je pro obě strany odpad. Nyní se snaží muslimské státy a menšiny všechny negativní názory na povahu islámu označovat za fašismus (jsi proti islámu, jsi proti muslimům, tedy proti svobodě lidí, tedy fašista :-). Analogie (a inspirace) s antisemitismem je víc než jasná. Antidiskriminační zákony jim také pomohou v zavádění šarií a zahalování do života.
Osobně si myslím, že se z toho středověku evropští muslimové do několika generací dostatnou (viz. historicky Bosna, Turecko - ale tam se sekularismus také pěkně rychle dnes hroutí ) , ale je poučné pozorovat, jak se např. německý správní soud musí potýkat po 85 letech se zákazem účasti dívek (potomků muslimů) na tělocviku, franc. soudy v zahalovaní ve školách nebo rušení smluvených sňatků (rok starý zákon proti Prodané nevěstě v UK).
My už z historie známe výsledky podobné "bitvy" ve prospěch svobody a pokroku (užívám blbý patos, ale je to tak). To ale neimplikuje, že to pro samou antidiskriminaci, sociální výhody, politickou korektnost atp. musí pokrok vyhrát i podruhé. Ona totiž je to jiná bitva. Modernismus je schopen pojmout budhista, ateista, taosita, (většinový) křesťan ale těžko muslim nebo ortodoxní žid.
Proto bych se ani nedivil, kdyby za pár desítek let byla homosexualita opět zakázaná. Cyklické střídání právního pozitivismu, naturalismu a přirozeněprávní školy je podobnou (i když historicky podstatně kratší) analogií.
Petr Navrátil
ad Robert Plachý: Protokol jen upřesňuje, co je již v Lisabonské smlouvě obsaženo, nevytváří výjimku, s tím souhlasím, bude pro nás platit stejná Charta, jeho význam je tak spíše v rovině výkladu. ESD to bude mít při orlím náletu težší. Ne snad proto, že by taky mohl dostat přes zobák, ale že máme oproti jiným státům více argumentů na obranu. .)
"Kdykoliv tak bude ESD Chartu ve vztahu k ČR vykládat, připomene si, že jediné, co nás odlišuje od „ústavních tradic společných členským státům“, je Václav Klaus."
Nechci se příliš zapojovat do této debaty, ale neodpustím si poznámku, že tahle věta by se měla vytesat do kamene, který by ve dne v noci střežili alespoň dva příslušníci Hradní stráže.
Michal Hájek
Je mi ovšem úplnou záhadou, jak by se tato naše malá domácí diskriminace mající původ ve vyhaslých předpisech z doby poslední světové války mohla dostat do oblasti působnosti Smluv?
No mnozí z nás si taky nebyli až donedávna schopni představit, že by ÚS mohl rušit ústavní zákony... Taky, jak tuším říká pan Cepl, jakmile se jednou nějaká teorie vymyslí, je jisté, že se dříve nebo později objeví před soudem. Takže odpovědět na otázku, zda lze na základě interpretace Charty otevřít majetkové nároky Sudeťáků, je možno následovně.
Bylo by to v příkrém rozporu s textem všech myslitelných právních předpisů i se všemi známými právními principy? Ano jistě.
Je to nemožné? Ani náhodou.
MM: Přesně tak.
No mnozí z nás si taky nebyli až donedávna schopni představit, že by ÚS mohl rušit ústavní zákony...
No možná, že velká část laiků si to nebyla schopna představit, ale obecně se mezi odbornou veřejností předpokládalo, že to lze; mimochodem učili to tak svého času i mne na právech. Myslím, že většina odborníků daný verdik předpokládala. Takže jako argument k tzv. Benešovým dekretům zcela mimo.
Okomentovat