Tomáš Sobek: Lední medvěd není medvěd, ústavní zákon není zákon
Čl. 87 (1a) Ústavy říká: „Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.“ Otázka je, jestli ÚS může rozhodovat též o zrušení ústavních zákonů. První reakce může být, jak se někdo vůbec může tak hloupě ptát. Ústavní zákony jsou přece druh zákonů. Zákony dělíme na obyčejné a ústavní. Pokud někdo tvrdí, že čl. 87 (1a) se vztahuje pouze na obyčejné zákony, tak přepisuje Ústavu. Prostě před slovo ‘zákonů’ vkládá adjektivum ‘obyčejných’. Břemeno argumentace je na straně těch, kteří tvrdí, že ÚS nemá pravomoc rušit ústavní zákony. Oni vkládají do Ústavy něco, co tam není, a proto musí prezentovat přesvědčivé důvody pro takové přepisování.
To je výchozí pozice argumentace. Nemusí to být ale konečná pozice. Na to lze odpovědět, že v čl. 87 (1a) je sice pouze slovo ‘zákonů’, ale že text Ústavy pracuje s nepsanou konvencí, že slovo ‘zákon’ je jenom zkratka pro obyčejný zákon. To je tvrzení o platnosti jazykového pravidla, které ovšem lze vyvrátit tak, že se uvede alespoň jeden protipříklad. Totiž alespoň jedno ustanovení, kde se používá samotné slovo ‘zákon’, ale přitom je zcela zřejmé, že se vztahuje i na ústavní zákony. Takových protipříkladů je ale v Ústavě celá řada! Dokonce jsou tu i ustanovení, kde se zcela explicitně říká, že ústavní zákony jsou druh zákonů (např. čl. 50 (1), čl. 62 (h), čl. 87 (1j), čl. 106 (1)). Závěr je jasný: Text Ústavy není založený na konvenci, že slovo ‘zákon’ je zkratka pro výraz ‘obyčejný zákon’.
"Odpůrci pravomoci ÚS rušit ústavní zákony" samozřejmě můžou předložit nějaké opačné protipříklady. Tím však už nemůžou obhájit názor, že Ústava pracuje s jazykovou konvencí, že slovo ‘zákon’ je pouze zkratka pro obyčejný zákon. Maximálně tím můžou obhájit názor, že Ústava není terminologicky koherentní. Ale to jim nepomůže, oni se totiž musí nějak "odlepit" z výchozího bodu argumentace.
Když ústavodárce v čl. 50 (1) a v čl. 62 (h) říká: „Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního ...“, tak proč v čl. 87 (1a) neříká „Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů s výjimkou zákonů ústavních ...“!!!??? Kdyby chtěl, aby ÚS mohl rušit jenom obyčejné zákony, napsal by to právě takto.
Všimněte si, že dosud argumentuji ryze textualisticky. :)
Nikoli ÚS, ale Parlament stanovil čl. 9 (2). Pokud bereme ústavní suverenitu Parlamentu vážně, pak bychom měli čl. 9 (2) interpretovat vstřícně, aby dával nějaký smysl, aby měl nějaké praktické ústavní důsledky. "Odpůrci pravomoci ÚS rušit ústavní zákony" se tváří jako obhájci ústavní suverenity Parlamentu, ale ve skutečnosti jí spektakulárně pohrdají, když říkají, že čl. 9 (2) je jenom bezobsažné ustanovení. Prezentují totiž Parlament jako někoho, kdo v Ústavě jenom něco naprázdno plácá. Pokud se má diskuze někam posunout, měli by "odpůrci pravomoci ÚS rušit ústavní zákony" prezentovat nějakou vlastní, ale smysluplnou intepretaci čl. 9 (2). Ale hlavně by už konečně měli říct, na základě jakých argumentů v čl. 87 (1a) přepisují výraz ‘zákonů’ na výraz ‘obyčejných zákonů’.