tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post4257915504540703324..comments2023-06-07T14:38:32.044+02:00Comments on JINÉ PRÁVO: Tomáš Sobek: Lední medvěd není medvěd, ústavní zákon není zákonZuzana Vikarskáhttp://www.blogger.com/profile/11914595319997100762noreply@blogger.comBlogger108125tag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-19148365721505485342010-01-06T10:40:04.069+01:002010-01-06T10:40:04.069+01:00JW: Jen bych doplnil, že ústavodárné (ustavující) ...JW: Jen bych doplnil, že ústavodárné (ustavující) postavení České národní rady v r. 1992 můžeme posoudit i jako jednatelství bez příkazu, lidmi nakonec fakticky přijaté. Tj. přesný opak toho, co se nestalo v případě Melčák, kdy bylo tímto způsobem naopak aprobováno rozhodnutí Ústavního soudu.David Schmidthttps://www.blogger.com/profile/06657240972693592414noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-1520969415437186652010-01-06T06:09:02.574+01:002010-01-06T06:09:02.574+01:00Vážení znalci práva,
omlouvám se předem za svůj ú...Vážení znalci práva,<br /><br />omlouvám se předem za svůj údiv i za následné blábolení, které pochází z toho, že jsem odkojen vědami, kde se o zákonech nehlasuje, neboť existují mimo naši vůli, ale pouze se objevují popřípadě se nad nimi i žasne. Jsem totiž fysikem. Vedle fysiky jsem přiměřeně obeznámen i s matematikou, kde si sice můžeme ledacos vymyslet, ale pravidla samotné matematiky nás nutí náš vlastní výmysl matematickými metodami obhájit, což mimo jiné znamená uvést jej přinejmenším do souladu se sebou samým. Odpusťte mi prosím prostotu mého laiciátu a pokuste se pohlédnout na své právní problémy z mého úhlu pohledu. <br /><br />Pokud mne paměť nemýlí, na počátku bylo jakési Ústavodárné shromáždění, které přijalo Ústavu a bylo pro tento účel zvlášť zvoleno. Protože ani při nejlepší vůli nemohlo oko ústavodárce zcela jasnozřivě dohlédnout do budoucnosti, byla Ústava nadána možností změn a doplňků, ale pouze za výjimečných okolností, mimo jiné též výrazně posílenou většinou. Leč ani budoucí zákonodárce nemusí být neomylný (ba, může být dokonce i zlomyslný) a tak se ustanovil rozhodčí orgán, který je oprávněn či dokonce povinen na požádání přezkoumat, zda nový či změněný zákon je v souladu s Ústavou jako celkem. <br /><br />Z tohoto krátkého, podotýkám laického, nástinu pro mne vyplývá, že do Ústavy se zvláštní Ústavodárné shromáždění snažilo vetknout základní nadčasové myšlenky k nimž se přiřadila i pravidla, kterak měnit Ústavu, bude-li to nezbytné, aniž by bylo nutné svolávat za tím účelem další Ústavodárné popřípadě Ústavoměnné shromáždění. <br /><br />Celkové poblouznění současné situace umocňuje fakt, že Ústavu České republiky nevyprodukovalo žádné shromáždění svolané právě jen za tím účelem, ale že si ústavodárnost přisvojila Česká národní rada, kterou nikdo mandátem k vytvoření ústavy nevybavil a použila proto pouze cesty ústavní většiny aby zachovala alespoň zdání legitimity. Pomiňme fakt, že již samotné rozdělení Československa bylo z hlediska tehdy platné Ústavy protiústavní a poslanci, hlasující pro rozdělení se vlastně ocitli v postavení vlastizrádců. Ale to by byl námět na jiný post. <br /><br />Pro mne zůstává faktem, že pouze pro ten účel zvláště zvolené shromáždění má právo přijmout Ústavu jako celek a zákonodárný sbor obyčejný může provést, v případě nutnosti, doplnění či změny pouze za Ústavou stanovených podmínek, a to především v případě, že se stát ocitne v situaci, na kterou Ústava nepamatuje. Teprve procesně správným schválením doplňujícího či pozměňujícího ústavního zákona se takový zákon stane součástí Ústavy neboť i poslanci slibovali její dodržování. Do té doby je možné zkoumat zda zákon je či není v souladu s Ústavním pořádkem. <br /><br />Je dlužno připomenout pasivní úlohu Ústavního soudu, který má možnost posuzovat pouze ty zákony, proti kterým je oprávněnými subjekty vznesena námitka. Dle mého laického názoru má význam napadnout pouze zákon, který ještě nepozbyl účinnosti, nebo který schválil současný parlament, protože po zvolení nových poslanců je možné pokusit se zákon zrušit prostřednictvím nových poslanců, ale připouštím, že i v nové sněmovně může mít námitka proti chybnému či Ústavě se protivícímu zákonu své opodstatnění. <br /><br />Za zcela <i>nečestné a nesportovní</i> považuji právě případ, kdy si poslanecká sněmovna cestou jednorázové změny Ústavy zkrátí volební období, protože dlouhodobost nebo chcete-li nadčasovost je to, co z Ústavy dělá něco výjimečného a zároveň je taková úprava Ústavy i v rozporu s požadavkem na nezbytnost, protože Ústava zná postup, kterým je možné dojít k rozpuštění poslanecké sněmovny presidentem republiky, a doplňování, zvláště jednorázové jde tedy proti Ústavě samotné a nemůže být s ní tedy v souladu. <br /><br />Naproti tomu pokud by vznikla iniciativa, která by dokázala svolat zástupce lidu vybavené zvláštním ústavodárným mandátem, pak ani dosluhující ani novou ústavou vzniklý ústavní soud nemůže posuzovat, zda je nová ústava v souladu sama se sebou. Takto vzniklá ústava by sice vznikla zcela neústavně, ale tak musely vzniknout všechny ústavy.<br /><br />Jan WeberAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-886705742443391232009-09-16T13:45:45.270+02:002009-09-16T13:45:45.270+02:00Jako člen jisté skupiny právníků si dovoluji pozna...Jako člen jisté skupiny právníků si dovoluji poznamenat, že ve světe, kde mohou politici uzákonit cokoliv, se cítím o poznání bezpečněji, než ve světě, kde může ústavní soud cokoliv zrušit. <br /><br />Jinak vcelku souhlasím, že pokud odhlédneme od otázek kompetenčně materiálně jaderných, zůstává zde meritum samo a nad ním zůstávají rozum a zažívání stát.Dan Dvoracekhttps://www.blogger.com/profile/13400905268342144231noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-83762306917769086252009-09-16T12:59:33.031+02:002009-09-16T12:59:33.031+02:00Ústavní soud rozhodl, tak už to nechme plavat. Bez...Ústavní soud rozhodl, tak už to nechme plavat. Beztak to byly jen dýmovnice, které měly zmást ústavní právníky, aby podstata sporu utekla pozornosti. Přeci i když připustíme, že čl. 9/2 je závazný (viz "It cannot be presumed" v <a href="http://www.law.umkc.edu/faculty/projects/ftrials/conlaw/marbury.HTML" rel="nofollow">Marbury</a>, což má smysl) a že Ústavní soud může zrušit zákon, který nesplnil náležitosti podle 112/1 ("přijatý podle Ústavy"), tak to pořád neznamená, že by měl mít volné pole působnosti, jak se vypořádá s otázkou, zda k takovému pochybení opravdu došlo. <br /><br />V nálezu k regulačním poplatkům byl formulován test rozumnosti (" projde taková zákonná úprava, u níž lze zjistit sledování nějakého legitimního cíle a která tak činí způsobem, jež si lze představit jako rozumný prostředek k jeho dosažení, byť nemusí jít o prostředek nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší."). Proč nemohl Ústavní soud podobně postupovat i v případě sporů zahrnujících čl. 9/2 a vydal se místo toho cestou principu proporcionality? Navrhl někdo tento postup, debatovalo se na toto téma? Ne? Pak je problém někde jinde. Právě toto je <b>nejslabší částí nálezu Melčák</b>, a ne to, že se jisté skupině právníků rozpadl 20 let od roku 1989 svět, v němž politici mohou uzákonit cokoli.David Schmidthttps://www.blogger.com/profile/06657240972693592414noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-19757351923724544222009-09-16T11:26:48.505+02:002009-09-16T11:26:48.505+02:00A ještě dovětek a jednoznačná odpověď na shora uve...A ještě dovětek a jednoznačná odpověď na shora uvedenou základní otázku: <br /><br />"Když ústavodárce v čl. 50 (1) a v čl. 62 (h) říká: „Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního ...“, tak proč v čl. 87 (1a) neříká „Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů s výjimkou zákonů ústavních ...“!!!??? Kdyby chtěl, aby ÚS mohl rušit jenom obyčejné zákony, napsal by to právě takto."<br /><br />V článcích 50 a 62 použil ústavodárce slova "s výjimkou zákona ústavního" z prostého důvodu: Ono to zkrátka jinak vyjádřit nejde, pakliže chce někdo vyjádřit vůli právě tohoto obsahu. Nechci-li, aby měl někdo (president) pravomoc vracet právě a jen ústavní zákony, (které jsou samozřejmě též zákony v obecném smyslu slova) zatímco obyčejné zákony ano, musím to taky napsat. Jinak pravidlo tohoto obsahu prostě nelze platně vyjádřit. Tedy, nelze si představit pravomoc vracet zákony s výjimkou zákonů ústavních bez toho, že by to bylo právě takto (anebo jinými slovy) napsáno. <br /><br />Případ kompetencí upravených v čl. 87 odst. 1 písm. a) je však jiný. To podstatné, co jej odlišuje od čl. 50 a 62 je skutečnost, že zatímco pravidla upravená v čl. 50a 62 nelze vyjádřit jinak, mají-li být právě tohoto obsahu, tak u pravidla upraveného v čl. 87 odst. 1 písm. a) tomu tak není, a to proto, že existuje cosi jako odlišná právní síla obyčejných zákonů a ústavního pořádku. Neboli, ústavodárce sice mohl použít formulaci "s výjimkou ústavních zákonů", ale nutně nemusel, právě s ohledem na odlišnou sílu obou. Bez ohledu na užitou formulaci lze toto pravidlo vykládat tak, že jsou to pouze obyčejné zákony, které lze derogovat pro rozpor s ústavním pořádkem. Obecně platí, že derogovat neco pro rozpor s něčím jiným předpokládá různou sílu mezi poměřovanými objekty. Pravda, lze to vyjádřit i jinak (výstižněji, lépe), a to užitím slov "s výjimkou zákonů ústavních", avšak není to bezpodmínečně nutné. Věta dává stejný smysl i bez těchto slov, narozdíl od čl. 50 a 62, kde ta věta prostě být musí.<br /><br />Z výše uvedeného sice přímo logicky neplyne závěr, že slovo zákon v čl. 87 odst. 1 písm. a) neznamená též ústavní zákon, avšak, a to je to podstatné podle mého názoru, vypořádává se s argumentem proč je v čl. 50 a 62 užitá jiná formulace. Tím odpadá hlavní námitka proč nebyla v čl. 87použita tatáž slova, jako v čl. 50 a 62.Zdeněk Buchtahttps://www.blogger.com/profile/03489097900812555871noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-65333472917649627972009-09-15T21:16:47.431+02:002009-09-15T21:16:47.431+02:00Pokud by se Parlamentu takový nápad líbil, může to...Pokud by se Parlamentu takový nápad líbil, může to zkusit, Ústavní soud je přeci zavalen ústavními stížnostmi. :)David Schmidthttps://www.blogger.com/profile/06657240972693592414noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-74786557128759601542009-09-15T17:07:46.624+02:002009-09-15T17:07:46.624+02:00Dovolil bych si vrátit se k základní výzvě shora u...Dovolil bych si vrátit se k základní výzvě shora uvedené, tj. k otázce argumentů ve prospěch tvrzení, že čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy má na mysli "obyčejné" zákony, a nikoli též zákony ústavní.<br /><br />Připustili-li bychom, že slovo "zákony" v tomto případě nevylučuje též "ústavní" zákony coby objekt posuzování, znamená to, že kompetenci podle čl. 87 odst. 1) písm. a) včetně kompetence k posuzování souladu ústavních zákonů s ústavním pořádkem, lze obyčejným zákonem (sic!) delegovat z Ústavního soudu na Nejvyšší správní soud. Podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Ústavy totiž platí, že "Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem"<br />Jestliže údajně lze termín "zákony" v čl. 87 odst. 1 písm a) vykládat též ve smyslu "ústavní zákony", lze podle téže logiky naprosto stejně vykládat slova "právní předpisy" v čl. 87 odst. 3 písm. a) jako "zákony" a též pochopitelně jako "ústavní zákony" (i ústavní zákon je právní předpis) a slovo "zákony" vedle "ústavních zákonů" též jako obyčejné zákony.<br />Závěr: maximálně absurdní. Obyčejným zákonem by bylo lze na Nejvyšší správní soud delegovat pravomoc Ústavního soudu rušit nejen obyčejné zákony pro případ, že jsou tyto v rozporu se zákony ústavními, ale též údajnou implicitní pravomoc Ústavního soudu rušit ústavní zákony dostanou-li se do rozporu s materiálním jádrem ústavy. A nezapomínějme ani na nejabsurdnější kompetenci, a to že vedle toho všeho přichází v úvahu i přenesení kompetence (která je sama o sobě absurdní), a to posuzovat soulad ústavních zákonů (včetně ústavy samé i s jejím nezměnitelným jádrem) s obyčejnými (sic!) zákony. Ust. čl. 87 odst. 3 písm. a) tomu všemu dává prostor, stačí si dosadit za pojmy "právní předpisy" též "ústavní zákony" a pod pojmem "zákon" chápat jak obyčejný zákon tak i ústavní zákon.<br /><br />Závěr: Bez ohledu na skutečnost, že Ústava neužívá ve svém ostatním textu slovo "zákon" konvenčně, tak v části vymezující kompetence ústavního soudu, tj. v čl. 87 tak činí nepochybně velmi důsledně, protože jiný výklad vede k absurdním závěrům popsaným shora.Zdeněk Buchtahttps://www.blogger.com/profile/03489097900812555871noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-62228784066497219062009-09-14T19:11:50.101+02:002009-09-14T19:11:50.101+02:00Zákon nebyl přijat podle Ústavy, protože mimo komp...Zákon nebyl přijat podle Ústavy, protože mimo kompetenci Parlamentu. <br /><br />Vaše druhá otázka je v poměrech, kdy ani neumíme své ústavní zákony pořádně obhájit (vyložit), zatím bezpředmětná. Teprve až by soudci chodili na ústní projednávání se špunty v uších a bylo by jim jedno, že vydají nález, který byl v v podobě návrhu v soudní síni roztrhán na kousíčky, dalo by se o něčem uvažovat.... ;)<br /><br />Soudní moc navíc nevisí ve vzduchoprázdnu, vždyť<br /><br />"The people will be willing to leave interpretation of the Constitution to lawyers so long as the people believe that it is (like the interpretation of a statute) essentially lawyers' work -- requiring a close examination of text, history of the text, traditional understanding of the text, judicial precedent, and so forth. But if the people come to believe that the Constitution is not a text like other texts; that it means, not what it says or what it was understood to mean, but what it should mean, (...) -- well, then, they will look for qualifications other than impartiality, judgment, and lawyerly acumen in those whom they select to interpret it. More specifically, they will look for judges who agree with them as to what the evolving standards have evolved to; who agree with them as to what the Constitution ought to be." (<a href="http://books.google.com/books?id=EgbU73BcrlgC&pg=PA46&dq=%22The+people+will+be+willing+to+leave%22&sig=ACfU3U0JQwGsPaaL5oPFl8DuDGLcaSo3QA#v=onepage&q=%22The%20people%20will%20be%20willing%20to%20leave%22&f=false" rel="nofollow">více</a>)David Schmidthttps://www.blogger.com/profile/06657240972693592414noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-88424291647121118052009-09-14T18:08:25.348+02:002009-09-14T18:08:25.348+02:00Jenže ten zákon byl přijat podle této Ústavy. Bohu...Jenže ten zákon byl přijat podle této Ústavy. Bohužel Ústavní soud přijal rozhodnutí mimo Ústavu. Ale to by bylo pořád dokola.<br /><br />Takže mám teoretickou otázku: <b>Připusťte, že Ústavní soud vynese nějaký protiústavní nález. Co lze v takovém případě udělat, aby došlo k nápravě?</b>Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-78262819390609553462009-09-14T16:22:03.478+02:002009-09-14T16:22:03.478+02:00Ústavní soudce je vázán ústavním zákonem přijatým ...Ústavní soudce je vázán ústavním zákonem přijatým <b>"podle této Ústavy"</b> (88/2, 112/1), což není případ zákona přijatého ultra vires.David Schmidthttps://www.blogger.com/profile/06657240972693592414noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-28142916713348638302009-09-14T15:37:35.737+02:002009-09-14T15:37:35.737+02:00Kdy začíná "obyčejný" i ústavní zákon pl...<b>Kdy začíná "obyčejný" i ústavní zákon platit?</b> Domnívám se, že to je po příslušném hlasování, podpisech a po vyjití ve Sbírce zákonů. Diskutovaný ústavní zákon byl schvalován v květnu a vyšel v červnu. <b>Platil tedy někdy od června.</b><br />V Ústavě je jasně napsáno, že soudce se stává soudcem až složí slib ústavního soudce, ve kterém se zaváže, že se bude řídit ústavními zákony. <b>Ústavní soudci byli tedy od června 2009 povinni řídit se i diskutovaným Ústavním zákonem</b>. Z toho i plyne, že v čl. 81.1 se slovo "zákony" nemůže vztahovat na "ústavní zákony". <b>Slib ústavního soudce to vylučuje</b>.<br />Dá s to shrnout: <b><i>Ústavní soud rozhodl protiústavně a jeho rozhodnutí je neplatné od samého začátku</i></b>.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-46428960643883181582009-09-11T16:27:58.975+02:002009-09-11T16:27:58.975+02:00Je asi shoda na tom, že aby mohla být reálně napln...Je asi shoda na tom, že aby mohla být reálně naplněna (meta)norma čl. 9 odst. 2 Ústavy, musí ÚS tu pravomoc mít. Protože ji ale výslovně danou nemá, je nutno ji nějak logicky odvodit ze stávajícího znění Ústavy. Je to tedy zcela evidentně účelový výklad, ale to nevadí, strkat hlavu do písku před tímto faktem samozřejmě ze slušnosti můžeme. Chtěl bych ještě bokem podotknout, že Tomáš Sobek by se mohl odpíchnout i od čl. 4, ale to berte jen jako obiter dictum.<br /><br />To samozřejmě není podstata toho příspěvku. Chtěl jsem totiž především uvést, že i kdybychom ÚS neměli, či i kdyby ÚS tuto pravomoc přezkoumávat části ústavního pořádku měl zapovězenu, ať již územ či výslovně, není třeba věsit hlavu. Úplně, ale úplně stejným účelovým výkladem můžeme tuto pravomoc dát prezidentu republiky. Vždyť přece dle čl. 50 odst. 1 (a čl. 62 písm. h/) "... má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, ...". Nu a z čl. 9 odst. 2 plyne, že mohou existovat i "protiústavní ústavní zákony", jež z tohoto důvodu jistě ústavními nazývat nelze a tímpádem prezident je může vracet. A pokud nebudeme příliš formalističtí, jak nás náš ÚS učí (či pokud bychom se odpíchli od toho, že zákon přijatý v ústavní formě nemůže přehlasovat jen PS), jistě by šlo o veto absolutní, nepřehlasovatelné.<br /><br />Čili, s trochou dobré vůle se dá zachránit všechno :-) Ovšem, je třeba přiznat, že je mnohem vhodnější, aby tuto pravomoc měl orgán kolegiální, nežli orgán monokratický, jehož charakter je až příliš dán osobností jeho momentálního vykonavatele. Proto buďme rádi, že to vymanění se ÚS z dělby moci (tedy vnější kontroly, dnes již má jen kontrolu vnitřní) a tím postavení se naroveň Národnímu shromáždění blahé paměti se nakonec přece jen nakonec uskutečnilo, vymanit se jistě mohl i prezident republiky.<br /><br />V. LoutockýAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-68742055298412601412009-09-06T23:39:32.170+02:002009-09-06T23:39:32.170+02:00Buďme rádi, že nám zbyla alespoň jedna státní moc,...Buďme rádi, že nám zbyla alespoň jedna státní moc, která si prozatím statečně drží nezávislost na "lidu" a jeho neblahých výhoncích v podobě lobbystických skupin a jiných korupčních formací. <br /><br />Petr ŠvédaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-79943014447917352162009-09-05T10:08:22.622+02:002009-09-05T10:08:22.622+02:00Zde ale žádné pochybnosti nejsou. Právní titul pro...Zde ale žádné pochybnosti nejsou. Právní titul pro ústavní zákon odporující 9/2 nikdo nedoložil, Česká národní rada ho z Ústavy pro Parlament výslovně vyloučila. Proto ani nelze řešit, zda by něco takového spadalo pod derogační pravomoc ÚS.David Schmidthttps://www.blogger.com/profile/06657240972693592414noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-70036277993551702222009-09-05T10:02:13.934+02:002009-09-05T10:02:13.934+02:00Ad Zdeněk
Je otázka, jestli tím rozhodujícím argu...Ad Zdeněk<br /><br />Je otázka, jestli tím rozhodujícím argumentem v otázce pravomoci ÚS má být jeho vlastní judikatura. To už bych se raději podržel pravidla, že v pochybnostech máme interpretovat pravomoci ve prospěch orgánů volených.Tomáš Sobekhttps://www.blogger.com/profile/04261361348432407071noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-40969792938701662932009-09-05T09:07:17.386+02:002009-09-05T09:07:17.386+02:00Otázka po této bitvě zůstává nakolik je právo ješt...Otázka po této bitvě zůstává nakolik je právo ještě věda a nakolik vanutím větru :-). Trochu mě po debatě přijde, že všichni jsme Urválci a zargumentujeme všechno a můžeme být tedy (českými) ústavními soudci.<br /><br />Tím se nechci akademických titulů některých pisatelů nějak dotknout. Já mám jenom jedináčka.<br /><br />Veronika KukačkováAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-39354796395070958692009-09-04T20:47:17.153+02:002009-09-04T20:47:17.153+02:00Souhlasím s posledním komentem P. Břízy. Myslím, ž...Souhlasím s posledním komentem P. Břízy. Myslím, že díky Tomášovi S., který skvěle celou debatu strukturoval, jsme se totálně vyčerpali a nikdo již nic nového nevymyslí. Jsou tady prostě interpretační možnosti, a jedinou OBJEKTIVNĚ správnou odpověď by nalezl Dworkinův Herkules, který ale v realitě neexistuje.<br /><br />Nicméně já prostě nemohu souhlasit s tím, že v roce 2009 budeme celou debatu startovat s tím, že nás nezajímá judikatura ÚS za 16 let jeho existence. Pokud vezmeme v potaz judikaturu ÚS, není nyní diskutovaná otázka vůbec hard case, ale easy case, neboť mnohokráte, byť v rámci obiter dictum, zodpovězena. Mimochodem, jak upozorňuje prof. Holl. ve svém článku publ. v Poctě Elišce Wagnerové, nejen nosnými důvody, ale i obiter dictum je ÚS samotný vázán.Zdeněk Kühnhttps://www.blogger.com/profile/17076357126760629217noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-81148782558655047752009-09-04T19:26:11.346+02:002009-09-04T19:26:11.346+02:00OT: Co bude u ÚS 10/9/09?
Půjde o slyšení nebo o...OT: Co bude u ÚS 10/9/09? <br />Půjde o slyšení nebo o slyšení, které bude více méně bezprostředně následováno rozhodnutím?<br /><br />Zaulaly mě titulky a prohlášení (ať už explicitní či implicitní)podle nichž ÚS příští čtvrtek rozhodne. <br />Nemám opravu žádné vnitřní informace. Ale dovedu si představit procesy, které musí do vydání rozhodnutí proběhnout.<br />Obávám se, že teprve ve čtvrtek bude mít ÚS k dispozici všechna zákonem uložená písemná vyjádření a účastníci řízení se vyjádří i ústně a odpoví eventuální otázky. Pak bude věc skutkově i z hlediska tvrzení uzavřená a bude možno vše posoudit. Proto mám pocit, že po slyšení může být jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí, kdy po slyšení se soudci ještě musí sejít a zkonfrontovat svá stanoviska a dojít ke společnému závěru. <br />Poté vyhlásí rozhodnutí, když z povahy věci bude nutné, aby bylo krátce po vyhlášení poslatelné do sbírky zákonů. ÚS poté co vyšel vstříc požadavku transparentnosti a ihned zveřejnil své procesní rozhodnutí, bude jistě chtít na tomto postupu setrvat, avšak zcela jistě bude chtít mít u takto významného rozhodnutí v ruce text, nad jehož definitivní podobou měl možnost se kolektivně sejít a upravit ji do podoby odrážející nejširší shodu.<br />Mě osobně se zdá, že pak bychom mohli mít ve věci voleb jasno v pondělí 14. 9. 2009.<br /><br />Omlouvám se za OT poznámku. Mám podobný problém jako DK a na netu nebudu delší dobu, proto se omlouvám za tento nesouvisející apendinx.Hynek Baňouchhttps://www.blogger.com/profile/05022481513075737355noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-78048037908113233932009-09-04T15:58:24.142+02:002009-09-04T15:58:24.142+02:00Současná kauza význam čl. 9/2 jen snižuje. Mělo by...Současná kauza význam čl. 9/2 jen snižuje. Mělo by se jednat o situaci, v níž by byl ohrožován nebo odstraňován DPS a tyto skutečnosti by měly být prokázány navrhovatelem, jinak by měl Ústavní soud stížnost odmítnout a chránit uvážení Parlamentu podle 9/1.<br /><br />Asi už naposled:<br /><br /><b>Ti, kdo tvrdí, že může vzniknout ústavní zákon ultra vires, by měli odpovědět na základě jakého právního titulu.</b> Není-li pravomoc Parlamentu, je to stejné jako kdyby ústavní zákon přijal ruský prezident. Ano, je to tak. On i Parlament ČR mají stejné postavení co do možnosti nastolit u nás nedemokratický režim (= změnit podstatné náležitosti demokratického a právního státu, jak lze tento pojem ústavně konformně vykládat). Ale samozřejmě, dost právníků, včetně ústavních, ještě žije z představ, že suverénem v zemi nejsme my všichni, ale ten, kdo je u moci státního aparátu, v jejich chápání Parlament. To je ale přesně názor, který popřel Listopad´89 a navazující ústavní klauzule o nepřípustnosti (ne věčnosti).<br /><br /><b>Pokud právní řád ponechává v účinnosti akty vydané bez právního titulu (absence pravomoci), tak to výslovně říká</b> - Parlament může platně vydat obyčejný zákon odporující Ústavě, protože Ústavní soud má pravomoc jej zrušit. To ale neplatí pro ústavní zákony. Zde není ani připuštěno, aby nedemokratický režim platně vznikl. Proč? Protože v jeho rámci se zřejmě nebude vést řízení o derogaci, tím spíše, že odvolání soudců by zřejmě bylo prvním krokem. <br /><br />Hlavní smysl 9/2 je ten, že právo se nesmí stát v krajní situaci nesmí nástrojem odklonu od demokracie. To je ale celé. Hledat v něm rákosku na politiky, kteří se nechovají podle ústavního ideálu, jak z nedělní školy, je obyčejná vzpupnost a nadýmání rozumu. Naopak to, že se dosud nenašla shoda na koncepční změně Ústavy, je docela normální, a že se při politicky rozhádané situaci přijímá ad hoc zákon je pak jen důsledek a přirozená reakce.David Schmidthttps://www.blogger.com/profile/06657240972693592414noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-40976667693989446242009-09-04T15:36:16.564+02:002009-09-04T15:36:16.564+02:00Vážení kolegovia,
nie som zďaleka dostatočne zdat...Vážení kolegovia,<br /><br />nie som zďaleka dostatočne zdatný v (českom) ústavnom práve ani v právnej filozofii, ale pokúšam sa sledovať myšlienkovú líniu interpretácie čl. 9 ods. 2 Ústavy (ČR) a v tejto súvislosti mi napadla táto otázka:<br /><br />V diskusii vyššie sa v podstate (pokiaľ som dobre porozumel) posledne vykryštalizoval problém, ktorý zjednodušene možno nazvať "čl. 9/2 - lex perfecta či imperfecta" a z toho plynúce otázky právomoci Ústavného súdu vo vzťahu k ústavným zákonom.<br /><br />Rozmýšľam však nad otázkou prejavu "legis perfectae". V tej vyššie uvedenej diskusii sa ako jediný možný prejav "legis perfectae" (sankcia) v podstate uvažuje zrušenie ústavného zákona, ktorý odporuje čl. 9/2 Ústavy, Ústavným súdom. Iná sankcia sa neuvažuje.<br /><br />Nemôže však následok čl. 9/2 sa prejavovať v iných rovinách než v otázke zrušenia/platnosti ústavného zákona vydaného v rozpore s ním? Inak povedané, nemôže byť účelom tohto ustanovenia brániť vykonávateľom štátnej moci uzniesť sa na opatreniach, ktoré by menili podstatné náležitosti demokratického právneho štátu, a v prípade, že tak urobia (hoc i formálne správnym spôsobom), umožniť volať ich na zodpovednosť na porušenie ich povinností (či už v politickej alebo dokonca trestnoprávnej rovine)? <br /><br />Konkrétne - nemožno tento článok (ako "metanormu" slovami tu diskutujúcich) interpretovať napr. tak, že zakazuje prezidentovi republiky podpísať taký ústavný zákon [hoci inak je povinný tak urobiť - čl. 62 písm. i)] a v prípade, že ho prezident podpíše, vyvodiť voči nemu zodpovednosť až vo forme obžaloby pred Ústavným súdom (iste, závisí od vymedzenia pojmu vlastízrada, teda či mu priznáme autonómne ústavnoprávny alebo trestnoprávny význam)? Poslanci a senátori by asi trestne stíhateľní neboli (čl. 27 ods. 1), hoci samozrejme aj tu by sa interpretáciou dalo dospieť k opaku.<br /><br />V tejto súvislosti mi - cum grano salis - osobne napadá príklad obchodnej spoločnosti. Trestný zákon (pevne verím, že aj nový český) pozná skutkovú podstatu trestného činu porušovania povinnosti pri správe cudzieho majetku, ktorého sa podľa judikatúry typicky môže dopustiť aj štatutátny orgán. Spáchanie takého trestného činu formou (pre spoločnosť) extrémne nevýhodného právneho úkonu však nemá automaticky za následok neplatnosť tohto úkonu, pretože napr. záujem na ochrane dobromyseľnej tretej strany, nadobudnutých práv apod. prevažuje nad záujmom dodržiavania zákonov bez výnimky. To však prirodezene nebráni trestnému stíhaniu štatutárneho orgánu.<br /><br />Samozrejme, každé z uvedených riešení (zrušenie ústavného zákona vs. zodpovednosť reprezentantov) je ťažko jednoznačne vyvoditeľné priamo z textu Ústavy a vyžaduje si interpretačné dotvorenie. No je otázkou, či stabilita a jednota právneho poriadku (vrátane jeho hierarchie) a platnosť raz vyhlásených zákonov nie je tak kľúčovou hodnotou, že právo na jej narušenie by malo vyplývať z Ústavy priamo (ako vyplýva jasne z čl. 87).<br /><br />Zhrnuté a podčiarknuté: Nemožno čl. 9 ods. 2 považovať za akúsi "normatívne vyjadrenú myšlienky Radbruchovej formuly", ktoré síce nebráni formálnej platnosti opatrení urobených v rozpore s ňou, ak majú príslušnú ústavnú silu (ústavný zákon), no umožňuje volať na zodpovednosť tých, ktorí tieto opatrenia urobili?<br /><br />Michal NovotnýAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-77762709593575709942009-09-04T14:38:00.542+02:002009-09-04T14:38:00.542+02:00Sleduji tuto diskuzi, nemám právní vzdělání. Omlou...Sleduji tuto diskuzi, nemám právní vzdělání. Omlouvám se za laický dotaz. Nenašel jsem odpověď na otázku, která se nabízí - jak ÚS může zareagovat na situaci, pokud zjistí, že:<br /><br />1. právo zrušit ústavní zákon dle Ústavy nemá,<br /><br />2. ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny je v rozporu s jiným ústavním zákonem.<br /><br />Když od svého nadřízeného dostanete úkol spolu s několika vzájemně si odporujícími podmínkami, na kterých trvá, zřejmě ho pošlete do háje, neboť za takové situace se nedá pracovat. ÚS - předpokládám - možnost vydat rozhodnutí "nelze rozhodnout" nemá.<br /><br />Pavel ProkopAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-89585396741168058612009-09-04T12:29:48.104+02:002009-09-04T12:29:48.104+02:00TS: a co moje otázka na povahu PNDPS?TS: a co moje otázka na povahu PNDPS?Martin Bílýnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-15784613015149073572009-09-04T12:20:35.316+02:002009-09-04T12:20:35.316+02:00Ad JK
A) Kvalifikovaná parlamentní většina může ...Ad JK<br /><br />A) Kvalifikovaná parlamentní většina může zrušit ústavní zákon, pokud negarantuje PNDPS. <br /><br />B) ÚS nesmí rušit žádný ústavní zákon, tedy nesmí rušit ani ústavní zákon, který garantuje PNDPS.<br /><br />Bod B) platí i bez čl. 9(2).Tomáš Sobekhttps://www.blogger.com/profile/04261361348432407071noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-4226040997272443332009-09-04T11:51:31.356+02:002009-09-04T11:51:31.356+02:00Aha, takže:
Změna podstatných náležitostí demokrat...Aha, takže:<br />Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.<br />--> prostá parlamentní většina nesmí změnit PNDPS<br />--> prostá parlamentní většina nesmí přijmout ústavní zákon, který mění PNDPS<br />--> prostá parlamentní většina má pravomoc přijmout ústavní zákon.<br /><br />Je to OK? :-)Jiří Kmechttps://www.blogger.com/profile/13785632617562864577noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-36392034.post-16863299199769573452009-09-04T11:39:59.121+02:002009-09-04T11:39:59.121+02:00Zpátky!!!
ÚS je vázán 9(2) pouze v negativním smy...Zpátky!!!<br /><br />ÚS je vázán 9(2) pouze v negativním smyslu: Nesmí zrušit takový ústavní zákon, který garantuje PNDPS. <br /><br />Tato interpretace přece dává smysl jenom tehdy, když ÚS má obecnou pravomoc rušit ústavní zákony. :)Tomáš Sobekhttps://www.blogger.com/profile/04261361348432407071noreply@blogger.com