Článek v Economistu k neústavní reformní smlouvě
Přiznám se, nemám vyhraněný názor na to, zda v České republice Reformní smlouvu schvalovat v referendu. Na jednu věc však názor jasný mám: pokud v některých státech politici slíbili, že o ústavní smouvě budou rozhodovat voliči, tvrdit nyní, že je Reformní smlouva "jiná" a že proto referenda není třeba, jen tak jednoduše nejde. The Economist píše:
Neprůhlednost nové smlouvy není náhoda: je to jejím raison d'être. Když evropští lídři neuspěli v přesvědčování voličů velkými frázemi a neobvyklou otevřeností (původní ústava stanovila, že zákony EU mají „přednost“ před zákony pouhých států), vrátili se ke své předchozí strategii: namačkání dlouhého seznamu změn a doplnění do nečitelného právnického textu. Cílem bylo vyrobit něco, co bude možné představit jako pouhou další smlouvu, doplňující ty předchozí. To zároveň umožňuje představitelům vlád říci, že je vhodná pro urychlenou ratifikaci národními parlamenty (lhůta do počátku roku 2009 už byla stanovena), bez potřeby pořádat otravná referenda. Pořádat národní hlasování bude zatím pouze Irsko.
Bez ohledu na přínosy smlouvy, tohle je špatně. Jak Bertie Aher, irský ministarský předseda upřímně poznamenal, ve smlouvě je stále 90% ústavy. Některé země, zejména Německo, byly na referenda vždy alergické, z dobrých historických důvodů. Nicméně, téměř dvanáctka vlád slíbila jejich konání o původní ústavě; jsou nečestné, když prohlašují, že ta nová je natolik jiná, že jsou tyto sliby překonané. Jediným důvodem proč se mimo Irska nebude konat žádné referendum je ten, že by pravděpodobně dopadlo neúspěšně - v Nizozemsku, Británii a pravděpodobně i jinde. Pro instituci, které se tak zoufale nedostává legitimity a odpovědnosti, je to naprosto přesně špatná výmluva.
Možná, že Reformní smlouva skutečně "jiná" je. Pak by ale její "jinakost" měla být řádně vysvětlena a odůvodněna. Alespoň bychom se ve veřejné debatě dozvěděli, co považují evropští politici za atributy ústavnosti, které z původního textu vygumovali. Nebyla by maskována nepřehlednými taktikami, které popisuje The Economist. Pak by ve mně možná nebyla ta pachuť, o které jsem psal ve svém minulém postu.