Poslanecké
sněmovně byl hlavním městem Praha na začátku roku 2014 (již po několikáté)
předložen návrh zákona o regulaci prostituce.
Návrh prošel prvním čtením a v současné době je projednáván petičním
výborem.
Praha
pracuje na návrhu zákona o regulaci prostituce již od roku 2005, kdy byl
Poslanecké sněmovně předložen a následně stažen vládní návrh zákona.
V průběhu posledních let došlo k vytvoření několika verzí, které
návrh postupně na jednu stranu propracovávaly, současně jej však činily
represivnějšími vůči osobám provozujícím prostituci.
Návrh je zcela nevhodnou právní úpravou prostituce,
jde proti současným západoevropským trendům a jeho přijetí by znamenalo zásadní
krok zpět.
Cíle zákona
Dle důvodové zpráva jsou cíli nové úpravy snaha „chránit základní zájmy, kterými jsou ochrana mravnosti,
ochrana veřejného pořádku, bezpečnost, nerušený výkon práva na bydlení“. Odhlédneme-li od faktu, že důvodová zpráva též
cituje cíle, ke kterým návrh zcela zjevně nesměřuje, respektive k nim
v praxi nebude přispívat, jako je „minimalizace počtu
osob,
které jsou k prostituci nuceny násilím“, je nutné upozornit zejména na
cíl, který zcela absentuje: ochrana osob v prostituci a jejich práv. Zákon
nijak nereflektuje fakt, že velká část osob provozujících prostituci pochází ze
sociálně znevýhodněných a velmi zranitelných skupin (matky samoživitelky, mladí
lidé opouštějící ústavní péči, osoby z romských komunit, cizinky a cizinci, drogově závislí apod.). Jde tak opačným směrem, než kterým se vydávají
západoevropské země, jejichž současné úpravy se snaží zamezit další
marginalizaci a stigmatizaci osob v prostituci, ať již tak činí formou
legalizace (Nizozemí) či formou kriminalizace poptávky (Švédsko). Současný návrh
hlavního města Prahy se tak blíží spíše reglementačnímu režimu, který
v českých zemích platil před rokem 1922, než moderním západoevropským
úpravám.
Problematická represivní opatření
Dle slov důvodové zprávy se „jedná pouze o
regulaci činnosti, nikoliv její legalizaci.“ Ve skutečnosti se jedná o přístup,
který se zaměřuje primárně na kontrolu, omezení a možnost postihovat osoby v prostituci,
a tudíž jej lze nejvěrohodněji označit za represi či potlačení.
Oprávnění
Návrh zákona počítá s možností provozovat prostituci
pouze na základě oprávnění, a stanoví přísné podmínky pro způsobilost oprávnění
získat a složitý administrativní proces pro zisk oprávnění i jeho udržení
(§5-17). Provozování prostituce
bez oprávnění by bylo správně trestáno (§ 39 odst. 1 písm. a) pokutou do výše
50 000 Kč. Je jasné, že mnoho osob provozujících prostituci nebude podmínky –
mj. věk nad 18 let, podmínku občanství či povolení k pobytu, povinnost
zdravotního pojištění a zdravotní způsobilosti – splňovat. Obzvláště zranitelné
skupiny, jako jsou nezletilí a cizinky a cizinci, automaticky propadnou sítem
regulace a budou předmětem sankcí, které s největší pravděpodobností
nebudou schopné plnit. Současně je jejich nově „ilegální“ status učiní ještě více
zranitelnými. Mezi jinými je bude odrazovat od kontaktování policie
v situacích, kdy na nich bude klienty či kuplíři pácháno násilí.
Místa výkonu
prostituce
Návrh reguluje
všechna tři místa, kde je možné prostituci vykonávat – 1) kompletně zakazuje
pouliční prostituci, 2) legalizuje sex kluby, a 3) výrazně omezuje možnost
vykonávat prostituci na privátech.
Co
se týká pouliční prostituce, tak návrh z roku 2014 předvídá její kompletní
zákaz (§ 4). Toto je novinka obsažená v posledních dvou návrzích
z pera radního Lukáše Manharta. Předchozí návrhy obsahovaly subsidiární
zákaz, nicméně umožňovaly obcím vymezit, kde je provozování povoleno. Pouliční
prostituce je často považována za nejnebezpečnější formu prostituce a osoby
nabízející a poskytující prostituci na ulici jsou tou nejmarginalizovanější
skupinou mezi ostatními osobami provozujícími prostituci a samozřejmě ve
společnosti obecně. „Regulované“ formy prostituce, tedy shánění oprávnění pro
poskytování prostituce na privátech či v sex klubech, jsou pro ně zcela
nereálnými možnostmi. Vzhledem k tomu, že návrh nijak neřeší jak nabídnout
osobám v pouliční prostituci alternativy výdělku, je pravděpodobné, že by
nadále prostituci poskytovaly, nově ale vytlačené mimo území obcí. Odsun osoby mimo
osvětlené a obydlené zóny, na mimoměstské komunikace, je vystaví zvýšenému
riziku násilí. Ty osoby, které budou prostituci nadále nabízet po ulicích ve
městech, odsune do ilegality a prakticky jim znemožní využít veřejné systémy
ochrany (například nahlášení znásilnění klientem policii, či kontakt s
nízkoprahovými službami).
Co se
týká sex klubů, zákon umožňuje výkon prostituce v „zařízeních“. Návrh
zde v podstatě legalizuje a reguluje jednání, které
bylo dosud trestné jako kuplířství. Zároveň ale vytváří ohledně trestného činu
kuplířství právní nejistotu. Zatímco dřívější návrhy obsahovaly novelu
trestního zákoníku, kterou by byl trestný čin kuplířství zrušen či výrazně
změněn, současný návrh tak nečiní. Není jasné, jak mohou obě úpravy
koexistovat. Z pohledu osob v prostituci je návrh problematický
v tom, že nijak neřeší reálné nebezpečí, že tyto osoby budou v těchto
zařízeních do menší či větší míry omezeny ve svobodě pohybu či rozhodování.
Konečně návrh reflektuje, že se prostituce dle dostupných informací
v posledních několika letech přesunula do privátů. Zákon nově reguluje a
výrazně omezuje výkon prostituce na privátech – zasahuje tím negativně do jedné
z dosud nejbezpečnějších forem prostituce, v rozporu s realitou a potřebami osob
provozujících prostituci. Návrh stanoví, že prostituci je možné vykonávat v „prostoru, který je podle rozhodnutí stavebního úřadu určen
k bydlení“ na základě zvláštního povolení. A stanoví řadu nerealistických
podmínek. Zaprvé tam, kde jde o priváty v pronajatých bytech, bude muset
být doložen souhlas vlastníka prostoru (§ 26 odst. 3). Lze očekávat, že mnoho vlastníků
tento souhlas nedá, anebo nasadí nájem, který nebude pro osoby provozující
prostituci únosný. Podobně povinnost provozovatele prostoru zajistit, že
„prostituce bude provozována pouze jím“ (§ 29 odst. 1 písm. a)) zvyšuje
nebezpečí pro osoby provozující prostituci, které často vykonávají prostituci
v privátech ve dvojicích či skupinách, aby si zajistily větší bezpečí při
styku s klientem. Tento požadavek navíc nereflektuje fakt sociální situace
mnoha osob v prostituci, které si nemohou dovolit vést privát samostatně. Konečně
nepochopení reality vztahů mezi osobou provozující prostituci a klientem
předkladateli zákona ukazuje § 29 odst. 1 písm. e), který stanoví, že
provozovatel prostoru musí „zajistit, aby nabízení prostituce provozované v prostoru …nesnižovalo lidskou důstojnost a neobsahovalo prvky
pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu“. To, že je tato povinnost
stanovena osobě provozující prostituci, která je typicky předmětem a obětí
násilí a má často reálně malou schopnost mu zamezit, je již zcela absurdní.
Povinné
zdravotní prohlídky
Návrh i nadále počítá s povinností
podstupovat povinné pravidelné zdravotní prohlídky. Tato povinnost byla široce
kritizována v zahraniční literatuře, a nemá obdobu v současné nizozemské
ani německé úpravě. Tato povinnost zaprvé neodpovídá tomu, jak pohlavně přenosné nemoci fungují a jak se šíří.
Potvrzení zaprvé vypovídá pouze o tom, co bylo a nikoli o tom, co je - i když oprávněná
osoba jeden den získá čerstvé razítko o negativitě, v následujících dnech
již může být nemoci vystavena a může ji dále šířit. Poukazováno navíc bývá na
fakt, že při povinnosti pravidelných prohlídek jsou zákazníci často méně
ochotni používat kondomy, když vědí, že osoba provozující prostituci byla vyšetřena, čímž se ve
výsledku zvyšuje riziko přenosu.
Dalším problémem je, že návrh
v podrobnostech odkazuje na prováděcí předpis (§ 16 odst. 7), který ale
není s návrhem zákona předkládán. Není tedy zjevné, o jaká vyšetření jde, kolik budou stát a jak
často ho osoby provádějící prostituci budou muset podstupovat.
Průkaz
a povinnosti s ním spojené
Návrh
stanoví, že osobám, které získají oprávnění provozovat prostituci, bude vydán
průkaz. Tento dokument bude obsahovat jméno i příjmení oprávněné osoby (§ 15
odst. 2), a tento průkaz musí být „na požádání“
předložen „osobě, která hodlá využít
nebo využila jejích služeb“
(§ 17 odst. 2 písm. b). Toto je samozřejmě bezpečnostním rizikem pro osoby
provozující prostituci. Obdobná povinnost klienta – například předložit
občanský průkaz -, která by mohla být důležitou pro zajištění větší bezpečnosti
osobě provozující prostituci, stanovena není. Zatímco ona je tak vystavena riziku zneužití osobních údajů, klient zůstává
v anonymitě.
Registr
Návrh zákona
předpokládá vytvoření registru oprávněných osob. Na fakt, že jeho technické
parametry neodpovídají současné realitě informačních systémů státní správy,
detailně upozornilo negativní stanovisko vlády. Hlubším problémem je nepřiměřeně široký
okruh institucí, které k němu mají přístup (§ 31), jakož i fakt, že
přístup má být „přímý a nepřetržitý“ (§ 31).
Nevyrovnaná tvrdost postihu pro prostitutky a klienty
Navzdory tomu, že důvodová zpráva
konstatuje soulad s ústavou, je třeba pochybovat zejména o souladu návrhu
s požadavkem rovnosti pohlaví. Povinnosti i sankce stanovené pro osoby
provozující prostituci (většinou ženy) se totiž dramaticky liší o těch,
stanovených pro klienty (většinou muži).
Příklady
diskriminačních ustanovení byly zmíněny v předchozím textu (povinnost
legitimovat se průkazem). Nejzřetelněji se toto nicméně projevuje u sankcí za
přestupky a jiné správní delikty. Návrh předvídá devatenáct (sic!) různých správních
deliktů pro osobu provozující prostituci a pouze jeden pro klienta. Osoba
provozující prostituci může být například pokutována do výše 50 000 Kč za provozování
prostituce bez oprávnění (§ 39 odst. 1 písm a)), či až do výše 2 000 000 Kč,
pokud si dovede klienta domů, aniž by pro tento prostor měla oprávnění (§ 40
odst. 5). Naopak klientovi hrozí pouze pokuta do výše 15 000 Kč, pokud využije prostituce na místech nebo v době,
kde a kdy je to zakázáno, nebo mimo místa,
kde je držitel oprávnění k
provozování prostituce oprávněn (§ 39 odst. 1 písm b) a odst. 2). Tento diametrální rozdíl
v zacházení není možné racionálně odůvodnit a nelze než považovat jej za
ústavně závadnou nepřímou diskriminaci z důvodu pohlaví.
Shrnutí
Návrh je zcela nevhodnou právní úpravou prostituce, jde proti současným
západoevropským trendům a jeho přijetí by znamenalo zásadní krok zpět. Hlavním
problémem návrhu je, že se zaměřuje na nejzranitelnější článek – ženy a muže v
prostituci – a stanoví pro řadu prakticky nesplnitelných podmínek, povinností a
sankcí. Návrh neřeší ani trestnou činnost spojenou s prostitucí (jako je
obchodování s lidmi, či násilí páchané na osobách provozujících prostituci),
ani sociální problémy, které k prostituci vedou (sociální vyčlenění a
zranitelnost určitých skupin obyvatelstva), ani nepředvídá žádná opatření,
která by ženám a mužům provozujícím prostituci umožňovala prostituci opustit.
Jedná se o úpravu, která usnadňuje život těm, kteří mají schopnost své zájmy
chránit ve veřejném prostoru a při politickém rozhodování – kuplířům, klientům,
orgánům veřejné správy. Nestojí naopak na straně těch nejslabších – osob v
prostituci.
Zkrácená verze tohoto příspěvku vyšla v úterý 7. října v sekci Názory Lidových novin. Podrobnější rozbor problematiky je k dispozici v knize "Co s prostitucí? Veřejné politiky a práva osob v prostituci", která právě vyšla v nakladatelství SLON.