29 ledna 2014
Fotbalová legenda Diego Maradona, vynikající sprinter Ben
Johnson či cyklista Lance Armstrong. To je příklad slavných sportovců, kteří si
ve své kariéře pomáhali k úspěchu dopingem. Sankcí za užívání zakázaných
látek může být například zákaz sportovní činnosti, povinnost zaplatit pokutu a
v některých zemích navíc i případný trestní postih. Domnívám se, že
dopingoví podvodníci jsou trestně odpovědní i v České republice.
Dopingový příběh dnes již bývalého sedminásobného vítěze
Tour de France Lance Armstronga obletěl celý svět. Mezinárodní cyklistická unie
odebrala Američanovi jeho vavříny a americké soudy mají i dnes, rok po jeho
přiznání, plné ruce práce s civilními žalobami jeho bývalých sponzorů.
Kromě toho bylo proti Armstrongovi v USA vedeno trestní řízení pro podezření
z daňových podvodů a ze zneužití návykových látek, které však federální
prokurátoři v únoru 2002 bez obsáhlejšího vysvětlení odložili.
Po tomto příběhu, ke kterému jsem se náhodou vrátil při
studiu na zkoušku z trestního práva, mě napadla otázka, zda je
v České republice možné trestně stíhat sportovce za užití zakázaných
dopingových látek. Některé aspekty spojené s dopingem jsou trestné kromě USA
například v Austrálii, ve Francii či v Rakousku. Český trestní zákoník
však žádný speciální dopingový trestný čin neobsahuje. Na druhou stranu si
myslím, že užívání nebo pomoc k užívání dopingu naplňuje všechny znaky
skutkových podstat minimálně tří trestných činů.
Podvod
Na majetkové aspekty dopingu směřuje podle mého názoru trestný
čin podvodu dle § 209 TZ. „Kdo sebe nebo
jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo
zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli
nepatrnou,...“ Finanční odměny za vítězství dosahují často magických hodnot
a zpravidla vysoce převyšují hranici škody nikoli nepatrné 5000 Kč. Například
Český olympijský výbor vyhlásil prémii 1 500 000 Kč za zlatou olympijskou
medaili z her v Soči. Vítěz tenisového French Open zase každý rok
odjíždí z Paříže kromě trofeje navíc i s 1 500 000 Eur v kapse. Pokud
závodník jednal v úmyslu se mimo dobrý pocit z vítězství i obohatit a uvedl
soupeře, organizátory nebo své sponzory v omyl zatajením užívání
zakázaných látek, lze reálně hovořit o naplnění skutkové podstaty trestného
činu podvodu.
V úvahu přichází i nepřímé pachatelství trenéra či
některého jiného člena týmu, který by například tajně přidával do jídla
sportovce dopingové látky. Pokud by sportovec o dopingu nevěděl, jednal by při
závodě v omylu a stal se živým štítem ke spáchání trestného činu. Za takové
jednání by navíc mohl odpovídat i celý klub či tým, jelikož trestně odpovědná
za podvod může být i právnická osoba dle § 7 zákona o trestní odpovědnosti
právnických osob.
Poškození cizích práv
Dalším trestným činem, kterého se sportovec může dosažením úspěchu zakázanými prostředky dopustit, je poškození cizích práv, jehož objektivní stránku definuje §181 trestního zákoníku. „Kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl, nebo využije něčího omylu...“ Sportovec uvádí užíváním dopingu v omyl nejen své soupeře, ale také organizátory utkání či závodu. Tento trestný čin je systematicky zařazen mezi trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství. Vážná újma na právech se tak může týkat například cti či jiných osobnostních práv. Trestně odpovědný může být i trenér, který tajně podává svému svěřenci zakázané látky za účelem zvýšení jeho výkonu. Pozdější odhalení přítomnosti takových látek v těle sportovce by mu jistě způsobilo vážnou újmu na právech.
Výroba a jiné
nakládání s látkami s hormonálním účinkem
Spíše na trenéry či pomocný personál, než na samotné
sportovce, směřuje trestný čin výroby a jiného nakládání s látkami
s hormonálním účinkem, jehož spojení s dopingem zmiňují i komentáře
k českému trestnímu zákoníku. „Kdo
neoprávněně ve větším množství vyrobí, přechovává, doveze, vyveze, proveze,
nabízí, prodá, jinému poskytne nebo podá látku s anabolickým nebo jiným
hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem, nebo kdo vůči jinému použije
metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu nebo
jinou metodu s dopingovým účinkem za jiným než léčebným účelem...“
Především z cyklistiky, ale nejen z ní, jsou známé případy, kdy místa
ubytování sportovců vypadala kvůli všudypřítomným infuzím nebo injekčním
stříkačkám spíše jako nemocniční než jako hotelové pokoje. Kdo jedná v úmyslu
zvýšit výkon sportovce podáním dopingové látky z jiných než zdravotních
důvodů, stává se podle mě trestně odpovědným za tento trestný čin.
Jsem si vědom fragmentární povahy trestního práva a toho, že
zájem společnosti na čistém sportu pravděpodobně nebyl primárním objektem v hlavách
autorů českého trestního zákoníku. Svou roli by jistě hrála i zásada
subsidiarity trestní represe a zásada oportunity, podle níž státní zástupce může
zastavit trestní stíhání z důvodu jeho neúčelnosti. Taková situace by přicházela
v úvahu například v případě dostačujícího disciplinárního potrestání
sportovce. Přesto se na základě výše uvedených argumentů domnívám, že ten, kdo
dopingové látky užívá nebo jinému k jejich užívání pomáhá, je podle
českého práva trestně odpovědný.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nejčtenější příspěvky všech dob
- Zadržení zloděje v samoobsluze podle nového občanského zákoníku
- (Auto)regulace a kartelizace: návrh na prodloužení koncipování ze 3 na 5 let
- Pavel Molek: Rudé a hnědí aneb o dvou právních podáních
- Nejnespravedlivější rozsudky
- Kubo Mačák: Banánový judikát?
- Znalecký posudek - dobrý sluha, ale zlý pán
- Právo davu
- Obrana feminismu
- Občanský zákoník zdrcený novelou novel? Část I.
- Tomáš Sobek: Disciplinární řízení v Plzni