Letní okurčičky
Moc děkujeme Zbyškovi Kordačovi za jeho příspěvky. Dovoluji si vyhlásit každoroční jinoprávní okurkovou sezónu. K ní se však sluší připojit několik tradičně roztěkaných glos na téma letem světem okurkem.
Zatímco český Ústavní soud se nedávno postaral o poněkud rozpačité ozvěny v Evropě, jeho rakouský protějšek je nyní vydáván za vzorného Eurožáka. Ve svém nálezu z března tohoto roku totiž Verfassungsgerichtshof prohlásil jako první z ústavních soudů členských států Unie Listinu základních práv EU za součást vnitrostátního ústavního pořádku. Argumentoval mimo jiné principem ekvivalence a dále tím, že i Evropská úmluva o lidských právech je součástí rakouského ústavního pořádku. Jakékoliv podobnost s žijícími osobami a obsazením je ale pochopitelně čistě náhodná.
Z Otázek Václava Moravce minulou neděli jsme se s jistým překvapením dozvěděl, že správa justice je práce na částečný úvazek. Bádám, čemu se má člověk divit více: tomu, že náměstek pověřen správou (a pokud si dobře vzpomínám i reformou) justice má údajně úvazek 0,3, anebo tomu, že podobné informace vyhlašuje v televizi nový ministr, který dle svých vlastních slov s daným náměstkem ještě ani nemluvil a který ve stejné relaci prohlásil, že na rozdíl od svého předchůdce nechce dělat „mediální politiku“ a věci roztrubovat do médií předtím, než je věc probrána a řešena interně. Anebo naopak byla ona medializace vlastně jistým typem řešení?
Liberté, (ne právě moc) egalité a (rozhodně dosti účetní) irregularité: tak by asi šlo přepsat francouzské revoluční a republikánské motto s ohledem na vnitřní účetnictví a fungování výkladní skříně francouzských „grandes écoles“, tedy Sciences Po v Paříži. Čerstvě publikovaná zpráva francouzského Účetního dvora nenechala nitku suchou na způsobu vedení této instituce, financování, vykazování cest a akademických večeří, náhrady pro členy dozorčí rady atd.
Evropský univerzitní institut hledá nového prezidenta. Ten předchozí byl donucen k rezignaci poté, co vyšlo najevo, že jaksi, ehm, opomněl deklarovat příjmy, které dostával coby předseda představenstva jedné velké španělské energetické společnosti.
Německý Spolkový ústavní soud konstatoval, že Spolková vláda porušila čl. 23 odst. 2 Základního zákona tím, že neinformovala Spolkový sněm o vyjednávání a o návrzích Evropského stabilizačního mechanismu. Vtipné na nálezu je skutečnost, že členské státy, které se k Mechanismu přidaly, tak údajně učinily mimo právní a institucionální rámec EU, kde se má nalézat i nová smlouva. Spolkový ústavní soud nicméně konstatoval, že pro účely informování Spolkového sněmu se ale stále jedná o „záležitost EU“ ve smyslu čl. 23 odst. 2 Základního zákona a nikoliv „běžnou“ mezinárodní smlouvu uzavřenou mezi 25 státy, které jsou "náhodou" také členské státy EU. Kočkopes je tak stále více EU kočka než MPV pes.
Plzeň bude mít akreditaci, nebude mít akreditaci, bude mít omezenou akreditaci, nebude mít omezenou akreditaci. Už vážně nevím. Půjdu to raději zkusit s hraním skořápek – tam mám asi větší šanci trefit, jestli je kulička, není kulička a kde je kulička.
Ve svém stanovisku ze dne 12. června 2012 ve věci C-617/10 k dosahu práva EU a aplikaci Listiny základních práv EU byl generální advokát Cruz Villalón překvapivě hodně, ale hodně restriktivní. Uvidíme co na to velký senát Soudního dvora. Věc stojí za to sledovat také proto, že by snad Soudní dvůr mohl vnésti trochu méně zmatku také do definice rozsahu zásady „ne bis in idem“ (zde v kontextu správního a následně trestního stíhání za daňové úniky).
Před svým odchodem do letní hibernace vyhlásila trvale zajímavá příloha Lidových novin „Právo a Justice“ „Česko hledá právnickou Superstar II“ (který pevně doufám nebude následovat, pro zachování duševního zdraví všech zúčastněných, relace „Když hvězdy tančí I“). Zjevně podjatý autor těchto okurek si dovolí pouze reagovat na dvě informace tam obsažené k jeho osobě (zn. Saturninova „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“ k tomuto dodává…). Za prvé, místem „působení“ (ne, vážně tam nehraji příliš Mariáš…) je Oxford, nikoliv Cambridge. Obě místa jsou si ale natolik podobná a bývají vyslovována jedním dechem, že vytvářejí silný pár zaměnitelnosti (po vzoru faktura-fraktura; sadař-sadista; a Žebrák-Točník). Za druhé, nad čím ti „respondenti váhají“ a co ten Bobek zase „příliš příkře odmítá“: předně, druhý Ústavní soud bych při vší úctě za „holländerovský“ nikdy neoznačil. Pokud by měl tento končící Ústavní soud mít nějaký přívlastek, pak by byl „Klausův“ (s plným vědomím konotací, které podobné spojení může vyvolávat). Dále mi není příliš jasné, proč argument „jsou v tomto státě osoby či instituce, které jsou na tom „ještě hůř““ by měl činit z Ústavního soudu instituci, která se nemá kritizovat. Přijde mi to přibližně jako argument typu „pana starostu nekritizovat, ten tu sekretářku jenom osahává, zatímco chlapi z dílny s ní dělají po večerech úplně jiné věci“. Konečně druhý Ústavní soud, především jeho poslední léta, nekritizuji pro jeho „zašpiněnost“ (bahenní či jakoukoliv jinou), ale pro jeho nevyváženost (za to jediné a hlavní ÚS sám nemůže), rozklíženost, licoměrnost, stále častější judikatorní „úlety“, politizaci, a množící se zdůvodnění především plenárních nálezů na úrovni kautelového impresionismu říznutého disentním dada. Ale to je skutečně na delší povídání…
Příjemné léto a hodně klidných okurek (Tedy nakolik je takový způsob léta možný poté, co člověk zjistí, že Sheldon Cooper má v páté sérii "The Big Bang Theory" přítelkyni. Sice pochopitelně jenom na základě řádně uzavřené smlouvy a případné rozmnožování je stále zdá se striktně omezeno na použití důkladně dezinfikované Petriho misky, ale i tak je to prostě úpadek...).