Anonymizační mánie stále žije

Otázka anonymizace judikatury je jedním z evergreenů tohoto blogu. Nutno říci, že se ledy za několik posledních roků hnuly, nejprve v praxi Ústavního soudu, později v praxi Nejvyššího správního soudu. Anonymizace se na obou soudech velmi redukovala (byť by to podle mne šlo zúžit ještě dále, a nevidím důvod, proč se nadále mají - až na výjimečné případy - anonymizovat jména fyzických osob. Ale o tom se tady již napsalo hodně). Co mne však opakovaně zaráží, je anonymizace judikatury Nejvyššího soudu. Čtenáři tak v rozsudku 3 Tdo 1174/2004 zůstane zapovězeno nejen to, že českým vydavatelem knihy Mein Kampf je M. Zítko, ale dokonce i to, že autorem knihy Mein Kampf je Adolf Hitler (a anonymizován byl pro jistotu i název knihy). Anonymizována jsou jména měst, vodních nádrží a přehrad, jména soudců, značky automobilů, názvy úřadů, jména deníků (MF Dnes je pro jistotu MF D.), ba dokonce i jména zemí (tak například Velká Británie je anonymizována jako V. B.). Anonymizace se děje švejkovsky, tedy nejjednodušší je anonymizovat úplně všechno, až z rozhodnutí zůstává nesrozumitelný text plný zkratek. Z judikátů zůstávají trosky, sdělnost informací je omezena a dohledatelnost judikatury je velmi ztížena. Vše zde uvedené sice již bylo mnohokráte řečeno, vše však bohužel zůstává při starém.