01 října 2009

Statistika a některé mýty o americkém právu náhrady škody

Před několika týdny jsem měl tu čest podílet se na mé druhé alma mater na panelu, který diskutoval chystanou novou knihu Stevena Croleyho Civil Justice Reconsidered. Chystaná kniha rozbíjí mnohá klišé o americkém právu náhrady škody ve věcech soukromoprávních deliktů (torts). Zatímco populární představa nejen mezi laiky, ale i některými právníky popisuje americký systém jako zasypaný beznadějně hloupými a nesmyslnými žalobami, Croley poctivou analytickou prací odkazuje takovéto názory do říše fantazie a „urban legends“. Na statisticky podložené empirie pak navazuje skvělá teorie civilního procesu. Ukazuje, že rozumně nastavený systém práva na náhradu škody ekonomice nijak neškodí, ale naopak ji prospívá. Croley dokonce argumentuje, že civilních žalob na náhradu škody není v USA hodně, ale naopak málo. V tomto postu podám několik zajímavých statistických údajů, které boří některé mýty o americkém právu.

Z celkového nápadu věcí k americkým soudům se dostane do skutečného řízení před soudem jen 3 % případů. Naopak 97 procent případů tedy končí, aniž žalobce kdy jen uvidí soudce. Cca jedna třetina případů je ukončena mimosoudní dohodou, v cca 10 % případů od pokračování řízení upustí žalobce, ve zbytku pak je žaloba bez dalšího odmítnuta, buď proto, že žaloba je odsouzena k neúspěchu i kdyby vše to, co skutkově žalobce tvrdí, byla pravda, event. proto, že důkazy sebrané stranami v průběhu předsoudní fáze (pretrial litigation), do které soud vůbec nezasahuje, se jednoznačně zdají favorizovat žalovaného (téměř nikdy se takto nerozhodne ve prospěch žalobce).

Z těch tří procent věcí, které se dostanou skutečně až před soudce, případně porotu, uspějí žalobci jen v cca polovině případů. Croley boří mýtus o tom, že žalobce v řízení před porotou má již jistý úspěch své věci. Opak je pravdou – v řízeních před porotou má žalobce dokonce menší šanci na úspěch než v řízení před soudcem bez poroty (51 % případů proti 65 %). Nejméně úspěšní bývají žalobci ve věcech týkajících se odpovědnosti zdravotnického zařízení za škodu (27 % úspěšnost), ve věcech odpovědnosti za vadu výrobku (40 % úspěšnost), event. pomluvy či jiného útoku na dobré jméno (defamation – 42 % úspěšnost), naopak největší úspěšnost mají žalobci v případech automobilových nehod (61 %), početné případy újmy na zdraví v důsledku budov z azbestosu (60 %), případně deliktů způsobených úmyslně (57 %). V žalobách proti zdravotníkům nejvíce vyhrávají žalobci proti zubařům (39 %), naopak velmi malá úspěšnost je v žalobách proti chirurgům (jen 23 %).

Statistika rozporuje též mýty o neuvěřitelně vysokých náhradách škody. V roce 2001 úspěšní žalobci ve věcech civilních deliktů (torts) vysoudili v průměru 27 000 USD (bez punitive damages – viz níže), jen 8 % verdiktů končilo částkami nad jeden milión. Největší náhrady jsou průměrně přiznávány v azbestosových věcech (1 650 000 USD) a v případě žalob proti zdravotnickým zařízením (422 000 USD, 30 % procent věcí překročí jeden milión), což ale souvisí se závažností škod v těchto věcech (u zdravotníků sice chirurgové nejméně prohrávají, pokud však již prohrají, platí největší průměrnou náhradu škody – 575 000 USD, v 36 % případů platí více než jeden milión).

Dalším velkým mýtem jsou punitivní (sankční) náhrady škody (punitive damages). Z úspěšných žalobců vysoudí punitive damages jen 5.3 %, průměrná vysouzená částka pak činí 25 000 USD (vyšší částka bývá u žalob na náhradu škody vyplývajících ze smluvních vztahů, kde je průměrná vysouzená částka dvojnásobná). Nejčastěji se sankční složky náhrady škody dočká žalobce v azbestosových kauzách (v 10.5 % úspěšných žalob, průměr je půl miliónu), v případech škody způsobené úmyslně (36.4 %, průměr 16 000 USD), zcela nejčastěji pak v případech útoků na dobré jméno (defamation), zde téměř v 60 % procentech úspěšných žalob (průměrná částka 77 000 USD). Výjimečná je naopak sankční složka náhrady škody u žalob proti zdravotnickým zařízením (jen 4.9 % úspěšných žalobců, zato průměrná částka je pak ale velká – 187 000 USD).

Zdrojem byla vždy BJS Survey data, vztahují se k roku 2001.