Tomáš Sobek: Cimrmanovy objevy v právní logice
Např. věta ‘Je zakázáno čůrat proti větru.’ znamená totéž jako věta ‘Není dovoleno močit ve směru, který je opačný ke směru větru.’, tedy stanoví stejnou normu. Takže z normativního hlediska by mělo být jedno, jestli v zákoně použijeme větu první nebo druhou. Sémantická teorie normy je natolik samozřejmá a intuitivní, že jenom Cimrmana napadlo ji zpochybnit. Jeho důkaz pak připravil o spánek několik generací právních logiků. Přistupme tedy k jeho výkladu. Vezměme, že máme v zákoně následující legální definici, která má povahu taxativního výčtu:
Pohádkovou bytostí se pro účely tohoto zákona myslí pouze skřeti, elfové a čarodějové.
Na základě této definice mají následující dvě věty stejný význam, a tedy podle sémantické teorie normy stanoví stejnou normu:
Pohádkové bytosti mají zakázáno pít absinth.
Skřeti, elfové a čarodějové mají zakázáno pít absinth.
Pokud tyto věty vyjadřují tutéž právní normu, pak by samotná jejich záměna neměla mít žádný vliv na posouzení jakékoli normativní otázky. A právě tuto věc Cimrman svým důkazem pomocí protipříkladu popřel. Cimrmanův protipříklad vychází z předpokladu, že platí následující metanormy A), B) a metametanorma C):
A) Lex posterior derogat legi priori
B) Lex specialis derogat legi generali.
C) Lex prior specialis derogat legi posteriori generali.
Tady Cimrman s pečlivostí sobě vlastní správně upozorňuje, že metametanorma C) sice není logicky nutná, můžeme pracovat i s opačnou metametanormou, totiž Lex posterior generalis derogat legi priori speciali, nicméně je metametanorma C) je logicky možná.
Nyní vezměme, že Zákon o regulaci alkoholu v kouzelném lese obsahuje následující dvě ustanovení, která jsou v logickém rozporu:
Dřívější úprava: Skřeti mají dovoleno pít absinth.
Pozdější úprava: Pohádkové bytosti mají zakázáno pít absinth.
Dřívější úprava je speciální, protože pojem skřeti je konkrétnější než pojem pohádkové bytosti. V této situaci použijeme metametanormu C), takže skřeti mají dovoleno pít absinth a ostatní pohádkové bytosti, tedy elfové a čarodějové to mají zakázáno.
Nyní nás Cimrman vyzývá, abychom uvážili alternativní scénář, který se od prvního liší pouze v tom, že větu ‘Pohádkové bytosti mají zakázáno pít absinth.’ nahradíme větou ‘Skřeti, elfové a čarodějové mají zakázáno pít absinth’. Podle sémantické teorie normy by tato záměna neměla mít vliv na výsledek, ale pozorný Cimrman si všiml, že opak je pravdou.
Dřívější úprava: Skřeti mají dovoleno pít absinth.
Pozdější úprava: Skřeti, elfové a čarodějové mají zakázáno pít absinth.
V tomto alternativním scénáři je metametanorma C) nepoužitelná. V dřívější a pozdější úpravě totiž máme stejný pojem skřeti. Dřívější uprava tedy není k pozdější úpravě speciální. Použijeme proto metanormu Lex posterior. Výsledek je pak takový, že skřeti, stejně jako elfové a čarodějové, mají zakázáno pít absinth. Ale to je jiný výsledek než v prvním scénáři!
Cimrman nám ukázal, že záměna věty za větu, která znamená totéž, může vést k odlišnému normativnímu výsledku, a proto sémantická teorie neplatí. Celou věc v závěru své stati komentuje takto:
„Je to překvapivý výsledek. Dokonce jsem měl potíže tuto věc vysvělit svému nejchytřejšímu, protože jedinému, žákovi, ale po třetí láhvi absinthu mu už bylo vše jasné.“
Hans Kelsen v roce 1938, v té době působil na Německé univerzitě v Praze, ale možná to bylo v roce 1940, kdy učil na Harvardu, podrobil Cimrmanův důkaz ostré kritice. Do svých, bohužel nedatovaných, poznámek si zapsal:
„Jakýsi Cimrman tvrdil, že dávno přede mnou objevil koncepci základní normy. Uklidňuje mě snad jedině to, že také prohlašoval, že vynalezl žárovku a milión dalších věcí. Tento český podvodník se mimo jiné pokusil vyvrátit sémantickou teorii norem. Celý vtip jeho rádoby důkazu spočívá v tom, že derogační pravidlo Lex specialis je citlivé na formulaci normativní věty. Nechápu, jak mohl František Weyr, takový chytrý člověk, být žákem toho hochštaplera.“
Tomáš Sobek