Kauza "justiční mafie": když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž
Před časem jsme tu psali o kauze "justiční mafie". Dnes jsme se dozvěděli z tisku, že rozsudek soudu prvého stupně padl. Nevíme proč, nevíme jak. Nevím to ani já. Vím ale, že přístup obou soudů - tedy soudu prvostupňového (Krajský soud v Praze) a soudu odvolacího (Vrchní soud v Praze) byl drasticky odlišný. Prve jmenovaný soud zcela otevřeně zveřejnil rozhodnutí na webu, takže jsme se mohli okamžitě z veřejně přístupných zdrojů dozvědět, jaké důvody soud k verdiktu vedly. Tento blog ostatně rozhodnutí nešetřil a David Kosař jej podrobil obsáhlé kritice. Vrchní soud v Praze zvolil postup jiný, ovšem v těchto končinách tradiční. Rozhodnutí bylo vydáno, nikdo ale neví, na základě jakých důvodů. Tvrdím, že přístup prvý, kdy je soudcovské rozhodování maximálně otevřeno veřejnosti, je přístupem demokratickým, který posiluje legitimitu české justice. Přístup druhý nás vzdaluje kamsi do asijských plání.
43 komentářů:
Tipuju, ze KS Praha sva rozhodnuti na webu nezverejnuje (a ze rozsudek byl zverejnen vyhradne zpravodajskymi internetovymi portaly: lidovky...). Pokud se pletu, nehodil byste sem prosim nekdo odkaz?
Ona je vubec velka skoda, ze zadna databaze nezachycuje rozhodnuti OS, KS a VS (vyjma par % vybranych). Ta judikatura proteka mezi prsty. Krom toho je zahadou, jak lze poznat/prokazat, ze soudy nizsiho stupne rozhoduji o urcite pravni otazce rozdilne (jeden z duvodu, ktere vyvolavaji pripustnost civilniho dovolani).
http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/list.do?druhVec=CO&rocnik=2008&cisloSenatu=1&bcVec=349&kraj=VSPHAAB&org=VSPHAAB&poradiUdalosti=2&cisloSenatuNs=&typSoudu=os&agendaNc=CIVIL
Zdenku, pokud ten odkaz patril mne, dekuji za nej -- jen jsem trochu zmaten tim, ze odkazuje na stranku InfoSoud, kde se uvadi: soud (VS Praha), sp. zn. (1 CO 349 / 2008), datum vyrizeni (23. 2. 2009), datum vyhlaseni (27. 2. 2009) a zpusob vyrizeni (zruseni rozsudku soudu 1. stupne a vraceni veci tomuto soudu k dalsimu jednani).
Pozn.: Infosoud slouží jen jako zdroj základních informací o stavu veci, ne k publikování textu rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že jde o dílo soudkyň s (rudou) hvězdou na čele, nejsem překvapen, a tento vývoj jsem celkem očekával (dokonce jsem to i tehdy kamsi napsal): opakované rušení rozhodnutí z formálních důvodů, protože změnit rozsudek přímo se VS-P bude bát. Co překvapilo, je, že rozhodli v neveřejném zasedání, což je v civilu bez souhlasu stran možné jen zcela výjimečně, typicky v případě nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (podrobněji viz § 219a odst. 1 OSŘ): obavy z veřejnosti musejí být u VS-P opravdu panické. Prostě: justiční mafie sobě.
Bez postranních úmyslů cituji z rozhovoru prof. Cepla s Tomášem Němečkem, HN 12.9.2008:
HN: Jak víte, že není chyba na soudech prvního stupně?
Tam už často sedí normální soudci z generace mentálně nepoškozené. Ale nadřízená soudkyně na odvolačce je dusí: "Aničko, ty cituješ v rozsudku ústavu, to my tady neděláme, ty si myslíš nějak moc vysoko." Anička pláče, odloží spis na poličku, nechce rozhodnout, pak zavře oči a zkusí to znovu, zase jí to vrátí...
Nepochopil jsem poslední větu článku "Přístup druhý nás vzdaluje kamsi do asijských plání.". Máte snad problém najít a přečíst si rozhodnutí čínských civilních soudů ? Budete se divit, ale jsou normálně na webu, pravda ne v pinyinu, ale ten Čínani zpravidla nepoužívají. Pokud myslíte ruské soudnictví, tak jste zaspal posledních 25 let a nepoznáte rozdíl mezi ruskou správou (hrůza děs a svéraz národního lovu ne nepodobný konání v české kotlině) a ruských soudů (rychlější a logičtější než české). V Paki to bude asi trochu složitější :-), ale v Indii je soudnictví také daleko kvalitnější než to české a má navíc daleko starší tradici.
Koho jste tedy "myslel" ?
K věci : Dlouhodobě intelektuálně nesmělý VS dobře ví, proč se zveřejněním odůvodnění nespěchá.
V Pákistánu moc plání není; co třeba Mongolsko a hlavně středoasisjské postsovětistány?
http://www.supremecourt.mn/
najděte pět rozdílu :-)
Uznávám, například Kazachstán je trochu specifický případ, ale že by tam civilní právo nefungovalo, bych neřekl. Ani splátkové firmy si nestěžují, podobně je na tom i občas kritizované evropské Bělorusko narozdíl například od justičního/právního chaosu v Rumunsku, Sbrsku, Albánii, Kosovu, Turecku nebo Bulharsku. Osobně bych byl v těchto zažitých hláškách trochu opatrnější a nahradil pro tento případ "asijských plání" výrazem "balkánských pahorků" . Myslím, že i VS-P to bude lépe sedět.
Když už jsme u dnešní „svodky“ novinových zpráv o soudních kauzách, tak níže přetiskuji zprávu z Hospodářských novin o rozhodnutí Nejvyššího soudu, která mě vážně nadzvedla. Asi si pořídím basebalovou pálku, nechám si na ni vypálit „na členy OOK NS ČR“ a vyvěsím si ji v kanceláři. Pak bychom mohli pozvat nějaké členy OOK NS a společně se tomu od srdce smát …
No nic, bude lepší si počkat na písemné odůvodnění rozhodnutí, třeba NS (a VS Pha) křivdím a došlo k obvyklému mediálnímu posunu kauzy, která může být úplně o něčem jiném (což stále ještě doufám, protože si nedovedu představit, že se někdo v kontextu rasového násilí v ČR bude domnívat, že vyvěšení podobného předmětu je humorné).
------------------------
HN.IHNED.CZ 4. 3. 2009 00:00
Soud rozhodl: Baseballová pálka "na cikány" je humor
HN, česko
Byl rok 2001. Tehdy dvacetiletý Rom František přišel do restaurace šumavského hotelu. Dlouho se ale nezdržel. Urazila ho zdejší výzdoba - antická socha s baseballovou pálkou a nápisem "na cikány".
František šel na policii a restauraci žaloval. A nyní je rozhodnuto: podobná dekorace nemůže nikoho urazit, protože podle soudu jde o nevinnou "recesi".
Soukromý názor nesdělím
Poslední tečku osm let táhnoucímu se případu dal Nejvyšší soud. Ten se úplně odmítl zabývat Františkovým dovoláním. Proč? Oficiální vysvětlení zní: Dovolání není přípustné, protože neřeší otázky zásadního významu.
Co to ale znamená? To si snad každý hostinský může vyvěsit pálku, která patří k standardní výbavě skinů?
"Můžu vám říct jenom to, co je napsáno v rozhodnutí, žádné soukromé názory," odbývá otázky soudce Pavel Pavlík.
Dotazy tedy míří na pražský Vrchní soud, který případ řešil v roce 2006. Jeho názor zněl: František nemá nárok na žádnou omluvu - jeho důstojnost nemohla být pošlapána. Soud sice uznal, že vyvěšení baseballové pálky bylo "nevhodné", nicméně "jednalo se o recesi, a tak to i veřejnost vnímala".
Jen pro připomenutí atmosféry roku 2001. Šlo o dobu, kdy například sousední Slovensko bylo otřeseno z případu čtveřice mladíků, kteří se vlámali do domu romské rodiny a baseballovými holemi na smrt utloukli spící matku.
Štamgasti
Nějaké bližší vysvětlení, jak to soud s tou "recesi" myslel, však již není možné získat. Jedna z tehdejších soudkyň Zdeňka Ferešová opět jen odkazuje na to, co již bylo napsáno v rozhodnutí.
A poskytnout nějaký další komentář jí prý není přípustné.
František nad postupem českých soudů jen kroutí hlavou. "Myslím, že soudci nemohou sdílet moje pocity. Já jsem to tehdy vnímal jako člověk, na kterého je ta pálka určena," říká.
Přesto však chce bojovat dál a na radu svého advokáta zkusí poslední možnost - Ústavní soud.
"Chci jen, aby nějaká instituce konečně jasně řekla, že vyvěsit takovouto baseballovou pálku si prostě nikdo nesmí dovolit," vysvětluje František, dnes pedagog na základní škole s romskými žáky. Útěchou prý nemůže být ani to, že v dotyčné restauraci - patřící k hotelu Na Stráži - již pálka dávno nevisí. K nějakému náznaku omluvy se totiž nikdo pořád nemá.
Majitelka hotelu Jaroslava Brabencová na nějaké "promiňte" nevidí důvod. Otázky zpočátku odbývá s tím, že ona tu pálku nevyvěsila. "Já žiju v Praze, to si tam tehdy vyvěsili hosti," říká. Teprve při připomenutí, že nese za svou restauraci odpovědnost, dodává: "Nebylo to rasistické, byla to recese. Na druhé straně ty pálky bylo přeci napsáno "na skiny"."
Takže to znamená, že pálka nemohla Romy urážet? "Nevidím smysl se o tom více bavit," ukončuje Brabencová rozhovor.
Pálka v rukou skinů
Pro romské organizace je výsledek tahanic o nápis na baseballové pálce nešťastný. "Nálada v české společnosti je již delší dobu protiromská.
Romové necítí nikde podporu. A poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu ještě přilévá olej do ohně," říká Zdeněk Ryšavý z organizace Romea.
Případů, kdy se baseballová pálka objevila v rukou násilníků, přitom není málo. V roce 1995 takhle zemřel otec pěti dětí Tibor Berki. Před pěti lety zase napadli a ztloukli skinheadi trojici Romů v Krnově.
S rozhodnutím soudu souhlasím. Záležitost se měla řešit cestou nikoli soukromého, ale veřejného práva (jako přestupek), protože zde schází aktivní žalobní legitimace. Co kdyby tu pálku viděl ne jeden Rom, ale pět tisíc? To by měl dostat omluvu a relutární satisfakci každý z nich?
K T. Pecinovi: proč ne?
Myslím si, 1) že je to pro soukromé právo, 2) pojetí aktivní legitimace prosazované českými soudy a zejména VS Praha je špatné.
TP:
Tím, co bez znalosti spisu dost bije do očí, je ale ta "recese" (kterou přitom nikdo z kompetentních údajně nebyl schopen jakkoli mediálně vyargumentovat).
A k aktivní legitimaci: změnil byste názor, kdyby na pálce byla místo slov "na cikány" např. slova "na všechny dvaačtyřicetileté postrachy úředníků a soudců"? :o)
Ad ZK:
Budou z projevu misogyna aktivně legitimovány všechny ženy? A z projevu misanthropa všichni lidé?
Ad MR:
Není-li rušivý zásah dostatečně konkrétní, je nutné řešit ho veřejnoprávně.
Představte si, že nácek napíše na svůj dům "Cikáni do plynu" a pak se bude muset každému Cikánovi, který ten nápis uvidí, omluvit osobním dopisem a uhradit mu náklady řízení (což bude v optimálním případě cca 16 tisíc Kč + DPH). To je podle mě dostatečně absurdní závěr na to, aby premisu žalobní legitimace vyvrátil.
K ochraně takto širokých skupin potenciálních žalobců musí sloužit veřejné právo.
TP: Souhlasím, že Vaše úvaha má rozumné jádro. Mohu s úspěchem žalovat na ochranu odobnosti, protože se mě "dotkla" nějaká nepravost? Jak moc se mě ona nepravost musí týkat? Překročil žalující Rom onu hranici? Hodnotově bych soudil, že ano -- a samozřejmě se mi do toho na pozadí míchají úvahy slušnosti většiny k menšině, o nevtipnosti náznaku agrese a o tom, že vystavit si do hospody zmíněnou pálku je možná ještě horší než na její dveře napsat "Cikánům vstup zakázán!". Konečně, i pokud žaluje 5000 Romů, co na tom, pokud žalují na odstranění závadného stavu?
(Napsáno než jsem si všiml Vašich posledních 2 komentů.)
Vždy jde o to, zda by "v kůži" (v těchto souvislostech celkem výstižný termín) potenciálního žalobce újmu na jeho místě důvodně pociťovala většina z nás. A to si myslím, být na místě 1 až X Romů (resp. skutkově i etnicky přesněji řečeno Cikánů), v takovém podniku většina z nás skutečně na své INDIVIDUÁLNÍ důstojnosti jako újmu důvodně cítila (aniž by se přitom jednalo o nějakou "újmu ze vztahovačnosti" či "spekulativní újmu").
Jinak, mám-li nezdeformované informace, KS Ostrava řeší (z titulu zásahu do práva na životní prostředí) osobnostní žaloby "širokých skupin" reálných žalobců.
TP
"K ochraně takto širokých skupin potenciálních žalobců musí sloužit veřejné právo."
To je asi pravda, pokud tim nemate na mysli (ale to asi mate), ze soukrome pravo se v takovem pripade nema pouzit. Vybuchne-li fabrika a zmrzačí půlku Prahy (750 tis. lidí), znamená to, že žádný z poškozených nemůže s úspěchem podat žalobu?
Class action.
MR Souhlasím.
V případě explose chemičky je vztah z deliktní odpovědnosti zcela konkrétní, to není porovnatelný příklad (podobně právě do exekuční fase vstupující případ smog produkující pražské magistrály).
V případě ekologické újmy je standardním řešením actio popularis, tj. institut na pomezí soukromého a veřejného práva.
V posuzované věci jde o neadresnost škodlivého zásahu. Nepopírám to, že újma byla všemi Romy navšívivšími podnik pociťována důvodně, přesto bych jim aktivní žalobní legitimaci nepřiznal právě z důvodu, že tato újma je příliš obecná, nekonkrétní.
S trochou sarkasmu bych dodal, že kdyby na pálku napsal "na Židy", tak už by asi seděl.
Pokud soud žalobě nevyhověl, udělal dobře. Člověk, co nepochopí vtip a ještě se tím chlubí, by neměl hledat pomoc u soudu ale u psychologa. Až se schválí antidiskriminační zákon, bude ještě podobných srand více. UK a Nizozemí by mohly vyprávět :-)
Škoda těchto let .. z něčí subjektivní přecitlivělosti děláme žalobní nárok a za 20 let pochopíme, že to nikam nevede. Nakonec se každého nejprve zeptáme, jakého je náboženství, jaké má pohlaví, jaké je národnosti, zda je hetero/gay/bi/ apod, kolik mu je let, půjdeme si přečíst o daném podtypu a pak začneme "vhodně" reagovat,abychom nediskriminovali a celou dobu budeme předstírat, že žijeme ve svobodné sekulární společnosti. Nakonec budeme zažalováni buď za kladení otázek nebo za diskriminaci, pokud je nepoložime. Tuším, že nakonec skončíme zase u staré dobré eugeniky...
ad Michal Bobek: "Když už jsme u dnešní „svodky“ novinových zpráv o soudních kauzách, tak níže přetiskuji zprávu z Hospodářských novin o rozhodnutí Nejvyššího soudu, která mě vážně nadzvedla."
Tím myslíte zprávu, nebo rozhodnutí NS ČR? Z kontextu se mi zdá, že rozhodnutí, ale při pověstné kvalitě našich novinářů jsem tu zprávu četl 3x, zda bych nenašel, že přeci jen něco nevytýkáte tomu referování.
Usnesení NS. Mimochdem, oddělení 34 C u MS-P je Martin Valehrach, s jeho rozhodnutími se většinou ztotožňuji, a činím tak i tentokrát. Naopak NS neargumentuje prakticky nijak.
Ta pálka měla na jedné straně nápis "na cikány", na druhé straně pak nápis "na skiny". Františkovu argumentaci "Já jsem to tehdy vnímal jako člověk, na kterého je ta pálka určena.", by mohl použít i skin, což by bylo kuriózní. Mohlo by se proti tomu namítnout, že baseballové pálky jsou symbolem násilí na Romech, a ne na skinech. Jenomže "vtip" oné pálky byl právě v tom, že tuto asymetrii popírala.
Jen pro úplnost: předchozí zrušovací rozsudek NS.
K rozsudku poznamenávám, že to je i na mě moc velký humanrightismus.
Poněkud se zpožděním si dovoluji opustit exkurz do emočního prožívání Romů a skinů a vrátit se k základnímu tématu postu. Autor se pozastavuje nad rozdílem v přístupu mladého (Dr. Cepl jistě dovolí) a publiku otevřeného soudce, a ultrakonzervativního vrchního soudu.
V rozumné otevřenosti justice veřejnosti nevidím problém, ostatně proto dělám svou práci. V souvislosti s předneseným tématem si ale kladu zásadní otázku: je soudce povinen obhajovat své rozhodnutí ex post před veřejností? Je povinen své rozhodnutí kromě řádného odůvodnění ještě kdykoliv na požádání (masmédií) shrnout a laicky srozumitelným jazykem vysvětlit? Nebude tím narušena tolik žádoucí přirozená autorita soudního rozhodování? (Zde se patří dodat, že v naší zemi je ona autorita zřejmě dost otřesena. Otázkou je, zda i to není důsledek vlivu médií na utváření právního vědomí veřejnosti.) A v případě, že takovou povinnost obhájit rozhodnutí před laickou veřejností shledáme, nepovede to k tendenčnímu rozhodování?
Do značné míry souhlas s Michalem S. O co mi jde, jsou jasně průhledné praktiky - třebas aspoň tisková zpráva, která by stručně shrnula důvody rozhodnutí, zavěšení rozhodnutí na web atd. Ty další věci bych nechal na soudci samotném.
1) "Je soudce povinen obhajovat své rozhodnutí ex post před veřejností? Je povinen své rozhodnutí kromě řádného odůvodnění ještě kdykoliv na požádání (masmédií) shrnout a laicky srozumitelným jazykem vysvětlit? "
S otázkami MS nelze, nejsou-li to pouze otázky řečnické, souhlasit (ZK)ani nesouhlasit, lze je pouze zodpovědět:
Taková činnost soudce je vhodná i možná, otázkou je pouze její načasování - viz. i (byť rovněž zde kritizovaný)názor ÚS v kauze "omluvy za listopad" (studenti brněnské architektury vs. Snášel). Takže případné AKTUÁLNÍ mediální dovysvětlování věci VJC po zrušení rozsudku VS by v očích ÚS mohlo zakládat procesní problém.
V době po vyhlášení rozsudku má ale veřejnost "právo" na vysvětlení věci soudcem, který samozřejmě žádnou takovou "povinnost" nemá. Pokud tak ale činí a činí tak správně, jeho věrohodnost se o 100 % zvyšuje oproti soudci, který odkáže jen na písemné vyhotovení rozsudku. Navíc lze tímto způsobem alespoň zčásti odstranit obvyklé mediální "informační šumy".
2) Díky TP za odstranění oněch šumů v případě baseballové pálky. Ta "recese" je hned jasnější. Pořád ale nechápu, proč to nikdo z NS i VS takto mediálně nevysvětlil, čímž se kruhem dostávám zpět do bodu 1).
Ad Zdeněk Kühn:
Ano, soudy by neměly na dotazy médií mlčet. "No comment" je prostě nepřípustná odpověď. Ať je na každém soudu osoba (odlišná od vyřizujícího soudce), která je schopna stručně vysvětlit podstatu rozhodnutí, pokud už se někdo zeptá. Ofenzivní mediální politiku soudců u konkrétních kauz nepovažuji za správnou.
Ad Michal Ryška:
Pokud se soudce nebojí kamer a je kdykoliv připraven hájit svá rozhodnutí před veřejností, je určitě veřejností vnímán pozitivně. Tyto pozitivní body dokonce dostane bez ohledu na to, jak kvalitní (zákonné, spravedlivé) je jeho rozhodnutí. Ale pokud se stane miláčkem veřejnosti, nebude do budoucna stále více rozhodovat tak, jak to veřejnost chce? A ještě jedna poznámka: soudce se nesmí pouštět do mediální polemiky o svém rozhodnutí. Když už pro nic jiného, tak kvůli nerovnosti zbraní. Mediální protivník jej totiž kdykoliv může utlouct demagogií, což ne všichni diváci/posluchači pochopí. Z debaty si poté odnesou pocit, že soudce byl po zásluze udolán evidentně logickými argumenty a že to soudnictví je přeci jen takové, jak to všude píšou: pomalé, neschopné a prohnilé.
VJC postupoval tak otevřeně evidentně (i) proto, že se chtěl pojistit proti různým mediálním kampaním zorganisovaným justičními mafiány a jejich politickými patrony. Na jeho místě bych udělal přesně to samé.
Naopak VS-P(b) (to (b) je samozřejmě jen žert) se snaží své rozhodování co nejvíc utajit, stát se menším a ještě menším, až bude nejmenším na celém světě.
Obojí je logické. Bohužel.
Ad Tomáš Pecina:
Nu, a odborná veřejnost se možná(!) posléze shodne na tom, že otevřené a všem přístupné rozhodnutí soudu prvého stupně bylo postaveno na vodě, kdežto neveřejné ba tajné zrušující rozhodnutí vrchního soudu je argumentačně precizní, logické, zákonné a třeba i spravedlivé. Ovšem neodborná veřejnost tohle nikdy nepochopí, mj. i proto, že se to zřejmě nikdy nedozví. Pro televizní publikum bude soudce prvého stupně navždy mediální hvězdou (poněvadž je to navíc docela fešák).
Moje velká omluva patří Dr. Ceplovi - jeho kauzu jsem si vzal toliko jako příklad a shora uvedená úvaha je opravdu jen ilustrativní.
Michal Strnad:
1) Soudce není politik, aby rozhodoval populisticky. Nepotřebuje k setrvání ve funkci přízeň mas a přímo ze zákona odhlíží od názorů veřejnosti - a že jich občas na soud podepsaných i anonymních přijde. Navíc řada sledovaných kauz ("justiční mafie" není v tomto směru dobrým příkladem) rozděluje veřejnost na odlišné názorové tábory a o populismu ve stylu "snížíme daně všem" tak nemůže být vůbec řeč.
2) Osoba odlišná od vyřizujícího soudce = tiskový/á mluvčí je skvělá věc, ale jen v rámci určitého obecného a neoperativního základu. Má totiž k dispozici vždy jen ČÁST informací, byť logicky nejpodstatnějších.
Je třeba zamyslet se i nad otázkou, zda je skutečně vždy tak špatně, rozhoduje-li soudce podle rozmarů veřejnosti. Kdyby byli soudci voleni, čelili by tomuto dilematu v daleko drastičtější podobě téměr neustále, a kupodivu, tam kde voleni jsou, spravedlnost přesto funguje, aniž by se zvrhla v jakousi justicí zprostředkovávanou ochlokracii.
Právě dnes jsem hovořil k senátu jistého nejmenovaného soudu hlasy andělskými i ďábelskými, bezvýsledně, a byl bych za trochu toho rozhodovacího populismu velmi vděčen.
Ad TP: nemýlím-li se, pak ale v oblastech, kde jsou soudci voleni, se nikoli výjimečně projevuje jev zvyšování trestů v trestních kauzách v předvolebním období....tak mám pocit, že tahle varianta má taky svá úskalí.
A na otázku, "zda je skutečně vždy tak špatně, rozhoduje-li soudce podle rozmarů veřejnosti." si dovolím odpovědět, že je. Kromě principiálních argumentů nabídnu také jeden praktický-nikdy totiž nevíte, proti komu se ten rozmar zrovna obrátí.
Miroslav Makajev
Rozsudek:
http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_galerie/557026?type=image&pozice=1
Právě jsem usnesení VS-P dočetl a jsem v hlubokém šoku. Pokud dosud snad mohl někdo o existenci justiční mafie pochybovat, po tomto extempore soudkyně Žákové et cons. to již možné nebude.
Možná stojí za zmínku slova nejmenovaného soudce obvodního soudu v Praze (doufám, že mi odpustí parafrázi) o tom, že existence vrchních soudů v soustavě obecných soudů je zcela bezpředmětná a iracionální, přičemž veškerou soudní agendu by jisto jistě zastaly okresní a krajské soudy... Myslím, že toto rozhodnutí tomuto názoru výslovně nahrává.
"O nedbalém přístupu soudu svědčí i nelogická formulace odstavce 1 výroku: Žaloby proti žalobcům... když je zřejmé, že žalobci proti sobě žalobci nepodali." (s. 10) Dost smutné hledání chyb za každou cenu. Nemohl by však proti označeným žalobcům soud jejich žaloby zamítnout, jak se píše na konci výroku a je elegantně vynecháno?
O nedbalém postupu soudu spíš svědčí tato věta: "...nařídil odvolací soud podle ustanovení § 221 odst. 3 o.s.ř., aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl o ní jiný samosoudce." (s. 10) Ve skutečnosti však jde od 1. dubna 2005 (změna z. č. 59/2005 Sb.) o odstavec druhý. Nevím, co mám z tohoto závažného a stěží zhojitelného pochybení vyvozovat. Zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu? Případně zamrzli na VSP v roce 2005 (případně v dřívějších letech) nebo se dámám podařilo spadnout do vlastní vykopané jámy?
Ale kdeže. Dámy dostaly notičky.
Ad tomas.kessler
On to ve skutečnosti není názor jen nejmenovaného soudce obvodního soudu v Praze. Něco by se našlo i zde na blogu:)
Tomáš Pecina řekl(a)...
Můj názor: Vše na okres, specialisované agendy koncentrovat u vybraných okresních soudů, vrchní soudy zrušit, soudce pensionovat.
Spíše bych ale doporučil připomínku v 25. minutě tohoto rozhovoru
http://media.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00758551.mp3
ačkoli ani zbytek této diskuze není úplně off topic.
Současně bych zde rád ocitoval slova Zdeňka Kühna z této diskuze (http://media.rozhlas.cz/cro6/audio/_audio/00766086.mp3), která v současné době v kontextu rozhodnutí VS-P nabývají na své aktuálnosti.
"Hodnotu nezávislosti soudce si každý individuální občan objeví až v okamžiku, kdy se před tím nezávislým soudcem objeví ve své individuální kauze."
Dotčená kauza nám nicméně dává možnost zvážit důležitost ústavněprávních premis výkonu funkce soudce v demokratickém právním státě a současně to, jak mohou být "mafiánskými" praktikami tyto podmínky, bez nichž nemůže být o spravedlivém procesu řeč, ohrožovány a narušovány.
Okomentovat