Slovník newspeaku pro začínající politiky – díl druhý
V posledních dnech a týdnech jsme zasypáváni téměř výhradně špatnými zprávami. Pokusím se proto při bilancování minulého roku, k čemuž je ostatně leden předurčen, najít i zprávy dobré. Jednou z nich může být třeba i skutečnost, že v oblasti politického newspeaku byly učiněny další zásadní pokroky, a např. za přímo lingvistické žně lze označit kongres ODS či diskuse v průběhu volby prezidenta, přenášené v přímém televizním přenosu. Představuji tedy druhý díl slovníku pro začínající politiky (první díl zde), mezi nimiž se to ostatně jen hemží čerstvými absolventy či studenty právnických fakult.
Nejprve se seznámíme s jednotlivými slůvky, slovními obraty a radami:
Předpona „ne“: doporučuje se použít v případě, kdy nechcete použít příliš kritická slova. Jako se při přípravě omáček používá ke zjemnění chuti smetana, vyzní zcela jinak, když vlastní prohru označíte slovem „nevýhra“, setrvání na určitých pozicích za „nezměnu“ a svoje nezvolení do funkce za konstatování, že jste se stal „nepředsedou“.
„Zahájit debatu“: pokud se stane, že k určitému tématu nemáte nebo nechcete co říci, anebo vás redaktor zcela zaskočil položenou otázkou, z které chcete uniknout a nevypadat jako blbec, doporučuji zvolit formulaci, že právě k této otázce by bylo dobré zahájit debatu.
Mistrem této formulace je Jiří Paroubek – stačí uvést jeden příklad za všechny (EURO č. 3/2009).
„Dotaz redaktora: Znovu se ptám, dodržíte po zavedení eura plnění paktu stability?
Odpověď JP: Znovu opakuji, že jde o zahájení odborné debaty a debaty s veřejností, protože situace je samozřejmě složitější než před půl rokem nebo před rokem a půl, kdy takzvaná reforma veřejných financí spustila inflační spirálu.“
Mluvte o sobě ve třetí osobě: zabráníte tím možnému podezření, že vám ve skutečnosti jde výhradně o zisk určité funkce či prebendy. Lidé totiž nemají rádi příliš ambiciózní jedince a žijí v představě, že funkce by si měla najít vás a nikoliv vy funkci.
Praktickým příkladem tohoto mistrovství budiž odpověď P. Béma na otázku, proč kandidoval do výkonné rady ODS: „Jsem pražským primátorem a předsedou jedné z nejúspěšnějších a nejvlivnějších organizací ODS, tedy té pražské. Považuji za užitečné, aby předseda pražské ODS seděl ve výkonné radě.“
„Já s ním rezonuji“: pokud se vám nějaký názor líbí, případně souzníte s jiným politikem, je příliš prostinké takovouto výjimečnou situaci označit za názorovou shodu. Obrat „já s ním rezonuji“ totiž v posluchači či čtenáři vyvolává pocit něčeho silnějšího a navíc melodičtějšího. Vzniká tak dojem z oblasti hudební s přímo symfonickými dozvuky.
„Vymažu jeho číslo z mobilu“: opačný stav než u předchozího hesla by bylo primitivní označovat za názorový nesouhlas. Protože je nepřípustné v politice používat vulgarismy, lze dosáhnout efektu jasného projevu nejvyšší míry odporu k jiné osobě formulací, že si mažete jeho číslo z mobilu. To je reakce prakticky sice na úrovni černé tužky, obligátně zasílané mafií, či vykopání válečné sekery znepřátelenými indiánskými kmeny, nicméně povýšené do globalizovaného a přetechnizovaného 21. století. Mimochodem tak veřejnosti navíc sdělíte, že jste "in", neboť zvládáte používání mobilu.
Reforma: lidé rádi slyší, že se něco děje. Proto pokud nastoupíte na kterýkoliv politický post, okamžitě začněte hovořit o tom, že budete provádět reformu. Je lhostejno, zda půjde o reformu veřejných financí, justice, organizace vaší politické strany, dopravní infrastruktury, zdravotnictví či něčeho jiného. Podstatné je, aby tento pocit vznikl, nicméně současně si pohlídejte, aby ve skutečnosti k žádné změně nedošlo. Většina lidí totiž sice má dobrý pocit z toho, že se něco někam vyvíjí a tento dojem bytostně potřebují, avšak současně je spokojená s tím, co má, a změnu vlastně ani nechce. Takže praktická rada: nesnažte se zasahovat do lidských osudů a neprovádějte pokud možno vůbec žádné změny, protože skutečný život se stejně nejlépe upraví jakýmsi samospádem. To však neznamená, že byste o reformě neměli alespoň mluvit.
A nyní, jak by řekli Egon a Karl, si procvičíme celé věty. Zde si situaci ulehčím tím, že zvolím výrok roku, za který považuji následující citát Pavla Béma (cit. podle Lidových novin), pronesený na prosincovém kongresu ODS:
„Musíme vygenerovat osobnost, která by šla do procesu kompetetivního střetu.“
Přiznám se totiž, že po vyslechnutí této věty bych coby delegát fakt nevěděl, koho vlastně mám volit. Nicméně tento výrok nikoho neuráží, každý se nad ním zamyslí, zda přece jen nemá nějaký obsah, a řada posluchačů bude dokonce natolik zmatena, že nabude přesvědčení o tom, že je řečník na zcela jiné a pro ně nedosažitelné intelektuální úrovni, protože jiné vysvětlení prostě nenaleznou.
Předpona „ne“: doporučuje se použít v případě, kdy nechcete použít příliš kritická slova. Jako se při přípravě omáček používá ke zjemnění chuti smetana, vyzní zcela jinak, když vlastní prohru označíte slovem „nevýhra“, setrvání na určitých pozicích za „nezměnu“ a svoje nezvolení do funkce za konstatování, že jste se stal „nepředsedou“.
„Zahájit debatu“: pokud se stane, že k určitému tématu nemáte nebo nechcete co říci, anebo vás redaktor zcela zaskočil položenou otázkou, z které chcete uniknout a nevypadat jako blbec, doporučuji zvolit formulaci, že právě k této otázce by bylo dobré zahájit debatu.
Mistrem této formulace je Jiří Paroubek – stačí uvést jeden příklad za všechny (EURO č. 3/2009).
„Dotaz redaktora: Znovu se ptám, dodržíte po zavedení eura plnění paktu stability?
Odpověď JP: Znovu opakuji, že jde o zahájení odborné debaty a debaty s veřejností, protože situace je samozřejmě složitější než před půl rokem nebo před rokem a půl, kdy takzvaná reforma veřejných financí spustila inflační spirálu.“
Mluvte o sobě ve třetí osobě: zabráníte tím možnému podezření, že vám ve skutečnosti jde výhradně o zisk určité funkce či prebendy. Lidé totiž nemají rádi příliš ambiciózní jedince a žijí v představě, že funkce by si měla najít vás a nikoliv vy funkci.
Praktickým příkladem tohoto mistrovství budiž odpověď P. Béma na otázku, proč kandidoval do výkonné rady ODS: „Jsem pražským primátorem a předsedou jedné z nejúspěšnějších a nejvlivnějších organizací ODS, tedy té pražské. Považuji za užitečné, aby předseda pražské ODS seděl ve výkonné radě.“
„Já s ním rezonuji“: pokud se vám nějaký názor líbí, případně souzníte s jiným politikem, je příliš prostinké takovouto výjimečnou situaci označit za názorovou shodu. Obrat „já s ním rezonuji“ totiž v posluchači či čtenáři vyvolává pocit něčeho silnějšího a navíc melodičtějšího. Vzniká tak dojem z oblasti hudební s přímo symfonickými dozvuky.
„Vymažu jeho číslo z mobilu“: opačný stav než u předchozího hesla by bylo primitivní označovat za názorový nesouhlas. Protože je nepřípustné v politice používat vulgarismy, lze dosáhnout efektu jasného projevu nejvyšší míry odporu k jiné osobě formulací, že si mažete jeho číslo z mobilu. To je reakce prakticky sice na úrovni černé tužky, obligátně zasílané mafií, či vykopání válečné sekery znepřátelenými indiánskými kmeny, nicméně povýšené do globalizovaného a přetechnizovaného 21. století. Mimochodem tak veřejnosti navíc sdělíte, že jste "in", neboť zvládáte používání mobilu.
Reforma: lidé rádi slyší, že se něco děje. Proto pokud nastoupíte na kterýkoliv politický post, okamžitě začněte hovořit o tom, že budete provádět reformu. Je lhostejno, zda půjde o reformu veřejných financí, justice, organizace vaší politické strany, dopravní infrastruktury, zdravotnictví či něčeho jiného. Podstatné je, aby tento pocit vznikl, nicméně současně si pohlídejte, aby ve skutečnosti k žádné změně nedošlo. Většina lidí totiž sice má dobrý pocit z toho, že se něco někam vyvíjí a tento dojem bytostně potřebují, avšak současně je spokojená s tím, co má, a změnu vlastně ani nechce. Takže praktická rada: nesnažte se zasahovat do lidských osudů a neprovádějte pokud možno vůbec žádné změny, protože skutečný život se stejně nejlépe upraví jakýmsi samospádem. To však neznamená, že byste o reformě neměli alespoň mluvit.
A nyní, jak by řekli Egon a Karl, si procvičíme celé věty. Zde si situaci ulehčím tím, že zvolím výrok roku, za který považuji následující citát Pavla Béma (cit. podle Lidových novin), pronesený na prosincovém kongresu ODS:
„Musíme vygenerovat osobnost, která by šla do procesu kompetetivního střetu.“
Přiznám se totiž, že po vyslechnutí této věty bych coby delegát fakt nevěděl, koho vlastně mám volit. Nicméně tento výrok nikoho neuráží, každý se nad ním zamyslí, zda přece jen nemá nějaký obsah, a řada posluchačů bude dokonce natolik zmatena, že nabude přesvědčení o tom, že je řečník na zcela jiné a pro ně nedosažitelné intelektuální úrovni, protože jiné vysvětlení prostě nenaleznou.