Rozhodnutí ve věci Lisabonské smlouvy
Rozhodnutí ve věci Lisabonské smlouvy zatím na webu není, na webové stránce ÚS se však objevil jeho přehledný abstrakt (nutno ocenit, že je též v angličtině). Diskuse tedy zatím nemá cenu, napadá mne však přinejmenším jedna glosa. Suverenita je tam, kde je právo posledního slova. A i podle abstraktu se zdá, že právo posledního slova podle ÚS zůstává v ČR (ÚS je tím orgánem, který si vyhradil v extrémním případě právo přezkoumat evropský předpis, event. prohlásit v budoucnu Lisabonskou smlouvu za protiústavní, event. se vyhradit proti excesům Soudního dvora). Jde samozřejmě o německou inspiraci, k níž byl ovšem ÚS povinen, neměl-li by kompletně obrátit základní pravidla českého právního systému - z perspektivy českého práva a ÚS jako orgánu ochrany ústavnosti samozřejmě zůstane ústava, resp. ústavní pořádek, nejvyšším pramenem práva, stojícím nad právem evropským. Současně však v každodenních praktických situacích neexistuje mezi oběma právními řády vztah permanentní konkurence, ale spíše vzájemné harmonie a kreativního napětí. I minimalismus ÚS, který se vyhradil jen proti návrhu senátu, je v pořádku - představa, že kdokoliv v Evropě je s to přezkoumat Lisabonskou smlouvu vůči vlastní ústavě en bloc, notabene s tak strohým návrhem Senátu, je nereálná (nezvládl by to asi ani Dworkinův Herkules). Na detailnější diskusi si ale ještě musíme počkat. PS: již následující den se nález na webu objevuje komplet (viz koment P. Breziny), čemuž je nutno aplaudovat.